Rozhovor s Michalem Kurtišem

Michale, budete tančit ve StarDance počtvrté, nicméně po delší době – po jedenácti letech. Zastesklo se vám?

V rámci StarDance jsme dost často mívali nějaká openingová čísla, také jsem v covidovém ročníku jednou zaskakoval za Dominika Vodičku, takže jsem se tak různě vracel. I s Aničkou Polívkou jsme tam jednou tančili naše tango, takže to nebylo tak, že bych StarDance úplně opustil. Ale je pravda, že když mi zavolali, jestli se chci zúčastnit téhle řady po tolika letech, byl jsem potěšený a rád jsem to přijal.

Když je někdo z vašich VIP partnerů hodně pohybově nadaný, je to spíš výhoda?

To je asi hodně individuální. Minimálně je to dobré v tom, že je dotyčný zvyklý trénovat, víc vydrží a neremcá po každé hodině, že už toho má dost. Se sportovci a lidmi, kteří se pohybu věnují intenzivněji, se prostě trénuje lépe. Samozřejmě to může mít i tu druhou stránku, že dělají tak jednosměrný sport či pohyb, že se už hrozně těžko učí něčemu novému.

Už jste tančil s herečkou, zpěvačkou, dýdžejkou, teď přišla na řadu kaskadérka. Se ženou jaké profese byste si třeba rád ještě v životě zatančil?

Takhle to asi nemám. Jde mi spíš o to, abychom si sedli lidsky a rozuměli si, aby to právě co nejméně skřípalo na těch trénincích. Je potřebné, aby při trénincích panovala pozitivní atmosféra a bylo tam to vzájemné naladění.

Jste hodně přísný?

Nemyslím, ale říkají to.

Chcete partnerku opravdu naučit tančit?

Ono to úplně nejde opravdu naučit, protože toho času je fakt málo. My učíme jednotlivé choreografie a čísla. Není to o tom, že se člověk opravdu naučí tančit waltz. Naučí se konkrétní choreografii na nějaký level.

Vzpomenete si, kdy a s kým jste v životě poprvé tančil?

Úplně poprvé nevím, ale začátek mé cesty byl ten, že jsem začal chodit do přípravky s dcerou mé tehdejší třídní učitelky. Znala mě, protože v té škole učila i moje mamka, se kterou jsem odmala trávil čas ve sborovně, a tak si mě tak naprojektovala do páru ke své dceři. Jenže z přípravky její dcera už nepokračovala, zatímco já zůstal.

Z čeho, co vás v soutěži čeká nebo se týká účasti v soutěži, máte respekt? Přece jen už víte, co bude následovat…

Vím, ale asi necítím extra respekt z toho, že by se něco nezvládlo. Vše už je po léta dané, nastavené a všichni jsme tak profesionální, že i když se třeba zapomene nějaká figura nebo krok, člověk to nějak zachrání. Z toho mají možná respekt nebo obavy ti neprofesionální účastníci. Ale samozřejmě budu chtít dostát nějaké laťky, kterou jsem nasadil, když jsem se kdysi účastnil.

Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět?

Naposledy to bylo takové hnízdečko, kde jsem měl i svůj oblíbený polštář, svetr a crocsy. Takže si určitě budu chtít zase nějaké zázemí vytvořit…

Kdo bude vaším největším fanouškem během soutěže?

Pravděpodobně s sebou budu často brát svého psa, protože doma sám nevydrží. Takže bude z donucení největším fanouškem on.