Rozhovor s Filipem Hudlickým

Filipe, Google mi prozradil, že jste se věnoval latinsko-americkým a standardním tancům od útlého dětství. Kdo vás k tanci přivedl a kam nejvýš jste se protančil?

K tanci mě přivedla paní učitelka v mateřské škole, která tehdy vedla taneční kroužky a nějak si všimla, že mi to na rozcvičce jde. Začalo mě to bavit, a když jsme se pak s rodiči přestěhovali z Karlových Varů do Františkových Lázní, už jsme hledali taneční studio, protože bylo jasné, že tanec je to, čemu se budu věnovat. Tančil jsem v Sokolově u Honzy Ondera, kde si mě všiml Honza Tománek a stáhl si mě k sobě do Brna, takže jsem už od deseti let pendloval napříč republikou. Pak jsem tančil v Praze – a to už jsem začal být úspěšný a vyhrávat mistrovství a mezinárodní soutěže. Potom jsem ale zjistil, že dělám rád i jiné věci než jen tanec, přestal jsem prahnout po úspěších a dal si od tance pauzu. Mojí poslední soutěží bylo mistrovství republiky v roce 2013, které jsme vyhráli. Od té doby jsem se také zaměřil na taneční styly typu contemporary, jazz, commercial…

Pamatujete si, kde a s kým jste poprvé tančil?

Poprvé v životě jsem tančil se svou kamarádkou Evkou ze školky na maškarní besídce, kde jsem byl za strašáka do zelí, ona za okurku a tancovali jsme spolu sambu.

Těšíte se na taneční partnerství s Petrou Nesvačilovou?

Pro mě bylo od začátku důležité mít za partnera někoho, s kým si sednu a s kým si to užijeme. Myslím, že se to opravdu nemohlo lépe potkat. Moc se na všechno, co se Petrou zažijeme těším, věřím, že bude sranda. Chtěl jsem, aby partnerka měla nějaké ambice, aby do toho chtěla jít a makat, ale zároveň jsem nechtěl, aby to bylo jenom o tom. Takže tohle mi, myslím, vyšlo.

Z čeho, co vás v soutěži čeká nebo se týká vaší účasti, máte už teď slušný respekt?

Určitě mám respekt z toho, že už dlouhé roky nejsem aktivní v latinskoamerickém a standardním tanečním světě, ale zároveň doufám, že to může být i částečně moje výhoda a ne, že na tom pohořím. Věřím tomu.

Nemáte obavy z časového zápřahu?

Jsem tomu oddán. Naštěstí mám možnost svoje pracovní aktivity v našich tanečních studiích delegovat, takže jsem schopen svou práci řídit. Těším se, že od toho na chvíli trošku poodstoupím a naberu svěží dech.

Šatna v zákulisí holešovického výstaviště bude na čas vaším druhým domovem. Co v ní rozhodně nebude chybět? Máte přichystané talismany?

Nad tím jsem už přemýšlel. Určitě si tam donesu nějaké věci, které jsou mi blízké, takže fotky blízkých. Vezmu si tam pravděpodobně i nějaké vonné tyčinky, svíčky nebo nějaké vykuřovadlo, aby to tam vonělo, pokud mi to tedy produkce dovolí a budou vypnuté požární hlásiče. Pro mě je to docela stěžejní. I doma si vždy voním prostory.

Kdo bude vaším největším fanouškem?

Určitě moje máma, pro ni to bude obrovská věc, podle mého se jí splní sen. A jsem rád, že si s mým partnerem, který je tanečník a choreograf, budeme konečně moct vyměnit role, protože já mu s lecčím často pomáhám a teď si budu konečně moct vybrat tu pomoc nazpátek. A fandit budou určitě i kamarádi, kteří tím budou hodně žít spolu se mnou. Těším se, že budeme mít takovou společnou aktivitu, kterou bude moct prožívat.