Tomáš Matonoha & Lenka Nora Návorková

O mně: Jsem Lenka Nora Návorková, je mi 35 let, žiji v Praze, ale pocházím z Karlových Varů. Tančit jsem začala ve 3 letech a soutěžní kariéru jsem skončila ještě docela mladá, tehdy mi bylo 23 let, a bylo to hlavně kvůli zranění kotníku. Momentálně působím jako lektorka a trenérka společenského tance, profesionální tanečnice, choreografka, také jako divadelní tanečnice, i když teď už jen v muzikálu Krysař, dříve toho bylo více.

Kromě tance miluju hory, jsou pro mě jakousi rovnováhou a klidem k tomu normálnímu životu. Loni v roce 2025 v létě jsem si splnila velký sen, kdy jsem úspěšně stanula na vrcholu Kilimandžára, v 5.895 m. n. m. Letos se v květnu chystám do Nepálu do Himálají na další horskou výpravu. Jelikož jsem vzhledem k práci neustále mezi lidmi, tak mám ráda svůj klid a řekla bych o sobě, že jsem spíše introvert.

Odpočívám buď aktivně v rámci nějakých túr a procházek nebo jedu úplně druhý extrém, a to je spánek. Ten miluju. Mám také ráda cestování a mám spousty cestovatelských a horských snů, které jsem si začala postupně plnit a doufám, že si zvládnu postupem času vyplnit všechny. Jedním z nich je třeba absolvovat expedici na Antarktidu.

O rozhodnutí: Jsem moc ráda, že nabídka do StarDance opět přišla, takže jsem neváhala ani chvilku a s radostí ji přijala. Myslím si totiž, že pokud člověk nemá nějaká omezení a samozřejmě má stále chuť být součástí tohoto překrásného projektu, tak je to nabídka, která se neodmítá. Jsem zvědavá, co přinese tato řada. Lidé si myslí, že když budu v soutěži už po páté, tak mě nemůže nic překvapit, ale já v hlavě nějaké strašáky mám. Doufám však, že na ně nedojde. Další účast je navíc pro mě opět novou výzvou – nová VIP osobnost, nový člověk, další nepopsaný list. Jsem tedy zvědavá, jaké to bude a co naše spojení přinese.

O rituálech: Rituál mám už mnoho let, používala jsem ho i ve své soutěžní kariéře – je to tzv. šťastný dřep. Bez něj nejdu na parket.

O inspiraci: K tanci mě v dětství přivedla mamka a paní učitelka ve školce, která mě brávala s sebou na taneční lekce, které vedla. Začínala jsem ve skupince, kde jsme tančili waltz, chachu, ale také klasické dětské tanečky na písničky Pásla ovečky a Holka modrooká. Později jsem současně chodila i na balet, výtvarku a do hudebky – hrála jsem na housle. Jenže toho začalo být v jednu chvíli opravdu hodně, takže došlo na rozhodnutí, co vybrat. Zvítězil tanec, za což jsem nesmírně ráda. Teď si úplně nevybavím nejužitečnější radu, kterou jsem kdy dostala, protože jich za celou taneční kariéru bylo nespočet, ale bylo období, kdy jsme s trenéry a s tanečním partnerem hodně řešili techniku, což je samozřejmě dobře a velmi důležité, ale zvrtlo se to až za takovou nezdravou hranici, kdy mě to začalo extrémně svazovat a nebyla jsem si potom schopná na soutěži nebo vystoupení tanec užít, jak jsem se bála, že nebudu mít správně vytočenou nohu apod. Takže jsem se musela naučit, a to je taková moje rada, že ano, technika je nezbytná a velmi důležitá, ale jakmile jde člověk na parket něco předvést, ať už to je soutěž nebo exhibice, tak tanec potřebuje hlavně emoce, aby bylo možné jeho prostřednictvím předávat různé příběhy a prožitky. To je to, co tanec dělá tancem a pro mě ta nejdůležitější věc.

O tanci: V poslední době jsem propadla krasobruslení, takže jsem fascinovaná tím, co tanečníci, ať už jde o tance na ledě, sportovní dvojice nebo jednotlivce, na ledě předvádějí. To je pro mě opravdu jako z jiné planety. A sama jsem byla překvapená, jak se vyvinula i móda v rámci tohoto sportu, ženy mají překrásné nápadité šaty a kolikrát mě inspiruje i hudba, na kterou jezdí, protože bych se asi k většině skladeb normálně nedostala.

O StarDance: Myslím si, že nikdo nechce vypadnout jako první, takže pokud člověk postoupí skrze první vypadávací kolo, tak si hodně oddychne. A jinak je pro mě jako pro profi tanečnici vždy důležité to, aby se moje VIPka naučila tančit, aby ji to bavilo, abychom si sedli lidsky a rozuměli si. Přece jen spolu budeme v podstatě denně – je to téměř takové malé manželství, tak abychom si užili a prožili ty magické chvíle na tanečním parketě, které jsou vzácné a už se nemusí opakovat. Moc bych si přála, abychom diváky pobavili, rozesmáli, ale třeba je i chytli za srdce. Aby jim to, co tancem ukážeme a přineseme, bylo blízké. O výsledku rozhodujeme my našim výkonem jen do určité míry, takže co se týká umístění, to není zcela v našich rukách.

O mně: Jsem Tomáš Matonoha, povoláním herec. Kromě toho se velmi aktivně věnuji hudbě, mám svou kapelu a píšu písničky. Také moderuji, píšu si mnoho věcí do šuplíku, třeba povídky a mám rozpracované také náměty na divadelní hry. Dále se ve volném čase věnuji cestování. Jsem karavanista i motorkář, a tak si projíždím křížem krážem Českem a Evropou. A protože mám velmi velkou a stále se rozrůstající rodinu – čtyři děti, dvě vnučky a další vnouče na cestě, tak se doma zásadně nenudím.

O odvaze: Můj vztah k tanci je k dnešnímu dni naprosto nulový, žádný. Nikdy jsem se tanci nevěnoval a dá se říct, že tančit neumím. V mládí jsem chodil radši za taneční randit s holkama než se trápit na parketu. Do soutěže jsme se nicméně rozhodl jít z mnoha důvodů. Zaprvé se chci naučit tančit, zadruhé mě láká zažít neopakovatelnou atmosféru téhle show, kterou mám zprostředkovanou od mnoha bývalých účinkujících, kteří si StarDance nemohli vynachválit a zatřetí si od toho, že se budu tanci hodně věnovat slibuji, že se mi podaří ještě víc zlepšit fyzickou kondici. Bude se mi to hodit, protože jsem se po své padesátce začal věnovat surfu a windsurfingu.

O rituálech: Ani žádný rituál spojený s tancem nemám, to mám spíš rituály spojené s poslechem hudby nebo sledováním televize, ale to sem úplně nepatří.

O inspiraci: Nemám tím pádem ani žádný taneční vzor i když se mi už od mládí vždycky líbilo, jak se pohybuje Jirka Korn. Asi se podívám na nějaké vystoupení z Možná přijde i kouzelník, jestli mi to něco dá.

O tanci: Mám samozřejmě raději latinu, protože je zábavnější a člověk je i lépe oblečený, než když tančíte ve fraku. To bude ostatně hodně zajímavé, protože já nejsem úplně oblekový typ.

O reakcích: Ještě do nedávna jsem o tom nemohl nikomu říct, ale třeba když se to z bulváru dozvěděl Tomáš Macháček, tak se strašně smál.

O snech, plánech a taktice: Mám jediný sen, abych to ve zdraví přežil, naučil se tančit, ale řeknu to na rovinu – nerad bych vypadl v prvním kole, a pokud budu postupovat soutěží dál, tak se také nebudu zlobit.