Martine, vy už jste se StarDance spojen nějaký ten rok, bude ten letošní přece jen v něčem jiný? Chystá se pro letošní ročník něco nového i ohledně choreografie?
Nevím, jak do detailu můžu zabíhat, ale samozřejmě nás čeká několik změn a vylepšení, které však nemusí být divákům patrné na první pohled. Jedná se zejména o některé technologické změny ohledně toho, jakým způsobem budeme pořad snímat a jak jej budou diváci u obrazovek vnímat.
StarDance se opět vrací na domovskou scénu pražského výstaviště v Holešovicích. Co všechno musíte z choreografického pohledu zvažovat s ohledem na limity prostoru?
Oproti loňské StarDance Tour, během které jsme se museli vypořádat s obrovskými halami, které přinášely určité výhody, ale i komplikace, se vracíme do komornějšího prostředí holešovického výstaviště. Největší změnou bude opětovné přiblížení divákům, a to jak fyzicky, tak i koncepčně, protože při StarDance Tour jsme „hráli“ především pro desítky tisíc diváků, kteří sledovali show z větší vzdálenosti, zatímco při přenosu je vše koncipováno tak, aby nejlepší dojem měl divák u obrazovky. Tomu musí odpovídat už samotná tvorba jednotlivých choreografií i spolupráce s light designem.
Můžete nám nastínit, jak moc jste vtažen do všech choreografií párů? Jaká je dělba práce v tomto směru?
Má práce se v tomto dělí na dvě části. První, přípravná, je ve chvíli, kdy choreografie vznikají jako koncept, a následně v tanečním sále. Zde je to hodně individuální, protože někdy se stane, že páry potřebují při tvorbě pomoci více, jindy, když jim například téma sedne, si připraví choreografii z větší části sami a pak „jen“ odstraňujeme chyby a radím jim, co by šlo ještě zlepšit či upravit. Druhá část mé práce se pak odehrává při prostorových a kamerových zkouškách na výstavišti, kdy musíme nazkoušenou choreografii synchronizovat se živou kapelou, musíme vše usadit do prostoru, správně choreografii nasvítit, protože i to významně ovlivňuje celkový dojem, a pak to nejpracnější – vše správně záběrově nastříhat. Jen pro tanec je vyhrazeno 14 kamer a úhly, vzdálenosti, směry pohybu kamer a tanečníků a spousta dalších „neviditelných“ detailů vytvářejí tu kouzelnou chemii, která na diváky u obrazovek celkově působí.
Kdo má poslední slovo, když si třeba profesionální tanečník zvolí až příliš náročnou choreografii například po akrobatické stránce nebo ohledně rekvizit?
Pokud se jedná o náročnost choreografie stran jejího technického a estetického provedení, zde mají volnost profesionální tanečníci, protože oni jsou zodpovědní za to, co zvládnou své hvězdné partnerky a partnery naučit. Když vidím, že se nechají například příliš unést, odbíhají od podstaty daného tance atd., dávám jim doporučení, co by se mělo udělat jinak, jak to může působit na diváka, porotu atd. Jednou se stalo, že i přes má doporučení si pár „jel své“ a pak jim porota nedala moc dobré hodnocení a měla takřka totožné připomínky, jako jsem měl já, což pár samozřejmě dost mrzelo a příště už byli k mým doporučením mnohem vnímavější. Pokud se však jedná o užití nějakých náročných akrobatických prvků nebo něčeho, co by mohlo vést ke zranění, mám finální zodpovědnost já. To jsme řešili např. s Janou Paulovou a Robinem Ondráčkem, když přišli s tím, že by v choreografii na jive Jana skočila salto. Nápad jsme nezakázali, ale šli jsme do přípravy s tím, že kdyby se nepodařilo tento prvek během týdne nazkoušet natolik jistě, že by hrozilo vyšší nebezpečí úrazu, choreografii změníme. Jana a Robin byli naprosto profesionální, vše jsme mnohokrát odzkoušeli bez jediného pádu, takže pak mohlo jít salto i do živého přenosu.
Můžeme se opět těšit na podporu taneční company? Jak probíhá jejich začlenění do jednotlivých choreografií?
Diváci měli možnost vidět taneční company zejména na StarDance Tour, kde jsme ji využívali téměř u poloviny tanců. Jak jsem říkal, jednalo se o jeden z aspektů práce s obrovským prostorem hokejových hal, takže jsme větší počty tanečníků využívali zejména při tvorbě formací při jednotlivých choreografiích tak, aby měli dobrou show i diváci, kteří seděli na vzdálenějších místech. Co se týká klasické StarDance, díky návratu do komornějšího prostředí, kde mají diváci díky televizním kamerám všechno mnohem blíž, již není tato potřeba tak zásadní, a proto bude company využívána mnohem méně. Ale samozřejmě o ni diváci nepřijdou úplně a uvidí ji v některých úvodních nesoutěžních číslech nebo ve speciálním díle věnovaném modernímu tanci.