Vojtěch Dyk & Catharina Málek

O mně: Mé jméno je Vojtěch Dyk, je mi 40 let, pocházím z Prahy z Letné a kde žiju radši nikomu říkat nebudu, už tak je nás doma dost. Jinak jsem předně součást přírody. Člověk, partner, manžel, otec, syn, bratr, příbuzný… A pak taky herec a zpěvák, tím tedy své smečce přispívám k obživě a sobě k radosti. Činnosti, kterými se neživím, ale dělám je vrchovatě jsou cvičení, čtení, fotbal, budování rybníčků, okrajově zahradničení či rybaření. Můj vztah k tanci je takový ambivalentní, jelikož mám skoro dva metry, a tak tančím většinou jen když je místo.

O odvaze: Ze StarDance mě oslovili už několikrát, ale já většinou neměl čas, navíc jsem měl pocit, že v podobných typech pořadů neumím moc vystupovat. Tudíž jsem vždycky říkal: „Zavolejte až budu starší.“ No a teď jsem tak na hraně, kdy hlava už snad tuší, jak neudělat ostudu a tělo by snad ještě mohlo vydržet ten fyzický nápor.

O rituálech: Celý svůj život mám spojený s pohybem, ať už vnějším nebo tím vnitřním duševním, je to moje filozofie. Bez pohybu nastává stereotyp a stereotyp je smrt. Takže ano. Rituálů mám spoustu.

O inspiraci: Já nemám taneční vzory, ani pohybové. Prostě když tančím, tak si tančím pro sebe, tančím hudbu, pocit. Tuhle hloubku tance teď právě objevuji i na vědomé úrovni. Ale je to pro mě nové. Vzpomínám si na zkoušky na Ježkovu konzervatoř, kdy za mnou po skončení přišla profesorka tance a říkala, že mám styl něco mezi Limónem a Kyliánem. A já přitom ani jednoho tenkrát neznal, prostě jsem se nějak pohyboval do hudby a máchal u toho rukama. Od té doby mě ale fascinovala spoustu lidí, kteří se vyjadřují pohybem. A Jiří Kylián mezi ně určitě patří. A pak ROSAS, Pina Bausch, z českých samozřejmě DOT504, 420People, Burki.com, Loosers, a nepřekvapivě rodná La Putyka…

O tanci: Asi nemám oblíbený nějaký specifický druh, spíš by mě bavilo, a taky proto jsem šel do StarDance, naučit se ještě více vnímat své tělo a propojovat pohyb vnitřní s tím vnějším. To je totiž, podle mě, základ i ve všech dalších uměleckých odvětvích. A u lidí, kteří když si klekají na kolena, tak to vypadá jako když si kleká velbloud, je to o něco složitější.

O reakcích: Moje okolí zatím příliš nereaguje na mou účast, a když, tak, řekl bych, s očekáváním, ale veskrze pozitivně.

O snech: Můj plán je nevymýšlet žádné taktiky a co nejméně se nechat ovlivnit tím, že je to nějaká soutěž. Spíš hra, ať je to hravý. Ať si sedneme jako parta, ať si lidi u obrazovek odpočinou u elegance a šarmu a třeba ať někdo z nás řekne někdy i něco moudrého a vtipného. Naštěstí v tomhle jsou vždy zárukou Tereza s Markem.

O mně: Mé jméno je Catharina Málek, je mi 36 let a pocházím z Vídně, kde také žiji. Moje rodiče založili před čtyřiceti lety taneční klub a tančí dalo by se říct celá má rodina – krom rodičů i můj bratr, neteře a manžel. Tancovat jsem začala, když mi byly čtyři roky a první soutěž v tanci přišla už v mých šesti letech. Studovala jsem management, ale během studia mi došlo, že chci být tanečnicí i profesně.

A tak jsem dnes nejen profesionálkou, ale i trenérkou – tančit učím už poměrně dlouhých dvacet let. Aktivní kariéru jsem sice ukončila v roce 2019, ale protože jsem ambiciózní, zúčastnili jsme se s manželem v loňském roce ještě jednou mistrovství světa a získali bronzovou medaili v kategorii showdance standard profesionálů.

Také jsem byla třikrát účastnicí Dancing Stars, což je vlastně verze rakouské StarDance. Můj manžel je Čech, pochází z Olomouce, z toho důvodu jsem už před deseti lety absolvovala kurz češtiny, bohužel jenom krátce. S naším synem mluví manžel česky, takže kolem sebe slyším češtinu každý den, ale jsem přesvědčena, že právě během soutěže se budu moct v tomto jazyce ještě více zdokonalit.

Jinak mi na další věci, než je tanec a rodina příliš času nezbývá, ale když je možnost, tak moc ráda navštěvuji zábavní parky, konkrétně horské dráhy.

O rozhodnutí: Miluji tanec, choreografii a možnost vystupovat. Mám také ráda výzvy, které mě nutí vystoupit z komfortní zóny. To je také důvod, proč jsem teď ve StarDance. Jsem už teď zvědavá, jak bude vše probíhat a co nového a jiného mi tahle příležitost přinese.

O rituálech: Rituály žádné zvláštní nemám, kromě tedy toho, že před představením nikdy nemohu zůstat v klidu. Chodím tam a zpátky, nahoru a dolů jako tygr v kleci. Nejčastěji si spontánně zatančím, když jsem někde venku se svým nejlepším kamarádem, který je také tanečník. Někdy začnu při poslechu hudby tančit, aniž bych si to uvědomila. Postát na místě je pro mě zkrátka vždycky problém, když slyším hudbu.

O inspiraci: Tím, že jsem vyrostla v tanečním klubu, byli mými prvními trenéry rodiče, od nichž jsem myslím dostala spoustu dobrých rad. Jedna z nich zazněla od mé matky před posledním mistrovstvím světa ve chvíli, kdy jsem byla trochu nervózní. Připomněla mi, že je mnohem lepší, když je přede mnou nějaká těžká výzva, kterou se rozhodnu zvládnout než život bez zkoušek. A ještě jednu dobrou radu mi dal můj manžel, když říkal, že přece „jenom“ tančíme, a hlavní tedy je, abychom si to užili. Pokud se na to podíváte takhle, je toho tlaku a stresu mnohem méně.

O tanci: Sleduji spoustu nejrůznějších tanečních videí všeho druhu – Tango Argentino, Contemporary, Commercial, Standard a Latina. A také se ráda dívám na tance ve StarDance z různých zemí, kde soutěže probíhají.

O StarDance: Podle mě je nejlepším výsledkem, když si užijeme naši cestu soutěží a každé jedno vystoupení. Proto mým plánem je se během tréninků co nejlépe připravit. A svému partnerovi chci přizpůsobit výuku i choreografie tak, aby ho to co nejvíc bavilo a těšilo.