
ČT není černá díra na peníze. Zvyšujeme produktivitu a jsme nejsledovanější v Česku
Jak se parlamentní debata blíží do finále, polopravdy nebo úplné nesmysly o České televizi nabírají ve veřejném prostoru na síle. Mrzí mě to, protože boj, vyhraný ve stylu “účel světí prostředky” nikdy nepřináší nic dobrého.
3. 2. 2025
Nejčastěji bývá Česká televize vykreslována jako moloch, černá díra na peníze, jejíž tvorba nikoho nezajímá, a i zadarmo je tím pádem drahá. Realita je taková, že i v roce 2024 jsme byli nejsledovanější televizní skupinou v Česku s podílem na trhu přes 30 %. Nejsme ani neefektivní a bez zájmu hledat úspory a moderní metody. Snad kromě rozhlasu neexistuje v Česku jiná veřejná instituce, která hospodaří 17 let stále se stejným rozpočtem. Výběr z poplatků tvoří 95 % našich příjmů. Za poplatek 135 korun za měsíc jsme v roce 2008 vyrobili 15481 hodin pořadů. Tehdy to bylo 5,37 hodiny na jednoho zaměstnance. V roce 2023 to bylo za stejný poplatek o 34 % pořadů víc (20790 hodin) a produktivita na jednoho zaměstnance se zvýšila o 32 % (7,08 h). Za úplně stejnou dobu však všechno okolo, včetně mezd, zdražilo na dvojnásobek.
Takového výsledku bychom bez neustálého hledání úspor a tlaku na efektivitu nemohli nikdy dosáhnout. Nejsme ale úspěšní jen na domácím hřišti! ČT24 se po dvou letech znovu vyšvihla na první pozici ve sledovanosti mezi evropskými zpravodajskými kanály, Déčko je v Evropě třetí, ale doma si sáhlo na absolutní rekord od počátku své existence, stejně jako ČT sport. Ten se navíc řadí mezi evropské lídry v čistě sportovních veřejnoprávních stanicích. ČT art je v první desítce. Připadá vám to jako výsledky televize, jejíž program nikoho nezajímá?
Často bývá také používán emotivní argument o tom, že zvýšení televizního poplatku o 15 korun měsíčně tvrdě dopadne na nejchudší obyvatele Česka. Pravda je taková, že podle §4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích jsou domácnosti, které nedosahují 2,15násobku životního minima od placení těchto poplatků osvobozeny. A to už od roku 2005, kdy zákon vznikl.
Nejnověji se pak v debatě objevil argument, že by naopak poplatky mohly být sníženy o 10 korun, protože sloučením České televize a Českého rozhlasu lze ušetřit až 12 % jejich rozpočtů, tedy zhruba 1 miliardu korun. Nejsem sám, kdo se odborným odhadem možných úspor dostal na řádově nižší částky. Výrobní procesy obou médií jsou zásadně odlišné. Takže, pokud není myšleno radikální ořezáni služeb, na něž jsou dnes diváci nebo posluchači zvyklí a zjevně je oceňují svojí přízní, připadají v úvahu úspory na tzv. podpůrných činnostech, jako jsou například společně zajišťované právní služby, účetnictví, personalistika nebo třeba komunikace. I tam by to ale ročně vydalo na nižší desítky milionů korun, tedy někde okolo 0,4 % rozpočtu.
Současně by ale taková nová instituce musela investovat do re-brandingu, vytvoření a upevňování nové značky, která by byla na trhu úplně nová. Zkušenosti z jiných firem říkají, že takový postup spolkne v prvních letech po zavedení až 3 % příjmů. Ekonomicky to smysl nedává a Česko by navíc přišlo o jednoho, a to velmi zásadního, hlídacího psa demokracie.
Jan Souček
generální ředitel České televize