O česko-slovenském hledání i nacházení mezi herci, divadly a zpěváky, aneb „čo bolí, to prebolí"… Dokumentární cyklus o rozpadu Československa. Scénář a režie Jiří Podlipný
00:00:12 Jak jsme si společně i sami zpívali a hráli.
00:00:20 Sledujete záběry staré přesně 20 let.
00:00:24 Ve Slovenském národním divadle probíhá zkouška Ľudomila.
00:00:28 Do premiéry zbývá jen pár dní.
00:00:31 Společnému státu Čechů a Slováků zbývá jen několik týdnů.
00:00:35 (slovensky)
00:00:37 Jakýsi vysoce postavený kretén mi vyhrožuje cenzurou. Mně!
00:00:42 Tak já nevím, možná vám přijdu afektovaná a patetická,
00:00:46 ale já mám o ty děti strašný strach. Strašný strach.
00:00:49 A nevím, čeho se mám bát víc, jestli ekologie,
00:00:52 jestli toho bublání politicko-historicko-nevímjakého.
00:00:58 Je to takové zvláštní.
00:01:02 Na jedné straně mi z toho bylo velmi těžko
00:01:06 a na druhé straně tehdy velmi mnoho lidí z mého okruhu,
00:01:11 a moudrých lidí, říkalo, víš co, asi to bude k něčemu i dobré.
00:01:17 Znáte to, když se rozdělíte, už nemáte na co se vymlouvat,
00:01:21 ani na Sovětský svaz, ani na Čechy, už nás nikdo neutlačoval.
00:01:27 Jen naše mínusy, těžké mínusy, ty nám komplikovaly život.
00:01:34 -Přese všechno bude dominovat to,
00:01:37 že to je přece jen, přece jen, jistá vnitřní vazba.
00:01:42 Je to hlubší provázání přes lidi než přes politiku.
00:01:48 A já bych strašně nerad, strašně nerad bych byl,
00:01:52 aby se i v našem případě, Slováci a Češi,
00:01:55 potvrdilo to Kollárovo rozkydaní Slávové,
00:02:01 to bych si nepřál z hloubi své duše.
00:02:06 -Víte, máme štěstí,
00:02:10 že v té Evropské unii žijeme pořád v Česku i na Slovensku.
00:02:14 Takže to zůstalo zachované a přetrvává.
00:02:24 My se budeme střídat v návštěvách,
00:02:27 budeme utužovat nepřetržitě československé tradice.
00:02:35 A to se splnilo, a proto já jako šťastný osmaosmdesátiletý stařec,
00:02:41 odcházím...
00:02:47 Člověk na to musí myslet, odcházím v podstatě spokojený.
00:02:54 -Víte, mně asi největší potěšení v životě, ne poslední tři,
00:02:58 ale třináct let, přináší má dcera. Mám skvělou, vydařenou dceru,
00:03:02 a ta mi denně přináší nějaké potěšení.
00:03:05 Kdybych ji neměla, tak bych vám asi na tuhle otázku odpovídala tíže.
00:03:10 Na té dceři je vidět, že těch 20 let uběhlo.
00:03:13 Protože před 20 lety jí bylo 13 let, byla milá holčička,
00:03:17 a teď je sebevědomá mladá žena.
00:03:19 Je můj parťák, je můj největší kritik,
00:03:22 před ní mám vždycky největší trému na jevišti, pekelnou trému,
00:03:27 protože tihle mladí lidé si neberou servítky, ona mi to parádně natře.
00:03:33 A to je úžasné.
00:03:36 Tak takhle se těch 20 let vyvinulo do něčeho fantastického.
00:03:40 25. listopadu 1992 ve 13 hodin 22 minut
00:03:44 přijalo toto Federální shromáždění
00:03:47 zákon o zániku České a Slovenské federativní republiky.
00:03:52 To rozdělení bylo pro mě strašné. Já jsem, vždyť jsme umělci,
00:03:58 jsme i trošku emotivnější než normální lidé,
00:04:01 ale bylo to fakt strašné.
00:04:03 Protože tady byl ten mečiarismus, my jsme neměli žádnou naději.
00:04:07 Já jsem tak zbožňovala Václava Havla, najednou už nebyl náš
00:04:11 a bylo to hrozné.
00:04:13 Já si pamatuji, že po tom rozdělení jsme hostovali ve Zlíně,
00:04:16 těsně po Novém roce.
00:04:18 A byla to sobota nebo neděle, nebyla žádná auta na dálnici, nic,
00:04:22 a najednou jsme přejížděli Slovensko-Morava,
00:04:25 a tam byla obrovská celnice, to bylo hrozné.
00:04:30 Ale podle mě to všechno pominulo,
00:04:33 jsme všichni v jednom velkém domě Evropská unie, neexistují hranice.
00:04:42 Já mám takový pocit, že svět se strašně...
00:04:45 Dámy a pánové ze Sratiť ruku v Spokane,
00:04:48 za 5 minut přestávka končí,
00:04:50 za 5 minut přestávka končí, přijďte prosím do malé zkušebny.
00:04:54 Počkejte, jakou jsem měla poslední větu?
00:04:57 -Já si myslím, že život jde dál, prostě nevěřím tomu,
00:05:00 že by to skončilo nějak vysloveně katastrofálně.
00:05:03 Když se setkáváte s lidmi a všichni hýkají a chytají se za hlavy,
00:05:07 to bude strašné, to bude strašné, to bude strašné.
00:05:10 Já si myslím, že není třeba se na to dívat až tak pesimisticky.
00:05:14 Ano, jsem i dnes optimista.
00:05:16 A jako vždy říkají všichni vládní představitelé,
00:05:22 i když se ty vlády mění od roku 1993:
00:05:25 "Nikdy jsme neměli lepší vztahy než dnes, nadstandardní vztahy."
00:05:30 Akorát mi to přijde strašně vtipné, víte,
00:05:33 že když se dívám na českou a slovenskou politiku,
00:05:36 tak mám pocit, že jsme se nemuseli rozdělovat,
00:05:39 protože je to úplně stejné, jako bychom byli společný stát.
00:05:43 To co se děje u vás a co se děje u nás,
00:05:46 je to katastrofa, ale je to úplně stejné.
00:05:49 Ale jsem stále optimista a nemyslím si, že je to hrozné,
00:05:53 a snad bych poukázala na to, že je pravda,
00:05:57 že když se rozdělil stát a ty nálady, které byly předtím,
00:06:04 že Češi obviňovali Slováky, že doplácejí na Slováky
00:06:09 a Slováci obviňovali Čechy,
00:06:11 ty nacionalistické nálady, které byly v národě,
00:06:15 tak to jsem vnímala jako trošku nebezpečné.
00:06:19 A musíme připustit tu možnost, že by se to zvrtlo,
00:06:23 vidíme těch příkladů kolem sebe strašně moc v jiných státech,
00:06:27 myslím si, že tehdy to bylo dost vyhrocené a bylo to nepříjemné.
00:06:32 Takže tím, že se to stalo, jak se to stalo,
00:06:35 tak tomu musíme připsat velmi kladné body.
00:06:38 Ale já nevidím žádné rozdíly mezi tím,
00:06:40 jak se ty státy vyvíjejí po tom, co jsme se rozdělili.
00:06:44 Až tak velké rozdíly nejsou.
00:06:46 Máte přesně takovou, možná větší korupci než u nás,
00:06:50 ale to jen proto, že je vás jednou tolik co nás, Slováků.
00:06:53 Ten klientelismus, to je přesně totéž co u nás.
00:06:56 V čem se lišíme, mi řekněte. V ničem.
00:06:59 I jazyky máme velmi příbuzné.
00:07:01 Takže z toho důvodu jsme se skutečně nemuseli rozdělovat.
00:07:09 Pán a paní ještě nejsou doma. Pojďte dál.
00:07:11 Je konec dubna 2012.
00:07:13 A to je současný šéf činohry Slovenského národního divadla,
00:07:17 Emil Hováth.
00:07:18 Jsme přítomni jeho režii Tramvaje do stanice Touha
00:07:22 v pražském Divadle pod Palmovkou.
00:07:26 V každém případě možná i po 20 letech bych si řekl,
00:07:32 že o určitých věcech by mělo rozhodnout referendum.
00:07:36 Ale referendum se neujalo ani na Slovensku, ani v Čechách.
00:07:41 ...úplně pěkné, expresivní,
00:07:43 co nejrychleji, šaty a vlasy dát na sebe.
00:07:47 Možná jsme ztratili jednu šanci, že bychom byli větší,
00:07:51 já nevím, jestli by to nebyla výhoda,
00:07:55 ale to už ti, co přijdou po nás, až my tu nebudeme, ať to řeší,
00:08:01 do jaké míry to bylo pozitivum nebo negativum.
00:08:05 Spíš zahrát "A voda!" Šplouchla. Vy byste měla být mokrá.
00:08:11 Absolutně bych řekl, že nějak ustaly radikální tendence -
00:08:15 my doplácíme na vás, vy na nás atd.
00:08:20 Mám takový dojem, že v této oblasti je to velmi dobré,
00:08:24 a mám takový dojem,
00:08:26 že to ekonomické propojení je tak obrovské,
00:08:29 strašně moc lidí pracuje tady,
00:08:32 strašně moc podnikatelů cestuje do Bratislavy,
00:08:35 to znamená, že svým způsobem to funguje.
00:08:38 Nemáme prstýnky, řekl bych, ale že to funguje.
00:09:00 Takže dobrý večer, jsme o 24 hodin dál, jsme v Bratislavě,
00:09:05 takže vás vítám v nové budově Slovenského národního divadla.
00:09:11 Právě se chystá předpremiéra Čechovovy hry Racek.
00:09:16 Pracoval na ní komplet český tým.
00:09:21 Trigorina alternuje český herec Jirka Langmajer
00:09:26 s naším Richardem Stankem, takže je to česko-slovenské obsazení.
00:09:32 -Musí tu být hodně ryb.
-Borisi, v tomhle tady?
00:09:37 Rád chytám ryby.
00:09:40 Ale já si myslím, že kdo zažil požitek z tvorby,
00:09:43 pro toho už žádný jiný požitek neexistuje.
00:09:47 Hraju česky z toho důvodu,
00:09:49 že ve vidění Čechova, tak jak ho vidí pan režisér,
00:09:54 se ocitáme za polárním kruhem
00:09:56 a tady přijíždí městští lidé na venkov
00:10:00 a ne vždycky všichni mluví stejnou řečí.
00:10:05 Takže já jsem opravdu jediný,
00:10:07 který tady hraje v překladu pana Suchařípy.
00:10:11 Když se měla hrát nějaká nová hra, pokaždé se mně zdálo,
00:10:15 že bruneti jsou nepřátelsky naladěni,
00:10:18 zatímco blondýni jsou chladně lhostejní.
00:10:21 To bylo peklo, to bylo utrpení.
00:10:23 A černovlasí?-Černovlasí?
-Černovlasí co?
00:10:29 -Je to příjemné slyšet vedle sebe češtinu a slovenštinu
00:10:32 na jednom jevišti.
00:10:34 Já myslím, že ano. A já to také mám velmi rád.
00:10:39 Milé je to, že si to člověk uvědomí možná první minutu dvě,
00:10:43 když se na jevišti mluví těmito dvěma různými jazyky,
00:10:47 ale po těch dvou třech minutách, aspoň taková je moje zkušenost,
00:10:51 ale takové jsou i informace, které mám od diváků,
00:10:54 že oni po těch třech minutách si to přestanou uvědomovat,
00:10:58 že jsou tam ty dva jazyky, a nevadí to.
00:11:02 Milovali mě především proto, že jsem byl slušný lékař.
00:11:07 Je to příjemné,
00:11:08 když se ten český a slovenský divadelnický element tak ovlivňuje.
00:11:14 -Říkáte to přesně.
00:11:16 Ve chvíli, kdy slovenská herečka řekne čajka a on jí rozumí racek,
00:11:20 říkáme párne, nepárne, sudé, liché,
00:11:23 mluví se obojjazyčně a ty jazyky se střídají a proplétají,
00:11:26 když se Vajdičkův překlad slovenský proplétá se Suchařípovým,
00:11:30 máte zvláštní pocit nějaké zvláštní harmonie,
00:11:33 něco, co naše babičky asi měly v c. a k. Monarchii,
00:11:38 tak je to hrozně příjemné a posilující.
00:11:43 Posilující zvláštním způsobem a máte pocit,
00:11:46 že je to správná cesta, jak v té Evropě pobývat.
00:11:50 Protože skutečně takhle těsné pouto,
00:11:52 takhle příbuznou jazykovou verzi,
00:11:55 to snad nemají žádné dvě jiné země v Evropě.
00:12:00 A já doufám, že už odešly takové ty nafrněné časy,
00:12:04 kdy jsme si mysleli záhy po sametové revoluci,
00:12:08 že jsme něčím významně extrovnějším zbožím,
00:12:11 že jsme něco, z čeho si všichni sednou na zadek.
00:12:15 A dneska už víme,
00:12:16 že jsme země v tom kontextu světovém, ale i evropském,
00:12:20 poměrně bezvýznamná. A myslím, že si to Slováci uvědomují taky.
00:12:24 A o to větší je to síla, o to větší je to radost,
00:12:28 když můžeme navzájem, napadá mě blbé slovo, kooperovat.
00:12:32 To zní opravdu velmi odlidštěně, ale souznít.
00:12:35 Když můžeme společně pracovat a nepodivovat se tomu
00:12:38 a cítit zvláštní pýchu nad tím,
00:12:41 že to umíme a že to vydáváme za zcela přirozené.
00:12:44 Maminko, ale já si ho nevážím. Promiň, maminko, ale i ty chceš,
00:12:48 abych ho uznával a považoval za génia, maminko.
00:12:51 Ale promiň, maminko, já neumím lhát.
00:12:54 Z celého jeho díla je mi na zvracení, promiň,
00:12:56 je to schematické, formální, bezobsažné
00:12:59 450stránkové nic, fuj, blij, kýč.
00:13:03 -Kosťo, bohužel...
00:13:09 -Není tajemstvím, že já jsem byl velký federalista
00:13:12 a velmi těžko jsem nesl ten fakt tohoto rozdělení.
00:13:16 A hlavně ty motivace mi byly vždy úplně jasné.
00:13:20 Takže tyto třecí plochy paradoxně, musím konstatovat, že nejsou,
00:13:26 možná to obohacuje vědomí toho, že jsme ten rozvod, ten rozchod
00:13:32 absolvovali tak kultivovaně. Myslím, že i to je dost.
00:13:38 A v dnešním světě, když to vidíte kolem sebe,
00:13:42 že je to dost velká hodnota,
00:13:44 že ty národy byly natolik moudré a natolik se měly rády,
00:13:48 že i tento bolestný akt a ne pro každého vítaný akt,
00:13:54 jsme zvládli poměrně kultivovaně.
00:14:09 -Promiň, hlava mi zatím cirkuluje.
00:14:14 Emil Hováth jako zlatý chlapec, tedy ve hře Zlatí chlapci.
00:14:18 Tím druhým je Marian Labuda.
00:14:22 Ani ti, kteří byli takoví velcí bojovníci za samostatné Slovensko,
00:14:28 už nejsou tak divocí. Protože to je fakt.
00:14:33 Československo se rozdělilo.
00:14:36 Oni, kteří tak bojovali, zvítězili nebo zbohatli na tom,
00:14:40 na té ideji, že si dali ruku na srdce, Ústava slovenská,
00:14:46 těžký boj jsme svedli.
00:14:51 Je to směšné. Žádný boj. Oni bojovali jen o majetky.
00:14:56 A ty shrábli.
00:14:59 Víš co, ve svojí půlce si říkej, co chceš,
00:15:02 a já si ve své půlce budu říkat, co chci.
00:15:05 -Když se po mém "ťuk, ťuk, ťuk" ozve to tvé "vstupte", tak vstoupím,
00:15:09 ale ne sám, přivedu si advokáta.
00:15:11 -Já jsem v takovém věku, kdy už mi je všechno jedno,
00:15:15 takže kdybyste se mě zeptali před 10 lety,
00:15:19 tehdy jsem byl ještě plný síly a toho...
00:15:22 Marian Labuda možná zapomněl,
00:15:24 ale my jsme si s ním před těmi 10 lety opravdu vyprávěli.
00:15:28 Můj pocit je, že ta republika se rozdělila,
00:15:32 zneužily se na Slovensku všechny city těch pravých národovců,
00:15:36 skutečných, co ruku na srdce, mít svůj národ,
00:15:40 v Čechách zase to "ať si jdou", ta nervozita,
00:15:43 prostě dohnat Ameriku, Švýcarsko, tam by nás ti Slováci zatěžovali,
00:15:48 to se jen zneužilo. Hlavní bylo rozdělit ten stát,
00:15:52 protože, řeknu vám to takhle,
00:15:55 když se něco stalo v Bratislavě za komunismu,
00:15:59 přijela to vyšetřovat kriminálka z Prahy,
00:16:02 aby to bylo objektivní,
00:16:04 aby tam nikdo nikoho neznal, aby to bylo čisté.
00:16:07 A stejně když se něco stalo v Praze,
00:16:09 přijela kriminálka z Bratislavy.
00:16:11 A stát se rozdělil, aby už nikdy nepřijela žádná kriminálka,
00:16:15 aby si ho mohli všichni rozkrást sami pro sebe, bez dohledu.
00:16:19 -Na obou stranách se všelicos rozkradlo,
00:16:21 bez toho, aby do toho ten druhý mluvil.
00:16:24 A to se myslím podařilo.
00:16:27 To už je Milan Lasica. Také před 10 lety. A Milan letos.
00:16:33 Opět ironicky a stručně.
00:16:35 Já jsem nebyl přívržencem rozdělení Československa
00:16:40 a nakonec víceméně nikdo z naší branže,
00:16:47 protože jsme chápali, že větší trh je větší trh než ten malý,
00:16:54 ale ukázalo se, že ten trh pokračuje přes,
00:17:02 nebo díky minimální jazykové bariéře.
00:17:08 O rozdělení se snažili politici, kteří ho dosáhli.
00:17:13 A teď namísto na Prahu nadávají na Brusel.
00:17:22 Milan s druhým Milanem. S Milanem Kňažkem.
00:17:26 Ten mezi politiky byl před 20 lety až po uši. A dělil.
00:17:32 Ten kufr je federace. Obsah jakoby neexistoval.
00:17:36 My říkáme, že se nám ten obsah prostě do toho kufru nevejde.
00:17:41 To překrásné české sklo a ta slovenská keramika,
00:17:44 to se rozbije v tom jednom kufříku. A druhá strana říká:
00:17:48 "Tenhle kufr si vezmeme, i kdybychom to měli semlít."
00:17:52 Asi tak mi to chvílemi připadá. Vezmeme si tu moučku na cestu.
00:17:58 Za posledních 150 let jsme měli čtyři hlavní města.
00:18:01 Vídeň, Budapešť, Prahu, Bratislavu.
00:18:04 A kdybych žil těch 150 let,
00:18:07 tak bych se asi nezbavil bolesti a stesku po tom prvním,
00:18:12 po Rakousku-Uhersku nebo po Československu.
00:18:15 Důležité je, že žijeme vedle sebe, ale žijeme spolu.
00:18:23 Že všechno to, co nás spojuje, nemá teď žádné překážky,
00:18:28 které to tehdy mělo.
00:18:31 Takže podstatné je, jak vzájemně fungujeme,
00:18:35 a ještě důležitější je, jak budeme fungovat.
00:18:40 Je skutečností, že už před časem začala kampaň,
00:18:43 jejímž cílem je nasadit slovenskému premiérovi jakousi psí hlavu.
00:18:48 Jeho pomlouvání v pražském tisku se děje téměř každodenně
00:18:52 a nejaktivnější jsou bohužel právě periodika
00:18:56 blízká Hradu a Občanskému fóru.
00:19:03 Nechci se bránit takovým klišé, že po bitvě je každý generál.
00:19:08 Ale v zásadě ne,
00:19:10 v zásadě si myslím, že jsem se vždy rozhodoval na základě informací,
00:19:15 které jsem měl k dispozici, a konkrétní situace.
00:19:20 A tak, jak je to napsáno v ústavě, podle svého vědomí a svědomí.
00:19:25 Takže neměnil bych, neměnil bych nic.
00:19:28 Pochopitelně,
00:19:30 že bych se možná vyhnul některým setkáním a některým aktivitám.
00:19:34 Ale to vím dnes. Tehdy jsem asi nemohl jednat jinak.
00:19:42 -Kde je Kňažko, tam je těžko.
00:19:49 Je rozhodnuto,
00:19:51 Mečiar a jeho HZDS přišli s požadavky na rozdělení republiky.
00:19:55 Já jsem využil svého dlouholetého přátelství s Milanem Kňažkem,
00:19:59 šel jsem za ním
00:20:01 a Milan Kňažko na moji otázku, jak dopadlo jednání,
00:20:04 odpověděl geniálně: "Prepáčte, prší." A odešel.
00:20:08 Promiňte, ale prší.
00:20:10 Vrátím se k legendární větě "Prší."
00:20:15 Ono počasí je takové, že někdy prší, někdy je pěkně
00:20:19 a někdy je něco mezi tím. Počasí je úžasná sféra.
00:20:29 Já ti říkám, že jsem byl dítě, že jsem tomu nerozuměl.
00:20:32 A švagr Hlava mi to nakreslil, měl takové leporelo.
00:20:38 Střih a Milan Lasica je v jiné hře. Tentokrát s Bolkem Polívkou.
00:20:43 Jak říká Bolek, Valaši jsou železným,
00:20:46 pardon, zrezivělým svorníkem mezi Čechy a Slováky.
00:20:51 -Dáte si trošku brandy?
00:20:54 Kdo chce zdravý býti, musí brandy píti.
00:20:59 -Tak, z Garderobiéra budeme skákat na Valašsko na natáčení pohádky.
00:21:03 Ostatně jako Bolek.
00:21:07 -Se slzami jsme to přijali. My jsme se moc neradovali.
00:21:10 Protože otec nás vychovával jako Čechoslováky,
00:21:13 tak jsme zůstali Čechoslováky.
00:21:16 No a vždycky říkal, bratři, jak se říká, bratři Slováci,
00:21:20 tak vždycky jsme říkali: "Bývalý bratr neexistuje!"
00:21:24 Ahoj, ahoj.-Zdravíčko.
-Nazdar.
00:21:26 -Je vyprodáno, musíme hrát.
-Ano, sire.
00:21:30 -Co hrajeme?-Sire, dnes večer jde Král Lear.-Leara nehraju.
00:21:38 Rádi jsme hráli v Bratislavě, rádi jsme do Bratislavy jezdili
00:21:42 a naše spolužačky a přítelkyně
00:21:45 se těšily z elegance, krásy a gentlemanství Slováků.
00:21:53 A zase Slovenky se těšily
00:21:55 z našich schopností seifertovsko-nezvalovských,
00:21:59 takže to bylo takové vždycky propojené nějakým způsobem.
00:22:03 Takže jen pokračujme v tom, co bylo, možná ještě s vědomím,
00:22:07 že to třeba k něčemu...
00:22:11 Ta slza, zrovna při této debatě.
00:22:16 Vždycky vím, že v tom hledišti
00:22:18 je alespoň jeden člověk, který mně rozumí.
00:22:22 A proto já hraju.
00:22:29 Národní umělci! Odpolední seriál pro kojící maminky!
00:22:35 Za pár dní půjdete do Zlaté kapličky možná převzít Cenu Thálie.
00:22:40 Bez nadsázky je to pro mě velká čest.
00:22:44 Tato nominace velmi úzce souvisí s tím,
00:22:48 co byli Češi pro slovenské divadelnictví a herectví.
00:22:52 Myslím, že to bylo v roce 1919 nebo kolem roku 1919,
00:22:59 to vznikla Jeřábkova kočovná společnost,
00:23:04 která začala hrát česky.
00:23:07 Potom přišel Oskar Nedbal, hrálo se česky.
00:23:11 Až potom přišel Drašar,
00:23:14 činohra se rozdělila na českou a slovenskou,
00:23:17 až tehdy se začalo hrát slovensky.
00:23:20 To znamená, že bez Čechů by určitě později vznikla
00:23:24 profesionální divadelní scéna na Slovensku.
00:23:28 Moje nominace je přirozeným poděkováním Čechům za to,
00:23:32 co pro slovenské divadelnictví a pro slovenské herectví udělali.
00:23:37 Děkuji. Děkujeme, bez vás by to nebylo možné a je to jen...
00:23:46 Může to naplnit lidi uspokojením, že se ta investice vyplatila.
00:23:52 Ponižujete se, protože neděláte to, co chcete,
00:23:55 nikdy neděláte to, co chcete,
00:23:57 a nikdy nebudete dělat to, co doopravdy chcete. Ponižujete se,
00:24:00 protože i publikum vám nedovolí dělat to, co doopravdy chcete.
00:24:04 Ponižujete se!
00:24:06 A přizpůsobujete svůj vkus vkusu tohoto publika.
00:24:10 Já se musím přiznat,
00:24:11 že já jsem byl velice proti tomu, aby se Československo rozdělilo.
00:24:15 Vždycky jsem měl pocit, že mi berou něco, co jsem udělal,
00:24:18 že mi berou Emu Destinovou nebo Stíny horkého léta
00:24:21 nebo já nevím, filmy, které jsem tu udělal,
00:24:24 ten podíl, který byl na české straně.
00:24:27 Nechal jsem se vyfotit do Mladého světa s československou vlajkou,
00:24:32 aby bylo jasné, že jsem proti.
00:24:34 Musím upřímně přiznat, že jsem se velice mýlil.
00:24:38 Že to rozdělení je velmi pozitivní pro oba národy,
00:24:41 hlavně, v první řadě, a to všude opakuji, všude na světě, kde jsem,
00:24:47 jakým způsobem se profilovaly tyto národy.
00:24:50 Jak kultivovaně, inteligentně, jak demokraticky se rozdělily.
00:24:54 Když si vezmeme, jak se dělí ostatní národy,
00:24:57 jak se dostávají do konfliktů, jak to končí vraždami a nenávistmi.
00:25:02 A když si uvědomíme, na jaké úrovni, neuvěřitelné úrovni,
00:25:06 se Češi se Slováky rozdělili,
00:25:09 rozdělili si všechny majetky a zemi,
00:25:13 udělali nové hranice, tak to mě naplňuje pýchou.
00:25:17 A já bych rád, kdyby se to ve světě víc vědělo.
00:25:21 Víc se o tom mluvilo. To je jedna stránka věci.
00:25:24 Druhá je, že pro Slováky je to podle mě velmi důležité.
00:25:27 Je velmi důležité, že vstoupili do Evropské unie jako jeden stát,
00:25:32 o němž už nikdo nemůže říci,
00:25:34 že by nebyl schopný sám existovat a stát pevně na vlastních nohách.
00:25:40 Takto se dokázalo, že je to možné, že ten stát je skutečný
00:25:44 a že ti lidé jsou strašně šikovní a jsou schopní.
00:25:47 A to, co udělali, je úžasná věc, to je úžasná věc,
00:25:50 to je klobouk dolů, to je klobouk dolů pro Čechy i Slováky,
00:25:54 protože to není jednoduché, to je obrovský kus práce.
00:25:57 Když najdete něco, co sice není to, co doopravdy chcete,
00:26:00 není to ono, ale je to úplně blízko,
00:26:03 úplně blízko tomu, co doopravdy chcete
00:26:05 není to ono, ale je to úplně blízko,
00:26:07 musíte je prosit, aby u vás hráli.
00:26:09 Nakonec ani tak nedostanete to, co jste doopravdy chtěl,
00:26:13 ale jenom to, co je úplně blízko. Není to ono, ale říkáte si,
00:26:16 je to úplně blízko tomu, jak to má být.
00:26:18 Takže vlastně nikdy neděláte to, co jste doopravdy chtěl,
00:26:21 ale jen něco, co je úplně blízko a s někým, koho jste nikdy nechtěl,
00:26:26 ale je úplně blízko, tak děláte něco, co jste nikdy nechtěl.
00:26:29 A koho si vážíte?
00:26:31 SMÍCH, POTLESK
00:26:41 Z pražských činoherních prken na bratislavskou Novou scénu.
00:26:45 Radek Brzobohatý s manželkou a principálkou Hanou Gregorovou
00:26:49 sem přivezli jejich Tančírnu.
00:26:51 Byli jsme v dubnu exkluzivně u toho i s prezidentem.
00:26:55 Povídali jsme si den po famózním úspěchu.
00:26:59 Představení půjde dopředu a my se budeme vracet.
00:27:18 My jsme důkazem, že se potřebujeme, to Československo. Už 32...
00:27:23 -Jak to vychází u vás?
-Dobře, Slováci stále vedou.
00:27:28 -Co Valach na to?
-Tak my Valaši...
00:27:33 Ne, nebudu do politiky radši mluvit.-Ne.
00:27:37 Můžeš do soukromí leda. Že ti to vyhovuje.
00:27:41 -No tak máme pár Valachů, kterým...
-Ale vyhovuje ti to?
00:27:46 -Ne, my Valaši jsme pracovití lidé.
-A co my Slováci, jsme nepracovití?
00:27:51 -Ne, takoví organizačně znamenití.
-Vy?-Slováci.
00:27:55 Aha. Už jsem se polekala, že jsi...
00:27:58 My Valaši jsme pracovití ohromně.
00:28:00 Ty jsi vlastně taková námezdní síla nás, Slováků.
00:28:04 Ne námezdní síla. Že si vyhovujeme vzájemně ohromně.
00:28:08 To je taková nejenom potřeba vzájemné kultury,
00:28:14 ta je velice podobná a potřebná dohromady,
00:28:18 ale i ta lidská sounáležitost je prostě obrovská.
00:28:24 Já bych to zkrátila. Prostě beze mě by byl ztracený.
00:28:28 Jednoduchou větou se to dá všechno říct. Chápeš?
00:28:31 -A tím pádem nejsem ztracený.
-Tak.
00:28:35 (zpěv)
00:28:37 Čo tebe dám, to mezi mnou...
00:28:48 Co bolí, to přebolí.
00:28:52 Nepředbíhej čas.
00:28:57 Ponechám to po moři...
00:29:00 Schází nám Československo po těch 20 letech?
00:29:05 -Je to teď tak, jak to je.
00:29:07 V podstatě oba dva jsme to rozdělení dvakrát moc nepřijali.
00:29:12 -Tehdy?
-Ano, tehdy.
00:29:15 Skutečně, potom jsem to nesla velmi těžko.
00:29:19 Já jsem pravidelně jezdila do Bratislavy, měla jsem tu maminku.
00:29:23 A skutečně ty první chvíle byly pro mě hrozné.
00:29:27 A neznám na světě dva národy, které jsou si tak blízké.
00:29:32 Jazykem, svou náturou, že jsme se tak dobře doplňovali.
00:29:37 České, to je takové trošku německé, studenější,
00:29:41 to naše slovenské je takové jižní, tatarské,
00:29:45 ale dohromady to skutečně tvořilo jeden...-Fungovalo to.
00:29:49 Fungovalo to jako dobrý národ a myslím si, že to stále funguje.
00:29:54 A dnes naopak funguje turistika mezi námi a kultura funguje stále.
00:30:02 (zpěv) Co bolí, to přebolí...
00:30:06 JÁSOT, POTLESK
00:30:18 Dnes si myslím, že není proč si stýskat,
00:30:22 protože ty vztahy se nezměnily.
00:30:24 Dokonce si myslím, že některé se více umocnily,
00:30:28 a jsem velmi rád, že jsme se navzájem pochopili.
00:30:31 Jsme samostatní, a přitom jsme spolu.
00:30:34 A to se nedá oddělit,
00:30:36 protože naše historie, naše kultura, jazyk a vůbec,
00:30:40 a řekl bych i taková nátura je velmi blízká.
00:30:44 Jsme stále, jako bychom spolu žili dál.
00:30:48 -Tím, že je to takové československé,
00:30:51 tak to fakt přijímají a každý si tam prožije svoji etapu.
00:30:55 My, tedy já až od roku 1980.
00:31:00 (zpěv) To Slovensko naše dosial tvrdo spalo...
00:31:05 -Je to zajímavé z toho pohledu, že se ptáte, pane režisére,
00:31:10 jak to teď vnímám a jak předtím, je to úplně něco jiného.
00:31:14 Je to rozdíl. A už dnes vlastně z těch, kteří jsme byli při dělení,
00:31:20 už jsou jen dva, kdo jsme byli přímo u toho.
00:31:26 Pan Klaus v Čechách a já na Slovensku.
00:31:28 Jiný už nikdo není.
00:31:33 Dnes jsme každý na svém, máme stejně dobré vztahy
00:31:37 a už ani nemohu na Čecha říct...
-Úžasné. Ano, úžasné.
00:31:40 -...že on na mě pracuje a já že na něj.
00:31:43 Ale to my, Valaši, nadáváme na Čechy taky úplně.
00:31:50 Tak tohle natáčet!
00:31:52 -Když my se doma pohádáme, tak Valach: "Vy Slováci, no!"
00:31:56 Já vždycky zastupuji celý slovenský národ.
00:31:59 Když něco řeknu, že jen na Slovensku, tak:
00:32:02 "Vy Slováci! Grófové!" Protože jsme grófové. Jsme.
00:32:06 -Jinak to nebylo jednoduché.
00:32:08 Poslední večer na Boriku, když jsme seděli naproti,
00:32:12 kde se řeklo, že definitivní konec,
00:32:15 to nemohu říct všechno, jak to tam vypadalo.
00:32:19 Když to nebude takhle, tak vám to povím.
00:32:26 (zpěv) -Vyznání.
-Vyznanie.
00:32:29 Zpívání je to, co máme společné.
00:32:32 ...krásně zní.
00:32:34 Tato melódia ozaj zázračne.
00:32:41 Já jsem československé krve.
00:32:44 Protože můj tatínek je z Nitry, z Párovských hájů,
00:32:48 takže já jsem to prožíval poměrně emotivně v tom,
00:32:51 že já mám půlku příbuzenstva v Nitře,
00:32:53 a ti to prožívali.
00:32:57 -Prožíval jsem to docela těžce,
00:33:00 protože moje maminka pocházela ze Slovenska,
00:33:03 už jí bylo tehdy hrozně moc let a nedovedla si to představit,
00:33:07 co se vlastně děje.
00:33:11 -Já jsem to Československo považoval za území,
00:33:15 kde jsem se narodil, já se považuju za Čechoslováka.
00:33:19 Dodnes se cítím na Slovensku být doma.
00:33:22 A zejména to považuju za jeden kulturní prostor.
00:33:26 (zpěv) Co bolí, to přebolí,
00:33:30 co neznáš, už znáš.
00:33:33 Spíš mě to zasáhlo v tom smyslu, že mám spoustu kamarádů,
00:33:37 na škole jsem měl spoustu spolužáků Slováků
00:33:40 a přišlo mi to celé absurdní.
00:33:42 Mně to hlava nebrala, dodneška trošku mi to hlava nebere.
00:33:46 Bylo mi jasné,
00:33:47 že tam jsou nějaké mocenské věci, nějaké politické záležitosti,
00:33:51 nějaké ješitnosti a tak dále.
00:33:53 Na obou stranách barikády, samozřejmě.
00:33:56 Ale říkal jsem si, že dříve nebo později
00:33:58 dojde stejně k nějaké fúzi a k nějakému urovnání těch věcí,
00:34:02 v podstatě to, co se teď děje.
00:34:04 (zpěv) ...pod hladinou...
00:34:08 Ale já jsem přesvědčený, že to principiálně
00:34:12 na tom vztahu těch dvou národů neudělalo vůbec nic.
00:34:16 (zpěv slovensky)
00:34:17 ...po schodech, po schodech poznávám poschodí,
00:34:20 poznám po schodech, po zvucích, co jsme to za lidi...
00:34:24 -Ne každé zjednodušení, a že to rozdělení těch dvou zemí
00:34:28 bylo pro nás Čechy velké zemětřesení,
00:34:30 ne každé zjednodušení je pro nás obohacení.
00:34:33 Pro mě je tahle ta země, zvlášť v tom 20. století,
00:34:37 taková země, která furt něco okrajuje.
00:34:41 Nejdřív okrojila Němce, pak okrojila Slováky.
00:34:44 Furt je to jednodušší a jednodušší.
00:34:47 Soužití s Němci bylo těžké, soužití se Slováky bylo těžké,
00:34:51 ale něco jsme ztratili, a tohle já nejvíc cítím.
00:34:55 (zpěv slovensky)
00:34:57 ...pojďme se zachránit, v sobě máš ten protijed,
00:35:00 vymyslím si z dlaní vlastní svět...
00:35:03 Mnohokrát jsem od té doby cestoval po světě,
00:35:06 a když člověk jede třeba autobusem, řekněme na Novém Zélandu
00:35:10 a tam jsou různí lidé z celého světa,
00:35:13 tak vsadím se, že kterýkoli Čech uvítá, když pochopí,
00:35:16 že mezi těmi cestujícími je Slovák nebo slovenská dvojice.
00:35:20 Najednou cítíme, že tam jsou naši.
00:35:24 Samozřejmě, že s nimi sdílíme nejen dlouhou společnou historii,
00:35:28 ale sdílíme i to, že rozumíme vzájemně takovým obyčejným věcem,
00:35:32 jako co to je Elán nebo Lucie Bílá nebo Ríša Müller
00:35:36 nebo kdo je to Mečiar, kdo je to Klaus, kdo je to Havel.
00:35:40 To ostatní lidi v tom autobuse vědět nebudou.
00:35:49 -S tím vzájemným ovlivňováním
00:35:51 samozřejmě bychom měli začít už někdy v 60. letech.
00:35:55 Protože v 60. letech
00:35:57 tady se zrodila velká silná česká pop-music.
00:36:00 Vondráčková, Neckář, Gott. Na Slovensku nebylo nic,
00:36:03 tam byl Jan Krištof Veselý a slovenské tango, nic víc.
00:36:07 A pár barových muzikantů. Když přišla normalizace,
00:36:10 tak většina těch zpěváků, aspoň v letech 1970, 72, 73,
00:36:14 toho moc nemohla zpívat,
00:36:16 protože všechny písničky byly vyškrtané v rádiích,
00:36:19 nesmělo se v rádiu nic hrát.
00:36:21 A tehdy to rádio lepilo tím, že hrálo buď dechovku
00:36:25 nebo slovenské písničky.
00:36:30 Zase na druhou stranu, taková věc přinesla jinou výhodu.
00:36:33 To znamená,
00:36:35 že poptávka po slovenské populární hudbě byla veliká,
00:36:38 muselo se zaplnit to vysílací schéma slovenskými písničkami.
00:36:42 Takže najednou se objevil Modus,
00:36:44 s ním se objevil Lehotský, Žbirka a další zpěváci.
00:36:49 (zpěv slovensky)
00:36:50 Sklíčka, sklíčka dotyků svítí ve dne, ty jsi taková fajn....
00:36:57 Moje zkušenost byla taková v 80. letech,
00:37:00 že slovenská hudba tehdy byla dost na vzestupu.
00:37:03 Tam byly velice populární kapely i jednotlivci.
00:37:06 Myslím si, že Elán byl ten federální fenomén,
00:37:09 že toho přijímali úplně stejně v českých zemích jako na Slovensku.
00:37:14 Mě na tom poutalo to,
00:37:16 že na Slovensku je zvláštní tradice,
00:37:19 že tam se vesměs tvořila hudba na hotové texty.
00:37:24 Proto ty texty byly mnohem, mnohem zajímavější a hodnotnější obecně
00:37:29 nežli v českých zemích v té době. To pro mě bylo zajímavé.
00:37:33 A trvá to tam pořád, na Slovensku.
00:37:35 Mě se tehdy všichni novináři ptali, co si o tom myslím,
00:37:40 o tom rozchodu, rozpadu.
00:37:42 A já jsem říkal jedno a myslím si to dosud.
00:37:44 Je to škoda, ale bylo to myslím velmi správné rozhodnutí.
00:37:48 Protože jednou provždy bychom si vyčítali
00:37:53 nějaký pragocentrismus a bratislavocentrismus,
00:37:57 stále by byly nějaké třenice.
00:37:59 Takhle je máme v Praze i v Bratislavě,
00:38:03 ale je to na vlastním písečku.
00:38:08 Já jsem to neprožíval nijak dramaticky vlastně.
00:38:11 Myslím, že takový dobový kolorit té doby spočíval v tom,
00:38:15 že všichni obyčejní lidé z toho měli trošku strach,
00:38:19 takový ten pocit té nepatřičnosti.
00:38:23 Ale já si pamatuji v zásadě jeden jediný titulek novinový,
00:38:27 který mi utkvěl, jak jsem si skutečně představoval, že to je,
00:38:33 jak to bylo odkomunikované Mladou frontou nebo kým:
00:38:37 "Slovákům hrozí, že jim Češi vyhoví".
00:38:41 To byl moment, jak jsem to cítil podobně.
00:38:47 (zpěv)
00:38:48 ...vidím len, jak tvoje lúče...
00:38:52 Zvukomalebnější určitě je slovenský jazyk,
00:38:55 pokud ho lidé zvukomalebně používají.
00:38:58 Já bohužel nepatřím mezi ně,
00:39:00 protože já jsem ľ v písničce ještě nezazpíval.
00:39:06 Slovenština je měkčí jazyk než čeština,
00:39:09 má výhodu, že má pohyblivý přízvuk za určitých okolností,
00:39:14 což čeština nemá kromě ostravského dialektu,
00:39:18 kde je přízvuk na předposlední jako v polštině,
00:39:22 ale přízvuk na první dobu,
00:39:24 to znamená, že to jde do těžké, do nohy,
00:39:27 a proto Češi tleskají obráceně, a ne na lehkou,
00:39:30 protože tam ta synkopa, v tom jazyce není,
00:39:33 jako třeba v angličtině.
00:39:35 (zpěv) Za to všechno može atmosféra, máme tlakovú níž...
00:39:45 Já mám strašně rád češtinu, protože se mi zdá být velmi bohatá,
00:39:51 že se dá pracovat se slangem.
00:39:55 Například to je velmi důležitá záležitost.
00:39:58 Protože vy můžete dát do písničky "dobrej večír" a nic se nestalo.
00:40:03 Ale na Slovensku to nemůžete udělat,
00:40:06 protože v tom okamžiku už jste zašli do nějakého nářečí.
00:40:13 V horkém létě 1992 jsme nad Vltavou točili s Meki Žbirkou.
00:40:19 A setkání jsme po 20 letech zopakovali.
00:40:22 Tak já mám manželku z Prahy,
00:40:24 takže na co dnes myslím, je dost jasné,
00:40:27 jak pojedeme do Bratislavy přes hranice.
00:40:30 Otevřou auto, budou se nás ptát: "Vezete nějaký alkohol nebo něco?"
00:40:35 A zase pojedeme zpátky do Prahy,
00:40:36 zase nás zastaví, podívají se nám do pasů a tak.
00:40:40 A myslím i na to,
00:40:42 až se mě jednou malá Linda zeptá: "To bylo kdysi dohromady?"
00:40:46 A já jí budu říkat: "Ano, to bylo kdysi Československo."
00:40:50 "A proč se to rozdělilo? "Já nevím."
00:40:52 Víte co, já vám radši zazpívám.
00:41:04 (zpěv slovensky) Drahá, mě nesmírně baví
00:41:08 sledovat večerní zprávy.
00:41:12 Vím, že to nevidíš ráda, v městě však zasedá vláda.
00:41:19 Vím jenom to, že se nás tehdy nikdo na to neptal.
00:41:24 Rozdělili to a hotovo.
00:41:26 To nebylo poprvé v životě, co rozhodli jiní o mém životě.
00:41:32 Beru to jako fakt.
00:41:35 (zpěv slovensky)
00:41:36 Řeší vždy zásadní spory, každý tam za pravdu hoří.
00:41:43 Nevím jen, který je který, nekonečné rozhovory.
00:41:50 A domnívám se, že jakýkoli postoj kohokoli je legitimní.
00:41:54 Každý si to mohl představovat tak, jak chtěl.
00:41:58 Jen jednu mám poznámku, že neproběhla ta otázka,
00:42:02 že jsme se k tomu nevyjádřili.
00:42:05 Ale jsem gentleman, i tak to může být.
00:42:09 (zpěv slovensky) Jeden je vlevo, druhý je vpravo,
00:42:12 všichni se bijí jen za svůj národ.
00:42:16 Drahá, mě nesmírně baví sledovat večerní zprávy.
00:42:24 Kdyby například mně někdo vytýkal: "Ty jsi nebyl pro samostatný stát!"
00:42:30 To ještě neznamená, že jsem proti Slovákům. Vždyť jím sám jsem.
00:42:36 Takže to není totéž.
00:42:39 A to se tehdy myslím velmi spojovalo.
00:42:43 Buď jste byli pro samostatný slovenský stát
00:42:46 anebo jste byli pro společný stát. To nešlo dohromady.
00:42:50 A když jste byli pro společný stát,
00:42:53 jako byste nebyli tím dobrým Slovákem.
00:42:55 Ale já se domnívám, že uplynulo - kolik let, poradíte mi?
00:42:59 Mnoho. Mnoho let.
00:43:01 A ukázalo se, že nadále tvořím slovenské písničky,
00:43:05 možná, že jsem přispěl víc k tomu slovenskému než mnozí politici.
00:43:12 Myslím, že to už dnes mohu říct. Udělal jsem toho asi víc.
00:43:17 (zpěv)
00:43:18 Neboj se, my jsme ti praví, ty z Prahy, já z Bratislavy.
00:43:24 Změníme svět od podlahy, nech si kto chce, čo chce vraví.
00:43:32 Nech si kto chce, čo chce vraví.
00:43:38 A pak přišlo to rozdělení a najednou bylo něco jako,
00:43:43 jako kdybychom se cítili uražení tím rozdělením.
00:43:48 Najednou to, co byla slovenská pop-music, přestalo existovat.
00:43:54 Klasický případ je třeba Habera, který před rozdělením
00:43:58 byl nejprodávanější československý zpěvák,
00:44:01 má co já vím 200 000 prodaných desek.
00:44:05 A další rok byl nejprodávanější zahraniční zpěvák
00:44:08 a jenom 60 000 desek.
00:44:11 Takže je na tom krásně vidět, jak česká strana
00:44:15 přestala o tu slovenskou populární hudbu jevit zájem.
00:44:19 Změna přišla až někdy kolem roku 1999 až 2000.
00:44:26 To jsem u toho stál, byl jsem v rádiích přesně v té době,
00:44:31 kdy ta změna přišla. Písnička Voda, čo ma drží nad vodou.
00:44:35 (zpěv) Ak ťa ešte trápi
00:44:39 smutok z rozchodov,
00:44:43 ono sa to poddá, ty si predsa voda,
00:44:47 čo ma drží nad vodou.
00:44:53 Po zhruba 8 nebo 9 letech první slovenská písnička,
00:44:57 která u nás v Čechách začala znova fungovat.
00:45:00 A tím se najednou jakoby prolomily vody,
00:45:04 vzrostl zájem o Richarda Müllera, objevily se další slovenské kapely,
00:45:09 Elán, který předtím byl kapelou,
00:45:13 na kterou v Čechách skoro nikdo nechodil, se stal mýtickou kapelou,
00:45:17 všechno se během jednoho nebo dvou let změnilo.
00:45:21 A od té doby to funguje tak,
00:45:23 že existuje několik slovenských kapel,
00:45:26 které zaplnily na české scéně místa,
00:45:29 kam by se hodila nějaká česká kapela, ale žádná taková není.
00:45:33 -Po tom roce 1989 z mého hlediska my jsme tady zamrzli
00:45:39 a oni se pustili směrem do světa.
00:45:43 (zpěv)
00:45:45 My máme príma rodiče, nekoukaj dírkou na klíče...
00:45:48 A najednou dneska, když jedeš
00:45:51 a posloucháš česká rádia až na hranici,
00:45:54 pak si přepneš na slovenská rádia, to je úplně jiný svět.
00:45:58 To je najednou úplně nová muzika.
00:46:00 Slovenská muzika moderní, zahraniční moderní muzika,
00:46:04 to je úplně jinak.
00:46:05 (zpěv) V pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě...
00:46:09 Tak tam najednou nastala obrovská propast v tom,
00:46:12 že místo toho, aby ta muzika šla dopředu,
00:46:15 tak se začala obracet sama do sebe dozadu.
00:46:17 Začaly se vyhrabávat ty nostalgické věci,
00:46:20 začaly se hrát tyhle věci.
00:46:22 A v těch médiích přestalo být místo na novou progresivní muziku.
00:46:26 A tohle na Slovensku z mého hlediska nenastalo.
00:46:30 (zpěv) Dnes nepůjdem spát do noci perutí snad...
00:46:35 Já osobně si myslím, že co se týče hudby,
00:46:38 tak jsme spíš ztratili.
00:46:40 To věčné tření mezi těmi Slováky na jedné straně a těmi Čechy,
00:46:45 to, že ti Slováci měli tu muziku takovou rytmičtější,
00:46:48 my jsme zase šli spíš po té melodické, dechové hudbě,
00:46:52 tím myslím dýchání, ne dechovku,
00:46:55 a tohle tření vždycky tu muziku obohacovalo.
00:46:59 A zrovna v těchhle letech, to znamená po roce 2000,
00:47:03 by tohle obohacování pravděpodobně bylo strašně silné.
00:47:06 -Ale oddělení způsobilo to,
00:47:09 že my si každý hrajeme na svém písečku,
00:47:12 samozřejmě po sobě pořád pokukujeme.
00:47:14 My jim teď závidíme.
00:47:16 Oni do jisté míry zase závidí nám, protože nám se tady udržela
00:47:19 nějaká hudební periodika, ať už internetová nebo tištěná.
00:47:23 To oni tam vůbec nemají.
00:47:25 (zpěv) Haló, příteli můj, prý už sedíš ve vlaku.
00:47:28 Jo jedu za tebou už stovky kiláků.
00:47:30 Naši už chystají oblíbené koláče
00:47:33 tu vaši pohostinnost znám ještě z totáče.
00:47:38 Těším se na tebe, můžeme debatovat do rána...
00:47:41 V rámci toho rozdělení já jsem to vnímal pozitivně,
00:47:46 protože jsme s otcem,
00:47:47 byli jsme malí kluci, bylo nám 12 až 13 let,
00:47:50 tak nám otec vysvětloval, že to bude dobré pro obě země,
00:47:54 protože každý má svou reprezentaci fotbalovou,
00:47:58 svou reprezentaci hokejovou,
00:48:00 každý má svoji ekonomiku, politiku, svoje trable a svoje výhody.
00:48:04 A nebude se moci žádná země vymlouvat na tu druhou,
00:48:08 proč je tolik Slováků v útoku, proč je tolik Čechů v útoku.
00:48:11 Já si myslím, že ten český národ i ten slovenský národ
00:48:15 se dostatečně osvobodily tím rozdělením.
00:48:18 A já to vnímám pozitivně.
00:48:20 (zpěv) ...za to díky, čus a amen.
00:48:22 Já jsem byl shodou okolností před rozdělením v USA,
00:48:26 s otcem na dva měsíce.
00:48:29 A tam jsme se dozvěděli z televize nebo z novin, že dojde k rozdělení.
00:48:33 A Američani říkali: "Nevracejte se domů.
00:48:36 Protože to bude občanská válka, to bude peklo. Zůstaňte tady."
00:48:40 A samozřejmě jsme se vrátili a proběhlo to v klidu.
00:48:43 Tenkrát mě to mrzelo,
00:48:45 protože mi přišlo, že si to politici vymysleli,
00:48:48 ačkoli to lidi vlastně nechtějí, se rozdělit.
00:48:51 Celá Evropa směřuje k tomu, že se spíš dává dohromady,
00:48:55 a my jsme se rozdělili. Přišlo mi to vlastně zbytečné.
00:48:59 (zpěv) ...celý svět,
00:49:01 jak se dá rozejít bez krve naposled a poprvé.
00:49:05 Málokto vrátil by to späť, dneska jsme každý vlastním pánem...
00:49:12 My jezdíme na Slovensko dlouho. 15 let.
00:49:15 Jezdili jsme na první koncerty do Popradu vlakem.
00:49:19 A za těch posledních 15 let
00:49:21 vždycky jeden měsíc každého roku strávíme na Slovensku.
00:49:25 Troufnu si říct, že máme mnohem víc kamarádů v hudební branži
00:49:29 mezi kapelami na Slovensku než v Čechách.
00:49:33 Vždycky jedeme v turné s nějakou slovenskou kapelou
00:49:36 nebo slovenskou zpěvačkou. Já je mám rád. Vyhovuje mi to.
00:49:40 Jdeme si do noty. Je to dobré.
00:49:45 (zpěv) Dneska jsme každý jiným pánem, za to díky, čus a amen.
00:49:49 Tak nějak?
00:49:52 -Samozřejmě když kapela hraje česky,
00:49:54 tak samozřejmě jezdí na Slovensko.
00:49:57 Samozřejmě, když kapela zpívá slovensky, tak jezdí do Česka.
00:50:00 To znamená to teritorium, kde ti lidé mohou hrát,
00:50:04 je samozřejmě pořád stejně velké.
00:50:06 V tomhle smyslu se nezměnilo vůbec nic, naopak.
00:50:09 Důležité je, že spolu můžeme hrát. Tyhle věci jsou strašně príma.
00:50:14 To znamená, začaly vznikat společné česko-slovenské songy,
00:50:18 úplně jak obrození.
00:50:19 Lucka byla jednou z prvních skutečných českých hvězd,
00:50:23 které nám daly šanci, byl to program Lucie na bílo,
00:50:26 rok 2000, 2001, 2002,
00:50:29 Od té doby se máme moc rádi.
00:50:31 A když přišli s nápadem udělat společnou písničku,
00:50:34 tak jsem řekla, pánové, vaše CD velmi ráda podpořím.
00:50:38 (zpěv slovensky) Děvušky, děvčata, zůstaňte nad věcí,
00:50:40 navždy budete múzami umělců,
00:50:43 bez vás se těžko žije jste každá dílem fantazie...
00:50:51 Já jsem na Slovensku hodně často. Je pravda, že jsem tu ráda,
00:50:55 protože je tady velmi temperamentní publikum.
00:50:58 A jsem tu taky ráda, protože můj táta je z Petržalky.
00:51:01 Takže já vždycky na každém koncertě říkám,
00:51:04 vyberte si půlku, která se vám líbí.
00:51:06 A já se považuju za československou zpěvačku, můj svět je tady.
00:51:10 Co se děje za hranicemi,
00:51:12 tam už jsem jenom za Haničku Zaňákovou,
00:51:14 která tam jezdí ráda, ale strašně ráda se vrací domů.
00:51:18 A hlavně já nevidím ty hranice a nikdy je vidět nebudu.
00:51:21 Takže vždycky říkám, že jsem československá.
00:51:24 Jak jste to prožívala tenkrát před 20 lety?
00:51:27 Strašně mě to mrzelo a vadilo a přišlo mi to úplně bláznivé.
00:51:31 I můj tatínek si musel žádat o české občanství,
00:51:34 je to prostě úplně bláznivé.
00:51:37 Myslím si, že to byl zbytečný krok, který stejně lidé vnímají,
00:51:42 že byl zbytečný a neberou ho moc vážně,
00:51:44 protože stejně pořád jsme sourozenci,
00:51:47 vidíte to v mnoha směrech.
00:51:49 Lidi se považují za bratrance a navzájem si fandíme.
00:51:53 My fandíme Slovákům a Slováci zase Čechům.
00:51:55 A Čech chválí Slováka a obráceně. Je to tak jako... patříme k sobě.
00:52:02 Trhat rodinu je zbytečné. Takový rozchod neměl vůbec žádný význam.
00:52:07 Je mi úplně jedno, jestli mezi nás někdo postavil nějakou zeď,
00:52:11 protože já jí nevidím.
00:52:13 Já těmi dveřmi nebo tou zdí procházím velmi často
00:52:16 a neberu to tak, beru to pořád jako dohromady,
00:52:19 že prostě k sobě patříme a vždycky patřit budeme.
00:52:30 -Kam jedeme?
-Do Bratislavy.
00:52:34 -Koncert vyprodán?
-Vyprodán hned, během několika dní.
00:52:38 Tak kapka už se seznámila se Slovenskem.
00:52:41 Jak to bude s Tomášem Klusem, poprvé koncertovat sám tady?
00:52:46 Poprvé sám. Som z toho taký...
00:52:48 To je zatím všechno, co jsem se naučil slovensky.
00:52:52 -Má pocity, že jede do ciziny?
-Nemám. A nikdy jsem neměl.
00:52:56 Mě to naopak spíš rozčiluje, že to tak člověk je nucen přijímat.
00:53:01 Že si musí měnit peníze a kdesi cosi.
00:53:06 I když já jsem vlastně už většinu času prožil v České republice,
00:53:10 ne v Československu,
00:53:12 tak mi to furt přijde, že to je škoda.
00:53:24 -Hokej?
-No, Slováci postoupili.
00:53:26 -Já sú šťastné.
-Jo?-No.
00:53:30 (zpěv) Jsem jako vy,
00:53:32 tvárná, vždy nová, přesně takovou jste si mě přáli.
00:53:37 Nemějte obavy, jsem též dcera Kainova,
00:53:41 figurka na hraní.
00:53:44 Já mám pocit, že Slováci, co se týče toho,
00:53:47 užiji to slovo, ačkoli ho nemám moc rád, toho mainstreamu,
00:53:51 tak jsou progresivnější.
00:53:53 Že jsou ochotni poslouchat i mladou tvorbu
00:53:57 a dávají jí víc prostoru než u nás.
00:54:02 U nás jsme tak nějak...
00:54:05 Je to hrozně divné, říkat u nás, u nich.
00:54:08 -Šaksi vaksi.
00:54:10 -Šaksi vaksi. -Šaksi vaksi.
-Šaksi vaksi. -To je velmi daleko.
00:54:14 -Ale rýmuje se to.
00:54:16 POTLESK, JÁSOT
00:54:24 (zpěv)
00:54:25 Za co, Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
00:54:31 Za co, Pane Bože, za co, nechals nás se napálit?
00:54:36 Za co, Pane Bože, za co? Za čtyři roky v prdeli.
00:54:42 Za co, Pane Bože, za co? omluv mě, že jsem tak smělý.
00:54:48 Nejčastějším oslovením je bratři.
00:54:51 A tady je to v dobrém smyslu slova, tady to není jako s rudými bratry,
00:54:55 tady je to fakt myšleno dobře.
00:54:58 A to si myslím, že dokazuje to, že sice jsme rozděleni územně,
00:55:03 nikoli však duchem.
00:55:06 Za co, Pane Bože, za co, Snad mě někdo odstřelí.
00:55:10 POTLESK, JÁSOT
00:55:14 -Děkujeme. -Děkujeme vás.
-Děkujeme.
00:55:19 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2012
V horkém podzimu před dvaceti lety zkoušeli v Slovenském národním divadle Ľudomila. Do premiéry zbývalo pár dní. Společnému státu Čechů a Slováků zbývalo pár týdnů. S předními slovenskými herci jsme si povídali o tom, jak vše prožívají. S mistrem Chudíkem, Božidarou Turzonovovou, Zuzanou Kocúrikovou, Ingrid Timkovou jsme po dvaceti letech bilancovali.
Schází nám Československo? S Jurajem Kukurou jsme přemýšleli o stejném v době, kdy byl čerstvě nominován na nejprestižnější českou divadelní cenu Thálie. Na prknech Divadla Bolka Polívky se prolíná čeština se slovenštinou běžně, a tak o ztrátách a nálezech rozdělení Československa také s Bolkem Polívkou, Milanem Lasicou i Milanem Kňažkem.
Na půdě Slovenského národního divadla v novém nastudování Čechovova Racka/Čajky se úžasně vzájemně doplňuje český Suchařípův a slovenský Vajdičkův překlad. Byli jsme při premiéře. Stejně tak jsme byli i u fenomenálního úspěchu česko-slovenské manželské dvojice na bratislavské Nové scéně. Ona – Hana Gregorová (principálka a herečka). On – Radoslav Brzobohatý (první herec). Představení Tančírna.
Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. V případě československé populární muziky to platí také. Omezování českých hvězd šedesátých let v době normalizace neuvěřitelně katapultovalo slovenskou populární hudbu.
O tom, jak jsme se k sobě po rozdělení k sobě otočili zády, abychom se za deset let o to intenzivněji našli, si povídáme s Josefem Vlčkem, Pavlem Andělem a Michalem Horáčkem. Jedeme na první koncert na Slovensko s Tomášem Klusem, na česko-slovenské hranici si povídáme s Michalem Malátným. Na stejné otázky odpovídá v Praze Igor Timko. Na koncertě v Pezinku Lucie Bílá. Zachytili jsme i krásnou atmosféru vzájemného souznění na společném koncertě Richarda Mullera a Dana Bárty.
