Miloš Nedbal

herec

* 28. května 1906

† 31. října 1982

Český herec, režisér, divadelní pedagog a profesor herectví na pražské DAMU Miloš Nedbal se narodil v roce 1906 v Rožmitále pod Třemšínem. Díky vlivu rodičů – otce, učitele kreslení a loutkáře, a matky, která šila kostýmy a divadlo milovala - i on sám už jako dítě hrál loutkové divadlo a recitoval. Následně se rodina přestěhovala do Prahy: na gymnáziu v Křemencově ulici byli jeho spolužáky Voskovec a Werich, což později vyústilo v intenzivní spolupráci a v celoživotní přátelství. Po maturitě v roce 1926 začal Miloš studovat práva na UK a zároveň na dramatickém oddělení pražské konzervatoře. Na právech vydržel jen dva semestry a dál už se věnoval jen herectví. Začínal v Umělecké besedě a v roce 1927 nastoupil do Osvobozeného divadla, které vedli jeho dva již zmiňovaní spolužáci. V něm s jednou sezónní přestávkou působil šest let a jeho nejznámější rolí je římský císař Ceasar ve stejnojmenné hře dua V + W (1932). V období 1933–1945 pak vystřídal několik divadel (Ostrava, Brno, Praha – Na Vinohradech a Uránie), než zakotvil v Národním: tam vytrval do roku 1970, když pak na dva roky přestoupil do Divadla za branou. Období 1972–1976 opět strávil ve zlaté kapličce. Mezi jeho zásadní role patřil Hamlet, tak jak ho předvedl v Divadle na Vinohradech v roce 1941, v Národním pak kapitán Solený v Čechovových Třech sestrách, prokurátor Nikolaj Skrobotov v Gorkého dramatu Nepřátelé, Kapulet v Romeovi a Julii, Felicjan Dulský v naturalistickém dramatu Morálka paní Dulské od Gabriely Zapolské či rychtář Loukota v Tylově Tvrdohlavé ženě. Nedbal nebyl jen herec, ale i pedagog – v letech 1942–1947 učil herectví na konzervatoři, od sedmačtyřicátého byl přísným, ale velmi oblíbeným profesorem na DAMU, kde přednášel prakticky až do své smrti.

Na stříbrném plátně se Miloš Nedbal objevoval od počátku 30. let, kdy hrál ve dvou komediích dua V + W: ředitele Čedoku ve snímku Pudr a benzin (1931) a policejního prefekta v Peníze nebo život (1932). Výrazná byla jeho role profesora francouzštiny Šedy ve Fričově komedii Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Od tohoto okamžiku šel z filmu do filmu – vzhledem k faktu, že velmi brzo začal plešatět, hrál většinou role nepřístupných, strohých, nevraživých zralých mužů, pedantů, navyklých poroučet, prostě nesympatických, záporných postav. Jako byli třeba vrchní revident Kefurt v komedii Katakomby (1940) nebo chamtivý dědic Čeněk Felix v další komedii Tetička (1941). Povedená je i Nedbalova úloha anděla v komediálním dramatu Městečko na dlani (1942). Nicméně stále se jednalo o roličky, i když s koncem válečných let mohli Nedbala vidět diváci jako komisaře dr. Baráka v krimi dramatu 13. revír (1946), v kterém už dostal o něco větší prostor. V roce 1948 se herec sblížil s režisérem Krejčíkem a dostal od něj úžasnou titulní úlohu pojišťovacího úředníka Karla Doležala, který v autě přejede malého chlapce, ve výborném psychologickém dramatu Svědomí - všeobecně se má za to, že to byl jeho životní filmový výkon. Větší roli záporáka Dr. Dvořáka dostal Nedbal i v dramatu Dravci (1948).

Poté následovalo pár čudel v tehdejších takzvaně angažovaných filmech, které nestojí za zmínku. V roce 1954 dostal hlavní roli Lukeše v průměrném krimi-dramatu Na konci města, o rok později si zahrál Lomikara (Lammingera) v historickém dramatu Psohlavci (1955). V sedmapadesátém se objevil coby profesor indologie Sandera ve studentském dramatu Snadný život, dále jako generálmajor von Schwarzburg ve švejkovském pokračováni s názvem Poslušně hlásím a konečně jako otec Janura, zeť čiperné důchodkyně v komedii Páté kolo u vozu. Co se týče šedesátých let, zahrál si poštmistra v poetickém filmu Srpnová neděle (1960) nebo profesora Hykla v celkem oblíbené krimi Nahá pastýřka (1966). Už na konci předchozí dekády ale Nedbal objevil nový mediální prostor – televizi. A je pravda, že v televizních filmech a inscenacích dostával mnohem zásadnější role než na stříbrném plátně. Lze jmenovat jeho biskupa ve filmu Kočár nejsvětější svátosti (1961), rabbiho z Lodže ve válečném dramatu Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965), sluhu v dickensovském dramatu Malá Dorritka (1967) či sira Reginalda v komedii Psíčci lorda Carltona (1970).  V sedmdesátých letech to byla titulní úloha v životopisném snímku Prokop Diviš (1977) a další jeho životní rolí byla postava nerudného důchodce Šány v dramatu Nezralé maliny (1980). Pro televizi také účinkoval i v několika známých seriálech: jako doktor Vácha se představil v historickém dramatu Sňatky z rozumu (1968), roli vyššího zámeckého úředníka si zahrál opět v historickém seriálu F. L. Věk (1970), výborný byl jako domácí pán s nomen omen Nerudný ve válečném dramatu Byl jednou jeden dům (1974) a jako profesor Nový se představil v oblíbené sérii Nemocnice na kraji města (1977).

Miloš Nedbal získal také několik ocenění: v roce 1958 titul zasloužilý umělec, v šestašedesátém Řád práce, v roce 1977 to byla Medaile J. A. Komenského za pedagogickou činnost a v roce 1981 byl titulován národním umělcem. Co se týče osobního života, byl třikrát ženatý. S první ženou měl dvě děti, ale nevytvořil si k nim patřičný vztah, což ho dost traumatizovalo – nicméně v momentě, kdy se začal stýkat se svou budoucí druhou manželkou Johankou (Janou), se od rodiny v podstatě odřízl. Johanka, žena s velkým intelektuálním potenciálem, ale později oslepla a byla upoutána na lůžko. Když zemřela, její smrti velmi želel. Nicméně v pokročilém věku se oženil i potřetí.

Herec a pedagog Miloš Nedbal, který za svůj život hrál asi v devadesáti filmech, zemřel v roce 1982 na rakovinu jater.

Odkazy

Fotografie