Martin Frič

scenárista, režisér, herec

* 29. března 1902

† 26. srpna 1968

Jeden z nejlepších a nejplodnějších filmařů minulého století, významný český filmový scenárista a režisér, jenž natočil přes stovku vysoce kvalitních snímků. Je považován za jednoho ze zakladatelských osobností moderního českého filmu. V roce 1965 byl jmenován národním umělcem.

Napsal přes čtyřicet scénářů a režíroval řadu legendárních filmů, např. Osudy dobrého vojáka Švejka, To neznáte Hadimršku, Život je pes, Hej-rup!, Ať žije nebožtík, Mravnost nade vše, Škola základ života!, Cesta do hlubin študákovy duše, Eva tropí hlouposti, Kristián, Hotel Modrá Hvězda, Princezna se zlatou hvězdou, Dařbuján a Pandrhola, Hvězda zvaná Pelyněk nebo Lidé z maringotek. Na place se setkal s hvězdami, jako byli Adina Mandlová, Oldřich Nový, Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Jan Werich, Jiří Sovák, a s řadou dalších.

Martin Frič používal do konce světové války umělecké jméno Mac Frič. Hrál a vystupoval v kabaretech. K filmu se dostal díky navrhování plakátů. Přes nejrůznější filmařské profese včetně filmového výtvarníka, laboranta či kameramana se dostal až k režírování. Jeho učitelem a přítelem byl významný režisér Karel Lamač. Režijním debutem Martina Friče byl němý snímek Páter Vojtěch, ve kterém hrál i on sám spolu se svou manželkou.

Osudovou ženou Martina Friče byla herečka Suzanne Marwille, která do manželství vstoupila se dvěma dcerami – Martou a Evou, jež přijaly Fričovo příjmení. Rodina bydlela v Praze-Hodkovičkách, ve funkcionalistické vile, kterou si nechali navrhnout od architekta Ladislava Žáka a vybavit nábytkem od bytového architekta Josefa Hesouna. Po rekonstrukci v roce 2000 byla vila prohlášena chráněnou kulturní památkou.

Martin Frič na sklonku života trpěl rakovinu jater a byl v přísném abstinenčním režimu. Po sovětské okupaci Československa 21. srpna 1968 však vypil větší množství koňaku, následkem čehož upadl do bezvědomí a po pěti dnech v nemocnici zemřel. Bylo mu šestašedesát let.

Odkazy