Jánošík
Postava Juraje Jánošíka, slovenského zbojníka, který "bohatým bral a chudým (částečně) dával" a který v pouhých 25 letech skončil roku 1713 v Liptovském Mikuláši pověšen na hák, zdomácněla dávno v českých čítankách i na filmovém plátně. Jako první přivedl tohoto spravedlivého rebela do české kultury v roce 1910 dramatik Jiří Mahen. Podle jeho divadelní hry vznikl v roce 1921 nejdříve němý film s Theodorem Pištěkem, a v roce 1935 pak verze režiséra Martina Friče. Mahen byl přizván jako poradce k práci na scénáři (M. Frič, Karel Hašler), na výtvarném vyznění filmu se pak vedle kameramana Ferdinanda Pečenky významně podílel i fotograf Karel Plicka.
Hlavního hrdinu vytvořil ve Fričově filmu urostlý slovenský herec Paľo Bielik, který se k postavě Jánošíka vrátil na počátku 60. let - ovšem to už jako režisér další, tentokrát dvoudílné a barevné verze.
Jánošík Martina Friče patří k vrcholům naší filmové tvorby 30. let. Na svou dobu klade velký důraz na děj a tempo, graduje napětí - i když nechává prostor i lyrickým scénám.
Film byl uveden na IV. MFF v Benátkách a patřil v řadě zemí k předním filmovým událostem roku 1936. Martin Frič a Ferdinand Pečenka byli vyznamenáni filmovými cenami za rok 1936.