Po listopadu 1989 ovládla Československo do té doby nemyslitelná svoboda a zasáhla všechny oblasti života. Otevřely se hranice, bez omezení se rozvíjel kulturní a společenský život – a ve velkém se rozjel i obchod s drogami, které k té svobodě patřily. Scénář A. Drda. Režie I. Bystřičan

Traduje se, že před pádem totalitního režimu žilo v ČSSR jen pár desítek či stovek drogově závislých, že společenský problém s drogami nastal až po listopadovém převratu. To je pravda jen zčásti: v roce 1989 evidovalo čs. ministerstvo zdravotnictví přes osm tisíc drogově závislých. Komunistický státní aparát až do pozdních osmdesátých let z ideologických důvodů povoloval jen minimální preventivní opatření, oficiálně se tvrdilo, že drogy jsou příznačným problémem „kapitalistického“ světa. Pravda je, že před listopadem 1989 vypadala drogová scéna zcela jinak: drogy se připravovaly „doma“, neexistoval téměř žádný veřejný obchod, uživatelé se drželi v malých skupinkách, zpravidla kolem někoho, kdo uměl – kupříkladu – vařit pervitin. V devadesátých letech se situace pochopitelně změnila: po otevření hranic se Československo (a později Česká republika) stalo součástí mezinárodního drogového trhu, počet uživatelů skokově narostl, zčásti i v euforii ze svobody a také právě proto, že lidé měli jen málo informací o ničivých následcích. Ve filmu vzpomínají někdejší drogově závislí: Roman Povala, Dominik Ivanys a Krištof Rimský.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ST AD HD