9. března 2011

Kozáci byli v carském Rusku, dá se říct, členy elitních vojenských oddílů, jejichž hlavním úkolem bylo střežit křesťanskou pravoslavnou víru, cara a hranice jeho říše. Vše se změnilo po revoluci 1917, kdy se kozáci obratem stali skupinou pronásledovanou tehdejší komunistickou vládou. Byly vybíjeny celé kozácké stanice (vesnice). Ti, kteří se zachránili, emigrovali do zahraničí, aby tam přečkali řádění komunistů a pak se opět vrátili do vlasti. Azyl našli tehdy také v Československu, kam se uchýlilo několik stovek kozáků i s rodinami. Do Ruska se vrátit nemohli a v Československu, po roce 1948, se také dočkali perzekucí - nemohli se hlásit ke své víře ani ke svému přesvědčení. Snažili se alespoň předávat - tajně - své tradice další generaci. Původní emigranti ale zemřeli a jejich děti se přizpůsobily. Situace se změnila až po sametové revoluci. Kromě potomků "českých" kozáků totiž do Česka začali přijíždět - ať už z ekonomických nebo politických důvodů - obyvatelé Ruska a bývalých zemí Sovětského svazu. Pro ty, kteří zde zůstali delší dobu, se stala místem kontaktu pravoslavná církev a tam postupně zjistili, že jsou mezi nimi potomci slavných kozáckých rodů a někdejších kozáckých atamanů. Začali se scházet (teď už pravidelně 2krát do měsíce), vytvořili svou vlastní "obec", která má svého atamana a další kozácké důstojníky. Samozřejmě hlavním cílem už není ochrana cara a hranic, ale připomínání a šíření kozáckých tradic a seznamování s nimi. Proto se účastní i rekonstrukcí bitev, ve kterých kdysi kozáci bojovali (třeba u Slavkova), před několika měsíci získali registraci jako kulturní a historický klub (má kolem 15 členů) a plánují do budoucna další akce a aktivity, třeba založení sboru. Samozřejmě klub je otevřen také Čechům, kteří mají zájem o kozáckou historii a tradice.

Kintari je občanské sdružení, které založila česká divadelnice, cestovatelka a milovnice Indonésie Jana Wolfová. Na Bali studovala balijský tanec a na indonéském ostrově Lombok si vzala pod patronaci místní školu. Tu rekonstruovala. Jezdí sem s dobrovolníky, kteří učí děti anglicky, ale také evropským způsobům komunikace, kreslení a zeměpisu. Místní komunita ji díky tomu, že je s nimi schopná komunikovat v jejich jazyce, vzala mezi sebe. Zásadní pro pomoc škole v jednom z nejchudších míst Indonésie byl fakt, že do tohoto zapadlého koutu světa, kde žije řada animistických kmenů, vstoupí velmi prudce během příštích pěti let civilizace. Chystá se zde výstavba velkého mezinárodního letiště. Pro místní bude angličtina znamenat pracovní příležitosti a zároveň šanci přežít uprostřed davu turistů. Pravidelně s Janou na Lombok cestuje i její kamarádka Jana Moravcová, která je lékařkou z Motola. Vzdělávání zde probíhá spolu s očkováním a základy hygieny.