24. února 2019

Rok od roku stoupá počet památek, které své brány po letní sezóně nezavírají. Speciální zimní prohlídky připravili i na bývalém šlechtickém sídle v jihočeských Nových Hradech. V komplexu, který se tyčí na skalním výběžku nad říčkou Stropnicí, můžete nahlédnout do knihovny, archivu, ale taky do bytu správce, kde si uděláte představu o životě bohatých měšťanských rodin na přelomu 19. a 20. století. Zajímat nás bude, kde přijímaly návštěvy, co patřilo k největším chloubám paní domu a připomeneme si i tehdejší módu. Při procházce místy, kde žili příslušníci významných rodů naší historie, se dozvíme, že dějiny tu nepsali jen pánové. Jedna z dam stála u zrodu vyhlášeného Tereziina údolí, další pak významnou měrou přispěla k úspěchu speciálního černého skla – hyalitu.

První pár lyží k nám dorazil 5. ledna 1887 z Norska. O pět let později se díky hraběti Janu Harrachovi dřevěná prkýnka dostala i do Krkonoš. Brzy se v horách rozšířila a stala se běžným dopravním prostředkem pro dělníky i pro děti. A tak se řada truhlářů a stolařů pustila taky do jejich výroby. Dnes už sice jezdíme na lyžích podstatně modernějších, přesto se i v současnosti najde dost nadšenců, kteří rádi brázdí svahy na starých dobrých jasankách. A proto Zdeněk Fryml z Dobrého v Orlických horách oprášil takřka zapomenuté postupy a začal je dělat. Prozradí nám, jak vznikají a co je na nich tím nejdůležitějším. A taky to, kam na nich společně se svým parťákem vyráží.

Koterov a Lobzy jsou už desítky let součástí západočeské metropole. Jejich historická jádra si však dodnes zachovala venkovský ráz. Koterovská náves, kterou lemují statky z konce 18. a počátku 19. století, je dokonce chráněna jako vesnická památková rezervace. Rozlehlá stavení svědčí o tom, že jejich majitelé si vůbec nežili špatně. Perly lidové architektury ale můžete obdivovat i v Lobzích. Tam vás navíc zavedeme do zajímavého muzea. Připomeneme si v něm časy, kdy k hvězdám našich silnici patřily třeba wartburgy a hlavně trabanty. Auto, kterému se říkalo mimo jiné trsátko, se stalo doslova legendou a šikovní majitelé si ho přizpůsobovali pro dlouhé rodinné výpravy i pro pobyt u moře.

Dolní Moravu v pohoří Králický Sněžník jsme už společně navštívili. Nedaleko pramení řeka, která dala obci s necelými čtyřmi stovkami obyvatel jméno a dělí ji na českou a moravskou část. Okolní svahy z ní učinily ráj milovníků zimních radovánek. A toho při bohaté sněhové nadílce využijeme samozřejmě i my k tomu, abychom se vydali na běžkách, ale taky na sněžnicích na výlet po horách. Nejprve nazujeme sněžnice a prozkoumáme nejbližší okolí. A pak na běžkách vyrazíme po jesenické lyžařské magistrále až na horu Slamník. Cestou se zastavíme u vodopádu, ale taky u Mléčného pramene. Bude nás zajímat mimo jiné to, proč voda z něj bývá někdy opravdu bílá.

Víte, kolik máme v naší vlasti Kostelců? Představte si, že víc než dvacet. Ten s přídomkem nad Černými lesy vznikl podle pověsti už v době vlády Slavníkovců. Tehdy tu měl svatý Vojtěch založit svatostánek, který byl jakousi ohrazenou pevností poskytující lidem útočiště v dobách nebezpečí. V okolí prý bývaly husté lesy, které zdáli vypadaly jako černé. A podle nich pak dostalo městečko jméno. Stovky let se tu dařilo hrnčířskému řemeslu. I proto, že kraj byl bohatý na kvalitní jíl. Dozvíme se, kde všude měly výrobky zdejších mistrů úspěch a která éra pro ně byla nejslavnější. Nahlédneme i do muzea téhle tradici věnovanému a zastavíme se i u místního zámku.