16. dubna 2006

Den před Velikonočním pondělím nemůžeme samozřejmě začít jinak, než Velikonocemi. Tušíte, proč byste neměli vejce vyfukovat nebo k čemu by vám mohlo být dobré SAVO? Co je to vyškrabování nebo drátování? Jestli chcete nalézt odpovědi na tyto otázky, pak si vyslechněte vyprávění maléreček ze severomoravského Bruntálu.

Na Moravě zůstaneme i v dalším toulání. V Křtinách jsme si prohlédli Mariánský chrám a v něm pak Pannu Marii Křtinskou. Jde o jednu z nejznámějších světic i známou poutní zastávku obestřenou pověstmi a záhadami. O příběhu tohoto místa, o jeho geniu locci, nám bude vyprávět páter Tomáš Prnka, děkan místního chrámu s patnácti hlasitými zvony.

Představte si, že se někdo jmenuje Cedivoda. A za svůj koníček si zvolil vodu, tedy lépe řečeno živočichy, kteří by bez vody nemohli žít. Takovýmto jménům se říká nomen omen. Ostravský pan Cedivoda, vášnivý akvarista, jednoho dne zjistil, že se se svými akvárii už nikam nevejde, a tak se rozhodl zřídit velké mořské akvárium přístupné veřejnosti. Nám přiblíží život všech těch murén a pavích oček.

Antropologové jsou lidé zkoumající lidské ostatky a konzervátoři pak ti, kteří se snaží zachovat nálezy v takovém stavu, v jakém byly nalezeny, pro další generace. V předposledním povídání se pojďme podívat do Mikulova. Archeologové tam objevili nečekaně zachovalé pohřební roucho Markéty z Dietrichsteinu, která zemřela při porodu svého prvního dítě v roce 1617. A paní Vendulka Otavská, zkušená a šikovná konzervátorka, nám o tomto nálezu i o své práci bude vyprávět.

Cílová stanice Plzeň. Vystupujte prosím. I takhle bychom mohli uvést poslední příspěvek. V Plzni jsme se seznámili s panem Václavem Simbartlem – 14 let řídil vlak parní, pak přesedlal na moderní techniku, strojvůdcoval mašiny elektrické. Teď už je v důchodu a ve svém domě si zřídil vlastní železničářské muzeum. Pojďme tedy zavzpomínat spolu s ním, jak se dříve cestovalo po kolejích.

Zámek v Hradci nad Moravicí zažil svatbu královny Kunhuty a Záviše z Falkenštejna nebo koncertování Ludvika van Beethovena či Ference Liszta. Už v devátém století stálo na jeho místě slovanské hradiště, vystřídané v polovině 11. století knížecím a o dvě stě let později královským přemyslovským hradem. Historie památky je ale spojována především s knížecím rodem Lichnovských, kteří jí dali novogotický kabát.