Přijměte pozvání Bolka Polívky a jeho hostů P. Dvorského, Z. Maryšky a Z. Lapčíkové (1999). Režie R. Chudoba
00:00:22 - Dobrý večer, vážení přátelé, jsme tady podesáté "U klauna",
00:00:27 desáté Bolkoviny, to už je takové výročí, dá se říct.
00:00:31 Jsem rád, že tu mám příjemné hosty,
00:00:34 a že mohu poděkovat sponzorům: Hamé Babice,
00:00:39 děkujeme také,...
00:00:41 ...Masnému průmyslu Krásno Valašské Meziříčí,
00:00:44 a penzijnímu fondu Viva a. s.
00:00:49 Děkujeme všem třem.
00:00:52 POTLESK.
00:00:54 Další příjemný úkol je přivítat mé hosty.
00:00:58 Ti vzdělanější z nás asi znají Zuzanku Lapčíkovou,
00:01:03 je to cimbalistka,
00:01:05 ne cemballistka, ale cimbalistka.
00:01:08 Krásně taky zpívá, je to folkloristka,
00:01:11 maminka dvojčat...
00:01:13 Co o tobě ještě můžu říct?
00:01:15 Čistá dušinka, ahoj.
00:01:18 POTLESK.
00:01:24 Taky jsem rád,
00:01:25 že máme vedle sebe hvězdu první velikosti.
00:01:29 SMÍCH.
00:01:32 Hvězdu operního nebe, pana Petera Dvorského,
00:01:38 já vás tady vítám.
00:01:40 POTLESK.
00:01:46 Tak to je světoznámý zpěvák,
00:01:49 a tady toto je můj známý světoběžník.
00:01:52 Můj spolužák Zdeněk Maryška,
00:01:53 skvělý herec,
00:01:55 a taky globetrotter.
00:01:59 Ne trotl.
00:02:01 Je to prostě zcestovalý člověk,
00:02:03 dá se říct také navrátivší se exulant.
00:02:06 Jsem rád, že jsi tady.
00:02:08 Zdeněk Maryška!
00:02:10 POTLESK.
00:02:12 My jsme přemýšleli, co nás vlastně spojuje,
00:02:17 a přišli jsme na to dost jednoduše,
00:02:20 jsou to dálky a cestování.
00:02:23 Jak už jsem naznačil, Zdeněk, Sidney Maryska také,
00:02:28 Američan, americký občan,
00:02:31 světoobčan je také Peter Dvorský,
00:02:34 protože střídá Metropolitní operu s La Scalou,
00:02:37 Melbourne a Japonsko,...
00:02:41 Kde jste byl nejdál?
00:02:43 - V Buenos Aires.
00:02:44 - V Buenos Aires, to je Argentina.
00:02:48 SMÍCH.
00:02:51 - Tam jsme se ještě nedostali.
00:02:54 - A ty jsi byla kde nejdál?
00:02:57 Ty taky s cimbálem hodně cestuješ.
00:02:58 - Taky někde v tom Japonsku,
00:03:01 v Americe...
00:03:02 - Takže vezmeš cimbál pod paži a jedeš.
00:03:04 - No, to je těžké.
00:03:06 Taky v Latinské Americe, v Mexiku to bylo moc pěkné.
00:03:11 Ale cimbál tam nemají.
00:03:14 - Kde ten nástroj vlastně vznikl?
00:03:19 - Rozšiřoval se po celé Evropě,...
00:03:23 - Na Valašsku vznikl, ne?
00:03:26 - No tak na Valašsku je ho hojně...
00:03:27 SMÍCH.
00:03:28 Pochází z Persie.
00:03:30 - Z Persie!
00:03:31 - Až na to Valašsko přišel.
00:03:33 - Že bysme měli Persii svého času na Valašsku...?
00:03:36 SMÍCH.
00:03:37 Perští Valaši ho vynalezli.
00:03:40 To cestování je ale krásné, když najednou člověk zná tu dálku,
00:03:49 tak i ty vinohrady jsou najednou krásné.
00:03:52 Teď jsem si vzpomněl na krásný fór:
00:03:54 "- Já se, člověče, stěhuju, mně už se to tady nelíbí.
00:03:56 - A kam se budeš stěhovat?
00:03:58 - Caracas, Venezuela.
00:04:01 - Ale vždyť to je daleko, prosím tě.
00:04:03 - Daleko odkaď?"
00:04:05 SMÍCH.
00:04:08 A potom, musíme taky v cizině reprezentovat.
00:04:14 Zpěvák, tenor, to je nádherná reprezentace,
00:04:15 a teď si uvědomte, že jste ze Slovenska.
00:04:23 Luděk Horáček, který s námi taky hodně jezdil,
00:04:27 a jezdí, můj celoživotní kamarád,
00:04:31 byl v Paříži a hlídal tam Vladimírka,
00:04:33 protože my jsme hráli v Hongkongu,
00:04:35 na obrovském festivalu.
00:04:39 Bydlel tam v hotelu "Richelieu", a chodili tam kolem sochy Moliéra,
00:04:49 Vladimír musel zdravit "Bon jour, monsg. Moliére"!
00:04:52 A Luďkovi bylo smutno, a tak si koupil rádio,
00:04:59 přinesl ho tam, a teď ho nějak nemohl zapnout.
00:05:03 Měl v tom nějaký zmatek, a tak šel do toho obchodu,
00:05:06 a lámanou němčinou se prodavačky ptal,
00:05:08 jak to funguje.
00:05:10 Ona mu to vysvětlovala,
00:05:11 on to pochopil, rádio fungovalo,
00:05:13 a ona se ho zeptala:
00:05:15 "Odkud jste"?
00:05:16 A Luděk říká: "Já jsem Polák".
00:05:18 Ptal jsem se ho: "Proč jsi říkal, že jsi Polák?"
00:05:21 A on říká:
00:05:22 "Přece nebudu dělat Čechům ostudu,
00:05:23 že neumíme řeč!"
00:05:25 SMÍCH.
00:05:27 POTLESK.
00:05:32 Udělal prostě ostudu Walesovi a papeži,
00:05:38 ale Havlovi a Komenskému ne.
00:05:41 Moravané jsou hrdi na svou zem.
00:05:45 Mojí kamarádky se ptali:
00:05:47 "Odkaď ty seš?"
00:05:49 A Marcela říká: "Já jsem Praha - východ".
00:05:52 A ten Moravák říká: "No tak to už jsi Morava - západ".
00:05:55 SMÍCH.
00:05:59 Mí kamarádi, ochotníci, hráli hru "Charlieho teta",
00:06:01 což je hra, ve které já jsem začínal,
00:06:03 v režii pana Sulíčka,
00:06:09 a teď tu hru ve Vizovicích obnovili,
00:06:11 a Zdeněk Kundera hraje Viteše,
00:06:12 hlavní roli.
00:06:13 Já jim vždycky říkám: "Vy jste výteční ochotníci!
00:06:16 Ještě krůček a budete špatní profíci".
00:06:18 SMÍCH.
00:06:23 Výborné, krásné představení.
00:06:25 Zpěvné, rytmické, komické.
00:06:29 A oni, že by si možná v tom Brně zahráli.
00:06:31 A já říkám: "Pánové, to je nápad!
00:06:33 Přijeďte, já vás rád přivítám s panem Bílkem,
00:06:35 u nás v divadle.
00:06:38 Jenom, pánové, kdo na vás přijde?"
00:06:41 A on říká: "To sa neboj, diváky si dovezem!"
00:06:44 SMÍCH.
00:06:52 A teď už je čas na píseň,
00:06:54 co myslíte?
00:06:56 Nějakou nostalgickou píseň,
00:06:58 děkuji, Zuzanko.
00:07:02 HUDBA.
00:07:07 - Zrána rosénka studená.
00:07:16 Zrána rosénka studená,
00:07:24 už mě milý vypovídá.
00:07:37 Vypovídá, vypověděl.
00:07:51 Vypovídá, vypověděl,
00:08:00 včera večer s jinú seděl.
00:08:25 Stokrát sem sa zaríkala,
00:08:37 se šohajkem hovoriť.
00:08:48 A keď ušel pod okénko,
00:09:01 išla sem mu otevriť.
00:09:20 POTLESK.
00:09:30 - Děkuji, Zuzanko, je to krásné, je to čisťounké,
00:09:35 člověk by si přál být tvým dítětem, aby ho tenhle krásný hlas uspával,
00:09:40 víš?
00:09:41 Že je to, Petře, krásné?
00:09:44 - Je to trošku na způsob takových slovenských "trávnic",
00:09:50 a Zuzanka tu píseň zazpívala velmi procítěně,
00:09:55 v pianu, v takové skutečně nostalgii,
00:09:59 zpívala to prostě se srdcem.
00:10:01 - Ono se těžko zpívá ze žlučníku, že jo?
00:10:04 SMÍCH.
00:10:05 POTLESK.
00:10:12 - To je trošku dramatičtější zpěv,
00:10:14 já jsem to zažil, já už ze žlučníku nezpívám.
00:10:18 - Vám už ho odebrali.
00:10:21 My jsme se seznámili na plese v Trenčíně.
00:10:25 - Tam jsem ho ještě měl.
00:10:27 SMÍCH.
00:10:30 Ale nevypadal jsem na to, že?
00:10:34 - Já nerad tančím,
00:10:36 mám totiž dojem, že se všichni dívají jenom na mě.
00:10:40 Že sledují, jak jsem se naučil tančit,
00:10:42 a teď že jsem ten mim,
00:10:43 a že bych měl mít tu pohybovou kulturu,
00:10:47 tak se prostě trošku stydím tančit.
00:10:49 A ke konci plesu, to už tančím i bez partnerky.
00:10:56 SMÍCH.
00:10:58 S popelníkem třeba.
00:11:00 Mám rád takové ty vysoké popelníky.
00:11:03 A tak jsem nechtěl tančit, proto jsem si obvázal nohu,
00:11:09 a koupil si takové větší boty,
00:11:11 když si ovážete nohu, tak musíte mít větší botu, že jo.
00:11:15 S panem Dvorským jsme byli čestní hosté,
00:11:17 a teď přišla děvčata, že si s námi zatančí.
00:11:23 Tak říkám: "Auuu - nemůžu, noha".
00:11:24 Ale Dvorský musel, protože se takhle nezavázal,
00:11:30 tak chytrý tehdy nebyl.
00:11:33 Přišel takový trošku udýchaný a říká mi:
00:11:40 - "Čehúni, obvážeš si nohu a potom nemůžeš tančit!"
00:11:48 - "Vy jste poznal, že mně nic není?"
00:11:52 - "Tobě nic není, Čehúni, takoví fiškusi!"
00:11:57 - Viděl jsem dobře, jak se na to připravoval,
00:12:00 příště to vyzkouším i já.
00:12:03 - Dobře jste mě odhadl.
00:12:05 Teď jsem rád, že jste tady vedle mě,
00:12:08 protože ta opera na mě působí vždycky takovým seriózním dojmem.
00:12:12 Jak tam přijde ten Don Juan, tak to zní takovou tragédií...
00:12:20 Je vůbec nějaká legrace u toho?
00:12:22 - Nějaká perlička se najde,
00:12:24 a já jsem také semtam tvůrcem nějakých gagů.
00:12:29 Ale naštěstí to vždycky potom nějak uhraju,
00:12:32 myslím si potom, že jsem dobrý herec a umělec,
00:12:36 že jsem to nakonec uhrál.
00:12:38 V tak fantastickém kousku, jako je Macbeth Giuseppe Verdiho,
00:12:44 to představení bylo obsazeno nejlepšími superhvězdami, kromě mě,
00:12:50 byl tam Nikolaj Javorov, Pierro Capucilli, Claudio d'Abbado,
00:12:56 a já jsem zpíval McDuffa.
00:12:58 Můj vstup na jeviště je asi takový:
00:13:00 je to nádherná inscenace,
00:13:01 Giorgia Strelera,
00:13:03 všechno je z mědi, stěny, podlaha..
00:13:08 a ta scéna je velmi šikmá,
00:13:11 což nemám rád, to snesu spíš schody.
00:13:14 A já v plné výzbroji, měl jsem na sobě brnění,
00:13:19 dlouhý purpurový plášť, v ruce meč,
00:13:23 jsem si říkal: "Už přijde moje chvíle".
00:13:28 Svůj vstup začínám tím, že zazpívám takové: "Horore,
00:13:33 horore, horore"!
00:13:37 Tedy: "Hrůza, hrůza, hrůza!"
00:13:39 No a hrůza se stala.
00:13:40 Jak jsem vyletěl ven,
00:13:42 tak jsem si šlápl na purpurový plášť,
00:13:48 SMÍCH.
00:13:50 a krásně jsem sebou smykl asi 10 metrů směrem dolů,
00:13:52 mistr d'Abbado se vyděšeně krčil:
00:13:57 "Já mu dám ten nástup!"
00:14:00 Zvládl jsem to i v tom pádu, ale byly to strašné chvíle.
00:14:05 Můžu vám říct,
00:14:06 že tolik srandy jsem v životě nezažil.
00:14:08 Naštěstí tedy celá ta scéna dobře dopadla.
00:14:11 Po představení,
00:14:12 jak je zvykem v La Scale a na všech dobrých scénách,
00:14:16 počkají fanoušci na své oblíbené zpěváky,
00:14:19 a ke mně tam taky nějací 3 přišli:
00:14:22 "Maestro, ty jsi úžasný!
00:14:26 To tu ještě nikdy nikdo nezahrál!
00:14:29 Jak jsi spadl na zem a zakřičel:
00:14:39 'Roso, my jsme všichni venku!'"
00:14:43 A kamarád mi říká: "Ani se toho víckrát nedočkáš"!
00:14:46 A když jsem začínal ve Slovenském národním divadle,
00:14:55 velmi často jsem zpíval roli Jeníka v "Prodané nevěstě".
00:14:59 No a manželka si vždy sedla do 1. řady...
00:15:04 - Není to Little Johnnie,
00:15:06 ten Jeníček?
00:15:08 - Johnnie Walker to není,
00:15:10 ale je to Johnnie.
00:15:12 No a přišla chvíle, kdy se, po úvodním sboru,
00:15:16 začínáme s Mařenkou dohadovat,
00:15:18 a ona mi různě vytýká tu moji minulost,
00:15:22 a já zpívám:
00:15:23 "Má minulost byla ovšem velmi trudná,
00:15:25 jsem syn dosti zámožného otce,
00:15:27 ale matka mi záhy zemřela.
00:15:31 Naneštěstí se otec podruhé oženil..."
00:15:35 A teď jsem nevěděl, co.
00:15:37 SMÍCH.
00:15:39 "A naneštěstí se otec podruhé oženil.
00:15:41 A naneštěstí se otec podruhé oženil".
00:15:47 A bylo jasné, že už to dál prostě nevytáhnu.
00:15:49 No a žena seděla 2 kroky ode mě,
00:15:52 spolu s malými dcerami, ty chodily odmalička do opery:
00:15:55 "A macecha mě brzy vypudila z domu!"
00:15:58 No a byl jsem zachráněný.
00:15:59 SMÍCH.
00:16:01 A pan dirigent si taky říkal:
00:16:02 "No nevím, chlapče, dokdy to vydržíš!"
00:16:04 Ale ona je to komická opera,
00:16:09 tam se to snese.
00:16:10 Anebo na konci téhle opery, tam si s Mařenkou broukáme:
00:16:16 "Tak tvrdošíjná dívko jsi,
00:16:18 že nechceš pravdu zvědět"... atd.
00:16:22 A já si v duchu říkám:
00:16:23 To ti to ukážu!
00:16:24 Co ty mně budeš...
00:16:26 A manželka sedící poblíž mi ukazuje:
00:16:29 SMÍCH.
00:16:32 A já jsem nevěděl, co chce.
00:16:37 Snad nechce ode mě vědět,
00:16:38 kolik je hodin!
00:16:40 SMÍCH.
00:16:41 To jí přece nemůžu říct, vždyť tady musím zpívat!
00:16:44 "A právě je devět!"
00:16:47 SMÍCH.
00:16:49 Ale teď mám kolem sebe celkem inteligentní lidi.
00:16:54 A podíval jsem se na ruku a měl jsem na sobě digitálky!
00:16:57 SMÍCH.
00:16:59 A říkám si: No teda Jeníčku!
00:17:05 Ale už končím.
00:17:06 Ale ještě jednu krátkou historku:
00:17:08 Kdysi jsem zpíval v Persii, v Teheránu,
00:17:17 to bylo v r. 1977.
00:17:22 To byly ještě zlaté časy.
00:17:24 - To tam byl ještě ten šach.
00:17:26 - Ano, ano.
00:17:27 Ještě se tam zásluhou císařovny dělala kultura.
00:17:31 Byla to taková skupina umělců,
00:17:33 z bývalého Československa, a dělali jsme "Prodanou nevěstu".
00:17:37 Hlavními protagonisty tedy byli Češi a Slováci,
00:17:42 a ostatní role hráli místní.
00:17:50 A ten sbor - to jste měli vidět.
00:17:54 Všichni měli černé brady,
00:17:56 černě lesklé oči, prostě havrani,
00:18:00 zflitrované oblečení,
00:18:02 a my jsme z toho byli úplně na větvi.
00:18:09 A teď přišel ten moment,
00:18:11 kdy se zpívá:
00:18:12 "To vínečko, to věru je nebeský dar".
00:18:14 Ale oni zpívali: "Doty doty mrdutoty mrdutoty..."
00:18:24 SMÍCH.
00:18:29 POTLESK.
00:18:37 - Koleje, nádherný studentský život,
00:18:39 a bydleli jsme tam taky s operními pěvci, s muzikanty...
00:18:42 a teď ti zpěváci zpívali, to byl opravdu "jurský park"...
00:18:48 NAPODOBUJE BARYTON.
00:18:54 SMÍCH.
00:18:55 To je jako když se probudí tyranosaurus.
00:18:59 Je to opravdu v kursu, nebo je to už "stará škola"?
00:19:02 - Ne, to není překonané, to je pořád "jurský park",
00:19:06 do určité míry.
00:19:08 Musím říct, že k tomu má každý osobitý přístup,
00:19:12 každý se rozezpívává různými metodami,
00:19:15 já mám jednoho vynikajícího kolegu,
00:19:19 který se rozezpívává asi takto:
00:19:25 puf, puf, puf, puf...
00:19:27 SMÍCH.
00:19:31 Když jsme byli na hostování,
00:19:34 říkali o něm, že to je jako když startuje,
00:19:36 nějakou mašinu, anebo jako zvěř.
00:19:39 Ale jemu to pomáhá.
00:19:41 Já se rozezpívávám...
00:19:44 - Ukažte to.
00:19:46 - To se nedá.
00:19:47 Puf, puf, puf...
00:19:49 SMÍCH. POTLESK.
00:19:57 - Jak vypadá?
00:20:03 - Jako normální člověk.
00:20:06 SMÍCH.
00:20:12 V Itálii jsem viděl,
00:20:18 ale teď nevím,
00:20:20 jestli si můžu dovolit morbidní vtip.
00:20:22 Italové se většinou rozezpívávají na:
00:20:24 mimimimimamamamamiiiia.
00:20:34 A jeden tenor před představením,
00:20:37 v nějaké velké opeře,
00:20:40 dostal velmi smutný telegram.
00:20:43 Otevře ho:
00:20:46 "Musíme vám s velkým žalem oznámit,
00:20:48 že vám zemřela matka."
00:20:54 Mamamamimimi...Mama mia!
00:21:09 SMÍCH.
00:21:23 - Za tuhle krásu děkuji.
00:21:25 Ale všichni už by nám vyčítali,
00:21:29 mně, Miloši Zapletalovi, a taky panu Chudobovi v režii,
00:21:32 že když už tady máme tak velkého zpěváka,
00:21:35 tak proč, prosím, u nás nezazpívá?
00:21:38 Takže já vás prosím.
00:21:39 Dal byste něco?
00:21:41 - Musím to zvážit.
00:21:45 SMÍCH.
00:21:59 HUDBA. ZPĚV.
00:22:07 - Všeci ludia povedajú,
00:22:12 že já lúbím mlynárku.
00:22:22 Všeci ludia povedajú,
00:22:27 že já lúbím mlynárku.
00:22:37 A já ju nelúbím.
00:22:46 Já ju len rad vidím.
00:22:55 A prečo?
00:22:57 Pretože ma za uškom frnčalku.
00:23:02 Pretože ma za uškom frnčalku.
00:23:06 Všeci ludia povedajú,
00:23:12 že já lúbím vínečko.
00:23:24 To je dobrá medicína,
00:23:28 uzdraví mi srdiečko.
00:23:37 Už ma davno bolí.
00:23:46 Nič ho nezahojí.
00:23:54 A prečo?
00:23:56 Pretože mlynárka s iným chodí.
00:24:02 Pretože mlynárka s iným chodí.
00:24:06 POTLESK.
00:24:19 - Děkuji Peteru Dvorskému,
00:24:21 bylo to krásné.
00:24:24 Člověka tak mrazí, když někdo něco umí, je to krásné.
00:24:27 A dostávám se k tobě, Zdenku,
00:24:29 k mému spolužákovi.
00:24:30 On chodil o rok výš, původně.
00:24:33 Na JAMU.
00:24:37 A my jsme spolu hodně řádívali.
00:24:39 A protože nás z těch kolejí hodně vyhazovali,
00:24:41 bývávali jsme společně i na privátech,
00:24:45 Většinou jsme totiž nesli spoluvinu.
00:24:48 Když tady Zdeněčka vyhodili nejen z kolejí,
00:24:53 ale i ze školy, a na rok měl takový distanc,
00:24:57 říkali, že to udělal schválně,
00:24:59 aby mohl být můj spolužák.
00:25:01 Počkal na mě.
00:25:03 V Hradišti to bylo krásné, vždycky jsme za ní jezdili,
00:25:06 zpívali jsme a bylo to moc pěkné.
00:25:09 A potom už byl členem Mahenovy činohry,
00:25:12 nejdřív u "Mrštíků" a pak v "Mahence",
00:25:16 a potom šel do Německa, protože umí výtečně německy,
00:25:19 a potom do Ameriky, protože umíš taky výborně anglicky,
00:25:24 je to takový šikovný kluk, byl členem "Actor Studia",
00:25:28 to je jedna z nejlepších škol na světě,
00:25:31 takže ti jen tak volně lichotím,
00:25:35 aby lidi věděli, kdo jsi.
00:25:37 Tam to byl Sidney Maryska,
00:25:42 a on potom pracoval v Americe taky v hotelu,
00:25:45 protože herci to tam nemají lehké.
00:25:50 Tady taky ne, ale přece jen...
00:25:54 Nemají to lehké dál.
00:25:58 - To je pravda.
00:26:00 V hotelu Waldorf jsem dělal takové party,
00:26:07 hodně jsem se tím živil.
00:26:09 Ale k tomu těžkému hereckému životu,
00:26:11 se váže taková zvláštní historka:
00:26:18 Spousta lidí na světě má svého mecenáše nebo sponzora,
00:26:25 něco takového.
00:26:28 Já jsem byl zvláštní výjimkou,
00:26:30 protože jsem měl svého osobního žebráka.
00:26:35 On vždycky čekal,
00:26:36 a já jsem mu každý večer po práci,
00:26:39 v půl jedné v noci,
00:26:40 dával quatter, čtvrt dolar.
00:26:44 Někdy i padesátku, když byla příznivá situace.
00:26:48 Bylo mu asi 30, vypadal celkem normálně, zdravě...
00:26:52 Nicméně si mě oblíbil, já jsem mu ty peníze dával,
00:26:59 a najednou takový bláznivý nápad:
00:27:02 já jsem si prostě odjel na dovolenou.
00:27:06 Na 3 neděle.
00:27:07 A když jsem se vrátil,
00:27:08 tak jdu z té práce, a on tam na mě čekal.
00:27:10 Měl v neoholené tváři zvláštní výraz,
00:27:15 a drsně. po americku, mi říká:
00:27:18 "Kde jsi tak dlouho byl?"
00:27:21 SMÍCH.
00:27:23 A já jsem z toho byl tak zmatený,
00:27:27 že jsem mu skutečně v ten večer dal 7,5 dolarů.
00:27:33 POTLESK.
00:27:36 - My jsme tam hráli představení "Seance",
00:27:38 kde hraje Truda Vidlářová,
00:27:40 a taky Peca a Baryn,
00:27:45 a teď jsme v New Yorku přišli navštívit Zdeňka.
00:27:48 A on tam měl takovou zahradu, my jsme seděli kolem stolu a jedli,
00:27:55 byla tam slivovice,
00:27:58 a Zdeněk povídá: "Pojďte, přece nebudeme tady,
00:28:01 pojďte se trošku podívat na ten New York.".
00:28:04 A oni vstali a šli, a já jsem tam viděl tu slivovičku,
00:28:07 ještě tam byla půlka lahvičky,
00:28:10 a já říkám: "Já tady zůstanu s tou kamoškou.
00:28:19 S tou slivovičkou tady zůstanu".
00:28:21 No a oni se šli podívat na ten New York,
00:28:28 šli "dělat New York", jak se říká.
00:28:32 Zdeněk se ještě otočil a říká:
00:28:33 "Bolečku, až někdo přijde,
00:28:37 dej mu tu láhev do ruky a bude zase on alkoholikem!"
00:28:43 SMÍCH. POTLESK.
00:28:48 - Jestli můžu takovou maličkou anekdotu:
00:28:51 existují takové agentury na všecko.
00:28:53 I u nás už si na to zvykáme.
00:29:01 Takže popořádku: tam je třeba agentura,
00:29:08 která prodává bible.
00:29:21 To je zvláštní, selfmademanovská agentura,
00:29:25 a člověk, mírně handicapován,
00:29:28 tam přijde žádat o práci.
00:29:30 Říká:
00:29:33 - "Ddobbrrý ddenn, já bych...
00:29:38 - "Ne, máme plno, prosím".
00:29:40 - "Mmommenntt, já já já jsem obbrrovskky dobrej.
00:29:43 - "Máme tady plno".
00:29:47 - Mmožnná sse mmnou nněco zkusítte,
00:29:52 pprottože já já jssemm,...
00:29:55 ...nnnnnnejlepší na bible v New Yorku..."
00:30:04 A tak ho tedy vezmou.
00:30:06 A on příští den,
00:30:11 což je v historii té agentury unikátní,
00:30:16 to se v životě nestalo,
00:30:18 prodá 19 kousků za den.
00:30:20 Tak si ho šéf pozve zpátky do úřadu,
00:30:23 a říká: "Jak jste to zvládnul?
00:30:26 To se ještě nikdy nestalo!"
00:30:28 - "Nno, jjá jjsemm tty bbibblle vvzzall,
00:30:35 jjjdddu ddommmů, ppppřijjjdou mmi ottevřítt,
00:30:41 a jjá říkám: 'DDobbrrý ddenn,
00:30:46 chccette ssi ode mě kkouppit bbibbli,
00:30:59 nnnebbo vvvámm jji mmmámmm přečisttt?'
00:31:05 SMÍCH. POTLESK.
00:31:14 - Já bych toho využil,
00:31:17 co myslíš, že bychom teď nasadili nějakou píseň?
00:31:21 - Jo.
00:31:22 - Jste pro?
00:31:24 - Tak dobře, ale bude to trošku jiné téma,
00:31:29 když on Bolek hraje ty role tak pěkně.
00:31:32 - Které?
00:31:33 - No faráře.
00:31:35 - Jo, to "Zapomenuté světlo".
00:31:37 To jsem rád, že mi to připomínáš.
00:31:39 Na mě všichni lidi pořád řvou "Bohušu".
00:31:42 SMÍCH.
00:31:45 Kdyby tak zakřičeli "pane faráři".
00:31:47 SMÍCH.
00:31:49 Oni vždycky přijdou sem,
00:31:51 on je to takový trošku kultovní film,
00:31:57 a chovají se jako ten Bohuš.
00:31:58 Mluví tak, pijou slivovici...
00:32:00 A já jim říkám: "Pánové, to není o tom,
00:32:03 jak se máte chovat, ale jak se nemáte chovat!"
00:32:06 A oni: "Ale Bohušu blablabla..."
00:32:09 SMÍCH.
00:32:12 ZPĚV. HUDBA.
00:32:15 - Velický páter pěkně káže,
00:32:18 dává obrázky, ruky váže.
00:32:23 Tyrydanaj nanaj.
00:32:30 Já na tu kázeň také půjdu,
00:32:35 pěkný obrázek pýtat budu.
00:32:41 Tyrydana nanaj.
00:32:44 Byl to panáček milostivý,
00:32:49 dal ně obrázek, ten byl živý.
00:32:55 Dám ho do knížek, nestočí sa.
00:33:00 Dám ho do truhly, zadusí sa.
00:33:07 Tyrydana nanaj.
00:33:09 Dám ho na postel, lehnu k němu,
00:33:15 dá ně huběnku a já jemu.
00:33:21 Tyrydana nanaj.
00:33:30 POTLESK.
00:33:40 - Pořád si říkám, co já jsem zapomněl.
00:33:43 Petře,
00:33:44 my jsme taky chtěli mluvit o těch vínech,
00:33:47 vy nejste jen zpěvák, sólista, ale vy jste taky velký znalec vína.
00:33:55 Říkali mi to vaši přátelé v Bratislavě.
00:34:00 - To musím trošku poopravit.
00:34:03 Jsem znalec dobrého vína, umím rozeznat dobré od špatného.
00:34:10 Nic mezi tím není, buď je dobré, nebo špatné.
00:34:14 Poznám několik druhů vín.
00:34:16 Ale že bych byl nějaký superznalec?
00:34:18 Mám rád vína italská, španělská, slovenská, moravská...
00:34:23 Ale nevím, jestli tu máte takové druhy,
00:34:29 jako my na Slovensku, my máme fantastické.
00:34:31 Klobouk dolů před Záhoráky, oni to berou všechno s humorem,
00:34:41 stejně jako my.
00:34:43 Víme dobře, že to tak není,
00:34:46 ale poznáte dětské víno?
00:34:48 - To je takové to dětské šampaňské.
00:34:50 - Dětské víno, to je specialita,
00:34:53 po něm se učíte 3 dny chodit,
00:34:56 když vyběhnete...
00:34:58 SMÍCH.
00:35:04 Anebo čupiačkové.
00:35:07 - Čupiačkové, to je dřepové, česky.
00:35:10 - Projdete kolem souseda,
00:35:12 a uděláte "čupiačky" pod okny,
00:35:13 aby vám náhodou nenabídl 3 deci vína.
00:35:15 SMÍCH.
00:35:18 Výborné víno je třeba "podzimní list".
00:35:21 To je nejnovější značka.
00:35:23 To vypijete, zežloutnete a padnete.
00:35:29 Můj otec taky dělá víno.
00:35:33 Moji rodiče žijí od r. 1989 v Pezinku,
00:35:36 a můj otec se naučil dělat víno.
00:35:38 A vždycky, když degustujeme, tak mi naleje z toho nového,
00:35:43 a já to piju, chutnám to a odborně se tvářím,
00:35:48 a nevyjadřuji se,
00:35:51 protože je nevhodné chválit vlastního otce,
00:35:55 a on mi říká: "Co nic neříkáš?
00:35:58 Chutná, nebo nechutná?"
00:36:00 - "Nechej mě chvilku".
00:36:04 - "Je to takové pitné, že?"
00:36:07 SMÍCH.
00:36:09 Ale musím říct, že skutečně dělá dobré víno.
00:36:17 Nevím, jestli přítomní už slyšeli,
00:36:19 jak Záhorák degustuje víno.
00:36:23 Naleje si do poháru,
00:36:26 podívá se na to...
00:36:30 "Mmmmm....bílé".
00:36:39 SMÍCH.
00:36:43 POTLESK.
00:36:47 To jste mně teď připomněl krásnou věc,
00:36:51 která by to mohla završit, dovršit.
00:36:54 U nás hrává často "S" štúdio,
00:36:58 Lasica a Satinský,
00:37:01 krásné představení, které se jmenuje "Kumšt".
00:37:04 Hraje tam Lasica, Labuda, a taky pan ministr Kňažko.
00:37:10 Zdravím ho i všechny kullturní Slováky.
00:37:14 A pan ministr Kňažko hraje výtečně toto představení,
00:37:19 které se mi moc líbí, a jak jsme stáli u baru,
00:37:22 tak přišel nějaký Brňák,
00:37:24 a říká:
00:37:24 "Pane Kňažko, to bylo fakt dobrý,
00:37:27 já vám musím pogratulovat,
00:37:29 to teda klobouk dolů.
00:37:31 Odpouštím vám polovinu toho,
00:37:34 co jste udělal!"
00:37:36 SMÍCH.
00:37:40 POTLESK.
00:37:45 Ale pozor, to není všechno.
00:37:47 Pan Kňažko neztratil glanc,
00:37:49 podíval se na nás, na něj,
00:37:50 a říká:
00:37:51 "Tak to budeme muset přijet ještě jednou!"
00:37:53 SMÍCH.
00:37:55 Takže přátelé, pište dál.
00:37:59 POTLESK.
00:38:08 Pište do týdeníku Květy,
00:38:11 do týdeníku Televize, do Českého rozhlasu Brno,
00:38:15 a do České televize Brno,
00:38:17 a samozřejmě taky na www.bolek.cz.
00:38:22 Bylo to s vámi příjemné, na shledanou, dobrou noc.
00:38:26 .
Rádi vás pozveme k další repríze pořadu Bolkoviny. Tentokrát to bude desáté pokračování této oblíbené talk show, které se natáčelo na začátku roku 1999 a jak jinak než v útulné hospůdce U klauna na farmě Bolka Polívky v Olšanech. Setkalo se zde několik pozoruhodných osobností uměleckého světa, aby svému hostiteli prozradili něco málo humorných historek ze svého života. Hostem Bolka Polívky tehdy byl operní pěvec Peter Dvorský, folklorní a folková zpěvačka, cimbalistka, folkloristka, scenáristka a skladatelka Zuzana Lapčíková a herec Zdeněk Maryška. A je možné všechny ujistit, že o smích nouze nebyla a po více jak deseti letech zase nebude.
