Přijměte pozvání Bolka Polívky a jeho hostů P. Dvorského, Z. Maryšky a Z. Lapčíkové (1999). Režie R. Chudoba
00:00:22- Dobrý večer, vážení přátelé, jsme tady podesáté "U klauna",
00:00:27desáté Bolkoviny, to už je takové výročí, dá se říct.
00:00:31Jsem rád, že tu mám příjemné hosty,
00:00:34a že mohu poděkovat sponzorům: Hamé Babice,
00:00:39děkujeme také,...
00:00:41...Masnému průmyslu Krásno Valašské Meziříčí,
00:00:44a penzijnímu fondu Viva a. s.
00:00:49Děkujeme všem třem.
00:00:52POTLESK.
00:00:54Další příjemný úkol je přivítat mé hosty.
00:00:58Ti vzdělanější z nás asi znají Zuzanku Lapčíkovou,
00:01:03je to cimbalistka,
00:01:05ne cemballistka, ale cimbalistka.
00:01:08Krásně taky zpívá, je to folkloristka,
00:01:11maminka dvojčat...
00:01:13Co o tobě ještě můžu říct?
00:01:15Čistá dušinka, ahoj.
00:01:18POTLESK.
00:01:24Taky jsem rád,
00:01:25že máme vedle sebe hvězdu první velikosti.
00:01:29SMÍCH.
00:01:32Hvězdu operního nebe, pana Petera Dvorského,
00:01:38já vás tady vítám.
00:01:40POTLESK.
00:01:46Tak to je světoznámý zpěvák,
00:01:49a tady toto je můj známý světoběžník.
00:01:52Můj spolužák Zdeněk Maryška,
00:01:53skvělý herec,
00:01:55a taky globetrotter.
00:01:59Ne trotl.
00:02:01Je to prostě zcestovalý člověk,
00:02:03dá se říct také navrátivší se exulant.
00:02:06Jsem rád, že jsi tady.
00:02:08Zdeněk Maryška!
00:02:10POTLESK.
00:02:12My jsme přemýšleli, co nás vlastně spojuje,
00:02:17a přišli jsme na to dost jednoduše,
00:02:20jsou to dálky a cestování.
00:02:23Jak už jsem naznačil, Zdeněk, Sidney Maryska také,
00:02:28Američan, americký občan,
00:02:31světoobčan je také Peter Dvorský,
00:02:34protože střídá Metropolitní operu s La Scalou,
00:02:37Melbourne a Japonsko,...
00:02:41Kde jste byl nejdál?
00:02:43- V Buenos Aires.
00:02:44- V Buenos Aires, to je Argentina.
00:02:48SMÍCH.
00:02:51- Tam jsme se ještě nedostali.
00:02:54- A ty jsi byla kde nejdál?
00:02:57Ty taky s cimbálem hodně cestuješ.
00:02:58- Taky někde v tom Japonsku,
00:03:01v Americe...
00:03:02- Takže vezmeš cimbál pod paži a jedeš.
00:03:04- No, to je těžké.
00:03:06Taky v Latinské Americe, v Mexiku to bylo moc pěkné.
00:03:11Ale cimbál tam nemají.
00:03:14- Kde ten nástroj vlastně vznikl?
00:03:19- Rozšiřoval se po celé Evropě,...
00:03:23- Na Valašsku vznikl, ne?
00:03:26- No tak na Valašsku je ho hojně...
00:03:27SMÍCH.
00:03:28Pochází z Persie.
00:03:30- Z Persie!
00:03:31- Až na to Valašsko přišel.
00:03:33- Že bysme měli Persii svého času na Valašsku...?
00:03:36SMÍCH.
00:03:37Perští Valaši ho vynalezli.
00:03:40To cestování je ale krásné, když najednou člověk zná tu dálku,
00:03:49tak i ty vinohrady jsou najednou krásné.
00:03:52Teď jsem si vzpomněl na krásný fór:
00:03:54"- Já se, člověče, stěhuju, mně už se to tady nelíbí.
00:03:56- A kam se budeš stěhovat?
00:03:58- Caracas, Venezuela.
00:04:01- Ale vždyť to je daleko, prosím tě.
00:04:03- Daleko odkaď?"
00:04:05SMÍCH.
00:04:08A potom, musíme taky v cizině reprezentovat.
00:04:14Zpěvák, tenor, to je nádherná reprezentace,
00:04:15a teď si uvědomte, že jste ze Slovenska.
00:04:23Luděk Horáček, který s námi taky hodně jezdil,
00:04:27a jezdí, můj celoživotní kamarád,
00:04:31byl v Paříži a hlídal tam Vladimírka,
00:04:33protože my jsme hráli v Hongkongu,
00:04:35na obrovském festivalu.
00:04:39Bydlel tam v hotelu "Richelieu", a chodili tam kolem sochy Moliéra,
00:04:49Vladimír musel zdravit "Bon jour, monsg. Moliére"!
00:04:52A Luďkovi bylo smutno, a tak si koupil rádio,
00:04:59přinesl ho tam, a teď ho nějak nemohl zapnout.
00:05:03Měl v tom nějaký zmatek, a tak šel do toho obchodu,
00:05:06a lámanou němčinou se prodavačky ptal,
00:05:08jak to funguje.
00:05:10Ona mu to vysvětlovala,
00:05:11on to pochopil, rádio fungovalo,
00:05:13a ona se ho zeptala:
00:05:15"Odkud jste"?
00:05:16A Luděk říká: "Já jsem Polák".
00:05:18Ptal jsem se ho: "Proč jsi říkal, že jsi Polák?"
00:05:21A on říká:
00:05:22"Přece nebudu dělat Čechům ostudu,
00:05:23že neumíme řeč!"
00:05:25SMÍCH.
00:05:27POTLESK.
00:05:32Udělal prostě ostudu Walesovi a papeži,
00:05:38ale Havlovi a Komenskému ne.
00:05:41Moravané jsou hrdi na svou zem.
00:05:45Mojí kamarádky se ptali:
00:05:47"Odkaď ty seš?"
00:05:49A Marcela říká: "Já jsem Praha - východ".
00:05:52A ten Moravák říká: "No tak to už jsi Morava - západ".
00:05:55SMÍCH.
00:05:59Mí kamarádi, ochotníci, hráli hru "Charlieho teta",
00:06:01což je hra, ve které já jsem začínal,
00:06:03v režii pana Sulíčka,
00:06:09a teď tu hru ve Vizovicích obnovili,
00:06:11a Zdeněk Kundera hraje Viteše,
00:06:12hlavní roli.
00:06:13Já jim vždycky říkám: "Vy jste výteční ochotníci!
00:06:16Ještě krůček a budete špatní profíci".
00:06:18SMÍCH.
00:06:23Výborné, krásné představení.
00:06:25Zpěvné, rytmické, komické.
00:06:29A oni, že by si možná v tom Brně zahráli.
00:06:31A já říkám: "Pánové, to je nápad!
00:06:33Přijeďte, já vás rád přivítám s panem Bílkem,
00:06:35u nás v divadle.
00:06:38Jenom, pánové, kdo na vás přijde?"
00:06:41A on říká: "To sa neboj, diváky si dovezem!"
00:06:44SMÍCH.
00:06:52A teď už je čas na píseň,
00:06:54co myslíte?
00:06:56Nějakou nostalgickou píseň,
00:06:58děkuji, Zuzanko.
00:07:02HUDBA.
00:07:07- Zrána rosénka studená.
00:07:16Zrána rosénka studená,
00:07:24už mě milý vypovídá.
00:07:37Vypovídá, vypověděl.
00:07:51Vypovídá, vypověděl,
00:08:00včera večer s jinú seděl.
00:08:25Stokrát sem sa zaríkala,
00:08:37se šohajkem hovoriť.
00:08:48A keď ušel pod okénko,
00:09:01išla sem mu otevriť.
00:09:20POTLESK.
00:09:30- Děkuji, Zuzanko, je to krásné, je to čisťounké,
00:09:35člověk by si přál být tvým dítětem, aby ho tenhle krásný hlas uspával,
00:09:40víš?
00:09:41Že je to, Petře, krásné?
00:09:44- Je to trošku na způsob takových slovenských "trávnic",
00:09:50a Zuzanka tu píseň zazpívala velmi procítěně,
00:09:55v pianu, v takové skutečně nostalgii,
00:09:59zpívala to prostě se srdcem.
00:10:01- Ono se těžko zpívá ze žlučníku, že jo?
00:10:04SMÍCH.
00:10:05POTLESK.
00:10:12- To je trošku dramatičtější zpěv,
00:10:14já jsem to zažil, já už ze žlučníku nezpívám.
00:10:18- Vám už ho odebrali.
00:10:21My jsme se seznámili na plese v Trenčíně.
00:10:25- Tam jsem ho ještě měl.
00:10:27SMÍCH.
00:10:30Ale nevypadal jsem na to, že?
00:10:34- Já nerad tančím,
00:10:36mám totiž dojem, že se všichni dívají jenom na mě.
00:10:40Že sledují, jak jsem se naučil tančit,
00:10:42a teď že jsem ten mim,
00:10:43a že bych měl mít tu pohybovou kulturu,
00:10:47tak se prostě trošku stydím tančit.
00:10:49A ke konci plesu, to už tančím i bez partnerky.
00:10:56SMÍCH.
00:10:58S popelníkem třeba.
00:11:00Mám rád takové ty vysoké popelníky.
00:11:03A tak jsem nechtěl tančit, proto jsem si obvázal nohu,
00:11:09a koupil si takové větší boty,
00:11:11když si ovážete nohu, tak musíte mít větší botu, že jo.
00:11:15S panem Dvorským jsme byli čestní hosté,
00:11:17a teď přišla děvčata, že si s námi zatančí.
00:11:23Tak říkám: "Auuu - nemůžu, noha".
00:11:24Ale Dvorský musel, protože se takhle nezavázal,
00:11:30tak chytrý tehdy nebyl.
00:11:33Přišel takový trošku udýchaný a říká mi:
00:11:40- "Čehúni, obvážeš si nohu a potom nemůžeš tančit!"
00:11:48- "Vy jste poznal, že mně nic není?"
00:11:52- "Tobě nic není, Čehúni, takoví fiškusi!"
00:11:57- Viděl jsem dobře, jak se na to připravoval,
00:12:00příště to vyzkouším i já.
00:12:03- Dobře jste mě odhadl.
00:12:05Teď jsem rád, že jste tady vedle mě,
00:12:08protože ta opera na mě působí vždycky takovým seriózním dojmem.
00:12:12Jak tam přijde ten Don Juan, tak to zní takovou tragédií...
00:12:20Je vůbec nějaká legrace u toho?
00:12:22- Nějaká perlička se najde,
00:12:24a já jsem také semtam tvůrcem nějakých gagů.
00:12:29Ale naštěstí to vždycky potom nějak uhraju,
00:12:32myslím si potom, že jsem dobrý herec a umělec,
00:12:36že jsem to nakonec uhrál.
00:12:38V tak fantastickém kousku, jako je Macbeth Giuseppe Verdiho,
00:12:44to představení bylo obsazeno nejlepšími superhvězdami, kromě mě,
00:12:50byl tam Nikolaj Javorov, Pierro Capucilli, Claudio d'Abbado,
00:12:56a já jsem zpíval McDuffa.
00:12:58Můj vstup na jeviště je asi takový:
00:13:00je to nádherná inscenace,
00:13:01Giorgia Strelera,
00:13:03všechno je z mědi, stěny, podlaha..
00:13:08a ta scéna je velmi šikmá,
00:13:11což nemám rád, to snesu spíš schody.
00:13:14A já v plné výzbroji, měl jsem na sobě brnění,
00:13:19dlouhý purpurový plášť, v ruce meč,
00:13:23jsem si říkal: "Už přijde moje chvíle".
00:13:28Svůj vstup začínám tím, že zazpívám takové: "Horore,
00:13:33horore, horore"!
00:13:37Tedy: "Hrůza, hrůza, hrůza!"
00:13:39No a hrůza se stala.
00:13:40Jak jsem vyletěl ven,
00:13:42tak jsem si šlápl na purpurový plášť,
00:13:48SMÍCH.
00:13:50a krásně jsem sebou smykl asi 10 metrů směrem dolů,
00:13:52mistr d'Abbado se vyděšeně krčil:
00:13:57"Já mu dám ten nástup!"
00:14:00Zvládl jsem to i v tom pádu, ale byly to strašné chvíle.
00:14:05Můžu vám říct,
00:14:06že tolik srandy jsem v životě nezažil.
00:14:08Naštěstí tedy celá ta scéna dobře dopadla.
00:14:11Po představení,
00:14:12jak je zvykem v La Scale a na všech dobrých scénách,
00:14:16počkají fanoušci na své oblíbené zpěváky,
00:14:19a ke mně tam taky nějací 3 přišli:
00:14:22"Maestro, ty jsi úžasný!
00:14:26To tu ještě nikdy nikdo nezahrál!
00:14:29Jak jsi spadl na zem a zakřičel:
00:14:39'Roso, my jsme všichni venku!'"
00:14:43A kamarád mi říká: "Ani se toho víckrát nedočkáš"!
00:14:46A když jsem začínal ve Slovenském národním divadle,
00:14:55velmi často jsem zpíval roli Jeníka v "Prodané nevěstě".
00:14:59No a manželka si vždy sedla do 1. řady...
00:15:04- Není to Little Johnnie,
00:15:06ten Jeníček?
00:15:08- Johnnie Walker to není,
00:15:10ale je to Johnnie.
00:15:12No a přišla chvíle, kdy se, po úvodním sboru,
00:15:16začínáme s Mařenkou dohadovat,
00:15:18a ona mi různě vytýká tu moji minulost,
00:15:22a já zpívám:
00:15:23"Má minulost byla ovšem velmi trudná,
00:15:25jsem syn dosti zámožného otce,
00:15:27ale matka mi záhy zemřela.
00:15:31Naneštěstí se otec podruhé oženil..."
00:15:35A teď jsem nevěděl, co.
00:15:37SMÍCH.
00:15:39"A naneštěstí se otec podruhé oženil.
00:15:41A naneštěstí se otec podruhé oženil".
00:15:47A bylo jasné, že už to dál prostě nevytáhnu.
00:15:49No a žena seděla 2 kroky ode mě,
00:15:52spolu s malými dcerami, ty chodily odmalička do opery:
00:15:55"A macecha mě brzy vypudila z domu!"
00:15:58No a byl jsem zachráněný.
00:15:59SMÍCH.
00:16:01A pan dirigent si taky říkal:
00:16:02"No nevím, chlapče, dokdy to vydržíš!"
00:16:04Ale ona je to komická opera,
00:16:09tam se to snese.
00:16:10Anebo na konci téhle opery, tam si s Mařenkou broukáme:
00:16:16"Tak tvrdošíjná dívko jsi,
00:16:18že nechceš pravdu zvědět"... atd.
00:16:22A já si v duchu říkám:
00:16:23To ti to ukážu!
00:16:24Co ty mně budeš...
00:16:26A manželka sedící poblíž mi ukazuje:
00:16:29SMÍCH.
00:16:32A já jsem nevěděl, co chce.
00:16:37Snad nechce ode mě vědět,
00:16:38kolik je hodin!
00:16:40SMÍCH.
00:16:41To jí přece nemůžu říct, vždyť tady musím zpívat!
00:16:44"A právě je devět!"
00:16:47SMÍCH.
00:16:49Ale teď mám kolem sebe celkem inteligentní lidi.
00:16:54A podíval jsem se na ruku a měl jsem na sobě digitálky!
00:16:57SMÍCH.
00:16:59A říkám si: No teda Jeníčku!
00:17:05Ale už končím.
00:17:06Ale ještě jednu krátkou historku:
00:17:08Kdysi jsem zpíval v Persii, v Teheránu,
00:17:17to bylo v r. 1977.
00:17:22To byly ještě zlaté časy.
00:17:24- To tam byl ještě ten šach.
00:17:26- Ano, ano.
00:17:27Ještě se tam zásluhou císařovny dělala kultura.
00:17:31Byla to taková skupina umělců,
00:17:33z bývalého Československa, a dělali jsme "Prodanou nevěstu".
00:17:37Hlavními protagonisty tedy byli Češi a Slováci,
00:17:42a ostatní role hráli místní.
00:17:50A ten sbor - to jste měli vidět.
00:17:54Všichni měli černé brady,
00:17:56černě lesklé oči, prostě havrani,
00:18:00zflitrované oblečení,
00:18:02a my jsme z toho byli úplně na větvi.
00:18:09A teď přišel ten moment,
00:18:11kdy se zpívá:
00:18:12"To vínečko, to věru je nebeský dar".
00:18:14Ale oni zpívali: "Doty doty mrdutoty mrdutoty..."
00:18:24SMÍCH.
00:18:29POTLESK.
00:18:37- Koleje, nádherný studentský život,
00:18:39a bydleli jsme tam taky s operními pěvci, s muzikanty...
00:18:42a teď ti zpěváci zpívali, to byl opravdu "jurský park"...
00:18:48NAPODOBUJE BARYTON.
00:18:54SMÍCH.
00:18:55To je jako když se probudí tyranosaurus.
00:18:59Je to opravdu v kursu, nebo je to už "stará škola"?
00:19:02- Ne, to není překonané, to je pořád "jurský park",
00:19:06do určité míry.
00:19:08Musím říct, že k tomu má každý osobitý přístup,
00:19:12každý se rozezpívává různými metodami,
00:19:15já mám jednoho vynikajícího kolegu,
00:19:19který se rozezpívává asi takto:
00:19:25puf, puf, puf, puf...
00:19:27SMÍCH.
00:19:31Když jsme byli na hostování,
00:19:34říkali o něm, že to je jako když startuje,
00:19:36nějakou mašinu, anebo jako zvěř.
00:19:39Ale jemu to pomáhá.
00:19:41Já se rozezpívávám...
00:19:44- Ukažte to.
00:19:46- To se nedá.
00:19:47Puf, puf, puf...
00:19:49SMÍCH. POTLESK.
00:19:57- Jak vypadá?
00:20:03- Jako normální člověk.
00:20:06SMÍCH.
00:20:12V Itálii jsem viděl,
00:20:18ale teď nevím,
00:20:20jestli si můžu dovolit morbidní vtip.
00:20:22Italové se většinou rozezpívávají na:
00:20:24mimimimimamamamamiiiia.
00:20:34A jeden tenor před představením,
00:20:37v nějaké velké opeře,
00:20:40dostal velmi smutný telegram.
00:20:43Otevře ho:
00:20:46"Musíme vám s velkým žalem oznámit,
00:20:48že vám zemřela matka."
00:20:54Mamamamimimi...Mama mia!
00:21:09SMÍCH.
00:21:23- Za tuhle krásu děkuji.
00:21:25Ale všichni už by nám vyčítali,
00:21:29mně, Miloši Zapletalovi, a taky panu Chudobovi v režii,
00:21:32že když už tady máme tak velkého zpěváka,
00:21:35tak proč, prosím, u nás nezazpívá?
00:21:38Takže já vás prosím.
00:21:39Dal byste něco?
00:21:41- Musím to zvážit.
00:21:45SMÍCH.
00:21:59HUDBA. ZPĚV.
00:22:07- Všeci ludia povedajú,
00:22:12že já lúbím mlynárku.
00:22:22Všeci ludia povedajú,
00:22:27že já lúbím mlynárku.
00:22:37A já ju nelúbím.
00:22:46Já ju len rad vidím.
00:22:55A prečo?
00:22:57Pretože ma za uškom frnčalku.
00:23:02Pretože ma za uškom frnčalku.
00:23:06Všeci ludia povedajú,
00:23:12že já lúbím vínečko.
00:23:24To je dobrá medicína,
00:23:28uzdraví mi srdiečko.
00:23:37Už ma davno bolí.
00:23:46Nič ho nezahojí.
00:23:54A prečo?
00:23:56Pretože mlynárka s iným chodí.
00:24:02Pretože mlynárka s iným chodí.
00:24:06POTLESK.
00:24:19- Děkuji Peteru Dvorskému,
00:24:21bylo to krásné.
00:24:24Člověka tak mrazí, když někdo něco umí, je to krásné.
00:24:27A dostávám se k tobě, Zdenku,
00:24:29k mému spolužákovi.
00:24:30On chodil o rok výš, původně.
00:24:33Na JAMU.
00:24:37A my jsme spolu hodně řádívali.
00:24:39A protože nás z těch kolejí hodně vyhazovali,
00:24:41bývávali jsme společně i na privátech,
00:24:45Většinou jsme totiž nesli spoluvinu.
00:24:48Když tady Zdeněčka vyhodili nejen z kolejí,
00:24:53ale i ze školy, a na rok měl takový distanc,
00:24:57říkali, že to udělal schválně,
00:24:59aby mohl být můj spolužák.
00:25:01Počkal na mě.
00:25:03V Hradišti to bylo krásné, vždycky jsme za ní jezdili,
00:25:06zpívali jsme a bylo to moc pěkné.
00:25:09A potom už byl členem Mahenovy činohry,
00:25:12nejdřív u "Mrštíků" a pak v "Mahence",
00:25:16a potom šel do Německa, protože umí výtečně německy,
00:25:19a potom do Ameriky, protože umíš taky výborně anglicky,
00:25:24je to takový šikovný kluk, byl členem "Actor Studia",
00:25:28to je jedna z nejlepších škol na světě,
00:25:31takže ti jen tak volně lichotím,
00:25:35aby lidi věděli, kdo jsi.
00:25:37Tam to byl Sidney Maryska,
00:25:42a on potom pracoval v Americe taky v hotelu,
00:25:45protože herci to tam nemají lehké.
00:25:50Tady taky ne, ale přece jen...
00:25:54Nemají to lehké dál.
00:25:58- To je pravda.
00:26:00V hotelu Waldorf jsem dělal takové party,
00:26:07hodně jsem se tím živil.
00:26:09Ale k tomu těžkému hereckému životu,
00:26:11se váže taková zvláštní historka:
00:26:18Spousta lidí na světě má svého mecenáše nebo sponzora,
00:26:25něco takového.
00:26:28Já jsem byl zvláštní výjimkou,
00:26:30protože jsem měl svého osobního žebráka.
00:26:35On vždycky čekal,
00:26:36a já jsem mu každý večer po práci,
00:26:39v půl jedné v noci,
00:26:40dával quatter, čtvrt dolar.
00:26:44Někdy i padesátku, když byla příznivá situace.
00:26:48Bylo mu asi 30, vypadal celkem normálně, zdravě...
00:26:52Nicméně si mě oblíbil, já jsem mu ty peníze dával,
00:26:59a najednou takový bláznivý nápad:
00:27:02já jsem si prostě odjel na dovolenou.
00:27:06Na 3 neděle.
00:27:07A když jsem se vrátil,
00:27:08tak jdu z té práce, a on tam na mě čekal.
00:27:10Měl v neoholené tváři zvláštní výraz,
00:27:15a drsně. po americku, mi říká:
00:27:18"Kde jsi tak dlouho byl?"
00:27:21SMÍCH.
00:27:23A já jsem z toho byl tak zmatený,
00:27:27že jsem mu skutečně v ten večer dal 7,5 dolarů.
00:27:33POTLESK.
00:27:36- My jsme tam hráli představení "Seance",
00:27:38kde hraje Truda Vidlářová,
00:27:40a taky Peca a Baryn,
00:27:45a teď jsme v New Yorku přišli navštívit Zdeňka.
00:27:48A on tam měl takovou zahradu, my jsme seděli kolem stolu a jedli,
00:27:55byla tam slivovice,
00:27:58a Zdeněk povídá: "Pojďte, přece nebudeme tady,
00:28:01pojďte se trošku podívat na ten New York.".
00:28:04A oni vstali a šli, a já jsem tam viděl tu slivovičku,
00:28:07ještě tam byla půlka lahvičky,
00:28:10a já říkám: "Já tady zůstanu s tou kamoškou.
00:28:19S tou slivovičkou tady zůstanu".
00:28:21No a oni se šli podívat na ten New York,
00:28:28šli "dělat New York", jak se říká.
00:28:32Zdeněk se ještě otočil a říká:
00:28:33"Bolečku, až někdo přijde,
00:28:37dej mu tu láhev do ruky a bude zase on alkoholikem!"
00:28:43SMÍCH. POTLESK.
00:28:48- Jestli můžu takovou maličkou anekdotu:
00:28:51existují takové agentury na všecko.
00:28:53I u nás už si na to zvykáme.
00:29:01Takže popořádku: tam je třeba agentura,
00:29:08která prodává bible.
00:29:21To je zvláštní, selfmademanovská agentura,
00:29:25a člověk, mírně handicapován,
00:29:28tam přijde žádat o práci.
00:29:30Říká:
00:29:33- "Ddobbrrý ddenn, já bych...
00:29:38- "Ne, máme plno, prosím".
00:29:40- "Mmommenntt, já já já jsem obbrrovskky dobrej.
00:29:43- "Máme tady plno".
00:29:47- Mmožnná sse mmnou nněco zkusítte,
00:29:52pprottože já já jssemm,...
00:29:55...nnnnnnejlepší na bible v New Yorku..."
00:30:04A tak ho tedy vezmou.
00:30:06A on příští den,
00:30:11což je v historii té agentury unikátní,
00:30:16to se v životě nestalo,
00:30:18prodá 19 kousků za den.
00:30:20Tak si ho šéf pozve zpátky do úřadu,
00:30:23a říká: "Jak jste to zvládnul?
00:30:26To se ještě nikdy nestalo!"
00:30:28- "Nno, jjá jjsemm tty bbibblle vvzzall,
00:30:35jjjdddu ddommmů, ppppřijjjdou mmi ottevřítt,
00:30:41a jjá říkám: 'DDobbrrý ddenn,
00:30:46chccette ssi ode mě kkouppit bbibbli,
00:30:59nnnebbo vvvámm jji mmmámmm přečisttt?'
00:31:05SMÍCH. POTLESK.
00:31:14- Já bych toho využil,
00:31:17co myslíš, že bychom teď nasadili nějakou píseň?
00:31:21- Jo.
00:31:22- Jste pro?
00:31:24- Tak dobře, ale bude to trošku jiné téma,
00:31:29když on Bolek hraje ty role tak pěkně.
00:31:32- Které?
00:31:33- No faráře.
00:31:35- Jo, to "Zapomenuté světlo".
00:31:37To jsem rád, že mi to připomínáš.
00:31:39Na mě všichni lidi pořád řvou "Bohušu".
00:31:42SMÍCH.
00:31:45Kdyby tak zakřičeli "pane faráři".
00:31:47SMÍCH.
00:31:49Oni vždycky přijdou sem,
00:31:51on je to takový trošku kultovní film,
00:31:57a chovají se jako ten Bohuš.
00:31:58Mluví tak, pijou slivovici...
00:32:00A já jim říkám: "Pánové, to není o tom,
00:32:03jak se máte chovat, ale jak se nemáte chovat!"
00:32:06A oni: "Ale Bohušu blablabla..."
00:32:09SMÍCH.
00:32:12ZPĚV. HUDBA.
00:32:15- Velický páter pěkně káže,
00:32:18dává obrázky, ruky váže.
00:32:23Tyrydanaj nanaj.
00:32:30Já na tu kázeň také půjdu,
00:32:35pěkný obrázek pýtat budu.
00:32:41Tyrydana nanaj.
00:32:44Byl to panáček milostivý,
00:32:49dal ně obrázek, ten byl živý.
00:32:55Dám ho do knížek, nestočí sa.
00:33:00Dám ho do truhly, zadusí sa.
00:33:07Tyrydana nanaj.
00:33:09Dám ho na postel, lehnu k němu,
00:33:15dá ně huběnku a já jemu.
00:33:21Tyrydana nanaj.
00:33:30POTLESK.
00:33:40- Pořád si říkám, co já jsem zapomněl.
00:33:43Petře,
00:33:44my jsme taky chtěli mluvit o těch vínech,
00:33:47vy nejste jen zpěvák, sólista, ale vy jste taky velký znalec vína.
00:33:55Říkali mi to vaši přátelé v Bratislavě.
00:34:00- To musím trošku poopravit.
00:34:03Jsem znalec dobrého vína, umím rozeznat dobré od špatného.
00:34:10Nic mezi tím není, buď je dobré, nebo špatné.
00:34:14Poznám několik druhů vín.
00:34:16Ale že bych byl nějaký superznalec?
00:34:18Mám rád vína italská, španělská, slovenská, moravská...
00:34:23Ale nevím, jestli tu máte takové druhy,
00:34:29jako my na Slovensku, my máme fantastické.
00:34:31Klobouk dolů před Záhoráky, oni to berou všechno s humorem,
00:34:41stejně jako my.
00:34:43Víme dobře, že to tak není,
00:34:46ale poznáte dětské víno?
00:34:48- To je takové to dětské šampaňské.
00:34:50- Dětské víno, to je specialita,
00:34:53po něm se učíte 3 dny chodit,
00:34:56když vyběhnete...
00:34:58SMÍCH.
00:35:04Anebo čupiačkové.
00:35:07- Čupiačkové, to je dřepové, česky.
00:35:10- Projdete kolem souseda,
00:35:12a uděláte "čupiačky" pod okny,
00:35:13aby vám náhodou nenabídl 3 deci vína.
00:35:15SMÍCH.
00:35:18Výborné víno je třeba "podzimní list".
00:35:21To je nejnovější značka.
00:35:23To vypijete, zežloutnete a padnete.
00:35:29Můj otec taky dělá víno.
00:35:33Moji rodiče žijí od r. 1989 v Pezinku,
00:35:36a můj otec se naučil dělat víno.
00:35:38A vždycky, když degustujeme, tak mi naleje z toho nového,
00:35:43a já to piju, chutnám to a odborně se tvářím,
00:35:48a nevyjadřuji se,
00:35:51protože je nevhodné chválit vlastního otce,
00:35:55a on mi říká: "Co nic neříkáš?
00:35:58Chutná, nebo nechutná?"
00:36:00- "Nechej mě chvilku".
00:36:04- "Je to takové pitné, že?"
00:36:07SMÍCH.
00:36:09Ale musím říct, že skutečně dělá dobré víno.
00:36:17Nevím, jestli přítomní už slyšeli,
00:36:19jak Záhorák degustuje víno.
00:36:23Naleje si do poháru,
00:36:26podívá se na to...
00:36:30"Mmmmm....bílé".
00:36:39SMÍCH.
00:36:43POTLESK.
00:36:47To jste mně teď připomněl krásnou věc,
00:36:51která by to mohla završit, dovršit.
00:36:54U nás hrává často "S" štúdio,
00:36:58Lasica a Satinský,
00:37:01krásné představení, které se jmenuje "Kumšt".
00:37:04Hraje tam Lasica, Labuda, a taky pan ministr Kňažko.
00:37:10Zdravím ho i všechny kullturní Slováky.
00:37:14A pan ministr Kňažko hraje výtečně toto představení,
00:37:19které se mi moc líbí, a jak jsme stáli u baru,
00:37:22tak přišel nějaký Brňák,
00:37:24a říká:
00:37:24"Pane Kňažko, to bylo fakt dobrý,
00:37:27já vám musím pogratulovat,
00:37:29to teda klobouk dolů.
00:37:31Odpouštím vám polovinu toho,
00:37:34co jste udělal!"
00:37:36SMÍCH.
00:37:40POTLESK.
00:37:45Ale pozor, to není všechno.
00:37:47Pan Kňažko neztratil glanc,
00:37:49podíval se na nás, na něj,
00:37:50a říká:
00:37:51"Tak to budeme muset přijet ještě jednou!"
00:37:53SMÍCH.
00:37:55Takže přátelé, pište dál.
00:37:59POTLESK.
00:38:08Pište do týdeníku Květy,
00:38:11do týdeníku Televize, do Českého rozhlasu Brno,
00:38:15a do České televize Brno,
00:38:17a samozřejmě taky na www.bolek.cz.
00:38:22Bylo to s vámi příjemné, na shledanou, dobrou noc.
00:38:26.
Rádi vás pozveme k další repríze pořadu Bolkoviny. Tentokrát to bude desáté pokračování této oblíbené talk show, které se natáčelo na začátku roku 1999 a jak jinak než v útulné hospůdce U klauna na farmě Bolka Polívky v Olšanech. Setkalo se zde několik pozoruhodných osobností uměleckého světa, aby svému hostiteli prozradili něco málo humorných historek ze svého života. Hostem Bolka Polívky tehdy byl operní pěvec Peter Dvorský, folklorní a folková zpěvačka, cimbalistka, folkloristka, scenáristka a skladatelka Zuzana Lapčíková a herec Zdeněk Maryška. A je možné všechny ujistit, že o smích nouze nebyla a po více jak deseti letech zase nebude.
