Bolek Polívka vypráví úsměvné historky. Spoluúčinkují: S. Zázvorková, M. Dejdar a J. Schmitzer (1999). Režie R. Chudoba
00:00:21 - Tak dobrý večer, vítám vás při "Bolkovinách".
00:00:25 Mám tady opravdu vzácné hosty, takže se na to docela těším.
00:00:31 Poděkuji taky našim sponzorům,
00:00:34 a to sice Hamé Babice, děkujeme,
00:00:41 a také Masnému průmyslu Krásno,
00:00:45 ať vám je tady krásně.
00:00:47 POTLESK.
00:00:54 Proč vás nepředstavit, když představovat je tak krásné?
00:01:01 Představím tady svoji "maminku",
00:01:03 filmovou maminku, maminku Stellinku, ahoj.
00:01:06 POTLESK.
00:01:12 Krásná maminka z "Pelíšků".
00:01:16 Jirka Schmitzer, herec, zpěvák,
00:01:20 řekl bych folkový zpěvák, nebo šansoniér, básník...
00:01:26 Nestyď se za to, že jsi básník.
00:01:29 - Já myslím, že ty kořeny mám spíš v bigbeatu.
00:01:34 Možná bigbeatový básník.
00:01:37 A kritikou jsem byl označen jako "punk".
00:01:40 SMÍCH.
00:01:44 - Tak si tvé písně necháme na "punk".
00:01:49 A tady vedle mě sedí kolega,
00:01:52 skvělý kolega,
00:01:54 všichni tady jsou držiteli "lvů" a "týtý"...
00:01:58 Martin Dejdar!
00:02:01 POTLESK.
00:02:05 - Martine,
00:02:07 dovol, abych ti představil tvou babičku.
00:02:09 Martin je můj syn.
00:02:12 - Dokonce dvojče, ale nebudeme víc prozrazovat.
00:02:19 - Ano, já jsem měl 2 syny,
00:02:21 a oba hrál on, protože to produkoval.
00:02:23 SMÍCH.
00:02:26 Měl jsem strach, že bude hrát i mě.
00:02:32 - Ty jsi valašský král,
00:02:34 a ke králi se sluší přijít s nějakým darem.
00:02:38 A mé jméno předpokládá, že ti dám nějaký dar.
00:02:43 Takže jsem nepřišel s prázdnou,
00:02:47 a vzhledem k tomu, že Bolek už mnoho let vytváří,...
00:02:50 ...krásné pořady, tak jsem mu přinesl,...
00:02:54 ..."pásku parádního pořadatele".
00:02:57 SMÍCH.
00:03:05 - Martin nepřišel s prázdnou, Martin přišel s plnou.
00:03:12 Pochlub se, jak jsi to tady hledal.
00:03:15 - Bylo to trošku složitější.
00:03:19 Minulý týden jsme hráli s "Ypsilonkou" na Ostravsku,
00:03:21 a když jsem se v pátek v noci vracel,
00:03:25 tak vidím u Prostějova Olšany.
00:03:27 Tak si říkám, to je jasné.
00:03:30 Tak jsem potom ve středu ráno vyjel,
00:03:32 a protože hodně pršelo, viditelnost byla dost nízká,
00:03:36 tak když jsem byl asi 15 km před Prostějovem,
00:03:40 tak jsem si říkal: To je divné, vždyť říkali,
00:03:42 že to je kousek za Brnem!
00:03:44 Tak jsem zvedl telefon: "Tady je Martin Dejdar..."
00:03:47 "No kde jste?"
00:03:50 "Už se blížím k Olšanům,
00:03:52 jsem 10 km od Prostějova!"
00:03:53 "No to musíte na Rousínov!
00:03:58 Zpátky asi o 40 km!"
00:04:02 A vzhledem k tomu,
00:04:03 že jsou výluky a opravuje se dálnice,
00:04:07 tak jsem musel do toho Prostějova dojet,
00:04:09 otočit se zpátky.
00:04:11 Je pravda, že jsem jel rychleji,
00:04:14 protože ve mně tloukl adrenalin.
00:04:18 Ale stihl jsem to, a nakonec jsem to konečně našel.
00:04:24 Místo 210 km mám z Prahy najeto 310.
00:04:27 Hrozně hustě pršelo.
00:04:32 - To jsi měl štěstí, protože kdyby nepršelo,
00:04:35 tak by jsi byl "blbej".
00:04:37 SMÍCH.
00:04:41 - Jirko, a jak ty jsi to hledal?
00:04:44 Dojel jsi hned napoprvé?
00:04:47 - Já už jsem měl informace dlouho.
00:04:51 Tehdy nebyly cigaretové papírky,
00:04:55 takové ty "vážky",
00:04:57 a já jsem si tam přečetl,
00:05:00 že se to vyrábí v olšanských papírnách.
00:05:04 SMÍCH.
00:05:10 A protože jsou v Praze olšanské hřbitovy,
00:05:15 tak jsem si zavolal na informace,
00:05:19 kde to je, a oni mi řekli, že na Moravě.
00:05:23 Tak od té doby to vím.
00:05:26 - Nevíš, protože to jsou jiné.
00:05:35 - Kdybys byl "blbej" jako já,
00:05:37 mohl jsi mít dneska papírky.
00:05:40 SMÍCH.
00:05:42 POTLESK.
00:05:45 - Já jsem hrozně rád,
00:05:48 že vás znám takhle zblízka, Stellinko,
00:05:51 a že vedle vás můžu vystupovat, protože vy jste vystupovala,...
00:05:55 s takovými hvězdami, že je to pro mě opravdu lichotivé.
00:06:00 Ve skutečnosti jsem vás viděl trojrozměrně,
00:06:06 to bylo, myslím, na narozeninách pana Horníčka.
00:06:12 - Možná, že jsme se viděli už předtím,
00:06:15 ale toto bylo pro mě nezapomenutelné.
00:06:19 SMÍCH.
00:06:21 - Byli jsme mladí, to je pravda.
00:06:25 - Abyste na to neměli nějaké zkreslené názory:
00:06:31 zkrátka musím zabrousit do profesí,
00:06:36 které jsou pro nás nepostradatelné:
00:06:42 dejme tomu maskérka, garderobiérka...
00:06:48 A víte co je na nich zázračné?
00:06:51 To, že kdybychom točili v pralese nebo na poušti,
00:06:54 vždycky najdou místo, kam si dají ty svoje propriety,
00:07:02 ujmou se nás, zkrášlují nás...
00:07:08 A teď si představte, co se přihodilo:
00:07:11 Horníček měl 75 let,
00:07:14 a padlo tam tehdy jeho krásné úsloví,
00:07:18 že od určité doby už člověk nemá narozeniny,
00:07:21 nýbrž jubilea.
00:07:23 SMÍCH.
00:07:25 Pak jsem hned měla jubileum zase já,
00:07:28 a teď už mám jen jubilea.
00:07:31 Zkrátka a dobře,
00:07:33 já jsem přišla do restaurace v Husově ulici v Praze,
00:07:38 kterou vede Milan Drobný,
00:07:43 a to je zvláštní myslivecká restaurace,
00:07:46 která se podobá obrovskému komínu,
00:07:50 protože tam vejdete, a pak už jenom sestupujete.
00:07:53 A dole v tom podlaží se nachází prostor, kde se jí,
00:07:59 různě zařízený, je tam vidět i do kuchyně,
00:08:02 je tam cítit vůně,
00:08:06 a je tam velká spousta lidí.
00:08:10 A paní maskérka říká: "Pojďte sem, paní Stello,
00:08:12 jí vás upravím..."
00:08:14 A odvedla mě do malé místnůstky,
00:08:16 kde nebylo nic, než jen stoleček a židlička,
00:08:19 měla už připravený kufříček,
00:08:22 začala se mi věnovat,
00:08:24 a jakmile mě dočesala,
00:08:27 tak v tu chvíli někdo zaťukal,
00:08:29 a říkal jí: "Prosím tě, pojď rychle,
00:08:32 tam tě potřebují",
00:08:34 ona odešla, já jsem si tam něco četla,
00:08:39 a nějak se mi nechtělo, do té vřavy, která tam byla,
00:08:43 a tak jsem tam v klidu zůstala.
00:08:49 Vtom se otevřely dveře, a tam vešel šlechtic, vévoda,
00:08:53 podíval se na mě,
00:08:59 to se stane, on když otevře oči,
00:09:04 tak mu začnou zářit, a buď je to zlobou, nebo údivem...
00:09:10 Tak jsem se na něj podívala,
00:09:17 a on říká: "Paní Stello, co vy tady?"
00:09:23 A já jsem si náhle uvědomila, že to bude něco nepatřičného,
00:09:29 začala jsem se lehce rosit vzadu na krku,
00:09:33 rozhlédla jsem se kolem a uvědomila jsem si,
00:09:39 že jsem v předpokojíčku pánského WC.
00:09:43 SMÍCH.
00:09:45 POTLESK.
00:09:52 A řekla jsem: "Pane, já si tady přivydělávám!"
00:09:57 SMÍCH. POTLESK.
00:10:04 A beru 10 haléřů.
00:10:07 - Já myslím, že kdyby všechny naše záchodky,...
00:10:13 ...byly opatřeny tak něžnými stvořeními,
00:10:16 tak by se tam chodilo častěji.
00:10:20 Ale my jsme se, Martine,
00:10:23 poprvé viděli na tvém absolventském představení,
00:10:27 v "Ypsilonce", ne?
00:10:28 - Ne.
00:10:30 Když jsem byl na konci 1. ročníku na DAMU,
00:10:35 tak jsme měli 50 metrů od fakulty záchytnou stanici "U hada",
00:10:45 tam se chodilo, a vždycky se našel někdo,
00:10:47 kdo byl potřeba.
00:10:50 Ty jsi tam tehdy seděl s Ivanou Chýlkovou,
00:10:53 a dalšími kolegyněmi z práce...
00:10:57 SMÍCH.
00:11:02 Mě tam dotáhla Eva Holubová,
00:11:04 a řekla mi, že mě seznámí s Polívkou.
00:11:07 A já jsem si říkal:
00:11:10 To bude trapné, tak si dám na kuráž 3 panáky.
00:11:16 To velmi podpořilo mé sebevědomí,
00:11:20 a pak, když k tomu došlo,
00:11:23 tak jsme tam přišli, seděl tam Mistr,
00:11:25 a Eva říká: "Bolku, to je..."
00:11:27 ZVUKY.
00:11:34 "Opruz nějakej přišel, ne?"
00:11:38 - To jsou rozdílné interpretace mého chování,
00:11:41 paní Stella hovoří o vévodovi...
00:11:44 SMÍCH.
00:11:51 - Tak nějak jsi seděl, a já jsem si říkal:
00:11:56 Co mu teďka řeknu?
00:11:58 A tak jsem mu řekl:
00:12:00 "Bolku, víš, já jsem tě viděl někdy loni v kině,
00:12:08 u nás v kině dávali "Poslední leč", hele.
00:12:12 Bylo nás v tom kině 5, jo.
00:12:15 3 odešli a já jsem zůstal.
00:12:18 Musím ti říct, že to fakt bylo dobrý.
00:12:21 Moc se mi to líbilo."
00:12:23 Tím jsem chtěl dát najevo,
00:12:25 že jsem intelektuál,
00:12:28 ale Bolkovi zase bylo divné,
00:12:30 že na jeho filmy nikdo nechodí,
00:12:32 a tak se otočil a povídá:
00:12:34 "No a co, mám ti ten lístek znova zaplatit?"
00:12:38 SMÍCH.
00:12:39 POTLESK.
00:12:43 - Já mám rád tu krásnou větu,
00:12:44 že zázraky se dějí, jenom si jich všimnout.
00:12:47 Já jsem byl svědkem jednoho malého zázraku:
00:12:49 My jsme seděli tady vedle v hospodě,
00:12:53 a tak různě jsme se bavili,
00:12:56 řeč se vedla, venku bylo vedro a parno,
00:13:03 to já mám rád, protože můžu jít do hospody.
00:13:08 A přišla řeč na Stellinku.
00:13:11 A někdo říkal, že ji včera viděl v televizi,
00:13:15 a že to bylo něco nádherného,
00:13:18 a vtom se otevřely dveře a vstoupila Stella.
00:13:22 Stella znamená italsky hvězda.
00:13:25 A my jsme strnuli...
00:13:28 - A já vidím ten úžas a to strnutí.
00:13:33 - To jsme tedy "čuměli".
00:13:41 SMÍCH.
00:13:51 - Já jsem opravdu prošla na tu terasu,
00:13:55 a tam mně bylo skoro do pláče,
00:13:58 protože já jsem si to tak přála,
00:14:01 vidět to tady, víte.
00:14:03 A najednou takové rozčarování,
00:14:06 a vtom se za mnou ozval docela sympatický hlas:
00:14:09 přišel přítel výtvarník a říká: "Paní Stello,
00:14:13 nedivte se!
00:14:15 My jsme mluvili o vás,
00:14:17 a najednou stojíte ve dveřích!
00:14:20 Pro nás to byl zázrak."
00:14:23 SMÍCH. POTLESK.
00:14:26 - Byl to zázrak.
00:14:28 Drahý kolego Schitzere, nepij a zazpívej.
00:14:31 - To jsi mi tedy řekl včas.
00:14:34 Mě teď budou tlačit bubliny z té sodovky.
00:14:39 SMÍCH.
00:14:53 Tak já zahraju jenom takový malý bigbítek.
00:14:58 HUDBA.
00:15:08 - Když jsem byl mravenec,
00:15:10 myslel jsem na věnec,
00:15:11 máslový věneček, chytrý mraveneček.
00:15:18 Podivní přátelé, lízátka prolhaná,
00:15:20 mají je všichni prý všechny dnes schovaná.
00:15:28 Podívej, mrtvá můra, jak vyletěla na svíčku,
00:15:32 ale je to ta můra, co utrápila babičku.
00:15:49 Stal jsem se chrobákem,
00:15:51 který si poradí s tím, co kdo vyhodí ven.
00:15:59 Někdo to vyzradil, teď musím počítat,
00:16:01 ne, nejsem zámožný, kolik smím prosnídat jen.
00:16:09 Podívej, mrtvá můra, co naletěla na svíčku,
00:16:13 ale je to ta můra, co utrápila babičku.
00:16:29 Stal jsem se kamenem,
00:16:31 co jinej nepije,
00:16:32 zpívám si zkrátka, co jinej nežije, juch!
00:16:38 A teď jsem zoufalý, vidím, že ležím,
00:16:41 ještěže nedýchám vzduch.
00:16:48 Podívej, mrtvá můra, jak naletěla na svíčku,
00:16:52 ale je to ta můra, co utrápila babičku.
00:17:00 Babičku.
00:17:04 Já už úplně přesně nevím, jak bych to zakončil.
00:17:07 SMÍCH. POTLESK.
00:17:16 - Já jsem byl jednou hostovat s vámi v "Ypsilonce",
00:17:19 oni tam dělali takové krásné večery,
00:17:21 kde se improvizuje a vzpomíná.
00:17:26 A oni vždycky Jirkovi dají jednotlivá slova,
00:17:31 třeba "vosa", "židle", "žirafa"...
00:17:36 Vezme si prostě 10 slov,
00:17:40 odejde do šatny, a tam z těch 10 slov složí píseň.
00:17:45 A většinou je to opravdu krásná píseň.
00:17:48 - Ale lidem to nedáváme.
00:17:53 Je krásné, že to má Jirka během půl hodiny, hodiny složeno.
00:17:59 - Někdy je to kratší, a pak má člověk čas.
00:18:05 SMÍCH.
00:18:09 - Takže ty to vlastně zazpíváš,
00:18:11 a pak jdeš domů.
00:18:13 - Včera jsem si říkal, jestli by to takhle nešlo,
00:18:16 a ono to šlo.
00:18:18 Většinou to na začátku dostanu,
00:18:21 a na konci to přinesu.
00:18:23 No a někdy mám čas.
00:18:25 - Jednou jedinkrát se zatím stalo,
00:18:28 že jsme Jirku sháněli, aby to už šel zahrát,
00:18:31 a místo něj byl v šatně papír: "Nic mě nenapadlo, šel jsem domů."
00:18:36 SMÍCH. POTLESK.
00:18:44 - Abych taky zavzpomínal:
00:18:45 Ten film "Pelíšky", ten má teď veliký úspěch,
00:18:49 a tam jsem se velice pobavil s panem Hřebejkem,
00:18:53 a s Mirkem Donutilem a s Kodetem,
00:18:55 pan Krejčík tam byl, a bylo to velice příjemné.
00:18:59 A byl tam ten kodiak.
00:19:01 - Oni si většinou diváci myslí,
00:19:05 že je to podle obsazení dost legrace,
00:19:07 takže si užijeme.
00:19:10 Ale ono je to tak, že si sice užijeme,
00:19:13 ale třeba Miroslav Donutil,
00:19:16 a Boleslav Polívka, to jsou velcí profesionálové.
00:19:21 Tady padlo to slovo "kodiak".
00:19:25 Tam ten spor o výšku kodiaka.
00:19:31 A teď si představte, že to uběhne během pár vteřin.
00:19:37 Ale oni to za naší asistence dělali od 11 hodin dopoledne,
00:19:45 až do 6 hodin do večera.
00:19:47 To nebyla legrace.
00:19:50 Bolek, který je štíhlý a vysoký,
00:19:53 musí mít úžasnou sílu,
00:19:56 protože celou tu dobu měl Miroslava Donutila na zádech.
00:20:00 Vlastně na ramenou.
00:20:05 - Já jsem měl návrh, aby on dělal zadního.
00:20:08 SMÍCH.
00:20:12 - To byla strašná tíha,
00:20:17 a já jsem od něj neslyšela jediné slovíčko,
00:20:19 že by si postěžoval.
00:20:21 Opravdu ne.
00:20:23 Poklona uctivá, skutečně.
00:20:26 A to jste ho ještě odnesl až do..
00:20:29 - Udělali jsme si malou pauzičku,
00:20:35 a já jsem si najednou všiml,
00:20:36 že jsem ho donesl do bufetu na kávu.
00:20:38 SMÍCH. POTLESK.
00:20:47 Ono když se točí 16 hodin denně,
00:20:52 tak jsou z toho lidi už unavení,
00:20:55 kostymérky se pořád dívají,
00:20:58 jestli to sako sedí...
00:21:02 A jedna potom jela noční tramvají,
00:21:08 a vedle ní takový chlap...
00:21:12 SMÍCH.
00:21:15 Pořád si chtěl oprašovat sako,
00:21:20 a ona mu říká: "Ty to máš dobrý!"
00:21:23 - Ale někdo to přesně odděluje:
00:21:26 třeba na Barrandově maskéra Bacílka vždycky zařadili do komparsu,
00:21:35 nebo dostal nějakou epizodní roličku,
00:21:38 a dělal to velice rád a dobře.
00:21:41 A najednou k němu přiběhl nějaký kolega,
00:21:44 že potřebuje napudrovat: "Odpal, teď jsem herec!"
00:21:48 SMÍCH.
00:21:53 - Vy jste si vzpomněla na Jirku Kodeta.
00:21:57 To je opravdu náš velký přítel,
00:22:00 a velký učitel.
00:22:03 A on má prostě někdy problém s textem.
00:22:07 Hlavně, myslím, učil Pecu.
00:22:10 SMÍCH.
00:22:13 Peca má v sobě až 1,9 Kodeta.
00:22:17 SMÍCH.
00:22:21 Ty jsi dělal taky americký film,
00:22:27 američtí herci asi nemají problémy s texty,
00:22:30 to jsou profíci.
00:22:32 - Měl jsem z toho velkou radost;
00:22:33 mají.
00:22:35 Všichni je zapomínali.
00:22:38 Já jsem měl velkou radost,
00:22:40 protože jsem se celý film učil anglicky,
00:22:42 takže to bylo ještě o to horší.
00:22:45 1. den, když jsem hrál s Gretou Skuggy,
00:22:49 a byl z toho úplně roztřepaný,
00:22:51 a ona asi potřetí za sebou zapomněla text ve stejném momentě,
00:22:54 tak jsem si říkal: je to dobrý, je to dobrý!
00:22:59 - Jirka Peca má v sobě takovou zvláštní autentičnost:
00:23:03 jak hraje v "Zapomenutém světle" toho známého, přítele, výtvarníka,
00:23:11 tak on má říct:
00:23:13 "Dobrý večer, pane náměstku!"
00:23:15 A tam je ten džíp, ti lovci,
00:23:19 a on má říct: "Dobrý večer, pane náměstku,
00:23:22 my se známe, už jste mi zakázal 2 výstavy!"
00:23:27 Ale on řekl: "Dobrý večer, pane náměstku,
00:23:29 my se známe, vy jste mi zakázal 2 výpravy!"
00:23:32 SMÍCH.
00:23:34 A já říkám: "Polární?"
00:23:37 A on říká: "Ty mě vždycky tak zblbneš..."
00:23:40 SMÍCH. POTLESK.
00:23:43 Teď v tom posledním filmu nádherně hraje souseda Šimáčka.
00:23:48 Je to po válce, a tam se nějaký kapitán,
00:23:51 osvoboditel, ptá: "Znáte toho muže?"
00:23:58 A on má říct: "Samozřejmě, pane kapitáne.
00:24:00 Spolupracoval s kolaboranty, rekvíroval židovský majetek.."
00:24:05 A teď to z něj lezlo: "Samozřejmě, soudruhu kapitáne."
00:24:12 "Ne, ty jsi řekl 'soudruhu'."
00:24:14 "Já jsem řekl 'soudruhu'?"
00:24:17 "Ty jsi řekl 'pane'."
00:24:23 "Tak 'pane', nebo 'soudruhu'?"
00:24:26 SMÍCH. POTLESK.
00:24:30 "Samozřejmě, pane kapitáne.
00:24:37 Přátelil se s ním.
00:24:40 S těma sviněma!"
00:24:44 "S kolanborantama."
00:24:46 "Vždyť to byly svině, ne?"
00:24:48 SMÍCH.
00:24:50 "Pane kapitáne, přátelil se s kolaboranty,
00:25:01 a byly to fakt svině.
00:25:03 SMÍCH.
00:25:10 Bolku, Bolku, nedívej se tak na mě.
00:25:14 Ano, pane kapitáne.
00:25:18 Přátelil se s kolaboranty,
00:25:21 rekvíroval židovský nábytek..."
00:25:25 SMÍCH.
00:25:27 "No ale už toho nech!"
00:25:29 "Co tam bylo?"
00:25:31 "No majetek."
00:25:33 "Ježišmarja, já jsem hňup.
00:25:38 Ano, pane kapitáne.
00:25:40 Přátelil se s kolaboranty,
00:25:42 režíroval židovský majetek..."
00:25:44 "Ne, rekvíroval!"
00:25:53 A potom:
00:25:55 "Ano, pane kapitáne.
00:25:56 Přátelil se s kolaboranty,
00:25:59 režíroval žižkovský dobytek..."
00:26:01 SMÍCH.
00:26:04 POTLESK.
00:26:08 - Jirka nepatří v našem divadle mezi ty příliš mluvící,
00:26:16 jako je třeba Honza Schmidt nebo Jirka Lábus.
00:26:20 On prostě skládá ty písničky,
00:26:23 málokdy se zapojí do hovoru.
00:26:25 Ale jednou jsme tam měli hosta,
00:26:27 pana Grygara, astronoma,
00:26:29 a to Jirku velice zajímá, a tak si najednou sedl na jeviště,
00:26:35 bylo to pro nás velké překvapení,
00:26:38 dlouho se odhodlával,
00:26:40 a najednou jakoby se chtěl na něco zeptat.
00:26:43 Všichni strnuli, Jirka se opřel a začal:
00:26:49 ZVUKY.
00:26:53 SMÍCH.
00:27:03 POTLESK.
00:27:07 - Na co jsi se vlastně ptal?
00:27:12 - Bylo to maličko jinak.
00:27:21 Přece jen to bylo trošičku racionálnější.
00:27:26 Pan Grygar je zastáncem názoru,
00:27:30 že žádné jiné civilizace než naše ve vesmíru neexistují.
00:27:36 A já jsem se ho chtěl zeptat, jestli se třeba nemýlí, nebo tak...
00:27:44 On je dost militantní v prosazování těchto názorů.
00:27:48 Tak jsem mu řekl:
00:27:51 "No a co když...?
00:27:54 A teď jsem zahlédl ten pohled...
00:27:59 - A ten zbytek je pravda.
00:28:07 - Prostě jsem se chtěl zeptat:
00:28:09 "Co když se mýlíte?"
00:28:12 - Jirko, když už tě máme v záběru,
00:28:16 můžeš zazpívat?
00:28:19 - Dá - li se tomu tak říci...
00:28:22 HUDBA.
00:28:29 Zas jedno překvapení,
00:28:33 pro mě však nové není,
00:28:37 že z obrazu mám v rukou rám.
00:28:43 Dobře vím, že mé klení...
00:28:47 Nemůžu to...
00:28:53 Jak furt mám ty...
00:28:57 SMÍCH.
00:29:02 POTLESK.
00:29:20 To když se člověk směje,
00:29:24 tak si uvědomí tu muskulaturu v obličeji,
00:29:29 a teď už s tím nemůžu moc dělat.
00:29:34 Já to tedy zkusím...
00:29:38 Protože jsem ještě nebyl za půlkou,
00:29:40 tak to zkusím ještě jednou.
00:29:42 SMÍCH.
00:29:46 HUDBA.
00:29:58 Zas jedno překvapení,
00:30:03 pro mě však nové není,
00:30:05 že z obrazu mám v rukou rám.
00:30:12 Dobře vím, že mé klení,
00:30:16 na věci nic nezmění,
00:30:19 tak s palcem v zubech, přemítám.
00:30:25 Ne, že mě jak druhým není přáno, neříkám, jsem rád.
00:30:36 Co já vzal jsem a nyní je mi bráno,
00:30:41 bůhví kam jsem neměl snad.
00:30:54 Pro jednu kopretinu pouhou,
00:31:00 držím v ruce motyku dlouhou,
00:31:02 chtěl jsem okopat nevinnou.
00:31:07 Na místě, kde včera kvetla,
00:31:10 leží teď z roští metla,
00:31:14 v rozpacích stojím nad hlínou.
00:31:20 Ne, že mě jak druhým není přáno,
00:31:25 neříkám, že nejsem rád.
00:31:31 Co já vzal jsem a nyní je mi bráno,
00:31:36 bůhví kam jsem neměl snad.
00:31:49 Už málo času zbývá,
00:31:51 jó, to se rychle stmívá,
00:31:56 co dřív jsem napsal, nejde číst.
00:32:03 Tak si dám ještě 2 deci,
00:32:06 a ve své kleci zas začnu lítat jako píst.
00:32:14 Ne, že mě jak druhým není přáno,
00:32:19 neříkám, že nejsem rád.
00:32:25 Co já vzal jsem a nyní je mi bráno,
00:32:30 bůhví kam jsem neměl snad.
00:32:38 Neměl snad.
00:32:47 POTLESK.
00:32:55 - Mě se u tohoto stolu splnila 3 profesní přání:
00:33:02 měl jsem štěstí, hrál jsem s paní Zázvorkovou,
00:33:04 i když krátce, a zemřel jsem v jejích rukou,
00:33:08 hráli jsme otočeného "Othella".
00:33:15 S Jirkou hrajeme spoustu let už na divadle,
00:33:19 a zažili jsme spolu krásné 2 roky,
00:33:21 když jsme točili "Zdivočelou zemi",
00:33:23 s tebou se mi to povedlo letos.
00:33:27 Té popularity se dá kolikrát i dobře využít.
00:33:30 Mě se to nedávno stalo.
00:33:33 Já mám totiž fobii z létání.
00:33:39 Ne že by mi bylo špatně,
00:33:41 já se prostě bojím,
00:33:43 a myslím si,
00:33:44 že ty tuny v tom vzduchu prostě nemohou vzlétnout.
00:33:51 Nedávno jsem zase letěl,
00:33:53 velice jsem spěchal,
00:33:55 a protože jsme přišli pozdě na letiště,
00:33:57 tak jsme chytili poslední místa až u ocasu,
00:33:59 kde to hází, když se letí.
00:34:01 Měnilo se počasí, turbulence...
00:34:03 Já jsem si sedl tedy dozadu a teď:
00:34:05 ZVUKY.
00:34:06 20 minut to trvalo, pořád to nechtělo přestat,
00:34:09 a já jsem si řekl:
00:34:10 tady nebudu, využiju své popularity.
00:34:14 - Vystoupil jsi.
00:34:16 SMÍCH. POTLESK.
00:34:18 - Kéž by!
00:34:25 Na jednu stranu to tedy bylo vystoupení.
00:34:28 Ale až za chvíli.
00:34:29 A tak jsem mávnul na tu stevardku,
00:34:32 protože to byly České aerolinie,
00:34:34 a říkám:
00:34:35 "Víte, já bych měl velké přání:
00:34:36 podívat se do pilotní kabiny."
00:34:38 Protože tam vidím, že to letí dopředu,
00:34:42 že se tam piloti v klidu baví...
00:34:44 "Tak já se zeptám."
00:34:45 Tak šla do kabiny, za chvíli na mě mává, tak jdu,
00:34:48 jsou tam 2 piloti, jeden čtyřicátník, jeden mladší,
00:34:53 letěli jsme dlouho v mracích,
00:34:55 a nad Alpami už bylo krásně jasno,
00:35:00 a ten kapitán začíná ukazovat:
00:35:02 "Podívej, to jsou bouřkový mraky.
00:35:08 Do těch nesmíme.
00:35:13 Tam uvnitř jsou totiž takové tlaky a tahy,
00:35:18 to to letadlo může zdeformovat.
00:35:23 A ten, co do něj letíme,
00:35:27 roste do vejšky, je plný,
00:35:30 pak tam má prohlubeň,
00:35:32 a pak to ustupuje,
00:35:34 to už ten mrak vypršel."
00:35:38 A teď se ten mrak ukázal na radaru,
00:35:43 a směr letadla, jak to má kolem obletět.
00:35:49 A pilot se tak podívá a říká:
00:35:55 "Když jste tady vy, tak to vezmeme tou dírou!"
00:36:03 SMÍCH.
00:36:06 Já jsem si říkal: žertuje.
00:36:09 A ten mladý říká: "Tak jo".
00:36:12 Já jsem myslel, že ho snad klepnu přes ruku.
00:36:20 Teď už se to blížilo, ale já jsem tomu pořád nevěřil.
00:36:30 A najednou jsme byli v mraku.
00:36:39 A já jsem si říkal: co teď bude?
00:36:41 A to dopravní letadlo udělalo:
00:36:43 ZVUKY.
00:36:48 A prohučeli jsme to, já jsem úplně trnul,
00:36:51 a na konci mraku byla kupka,
00:36:53 a on říká: "Tomu už se nevyhnem!"
00:36:56 Teď trvalo asi 7 vteřin rachotů a ran,
00:37:01 a potom jsme z toho vylétli,
00:37:03 a bylo to zase v pohodě.
00:37:05 Já jsem si myslel, že se mi to zdálo,
00:37:07 ale to nebyl konec.
00:37:09 Najednou někdo zaťukal na dvířka,
00:37:12 objevila se stevardka a povídá:
00:37:13 "Já jsem se přišla podívat,
00:37:14 jestli vám to nepůjčili!"
00:37:17 SMÍCH. POTLESK.
00:37:28 - Já teď mám zase trošku hořký úkol:
00:37:33 musím poděkovat za tento hezký večer mým hostům,
00:37:37 a když budete chtít psát,
00:37:39 tak pište do týdeníku Televize,
00:37:42 Českého rozhlasu a České televize Brno,
00:37:45 a potom mám taky internetovou schránku:
00:37:48 www. bolek. cz.
00:37:52 Takže pište, budete - li chtít,
00:37:54 protože - nepíšete.
00:37:57 Vy mi nepíšete.
00:37:59 SMÍCH.
00:38:01 POTLESK.
00:38:04 .
Chcete vědět, co všechno se vám může přihodit, když se stanete slavným hercem? Kolik toho musí takový herec unést, naučit se zpaměti a vůbec vydržet? A nebo vás třeba zajímá jenom to, jak složité je najít cestu do hospůdky U klauna na Farmě Bolka Polívky v Olšanech? A právě o tom všem, ale i mnohém jiném, bude další repríza talk show Bolkoviny. S Bolkem Polívkou si tentokrát budou povídat skvělá herečka Stella Zázvorková, herec a bavič Martin Dejdar. A tím třetím hostem bude opět herec, který se však představí také jako kytarista a zpěvák, Jiří Schmitzer.
