Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Stanislav Neumann — Lidé — Česká televize

herec

* 16. července 1902

† 19. února 1975

Kolik herců si může dovolit hrát zády ke kameře a neriskovat, že je diváci nepoznají? Ve zvukovém filmu byl Stanislav Neumann nezaměnitelný, díky zabarvení svého hlasu. Snad jen Jaroslav Vojta měl víc imitátorů než on. Těšil se velké divácké oblibě. Jen se objevil na plátně, už se lidé těšili, že bude legrace.

První film, ve kterém se objevil, ještě jako neznámý komparzista, byl němý Švejk v civilu. Pak hrál dva subtilní legionáře ve filmech Plukovník ŠvecTřetí rota. Plukovník Švec byl němý, ve Třetí rotě se už mluvilo. Větší rolí byl až učedník pana Načeradce. Pro zajímavost, bylo mu 30 let a Hugo Haasovi jen o rok víc. S Hugo Haasem se setkává brzy znovu. Haas, který napsal námět komedie Mazlíček, a s režisérem Fričem se podílel na scénáři, si už při psaní myslel na Stanislava Neumanna pro roli stydlivého zlodějíčka Sáčka. Vězeňský úbor byl jeho častým filmovým kostýmem. Řada jeho postav z galerky je nepřehledná. Zlodějíčci, podvodníci, kapsáři. Dost Neumannových postav také nosilo livrej sluhy.

Teď trochu životopisu. Stanislav Neumann byl syn básníka S. K. Neumanna a Kamily Neumannové. Ta vydávala knižní edici Knihy dobrých autorů. Domů k nim chodila většina básníků, které známe z čítanek. V sedmi letech budoucí herec dostal loutkové divadlo a ti básníci mu hráli. Nejlepší prý byl Viktor Dyk. Když chodil na žižkovskou reálku, tam už tolik veselých strýčků neměl. Nejvíc ho prý dusil profesor němčiny Jindřich Vodák. Bojoval s ním i jako herec. To už dostával od Vodáka, obávaného divadelního kritika, mnohem lepší známky. Zajímavé je, že Stanislav Neumann se toužil stát hercem vážných rolí. Zásluhu na tom, že se stal komikem, má asi režisér Jiří Myron, který mu, jak se dočteme v knize Petra Hořce, doslova řekl: „Kamaráde, je to hezké, ale vzpomenete si na mne, z vás tragéd nebude, vy jste komik.“ Mistrovskou zkoušku složil pod vedením Václava Trégla.

Scenárista Jarka Mottl a režisér Miroslav Cikán udělali ze Stanislava Neumanna a Jindřicha Plachty dvojici – Máček a Kalabis z komedie Konečně sami měla velký úspěch. Do tří měsíců bylo natočeno pokračování. Dnes by to asi byla „Konečně sami II“, ale tehdy ji nazvali Pelikán má alibi.

Stanislav Neumann hrál i v komedii Nikdo nic neví z roku 1947. Je to jedna z mála komedií, která těží z protinacistického odboje z doby okupace. Jde o to, že domněle zabitého esesmana stěhují dva tramvajáci. Hrají je Jaroslav Marvan a František Filipovský. Tělo se dostane do futrálu na basu, která patří nesmělému hudebníkovi Koulovi. Vlastně to byla crazy komedie. O skutečných Neumannových strastech koncem okupace vypráví jeho kolega Ladislav Pešek v knize Tvář bez masky: „Potkávám v divadle Standu Neumanna. V revolučních dnech ho nacisté chytili s nákladem zbraní. Čekal na popravu, když ho osvobodila Rudá armáda. Vypravil se do Terezína, kde byl vězněn jeho syn. Přinesl ho, na zádech, s tyfem na Bulovku. Usmívá se, jeho jediný syn bude žít.“

Po válce dostal Neumann ještě jednu krásnou příležitost. Byl to Poláčkovský film Hostinec U kamenného stolu. Hrál půvabnou postavu rady Dyndery. Byla to příležitost zahrát si s mladými herci, a také si zařádit se „starou gardou“.

Stanislav Neumann ozdobil svou přítomností i Pyšnou princeznu. Rekordmanský film, co do počtu návštěvníků. Hodný, trochu pošetilý a důvěřivý král je zakladatelem dynastie komických králů v české filmové pohádce. Od režiséra Bořivoje Zemana to nebyl až tak překvapivý tah, obsadit do role krále právě Stanislava Neumanna. Už ve filmu Švanda Dudák z roku 1937 totiž ztvárnil sultána. Stanislav Neumann se osvědčil jako král i v další pohádce Princezna se zlatou hvězdou, ale exceloval také jako starý čert v Hrátkách s čertem.

Stanislav Neumann uměl hrát nejen pro děti, ale i s dětmi. Honzíkova cesta, Prázdniny v oblacích, Malý Bobeš – to jsou filmy, které patří do Zlatého fondu filmů pro děti.

Odkazy