Hostinec „U kamenného stolu“

Největší popularity u čtenářů dosáhl Karel Poláček knihami, jejichž základním záměrem bylo přinést příležitost k úsměvu a dobré náladě co nejširším vrstvám. Patří sem jeho Hráči i Muži v offsidu. Stejně tak byla komponována i poslední próza, vydaná za autorova života, Hostinec U kamenného stolu. Když tato historie lázeňského hostince, jeho personálu i hostů vyšla, muselo ovšem jméno skutečného autora zůstat před okupanty utajeno, a tak vydání statečně kryl svým jménem malíř Vlastimil Rada.

Filmovou verzi románu zpracoval Otakar Vávra za účasti Vlastimila Rady, který významně přispěl i k výtvarné složce filmu. Režie přepisu se ujal všestranný herec Národního divadla Josef Gruss. Byl to jeho režijní debut, ke škodě naší kinematografie bohužel i jeho poslední film. Hlavní čtveřici mladých protagonistů obsadil režisér Svatoplukem Benešem, Rudolfem Hrušínským, Dagmar Frýbortovou a Dagmar Sedláčkovou, z dalších herců připomeňme Jiřího Plachého, Jiřinu Šejbalovou, Sašu Rašilova, Stanislava Neumanna, Růženu Šlemrovou, kteří si své postavičky z idylického lázeňského městečka zahráli s nepředstíranou chutí. Zdařilý přepis románu měl premiéru v září 1949 ve třech velkých pražských kinech současně za nadšeného ohlasu diváků. Je zajímavé, že se občas vyskytli režiséři či scenáristé, kteří uvažovali o remaku, ale nakonec vždy rezignovali.