Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Nina Divíšková — Lidé — Česká televize

herečka

narozena 12. července 1936

Herečka, režisérka, tanečnice a zpěvačka Nina Divíšková se narodila v roce 1936 v Brně Elmaritě a Karlovi Divíškovým. Má o dva roky starší sestru Tamaru, která je uměleckou keramičkou. Už odmala byla Nina vedena dvěma různými směry, které se jí později docela hodily: otec, soudní znalec v oboru automobilismu a letectví, majitel autoškoly, sám závodník, letec a průkopník jeskynního potápění jí přirozeně vedl ke sportu, matka, pianistka, taneční pedagožka a choreografka ji zase ve své taneční škole učila modernímu tanci. Za okupace měl ale Karel konflikt s jedním esesákem, a tak byla rodina nucena prchnout z Brna na Českomoravskou Vysočinu: v městysu zvaném Německé (nyní Sněžné) v klidu přežila zbytek války. Nina, která kromě tančení ochotnicky hrála divadlo a zpívala v pěveckém souboru, v roce 1952 absolvovala s maturitou jedenáctiletou střední školu. Následně strávila dva semestry na brněnské universitě (dějiny umění a filosofie), pak odjela do Prahy ke zkouškám na DAMU, které udělala. Během studií na akademii se seznámila se svým budoucím manželem Janem Kačerem. Školu úspěšně ukončila v roce 1959 a ještě tentýž rok společně s ním a dalšími absolventy získala angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Během ostravského pobytu Nina stihla svatbu s Kačerem, a vzápětí se jí narodily dcery Simona (1962) a Klára (1963). V samotném divadle pak herečka excelovala zejména jako Káča v Drdových Hrátkách s čertem.

V roce 1965 celá skupinka bývalých absolventů přešla z Ostravy do nově vzniklého Činoherního klubu v Praze – tam Nina působila až do roku 2000. Poté spolupracovala s pražskými divadly (Dejvickým, Na Prádle, v Řeznické nebo Švandovým). Gró jejího herectví se tak týká hlavně divadla – zaměřovala se spíše na charakterní postavy, ať už komediální, nebo tragické povahy. Známy jsou například její role Dory v roli citově nevyrovnané revolucionářky v Camusově dramatu Spravedliví (1965), Svatavy v crazykomedii Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho (1966) od Ladislava Smočka, nebo role matky v dramatizaci Dostojevského románu Zločin a trest (1966). Později se zapsala jako představitelka Marišky v tragikomedii Istvána Örkényho Rodina Tótů (1982), uklízečky v Zuckmayerově dramatu Hejtman z Kopníku (1983), Valérie ve Smočkově dramatu Bitva na kopci (1987), paní Hedviky v jednoaktovce Kosmické jaro (1995) téhož autora, nebo matky ve Witkiewiczově dramatu Matka (1998). Co se týče jiných scén, tak například v Dejvickém divadle si zahrála aktivistickou matku v komediálním dramatu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství (2001), despotická matka Mag ji zase čekala v Divadle v Řeznické v dramatu Martina McDonagha Kráska z Leenane (2002).

Na stříbrném plátně se Nina začala objevovat zhruba od poloviny 60. let, ale většinou se jednalo o malé nebo vedlejší role. Poprvé to bylo v roce 1966 v psychologickém dramatu Návrat ztraceného syna, ve kterém její manžel Jan hrál hlavní úlohu – ona sama se představila jako mladá pacientka psychiatrické léčebny. Oba manželé se pak objevili v západoněmeckém dramatu Der sanfte Lauf (1967), které se částečně odehrává v Praze. Následně si Nina zahrála vdavekchtivou Katarinu v poetické slovenské komedii Slávnosť v botanickej záhradě (1969), v záhadologickém triptichu Velká neznámá (1970) zase vytvořila s manželem ústřední dvojici poslední povídky. Hlavní roli aristokratky Olgy získala Divíšková až v televizním dramatu Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak (1972). V témže roce se představila ve větší filmové roli Otýlie, vyděračky s jedem v mysteriózním hororu Morgiana (1972).

V roce 1976 si Divíšková zahrála drobnou roli těhotné ženy v komediálním dramatu Hra o jablku – ani ji nemuseli moc maskovat, čekala totiž skutečně dítě: v tom roce se jí narodila třetí dcera Adéla (která se později stala také herečkou). V sedmasedmdesátém si Nina zahrála redaktorku Evu, manželku hlavního hrdiny v psychologickém dramatu Oddechový čas, poté následovaly už jen menší role: učitelka v komedii Pátek není svátek (1979), staniční sestra v televizním dramatu Počítání oveček (1981) nebo teta Bláža v rodinném snímku Vyhrávat potichu (1984). Větší úlohu Anny, manželky ředitele estrádní agentury, dostala Divíšková v komediálním dramatu Prodavač humoru (1984). Představila se i jako matka jednoho z mladých hrdinů v hororu Vlčí bouda (1986) a zahrála si matku Zárubovou v televizním seriálu Dlouhá míle (1989).

Po devětaosmdesátém se Divíšková představila v roli Elisabeth Peachumové v komediálním dramatu Žebrácká opera (1991) nebo jako Fairy v pohádce Žabí princ (1991), hlavní roli si pak zahrála v seriálu Pražský student (1991). V roce 2000 ztvárnila úlohu zlé macechy ve Zlatém kolovratu, části fantasy hororu Kytice, natočeného podle pohádkáře Erbena, o rok později pak Seinerovou, manželku hlavního hrdiny v televizním dramatu Takový slušný člověk (2001) a konečně v roce 2005 převedla z divadelních prken na stříbrné plátno svou roli matky v komediálním dramatu Příběhy obyčejného šílenství. O rok později se objevila jako Rosa Wasserstein v českoněmeckém válečném dramatu Poslední vlak, poté se představila v roli matky hlavního hrdiny v komedii Nestyda (2008).

Z poslední doby ji známe z dlouhodobých televizních seriálů Ulice (2005) a Vyprávěj (2009).

Odkazy

Fotografie