Nina Divíšková v hlavní roli televizní inscenace z prostředí ruské aristokracie na počátku 20. století (1972). Dále hrají: J. Bartoška, J. Dušek, Z. Fišárková, K. Heřmánek a další. Kamera J. Nosek. Scénář a režie R. Růžička
00:00:05 HLAS OLGY
00:00:06 Není dveří, jsou jen zrcadla.
00:00:08 Je zbytečné zavřít oči.
00:00:20 HOUKÁNÍ VLAKU
00:00:31 Jakove ... ... je slyšet vlak.
00:00:35 Co?
00:00:36 Aha ... vlak ...
00:00:41 No co, co? Jakove ...
00:01:07 HLASY
00:01:08 Co se stalo?
00:01:10 Lidičky, to byla jízda!
00:01:17 Nikone, Nikone, podívejte se na tu krásu.
00:01:19 Prosím vás, co na tom suchopáru vidíte?
00:01:25 Milá Nino,
00:01:27 začínám znovu a znovu a nevím jak začít.
00:01:29 Dokonce ani nevím, zda jsem schopna nalézt slova,
00:01:32 která by ti pomohla pochopit,
00:01:33 proč jsem tenkrát při tvém odjezdu řekla ... ne, to ne, Nino, to ne.
00:01:39 S údivem se dnes sama sebe ptám, co se to stalo,
00:01:43 zda je vůbec o tom všem možné vyprávět ...
00:01:46 ... vždyť to není žádný příběh, drama ...
00:01:49 ... jen pár okamžiků, situací.
00:01:52 Co je tohleto za teorii, to mi řekněte.
00:01:54 Tuláci, tuláci, kde jste, já mám hlad jako vlk.
00:01:57 Nikone, Nikone, mluvte vždycky jenom za sebe.
00:02:00 Vždycky jenom za sebe!
00:02:02 Borisi ...
00:02:03 Borisi, proč si vlastně víc nevšímáte Věry?
00:02:15 Jakove, závidím vám to vaše nadšení ...
00:02:18 Jen počkejte za takových 25 let,
00:02:21 až tahle ohromná země bude zavlažena ...
00:02:24 Studna je to první, Nikone,
00:02:26 už příští pokolení, už naše děti ...
00:02:30 Příští pokolení ... ... co je mi do nich.
00:02:32 Ostatně nevím, co tady shledáváte za krásu.
00:02:36 Krásné může být i to, co slibuje krásu.
00:02:39 Když o tom o všem dnes přemýšlím,
00:02:42 když se snažím pochopit, najít tu nit,
00:02:44 vždy se nakonec musím vrátit k tomu ránu,
00:02:46 kdy jsme se vraceli z večírku ...
00:02:49 Gubernátor na večírku nabídl Jakovovi místo ve svém úřadě,
00:02:52 aby vedl dokončení jakéhosi melioračního systému.
00:02:55 Vím, měla jsem být vlastně šťastná,
00:02:58 ale já v tom okamžiku ucítila strach, úzkost ...
00:03:02 Už měsíce jsem snila, že odjedeme do Kyjeva,
00:03:05 kde budeme mít dům,
00:03:06 a já budu moci říci, že jdu domů ...
00:03:09 ... že budeme mít zahradu a tam růže ...
00:03:11 ... moji zahradu a moje růže.
00:03:13 Ne že bych to všechno potřebovala mít, vlastnit ... to ne,
00:03:17 to ne, ale toužila jsem mít pocit,
00:03:19 že něco patří ke mně, že žiji.
00:03:24 Tady je Jakov ...
00:03:27 O čem se ti zdálo?
00:03:29 O čem?
00:03:31 O mém muži se mi zdálo.
00:03:33 A jak vypadá?
00:03:35 Vlastně ani nevím ...
00:03:38 Jde se mnou na večírek a tam se pak baví s gubernátorem.
00:03:49 Je tak přesvědčen, že ho mám ráda ...
00:03:52 Měl jsem za to, že se bavíš dobře.
00:03:55 Jo, jo ...
00:03:59 Jakove ...
00:04:01 ... Jakove, nikdy tě nenapadlo, že ...
00:04:05 ... že bychom odjeli a koupili si dům?
00:04:08 Dům?
00:04:10 Hm, dům.
00:04:11 A k čemu?
00:04:12 Jak to, k čemu?
00:04:15 Prosím tě!
00:04:18 Ten projekt se studnami je jenom začátek,
00:04:20 neslyšela jsi gubernátora?
00:04:22 Tady budu mít konečně možnost.
00:04:25 A na univerzitě bys neměl?
00:04:27 Na univerzizě! Pořád ta tvá univerzita.
00:04:30 Chceš být paní profesorovou?
00:04:34 Prosím tě ... buď tak hodná, dívej se na to reálně ...
00:04:39 Jak dlouho myslíš, že vystačíme s těmi penězi ...
00:04:43 ... a pak ... copak nechápeš,
00:04:45 že chci dělat to, po čem toužím?
00:04:47 Že chci vidět výsledek své práce?
00:04:49 Jakove, řekni ...
00:04:51 ... máš mě rád?
00:04:53 To víš ...
00:04:54 No počkej, no počkej, tak to řekni ...
00:04:56 ... řekni - mám tě rád ...
00:04:58 No ano ...
00:04:59 Tak to řekni ... ježíšikriste, no ... okamžitě mi řekni,
00:05:03 že mě máš rád ...
00:05:05 Mám tě rád, mám tě rád ...
00:05:10 Víš, co se mě ptal dnes ráno ten ... Boris?
00:05:14 Ne, nevím, co?
00:05:16 Že prý na co bych chtěla zapomenout.
00:05:20 No a na co bys chtěla zapomenout?
00:05:25 To ti nepovím.
00:05:26 Řekni. Ne, ne, ne ...
00:05:28 Oli ... Ne, to ti nepovím.
00:05:30 Oli ... Nepovím, no nepovím ...
00:05:32 Olinko ... A nepovím ...
00:05:52 A co říkáte flirtu vy, Borisi?
00:05:54 Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
00:06:02 Tak co je nového?
00:06:04 Ale nic.
00:06:05 Móda, loterie, chudoba v dělnických čtvrtích.
00:06:10 Jak by ne, když o tom dokáží jen psát.
00:06:13 Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu,
00:06:15 až se ucho utrhne.
00:06:17 Ale Jakove, Jakove, to přeháníte.
00:06:19 Nemyslím.
00:06:20 Koneckonců už je tady ten rozsudek.
00:06:23 Sibiř, Sibiř, dva roky káznice ...
00:06:28 ... na hrubý pytel hrubá záplata.
00:06:30 Ale to je strašné ... ... to přece ...
00:06:34 Chcete snad nepořádek, chaos?
00:06:37 Nejvíc ze všeho přesvědčí strach. Lidem se musí poručit.
00:06:41 Buď poslechnou ...
00:06:44 ... anebo na shledanou.
00:06:47 Nevím, jestli se dá poručit.
00:06:49 Každý z nás se cítí být tvůrcem,
00:06:51 či chcete-li otrokem nějaké pravdy a každý se ji snaží posílit.
00:06:56 Vrazit svůj hřebík do mozku svého bližního.
00:06:59 Straním anarchii.
00:07:00 Je to jediné možné řešení, jak přeměnit staré věci ...
00:07:03 ... no ano.
00:07:04 Co je to ta anarchie?
00:07:08 Víte, Borisi, toto řešení nebývá nejšťastnější.
00:07:11 Štěstí ... štěstí ... ... co je to štěstí?
00:07:14 Abstraktní pojem ... pocit.
00:07:18 Štěstí je podle mého ...
00:07:20 ... když dělám to, co má smysl.
00:07:22 Co přináší užitek ... ... když jsem něco udělal.
00:07:26 Víte, to je štěstí.
00:07:29 Ne ... pro mě je štěstí ...
00:07:35 ... necítit bolest.
00:07:38 Je to pro mě to nejdůležitější.
00:07:40 Ale prosím vás ... No ano ...
00:07:42 Ale copak to jde, Nino,
00:07:43 přát si štěstí a zároveň odmítat bolest?
00:07:45 Vždyť to patří k sobě.
00:07:47 Bylo mi z tebe, z vás všech, smutno.
00:07:50 Stále jste jen vzpomínali, někomu záviděli
00:07:52 a tlachali o štěstí,
00:07:54 jakoby štěstí mohlo přiběhnout na zavolanou.
00:07:57 Často si kladu otázku,
00:07:58 jak jsem mohla být tak dlouho hluchá a nepovědět nahlas,
00:08:02 nezakřičet, že už toho mám dost!
00:08:04 Dost pohrdání přítomností, dost úsměšků Jakovovi,
00:08:07 který, byť romanticky, se o něco snažil.
00:08:11 A tak jsem jak ve snu poslouchala,
00:08:13 jak se utíkáš k falešným vzpomínkám na Paříž ...
00:08:19 ... Borise Lagydina, jak chlapecky mudruje,
00:08:22 po všem toužící Věrku ...
00:08:27 Nikona Bukajeva ... ... pána statku,
00:08:32 jeho přítele Jeana, který však byl spíš jeho lokajem.
00:08:37 Abys mi, Nino, správně rozuměla ...
00:08:39 ... nepohrdám těmi, kteří hledají štěstí,
00:08:41 kteří po něm touží, protože ho potřebují.
00:08:44 I já jsem tenkrát, a snad více než kdykoliv předtím,
00:08:47 přemýšlela o tom, co to je být šťastný ...
00:08:50 ... jak dosáhnout štěstí.
00:08:53 Štěstí, to ...
00:08:55 A co vy, Olgo, co vy si myslíte o štěstí?
00:08:57 ... to je těžký ...
00:08:59 ... to já nevím ...
00:09:01 ... to je pro mě ... s někým žít ...
00:09:06 ... vědět, že žiju ...
00:09:08 ... že mám někoho ráda ... a on má rád mě.
00:09:17 Že mám ráda Jakova.
00:09:22 Bravo, bravo, výborně!
00:09:25 Nepůjdeme se podívat na stavbu?
00:09:27 Dneska? To snad počká.
00:09:29 Ostatně třetí vrt a pořád nic.
00:09:32 Musíme hloub.
00:09:34 Ale abysme se neprovrtali až do Austrálie.
00:09:37 Ne, to by bylo Japonsko.
00:09:42 Pa.
00:09:44 Pane Jakove ...
00:09:46 ... a mě byste nevzal s sebou?
00:09:48 Uděláte mi jen radost.
00:09:50 Podívejme se na ni, no ...
00:09:52 Oli, Oli ... ... měla by sis dát pozor.
00:09:55 Ale kdepak, soupeřek jsem se nikdy nebála.
00:09:59 Ostatně, Jakov stejně nezná nic jiného,
00:10:01 než sušiny a mokřiny a bažiny ...
00:10:04 VÝSTŘELY
00:10:05 Vyzývám vás k závodům ve střelbě.
00:10:07 Borisi, prosím vás, položte to.
00:10:09 Proč?
00:10:10 Anebo, prosím, poslužte si.
00:10:14 Tak pojďte do zahrady.
00:10:16 To je nápad, že mě to nenapadlo.
00:10:17 Ano, pojďme na zahradu, venku je nádherně.
00:10:20 Ale já vůbec neumím střílet, to mě musíte napřed naučit.
00:10:24 Hop ... hopla ... no ...
00:10:30 ... kam to míříte?
00:10:34 A hop ...
00:10:37 A hop ...
00:10:46 A oba najednou ...
00:10:55 Prosím ...
00:10:56 Prosím ...
00:10:57 Prosím ...
00:10:58 Prosím ...
00:11:11 Tady je hledí ... muška ... a tady to zmáčknete.
00:11:14 Trefíte normálně cíl.
00:11:16 Aha, tady se to má vidět.
00:11:18 Ne ... Ne, no tak jak?
00:11:19 Hledí, muška, cíl ...
00:11:22 Vždyť je to úplně jednoduché.
00:11:23 Tak mi to ukažte, když je to tak jednoduché.
00:11:25 Prosím ...
00:11:31 Krásné ...
00:11:32 Teď já.
00:11:44 Bravo, výborně napoprvé.
00:11:59 Ještě jednou ...
00:12:41 HUDBA
00:13:12 Já ti řeknu, Oli,
00:13:14 ty klobouky stárnou rychleji než my.
00:13:21 Sluší mi to ...
00:13:23 Co je, Oli?
00:13:29 No tak, takový to bylo pěkný.
00:13:31 Oli, Oli, Oli ...
00:13:41 Tázala jsi se, co mi je.
00:13:43 A já věděla, že odpověď znáš.
00:13:46 Ano, i my stárneme a náš život je pořád prázdný.
00:13:50 Spoléháme na budoucnost, doufajíce, že přijde čas,
00:13:53 který nám přinese štěstí.
00:13:55 Čekáme, že přijde jaro a budeme šťastni.
00:13:58 Jaro je za námi a šťastni nejsme.
00:14:02 Myslíme si, že přijde léto a pak že ...
00:14:05 ... darmo mluvit.
00:14:08 Ne, ne, ne, ne, nemůže být pro nás omluvou,
00:14:11 že to tak dělají všichni.
00:14:19 SMÍCH
00:14:53 Pojď sem.
00:14:56 Pojď za mnou, pojď.
00:14:58 Pojď honem.
00:15:01 Pojď, já tě pohoupám.
00:15:04 Jak se jmenuješ?
00:15:07 No počkej ... ... já ti nic neudělám.
00:15:12 Že mě nechytíš?
00:15:13 Jak se jmenuješ?
00:15:15 Utíkej!
00:15:17 Myslíš, že tě nechytím?
00:15:19 Utíkej!
00:15:24 Utíkej!
00:15:28 Utíkej!
00:15:30 Počkej ...
00:15:32 Počkej na mě ...
00:15:36 ŘEHTÁNÍ KONĚ
00:15:41 Stůj!
00:15:42 Stůj! Říkám ti stůj!
00:15:44 Počkej!
00:15:46 Stůj povídám. No tak!
00:15:48 Ty si nedáš říct ...
00:15:52 Počkejte!
00:15:54 Nechte toho!
00:16:07 Dodnes nemohu zapomenout na tu hrůznou podívanou,
00:16:10 jak sluha bezdůvodně mlátil koně.
00:16:13 Jak mě to bolelo, jak se ve mně cosi bouřilo ...
00:16:16 a jak mě to něčím přitahovalo.
00:16:19 Tenkrát, jako dnes,
00:16:21 bylo pro mě nejdůležitější pochopit,
00:16:23 co prožívám, čemu se to podobá ...
00:16:25 ... vyznat se, pochopit, kdo jsem, po čem toužím.
00:16:28 Říci to Jakovovi, být s ním.
00:16:31 Hlavou se mi honila otázka, proč tu není,
00:16:34 proč není pořád se mnou?
00:16:37 Láska se musí žít v přítomnosti,
00:16:39 když není přítomnost, láska umírá.
00:16:42 Jaký má smysl to jeho věčné hledání vody tam, kde není,
00:16:45 a její odvádění, kde je.
00:16:48 Jistě se ptáš,
00:16:49 proč jsem to všechno neřekla Jakovovi.
00:16:52 Nevím.
00:16:53 Nejdřív se mi to zdálo tak malicherné,
00:16:56 až jsem měla strach z jeho nechápavých očí
00:16:58 a moudrého úsměvu ... ... ale možná také,
00:17:00 že jsme si o těch věcech prostě nezvykli povídat.
00:17:04 Cítila jsem, jak jsem sama.
00:17:06 Ani tobě jsem to nemohla říct.
00:17:09 Vím, Boris se ti líbil a ty jsi v něm hledala spásu,
00:17:12 v jeho mládí a v něm obsažené naději.
00:17:15 Ale uniknout nelze.
00:17:22 Nevím, co mě to napadlo přehrabovat se v té poličce
00:17:26 a vytáhnout staré Nikonovy fotografie.
00:17:40 Ty ... co se vlastně stalo s Nikonovou paní?
00:17:45 S Nikonovou paní?
00:17:46 Ale ... převrhla se loďka a ona a dítě ...
00:17:49 Prý tragická událost.
00:17:51 Borisi, prosím vás.
00:17:54 No, to je ona.
00:17:56 Hezká ženská ...
00:18:00 Prosím, čaj je připraven ...
00:18:02 Děkuji.
00:18:03 Děkuji vám.
00:18:08 Víte, že k Prochymům na večírek je pozván Němovickij?
00:18:12 Němovickij?
00:18:13 Němovickij?
00:18:14 A bude zpívat?
00:18:16 Nino, pamatuješ si ty jeho romance?
00:18:19 No jak by ne.
00:18:21 ZPĚV
00:18:32 Poslechněte si novinu ...
00:18:33 ... k Prochymům na večírek je pozván Němovickij.
00:18:39 To víme, to už dávno víme.
00:18:41 S křížkem po funuse, pozdě jako vždycky.
00:18:46 Kde jste to vzala?
00:18:47 Já ne.
00:18:48 To jsem našla já mezi fotografiemi.
00:18:57 Vy?
00:19:01 Představte si ty pošty ...
00:19:02 ... telegram přijde po 3 dnech.
00:19:06 Přijede vážený Timofej Alexejevič.
00:19:08 Co ... Timofej?
00:19:10 No to snad ne.
00:19:12 I s Kateřinou. Jean už jel pro ně na nádraží.
00:19:14 Vždyť jsem mu psala, aby nejezdil
00:19:16 Co ho to jen napadlo?
00:19:23 Co ho to jen napadlo, bože můj ...
00:19:29 ... vždyť ho znáš ...
00:19:31 Olgo ... Olgo Ignatěvno ...
00:19:32 Ano ...
00:19:34 Co byste řekla tomu,
00:19:35 kdybychom si udělali před obědem malou projížďku ...
00:19:39 ... sami dva.
00:19:40 Kočár je již připraven.
00:19:42 Sami dva ... to ne ...
00:19:46 ... když už, tak mi ukažte toho svýho zázračnýho Budhu.
00:19:52 Tolikrát jste mi to přece už sliboval.
00:19:54 Tak pojďte.
00:19:56 No ... tak pojďte ...
00:19:58 Pojďte.
00:20:06 Poslyšte, Olgo Ignatěvno ...
00:20:10 ... a proč vlastně odmítáte zůstat?
00:20:14 Přece je to Jakovova životní šance.
00:20:20 Víte co ...
00:20:29 ... já vždycky ... když jsem byla malá ...
00:20:33 ... tak jsem nad ním vždycky snila ...
00:20:37 Ono je vlastně tolik míst, kde by člověk mohl žít ...
00:20:43 ... a jenom někde člověk může být šťastný.
00:20:47 Já vás obdivuji.
00:20:48 Už od první chvíle, co jsme se viděli.
00:20:51 A co ještě obdivujete?
00:20:54 Vy třeba ten pocit neznáte. Ne ... to ne ...
00:20:57 Snažte se mě pochopit ...
00:21:00 ... jste krásná, nevýslovně krásná ...
00:21:04 ... krásná ...
00:21:07 To ne ...
00:21:13 A to mám kvůli tomu každýmu padnout do náruče?
00:21:18 Nejdřív jsem měla pocit, že se Nikon zbláznil.
00:21:21 Ale pak jsem pochopila.
00:21:23 Nechal Jakova hrát si jako malého kluka na písku,
00:21:26 jinak to dnes nemohu nazvat,
00:21:28 jen abych na statku zůstala i já.
00:21:30 Ale co si probůh myslel, co si představoval?
00:21:39 A pak jsem tě uslyšela plakat.
00:21:43 Co jsem ti měla říct?
00:21:45 Vždyť už tenkrát, po tom neštěstí,
00:21:47 po tom, co jsme oplakali Aljošu,
00:21:49 a ty ses přestěhovala k Timofejovi,
00:21:51 jsem ti řekla své ...
00:21:52 ... nehodí se k tobě, Nino, je to chodící mrtvola.
00:21:55 Nejde o to, že je starý, ale vnitřně prázdný.
00:21:58 Úředník.
00:21:59 Copak on ti může něco dát, vychovávat Kateřinu?
00:22:03 Pravda, peníze má, ale copak to stačí?
00:22:06 Už jedou ... už jedou ...
00:22:10 Už jsou tady!
00:22:11 Jedou!
00:22:18 Co je, Nino?
00:22:19 Nic.
00:22:20 Nino ...
00:22:22 Nino ...
00:22:25 ... neplač, prosím tě.
00:22:29 Já chci žít.
00:22:31 Já nejsem o nic horší než ti ostatní.
00:22:38 Tobě se to žije.
00:22:41 Jak to?
00:22:42 Tvůj muž má peníze ...
00:22:47 ... dobře sis to zařídila.
00:22:49 Co tím myslíš?
00:22:55 Některé ženy nechtějí mít děti ...
00:22:58 Nino ...
00:23:02 ... nemluv tak, prosím tě, ano?
00:23:10 Tak jsme zde ...
00:23:12 ... vlak měl zpoždění.
00:23:14 To jsou k nám hosté, buďte vítáni.
00:23:16 Jakou jste měli cestu ... ... Timofeji Alexejeviči?
00:23:20 Ach, Ninočko ... vypadáš báječně.
00:23:27 Museli jste mít strašnou cestu.
00:23:29 Ani si to nedovedete představit.
00:23:32 Jakove, Jakove ...
00:23:34 Doufám, vážený Timofeji Alexejeviči,
00:23:36 že pojedete na večírek s námi k Prochymovi.
00:23:39 Tak, na shledání.
00:23:40 Na shledání. Na shledání.
00:23:44 Připadalo mi to jako špatné divadlo,
00:23:46 jako panoptikum.
00:23:48 Říkala jsem si, pryč odtud, jen pryč ...
00:23:50 a záviděla jsem ti Kateřinu.
00:23:53 Neměla jsi pravdu, ublížilas mi tenkrát,
00:23:56 když jsi řekla, že nechci mít děti.
00:23:58 Chci. Ale copak jsem je mohla mít?
00:24:01 V tom životě,
00:24:02 kdy jsme cestovali z místa na místo,
00:24:04 kdy nebylo jasné, co bude za měsíc, za rok.
00:24:07 Čípak jsi?
00:24:08 Maminčina.
00:24:15 Víš, Oli, já jsem vlastně šťastný ...
00:24:19 ... když si představím, že tady jednou budou kvést sady,
00:24:23 že tahleta země bude rodit ...
00:24:26 ... ale ... stalo se něco?
00:24:29 Ne, nic.
00:24:32 Tak co?
00:24:36 Tak co?
00:24:38 Nic, opravdu ...
00:24:42 ... nic, no ...
00:24:45 ... chtěla jsem být s tebou jednou taky trošku sama ...
00:24:48 ... trošku si s tebou popovídat. Jen tak.
00:24:51 Já vím, Oli.
00:24:53 No, tak si popovídejme.
00:25:03 No ...
00:25:05 Kde jste byli s Věrkou?
00:25:07 Procházeli jsme se.
00:25:09 Oli, co je to dneska s tebou?
00:25:11 Víš, Jakove ...
00:25:13 ... nevím, já mám poslední dobou pocit,
00:25:16 jako kdybychom se my dva snad vůbec neznali.
00:25:18 Jako kdybys žil v nějakém ... vysněném světě.
00:25:22 Nezdá se ti?
00:25:24 Někde úplně jinde, kam za tebou nemůžu a já bych ...
00:25:27 ... já bych tolik potřebovala být teď s tebou.
00:25:30 Tolik.
00:25:33 Nedělám snad něco?
00:25:35 Ale ne, vůbec ne ... ... to ne, to ne ...
00:25:40 Ne.
00:25:42 Já ti to asi nedokážu vysvětlit.
00:25:44 Jsi blázínek ...
00:25:46 ... všecko se to spraví, vždyť uvidíš.
00:25:51 Jakove ... ... pojď, pojeďme odtud.
00:25:54 Stalo se něco?
00:25:58 Ne, nic.
00:26:00 Co by se mělo stát.
00:26:06 Tak proč ...
00:26:08 ... proč bychom měli právě teď odjíždět?
00:26:12 No ...
00:26:15 ... nerozumím ti.
00:26:18 To není k rozumění.
00:26:22 Když vřelým, dojímavým slovem jsem duši tvoji rozvrátil,
00:26:26 ty zoufalá a otřesená proklelas hřích,
00:26:30 jenž obrátil tvůj život v útrapy a peklo.
00:26:35 Vzpomínkou drásala jsi srdce,
00:26:40 líčilas hanbu svou a žal,
00:26:43 pak v hrůze sepjala jsi ruce, pláč těžký tebou lomcoval.
00:26:50 Co je to?
00:26:55 Ty si nevzpomínáš? To bylo tenkrát v Kyjevě přece.
00:26:59 Vzal jsi mě potom za ruku a vyprávěl jsi mi o sobě,
00:27:03 o lidech, o své práci,
00:27:07 o tom, jak budeš stavět ...
00:27:13 Slíbils mi tenkrát první broskev z prvního sadu,
00:27:16 který vzroste na stepi.
00:27:19 Ty už si na to opravdu nepamatuješ?
00:27:23 Vím ... to už je dávno ...
00:27:26 Zapomeň na to, co tě trápí.
00:27:30 Chvilku se tu projdi,
00:27:32 musím si ještě promluvit s Nikonem.
00:27:37 Jakove ...
00:27:38 Káťo ...
00:28:00 Když vřelým, dojímavým slovem jsem duši tvoji rozvrátil,
00:28:05 ty zoufalá a otřesená proklelas hřích ...
00:28:10 Tenkrát, toho večera, té noci,
00:28:12 kdy jsem Jakova slyšela poprvé recitovat tyto verše,
00:28:15 jsem začala opět žít.
00:28:17 Cítila jsem, že můj život dostává nový smysl.
00:28:20 Pomohl mi, protože mi dal naději,
00:28:21 protože milovat, znamená dát naději.
00:28:25 A najednou ... ... Jakov si to nepamatoval.
00:28:28 Prý je to dávno.
00:28:30 Cítila jsem úzkost,
00:28:31 cítila jsem na prsou tíhu a bolest a nevěděla co dělat.
00:28:35 Byla jsem sama.
00:28:36 Bloudila jsem zahradou ...
00:28:38 ... a pojednou jsem od altánu uslyšela smích ...
00:28:45 Au.
00:28:46 No počkej, počkej, ty dostaneš.
00:28:48 No, chyť si mě, jenom si mě chyť.
00:28:50 Vždyť jo taky ...
00:28:52 Duňo ...
00:28:54 No počkej, já tě plácnu ...
00:29:05 Oni se smáli, byli šťastni.
00:29:08 Milovali se.
00:29:27 Chtělo se mi utéci a nemohla jsem.
00:29:30 Musela jsem zůstat stát a být přítomna štěstí druhých.
00:29:38 Co se stalo?
00:29:44 Já nikam nepojedu ...
00:29:46 Prosím tě ...
00:29:48 ... protože se mně nechce.
00:29:50 Ale proč, proboha!
00:29:53 Prostě mě to nebaví.
00:29:55 A co je to nebaví?
00:29:56 To může říct každý. Prosím tě, nebuď hysterická.
00:29:59 Dobře víš, že to nesnáším.
00:30:01 Řekni mi proč ...
00:30:03 ... a já to třeba pochopím.
00:30:08 HUDBA
00:31:11 HLASY NINY A TIMOFEJE
00:31:12 Timofeji, prosím tě ...
00:31:14 Ale Ninočko ...
00:31:15 Nechoď mi na oči, zmiz!
00:31:17 Prosím tě, podívej se, já se tady bavím.
00:31:19 Vždyť je to tak báječný tady bejt s tou Oli.
00:31:20 Ninočko, přece pochop ...
00:31:21 Podívej se a ty najednou přijedeš, a ještě ke všemu s Káťou.
00:31:24 Prosím tě, drahoušku ...
00:31:25 No tak ale, jak já potom vypadám,
00:31:26 vždyť tě sem nikdo nezval. Prosím tě, jak ...
00:31:29 Vždyť je to ... ... ale ne ... prosím tě ...
00:31:34 Zvláště teď to není vhodné.
00:31:37 Jsou to přece Nikonovi přátelé.
00:31:40 A Nikon ...
00:31:42 A nikdy tě nenapadlo, proč tě sem asi pozval?
00:31:46 Proč tě tady živí?
00:31:48 No, proč asi, proč myslíš?
00:31:56 Aby tady mohl mít mě ...
00:31:58 Olgo!
00:32:05 Počkám na tebe dole.
00:32:11 Odešel.
00:32:14 Nevím odkud se v té chvíli vzala ona vzpomínka.
00:32:18 Vzpomínka na utíkajícího chlapečka,
00:32:20 která mě pronásleduje dodnes.
00:32:23 Kdyby mi tak někdo pověděl, proč přede mnou utíkal
00:32:26 a proč jsem si tak přála jej dohonit.
00:32:28 Kdyby tak v tu chvíli se mnou byl Jakov ...
00:32:34 Chcete prášek?
00:32:36 Mám dobrý.
00:32:37 Ne, ne, děkuji.
00:33:01 Možná, že to byla ode mne hloupá slova.
00:33:04 Ale já mu chtěla říci ... pochop mě,
00:33:06 žiješ se mnou, tak udělejme vše,
00:33:09 aby náš život byl snesitelnější.
00:33:11 Přála jsem si, aby mě políbil.
00:33:14 Tak ...
00:33:16 To vám vezmu dámu ... ... jste nějak roztržitý.
00:33:20 Ale ne.
00:33:29 Půjdu si lehnout.
00:33:30 Doufám, Ninočko, že se nebudeš hněvat.
00:33:33 Potřebuji si totiž odpočinout.
00:33:35 Dobrou noc.
00:33:41 Dobrou noc.
00:33:42 Dobrou noc.
00:33:50 Pěkná společnost, jen co je pravda.
00:33:53 Chci aby bylo veselo, jste moji hosté!
00:33:57 Mlčeli jsme. A mlčení je to nejhorší.
00:34:01 Bolelo mě to, byla jsem zmatená.
00:34:03 Ráda bych se ho zeptala ...
00:34:04 cítil jsi někdy ke mně lásku,
00:34:07 anebo k někomu jinému, to je jedno.
00:34:09 Miloval jsi mě,
00:34:10 anebo jen tak, ze zvyku, jsi si mě vzal?
00:34:14 Jsi trouba.
00:34:15 A pročpak?
00:34:19 Po tom ti nic není.
00:34:21 Mrzí mě, že mi nadáváte pro nic za nic.
00:34:26 Takový je život, že někdo dostane ...
00:34:29 Tak vynadejte Duňce, ta je mladší než já.
00:34:32 Co mi má co nadávat?
00:34:33 A pročpak?
00:34:34 Sloužíš tady dýl než já.
00:34:41 Olgo ...
00:34:43 Oli, prosím tě co to má znamenat?
00:34:47 Vidíš, bude bouřka.
00:34:50 Já tyhle komedie prostě nesnáším.
00:34:54 To není žádná komedie.
00:34:55 Tak obyčejný rozmar!
00:35:00 Zkazilas všem večírek.
00:35:06 Proč mě pořád nechceš pochopit?
00:35:21 Škarohlídství už bylo dost. Uděláme si večírek doma.
00:35:26 Šampaňské, výborně!
00:35:29 Budeme tančit.
00:35:31 Zapálíme svíčky, všecko musí hořet.
00:35:58 Pořád vás bolí hlava?
00:36:00 Ne, už je to lepší.
00:36:03 Jak se vám tančí?
00:36:05 Výborně.
00:36:25 Nikone ...
00:36:27 Prosím?
00:36:29 Pardon ... Ano.
00:36:32 No, Jakove, to jsou ti tvoji mužíci.
00:36:33 Čert aby je vzal.
00:36:34 Roury ...
00:36:36 Stalo se něco?
00:36:39 Jakove ...
00:36:42 Co se stalo?
00:36:43 Promiňte, jaké roury?
00:36:45 No ty, co odpoledne přivezli. Sesuly se.
00:36:46 Copak je, copak je? Máme přece večírek.
00:36:49 To přece není ...
00:36:50 Jak se to mohlo stát, proboha ...
00:36:54 Počkejte ... tak tam pojedeme.
00:36:56 Aha! Copak to nepočká na zítřek?
00:36:58 Sotva, popraskají, jestli se tak už nestalo.
00:37:01 Tak tam někoho pošlete.
00:37:03 Pánové, pánové, tančit!
00:37:08 Tančíme!
00:37:10 Stalo se něco?
00:37:11 Tančíme, tančíme ... ... Oli, tančíme!
00:37:13 Tak, Borisi ...
00:37:14 Nechte toho!
00:37:15 Ale no tak.
00:37:17 Pokračujeme, pokračujeme ...
00:37:18 Přestaňte!
00:37:20 Jestli o tom nevíte,
00:37:22 tak nahoře na vás čeká Timofej Alexejevič.
00:37:24 Borisi, tohle ...
00:37:27 Nino, počkej ... ... prosím tě, neutíkej.
00:37:29 Ne, pusť mě, prosím tě ...
00:37:30 Borisi, jak můžete ...
00:37:31 Nechte mě!
00:37:41 Borisi, chováte se někdy jako hulvát!
00:37:46 Proč ne ... ... mám se přetvařovat?
00:37:52 Co se na mě všichni tak díváte?
00:37:54 Alespoň kdybys mlčel, spratku!
00:37:57 Nevychovanec jeden.
00:38:00 Nejste kluk, měl byste se omluvit!
00:38:02 Jakove, nebuďme malicherní.
00:38:05 Vidíte, Nikone, to by ani nebyla má žena,
00:38:08 aby se nezastávala komediantů a hysterek.
00:38:10 Jdu se podívat na stavbu. Dobrou noc.
00:38:13 Promiňte.
00:38:20 Prosím.
00:38:23 Děkuji.
00:38:36 ZVUK BOUŘKY
00:38:44 Á, už to máme tady, čerti se tam budou ženit.
00:39:33 Kolikrát od té chvíle jsem si pomyslela,
00:39:36 proč se to muselo stát.
00:39:38 Proč to nejhorší musí potkat vždycky mě.
00:39:40 Olgo ...
00:39:44 Borisi ...
00:39:48 Olgo, neplačte, prosím vás ...
00:39:56 Borisi, co to děláte!
00:40:14 To ne ...
00:40:16 Přestaňte ...
00:40:17 Bůh ví, že jsem si přála, aby to byl jen sen,
00:40:21 abych mohla utéci a aby to tím skončilo.
00:40:23 Myslela jsem na druhý den, na ráno ...
00:40:26 Nino ... pochopíš mě ...
00:40:30 ... alespoň ty mě pochopíš ...
00:40:41 Olgo!
00:40:42 Hele ...
00:40:48 Byla to má nejmilejší hračka.
00:40:54 Jdi ...
00:40:56 Opravdu ...
00:40:58 A víš,
00:41:00 že jsem se vlastně nikdy nepodívala dovnitř.
00:41:02 A proč?
00:41:03 Já nevím ... nevím ...
00:41:06 ... proč ... proč ...
00:41:09 ... proč ... nevím ...
00:41:12 Měla jsem strach ...
00:41:15 ... nebo možná taky ... jsem chtěla mít nějaký tajemství.
00:41:21 A potom později ... ... potom jsem se už bála.
00:41:27 Ale to je krásný ...
00:41:30 Olgo ...
00:41:33 ... byla jsi šťastná?
00:41:36 Jsi mi blízko ...
00:41:38 ... chci, abys byl blízko, bojím se být sama,
00:41:40 strašně se bojím ...
00:41:42 Musíš být pořád se mnou, ano ...
00:41:43 ... být na mě hodný ...
00:41:45 ... prosím tě, neodsuzuj mě.
00:41:47 Olgo ...
00:42:16 Ale já tě doopravdy miluji.
00:42:18 Borisi, prosím vás ... ... já jdu.
00:42:21 Ne, já tě nepustím.
00:42:23 Jsem tak sám.
00:42:25 Ale jakápak samota, co je to za hloupost.
00:42:29 Já ... jsem stará ...
00:42:31 ... hleďte si Věry ...
00:42:33 Miluji tě!
00:42:34 Řekni, že ho nemáš ráda.
00:42:36 Ne, ne, ne, nic takového ne.
00:42:37 Copak to jde chodit kolem sebe jakoby nic?
00:42:40 Jako by se nic nestalo?
00:42:45 Jsi ještě tak mladý ...
00:42:47 ... to by se stejně všechno jenom pokazilo.
00:42:49 Nemuč mě!
00:42:50 Mám peníze ... ... odjedeme spolu někam.
00:42:55 Jdi ty ... ... vždyť to je hloupost.
00:42:57 Ale já ...
00:43:17 ... já tě potřebuju, Olgo.
00:43:20 Neodháněj mě od sebe.
00:43:23 Tolik jsi mi toho dala a tak málo ...
00:43:28 Prosím tě, jenom neškemrej,
00:43:29 jenom, prosím tě, neškemrej ...
00:43:31 Jak s ním můžeš žít? Nerozumí ti.
00:43:34 Ty ničemu nerozumíš!
00:43:35 Copak nevidíš, jak tě tady prodává,
00:43:37 jak s tebou kšeftuje?
00:43:39 Stejně ... zůstaneš sama.
00:43:43 Nemluv tak o něm, ano?
00:43:47 Lžeš si!
00:43:49 Snad.
00:43:51 A od kdy si lžeš?
00:43:53 Asi od malička.
00:44:08 Olgo!
00:44:14 Natašo, pojď si hrát.
00:44:19 Pojď ... ... počkej na mě ...
00:44:22 Tak prosím, panstvo, připravíme se.
00:44:26 Kde máte Jakova?
00:44:29 Ještě se nevrátil ze stavby.
00:44:34 Ježíš ... ... co ti lidi dneska dělají!
00:44:38 Tak ... no ...
00:44:41 ... no co čučíš, člobrdo ...
00:44:43 Víte, jsem unavený.
00:44:45 Unavený ... a z čeho?
00:44:47 Ale ani nevím.
00:44:51 Víte, že ... ... kdybyste tenkrát ...
00:44:56 ... pamatujete, tam na lodičkách ...
00:44:58 Á, to už je dávno ...
00:45:00 No kdybyste tenkrát ... no ...
00:45:04 ... byla bych dnes asi vaší ženou ...
00:45:07 Opravdu?
00:45:08 Přece jsem se vám tehdy líbila.
00:45:10 No líbila, ne?
00:45:13 No líbila, nebo ...
00:45:14 Ale no tak ...
00:45:17 Mámo ...
00:45:22 Moje, moje, moje ... ... jsi moje ...
00:45:27 Jsem ...
00:45:28 Moje ...
00:45:35 Tak co, krasotinko ...
00:45:38 Neblázni, pusť mě!
00:45:40 Já ti dám neblázni ...
00:45:44 Sprosťáku ...
00:45:51 Musela jsem Borisovi říci sbohem.
00:45:54 Copak bych mohla vršit jeden omyl na druhý?
00:45:57 Pohladíš, políbíš, ale zůstaneš jen na povrchu.
00:46:01 Je to jako dům, do kterého nikdy nevstoupíš.
00:46:05 Vždyť co jiného byla ta noc, než zklamání,
00:46:08 strach ze samoty.
00:46:10 Jak ti to vysvětlit,
00:46:11 když to nedokáži vysvětlit sama sobě,
00:46:14 když mi na to slova nestačí.
00:46:25 Mámo, podívej ... ... bubliny.
00:46:29 A od koho to máš?
00:46:31 Filip mi je dal.
00:46:37 Nějak nám to nejde ...
00:46:39 Foukej, foukej ... ták ...
00:46:41 Jé ...
00:46:43 Ta je velká!
00:46:47 A už je u tety.
00:46:48 Ty duhové bubliny mi tenkrát připomněly Jakovovu broskev.
00:46:53 Uvědomila jsem si, že jsem stále myslela jen na sebe
00:46:57 a zapomněla na Jakova, na mého muže.
00:47:03 Já chci pryč, Jakove.
00:47:10 Já už to tady nevydržím.
00:47:14 To přejde, uvidíš.
00:47:16 Ne, ne ...
00:47:18 ... ne ... to už nepřejde.
00:47:25 To je jen ta atmosféra, víš.
00:47:29 Šaškovský život, jak říkáš.
00:47:37 Ráno jsem dostal dopis z univerzity.
00:47:41 Je to jen místo asistenta ...
00:47:45 ... polovina toho, co máme tady.
00:47:47 Hm ...
00:47:49 Musíme to vydržet ... ... rok, dva nebo tři nebo ...
00:47:57 HLASY ZE ZAHRADY
00:47:59 Á, tady máme mladého ...
00:48:00 Borisi, ty si nevzpomínáš?
00:48:02 Ignát Vasiljevič, policejní rada.
00:48:05 Ale vzpomínám si, co bych si nevzpomněl.
00:48:09 Copak neumíš slušně pozdravit?
00:48:12 To je mládí, horká krev.
00:48:19 Oli, prosím tě, buď tak laskava ...
00:48:25 ... děkuji.
00:48:26 Pospěš si, ať na nás nečekají.
00:48:31 Poslechni, Jakove ...
00:48:35 ... byla jsem ti nevěrná.
00:48:38 Prosím tě ... a s kým?
00:48:40 S Nikonem, Jeanem nebo Stukačevem?
00:48:43 Copak tobě je to jedno?
00:48:46 Mám snad křičet nebo dělat scény?
00:48:49 Proč si to vymýšlíš?
00:48:51 Proč mi nevěříš?
00:48:54 Proč se mě nezeptáš, proč jsem to udělala?
00:48:57 Proč?
00:48:58 Chceš-li, tak to řekni,
00:49:00 nechceš-li, tak to neříkej.
00:49:07 Ty mě lituješ?
00:49:21 Ne ...
00:49:26 ... mám tě rád.
00:49:45 Proč mně nevěřil, Nino, proč mně jen nevěřil?
00:49:49 Proč se mě nezeptal, proč jsem to udělala, proč?
00:49:52 Nepověděla jsem mu to, abych ho ranila,
00:49:55 ani abych žadonila o slova lásky,
00:49:57 ale aby se mě zeptal, aby věděl, že jsem.
00:50:01 Řekni mi, proč se tak často naše zbabělost
00:50:04 živí na zbabělosti druhých?
00:50:11 Kamaráde, Borisi ...
00:50:14 ... nestojí to za to.
00:50:16 Ale ... vy taky?
00:50:19 Na jedné straně tady mezi náma řečičky o demokracii a rovnosti,
00:50:23 na druhé straně před Ignátem Vasiljevičem jste takhle maličký.
00:50:26 Jako byste nevěděl co je zač.
00:50:28 Ostatně, nebýt Ignáta Vasiljeviče,
00:50:30 kde byste byl dneska.
00:50:31 To ne, to sem nepatří.
00:50:33 Jak to ... nepatří ...
00:50:35 ... vždyť nám, vlastně vám, pomohl.
00:50:40 Samé letáky, knihy a kdoví co ...
00:50:43 ... a potom brečí a prosí.
00:50:45 Lžete, lžete!
00:50:47 Já že lžu?
00:50:49 Konečně, proč bych vám to nepověděl ...
00:50:52 Mlčte.
00:50:54 To jednou v noci, bylo to takhle na podzim,
00:50:57 venku strašný nečas, někdo buší na dveře.
00:51:00 Sám velký, dnes ctihodný Boris Alexejevič Lagydin.
00:51:04 Stukačev ho ani nemohl poznat,
00:51:06 celý zpocený, bledý, v očích hrůzu, celý se třese.
00:51:10 Tenkrát jste ho měli vidět, do smrti na to nezapomenu ...
00:51:13 ... jako by na mě sáhla smrt.
00:51:14 A hned ... ... Nikone, Nikone, pomozte,
00:51:17 tragédie, jdou po mně,
00:51:18 jestli nepomůžete, tak jsem ztracený.
00:51:19 Borisi!
00:51:20 Mlčte!
00:51:21 Šašku!
00:51:23 Borisi, nechte toho!
00:51:26 Dejte mi to! To už je opravdu hloupá hra.
00:51:28 Oproti vám lepší neznám.
00:51:30 No tak mu to někdo vezměte přece. Takhle to není možný.
00:51:34 Je to dobré proti nudě.
00:51:35 No tak přece ...
00:51:36 Stát!
00:51:37 Co tím chceš získat? Každý ti přece rozumí.
00:51:41 Jen si mě jednou pořádně prohlédněte.
00:51:42 Tak tady už přestává legrace.
00:51:44 Borisi, nehloupni.
00:51:45 Stůjte! Nepřibližujte se!
00:51:49 Pamatujete si ještě, jak se míří?
00:51:54 Hm ...
00:51:56 Nejsem z těch, které je možno tahat za nos ...
00:51:58 ... paní.
00:52:00 Polož to!
00:52:02 VÝSTŘEL
00:52:03 Jakove!
00:52:04 Tak co ... střílí to, že?
00:52:06 Borisi, kamaráde ...
00:52:08 ... něco se může stát.
00:52:10 To je řečí.
00:52:11 Olgo, podívejte se ...
00:52:13 ... jak vypadá váš muž.
00:52:20 Pořád lepší jak vy, jste trapný.
00:52:23 Stůjte!
00:52:25 No vystřelte.
00:52:27 No ... tak bude to?
00:52:32 Tak vystřelte na bezbrannou ženu.
00:52:35 No nebojte se.
00:52:39 Mámo ...
00:52:40 Mámo,
00:52:41 strejda Timofej si se mnou nechce hrát a sebral mi Míšu ...
00:52:46 Ale jdi ty ...
00:52:48 Opravdu.
00:52:59 Kateřina ... ... tvé dítě, tvé štěstí.
00:53:02 Pojednou jsem si uvědomila,
00:53:04 ano, v tu chvíli jsem si uvědomila,
00:53:06 že potřebuji, že chci mít dítě,
00:53:09 že po něm toužím.
00:53:11 Každý měsíc mi to připomíná mé tělo.
00:53:13 Dítě, které by mi pomohlo žít,
00:53:16 které by dalo smysl mému životu, protože k němu patří.
00:53:21 Ale já ho nemohu mít.
00:53:23 Nezlob se,
00:53:24 nikdy jsem nenašla odvahu se ti přiznat.
00:53:28 Já dítě snad nemohu mít.
00:53:32 Jsem jako ta plaňka v poli.
00:53:42 Vzdej se!
00:53:43 Pozdě.
00:53:44 Pozdě, přátelé.
00:53:48 Vy se na mě zlobíte? Ne?
00:53:52 Vraťte mi to ... ... a nezlobte se.
00:53:57 Děvko!
00:54:24 Bylo to divné,
00:54:25 ale já v tu chvíli necítila k Borisovi žádnou nenávist.
00:54:29 Já ho chápala.
00:54:31 Jen jsem to cítila jako nespravedlnost.
00:54:34 Bylo mi líto, že Jakov nepřišel za mnou.
00:54:36 Ne že mlčel, ale že nepřišel.
00:54:39 Zeptala bych se ho ... ... máš někoho?
00:54:42 A hned bych odpověděla ... ... ale ne, ne,
00:54:45 mimo mě nemáš nikoho.
00:54:49 Uvědomila jsem si, jak jsme všichni nějak hořce sami.
00:55:11 Věra měla narozeniny a já jí záviděla.
00:55:14 Tak záviděla těch 22 let, to štěstí obsažené v naději i to,
00:55:19 že obdivuje Jakova, že ho má ráda.
00:55:22 Vlastně vám všem jsem záviděla veselí,
00:55:25 dětskou bezstarostnost, s kterou jste si vymysleli hru.
00:55:34 Ten musí jít z kola ven ...
00:55:38 ... ten ...
00:55:39 Jakov ... Jakov.
00:55:44 Tak a rozsvítíme ...
00:55:45 Je, to jsem se lekla.
00:55:47 Paní Olgo, tady nemůžete zůstat.
00:55:51 Víte ... my hrajeme takovou hru.
00:55:55 Na slavné lidi.
00:55:57 No a my se tady musíme s panem Jakovem domluvit,
00:56:00 koho vám předvedeme.
00:56:03 Ale to musíme být sami.
00:56:12 Ať to dobře vymyslíte ...
00:56:15 ... a ať to není moc těžký.
00:56:22 Tralala, tralala ...
00:56:26 ... Oli, ty se mi nějak nelíbíš.
00:56:30 Proč, jsem spokojená.
00:56:32 A já bych dneska protančila celou noc. Tralala ...
00:56:37 Olgo, vy se nenapijete?
00:56:39 Ráda.
00:56:42 Nikone, vy jste nám slíbil muzikanty ...
00:56:45 ... a už je skoro půlnoc a kde nic tu nic.
00:56:48 Každou chvíli tady musí být.
00:56:50 To jsem zvědav, co si ti dva na nás vymysleli.
00:56:53 Něco milostného, co jinak?
00:56:55 Pšt... ticho ... pšt ...
00:57:01 Nino ... to není fér, hrajeme hru.
00:57:09 Vás nezajímá, co si tam špitají?
00:57:11 Prosím ...
00:57:12 ... ale ano, zajímá, zajímá mě to ...
00:57:15 ... proč by mě to nemělo zajímat?
00:57:19 A co kdybychom ...
00:57:21 Jo jo ... potichu ...
00:57:25 Už je máme, už je máme ...
00:57:27 ... a teď si tam můžou filozofovat.
00:57:30 Kdo chce být ještě zavřen na klíč?
00:57:32 S vámi?
00:57:34 Á ... se mnou ...
00:57:36 ... ještě kdybychom tak měli kouzelné zrcátko,
00:57:38 to bychom se mohli podívat ...
00:57:40 Nač zrcátko, když máme žebř, že Nikone?
00:57:43 Joj, to je nápad.
00:57:44 Škoda, že jsem na to nepřišel sám ...
00:57:46 ... Stukačeve!
00:57:47 Panenkomarja, žebřík, to je výborný ...
00:57:51 Nino, já se vám divím ...
00:57:55 ... a že vy také, Nikone ...
00:57:57 A proč ne?
00:58:00 Nino, pojďte, jdeme tam ... pojďte ...
00:58:07 Na tom není nic zlého, když je to hra.
00:58:10 Olga počká s tebou ... nebo ne?
00:58:13 Proč ne?
00:58:14 To je výborný ...
00:58:16 Oli, tos mě teda překvapila, tos mě překvapila.
00:58:18 To bych do tebe nikdy neřekla.
00:58:20 Tak holoubkové, holoubkové, rychle, rychle ...
00:58:22 To bude úplná výprava.
00:58:24 Holoubkové, holoubkové, jdeme, jdeme ...
00:58:36 Proč jsem šla s vámi, proč jen.
00:58:40 Neměla jsem a já to věděla.
00:58:42 Ale měla jsem strach ze samoty,
00:58:44 strach přiznat si, že mám strach.
00:58:47 Strach zůstat sama se vzpomínkami na noc s Borisem.
00:58:51 Bylo to břemeno, hrůza ...
00:58:54 ... a já snad doufala, že se ho takto zbavím.
00:58:58 Unikneme noci?
00:59:00 A když unikneme noci ... ... unikneme dešti?
00:59:04 Ne, proudu neunikneme.
00:59:09 Nehněvej se na mě, ale já mám nyní pocit,
00:59:13 že jsem tenkrát Jakova nemilovala.
00:59:15 Mám z těch slov strach,
00:59:17 ale když bych ho doopravdy milovala,
00:59:20 copak by se to všechno mohlo stát?
00:59:22 Oli, proč ta melancholie? Stalo se něco?
00:59:24 Snad nežárlíš?
00:59:28 Ne.
00:59:29 Tak máš strach, co?
00:59:32 Ne.
00:59:34 Máš strach?
00:59:38 Ale máš strach.
00:59:40 Tak na ... podrž ... a odstup!
00:59:46 Odstupte, já lezu.
00:59:57 Vy se bojíte?
01:00:01 Proč bych se měl bát?
01:00:21 Jakove ... ... měla jsem vás ráda.
01:00:29 Zítra odjíždím.
01:00:34 Věrko!
01:00:38 Jakove, proboha, co to děláte?
01:00:45 Nepřibližujte se ... ... jste stejný jako ti ostatní.
01:00:49 Věrko!
01:00:50 Tak co, Olgo?
01:00:51 Já nevím, ona ho snad zabije!
01:00:55 VÝSTŘEL
01:00:58 Proboha, co se stalo?
01:01:00 Ježíši, honem ... ... tak pojďte honem ...
01:01:02 ... proboha ...
01:01:03 Otevřte někdo ty dveře!
01:01:05 Počkejte, pusťte mě ...
01:01:09 Je vám něco?
01:01:16 Zavolejte, prosím vás, doktora,
01:01:18 jděte pro doktora!
01:01:20 Počkej ... ukaž ...
01:01:34 Tak ...
01:01:41 Podrž ...
01:01:42 Chtělo se mi křičet ...
01:01:43 ... Jakove, proboha, promluv ... nemlč.
01:01:48 Bylo to paradoxní, ale já cítila,
01:01:51 že tím nesmyslným výstřelem něco špatného,
01:01:55 zlého skončilo,
01:01:57 že Jakovova rána a má bolest jsou vykoupením té nesmyslnosti,
01:02:03 té hrůzné nesmyslnosti našeho života.
01:02:14 Bolí to?
01:02:18 Trochu.
01:02:22 Tak ... dobře ... ... už to bude dobré ... ták ...
01:02:30 Mám tě rád.
01:02:32 Já vím, ne počkej, teď ne ...
01:02:34 ... tak pojď, musíš si lehnout, pojď.
01:02:37 Opři se, tak ... ... půjdem ... pozor ...
01:02:40 ... no ... tak ... tak ...
01:02:45 ... a opatrně ... opatrně ... pozor ...
01:02:49 Tak ... vidíš ...
01:02:54 Děkuju.
01:03:12 To víš, že jsem byla smutná, že odjíždíš,
01:03:14 že odjíždíš právě v okamžiku, kdy jsme k sobě měli tak blízko.
01:03:19 Proč to tak dlouho trvá, než se k sobě dostaneme,
01:03:22 než si přiznáme, jací jsme.
01:03:25 Byla jsem smutná, ale byla jsem zároveň i ráda,
01:03:28 neboť jsem věděla, že se musím, stejně jako ty,
01:03:31 spolehnout jen na sebe.
01:03:34 Že už nemohu déle čekat, vymlouvat se.
01:03:37 V tu chvíli jsem se totiž rozhodla.
01:03:39 Jakove, rozumíte tomu?
01:03:44 To je nevděčnost!
01:03:46 Je to zvláštní ... nic nechápe ...
01:03:50 ... a nikdy nic nepochopí.
01:03:55 Tak ... vy už odjíždíte ... ... to je škoda ...
01:04:00 Oli ... Ano ...
01:04:01 ... rozveď se dokud je čas. Bude to tak mnohem lepší.
01:04:04 Ne ... ne ...
01:04:09 Katko ...
01:04:12 ... na, dej jí to sama. Bude mít určitě radost.
01:04:16 No ... Kateřino, pojď ...
01:04:20 Káťo ...
01:04:22 Kateřino, pojď ... pojď ... ... teta Olga ti něco dá.
01:04:27 No tak, Oli ...
01:04:28 Katko ... ... chtěla bys takovou panenku?
01:04:31 Chtěla.
01:04:32 Tak si ji vem.
01:04:34 Děkuji.
01:04:35 A myslíš si, že je něco v ní?
01:04:36 Ano.
01:04:38 Otevřeme ji ... a podíváme se, co je uvnitř ...
01:04:41 ... jé ...
01:04:43 Podívej, Katko ... ... to je panenka ...
01:05:18 Tak na shledanou. Šťastnou cestu!
01:05:21 Šťastnou cestu.
01:05:22 Na shledanou. A prosím tě, brzy napiš.
01:05:24 Na shledanou. Šťastnou cestu.
01:05:31 Vijé, vijé ...
01:05:38 Voda! Na Sypkém je voda!
01:05:41 Voda ... voda ... ... na Sypkém je voda!
01:05:45 Voda ... na Sypkém ...
01:05:47 Pánové, na Sypkém teče voda!
01:05:49 Hurá, sláva!
01:05:51 VÝSTŘEL
01:05:53 Stukačeve, víno!
01:05:56 Konečně, no konečně.
01:05:57 Už jsem vám, Jakove, po pravdě řečeno,
01:05:58 moc nevěřil. Teď však to musíme zapít.
01:06:00 Blahopřeju vřele.
01:06:04 Jakove ...
01:06:05 Jakove ... copak se tak tváříš?
01:06:08 Tak co je s váma, Jakove?
01:06:10 Jakove, co je s váma, no?
01:06:11 My totiž ...
01:06:13 ... my totiž taky odjedem.
01:06:17 Ale ... teď?
01:06:20 Jak to? Copak jste se zbláznil?
01:06:23 Já ti nerozumím.
01:06:26 Jakove!
01:06:29 To byste těžko pochopil.
01:06:42 ZPĚV
01:06:56 Jakove, pojď sem.
01:06:58 Proč chceš odjet?
01:06:59 Zrovna teď, když jsi konečně našel tu vodu.
01:07:03 Víš, napadlo mě, že pak by mohlo být už pozdě.
01:07:06 Ale ne, ne ...
01:07:10 Mělas pravdu ... ... napíšu na univerzitu.
01:07:16 Ale já to nechci, Jakove!
01:07:18 Jakove ...
01:07:20 ... slíbils mi přece tu broskev.
01:07:26 Já nevím, já mám stejně najednou pocit,
01:07:29 že je vlastně úplně jedno, kdy odjedeme.
01:07:31 Jestli odjedeme za měsíc nebo ... ... za dva,
01:07:34 nebo za rok.
01:07:37 Podívej ... ... ta je ale směšná, viď?
01:07:43 To nic, to přejde, holubičko.
01:07:45 Ale proč, proč mě zbil?
01:07:48 Říkal, že mě má rád a pak ...
01:07:51 To je život ...
01:07:58 Olgo ...
01:07:59 Hm ...
01:08:02 Řekni mi, prosím tě ...
01:08:05 ... proč jsi mi lhala?
01:08:07 Víš, včera v pokoji ... ... když jsi říkala, že ...
01:08:14 Ne ...
01:08:16 Řekni, že jsi mi lhala?
01:08:22 Hm ... lhala ...
01:08:29 Mám tě rád.
01:08:44 Za týden nato jsme odjeli i my.
01:08:47 Jakov přijal místo na univerzitě.
01:08:49 Na kraji města jsme si pronajali dům.
01:08:52 Odjeli jsme,
01:08:54 abychom se snad jednou mohli vrátit.
01:08:56 Věřím totiž,
01:08:57 že tam jednou Jakovovou zásluhou budou kvést sady,
01:09:01 že Jakov mi podá první broskev z prvního sadu,
01:09:04 který vzroste na stepi.
01:09:08 Právě jsem přišla od lékaře.
01:09:11 Budu mít dítě.
01:09:18 Skryté titulky : V.Coufalová
01:11:36 .
Televizní film vznikl v brněnském televizním studiu v roce 1972. Scénář napsal režisér Rudolf Růžička na motivy nedopsané hry Maxima Gorkého Jakov Bogomolov. Příběh je situován do prostředí ruské aristokracie na počátku dvacátého století. Nuda, prázdnota, řešení pseudoproblémů, hledání smyslu života, který je v šedi konvencí stereotypní a smutný, poznamenává mezilidské vztahy i mezi nejbližšími. Pocit naplnění a radosti přichází až s poznáním, že je nutná nějaká činnost. Hlavní roli Olgy, která intuitivně hledá východisko jak zachránit své manželství, ztvárnila Nina Divíšková, její partnery Jiří Dušek a Jiří Bartoška.
