Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková ve slavném televizním filmu podle románu Boženy Němcové (1971). Dále hrají: L. Geprtová, E. Pardus, M. Myslíková, Z. Matouš, K. Fialová, M. Vášáryová, J. Hrušínský, J. Obermaierová, J. Wohanka, J. Somr, V. Ron, H. Růžičková, J. Moučka, O. Vlach a další. Scénář F. Pavlíček. Kamera J. Šámal. Režie A. Moskalyk
00:03:34Dobré poledne, babičko.
00:04:10-Pojď si zatancovat.
-To by mi táta dal.
00:04:14-Přimluvím se, abys dostal práci.
-O takovou přímluvu nestojím.
00:04:20Já se ohlídám sama. Nemusíš mít starost.
00:04:33Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj.
00:04:51-Přijdeš?
-Nemůžu. Vidíš, co je tu lidí.
00:04:55Aby věděli, falešný lidi, že jsem já chodíval k vám.
00:05:07Sólo! Presto - presto!
00:05:12Neblázni.
00:05:20Kristla, hezká holka, kdyby chtěla, dostala by prstýnek.
00:05:52-Já mu zlámu kosti.
-Já si sním poradím sama.
00:05:57-Kdy přijdeš?
-Až bude uklizeno. Počkej venku.
00:06:31Áááá.
00:07:16Jakube!
00:07:36Ty - nesahat, nebo...
00:07:45Měj rozum, neubližuj mu.
00:08:10Aby ses odnaučil slídit za moji dívkou.
00:08:13-Co teď bude s náma...
-Teď je každá rada drahá.
00:08:18-S panem správcem jsi mluvil?
-Ani mi k němu nepustili.
00:08:22Tátovi řekl, abych se službou ve dvoře nepočítal.
00:08:26-Máš se připravit k odvodu!
-Za to si může Jakub sám.
00:08:31Prosím vás, přimluvte se u kněžny.
00:08:42-Sedm let vojny. To se nedá přežít!
-Zavinil si to sám.
00:08:50-Prosím vás, přimluvte se!
-Ještě se s mužem poradíme.
00:08:56-Pojď.
-S Pánem Bohem.
00:09:08-Lidé si moc troufají.
-Záleží na tom, jak se na to díváš.
00:09:15-Písař dostal, co si zasloužil.
-Jakub si proto zkazí život.
00:09:20Radit mladým je těžké. To měl nechat milou bez pomoci?
00:09:29-To je jejich věc.
-Měli byste se za něj přimluvit.
00:09:36-Poštvat proti sobě správce?
-Myslíš. Terezko? A co Kristla?
00:09:45-Kdyby si poddaný dělal co chce...
-Před Pánem Bohem jsou všichni rovni
00:09:53Změnila ses, Terezko.
00:10:03-Babičko, my jsme se vás načekaly.
-Děti, co jsem se vás natěšila.
00:10:11Já chci taky, babičko.
00:10:21-Je z tebe paní.
-To víte, v zámku to jinak nejde.
00:10:35-Líbí se vám?
-Nezlob se, jsem na to stará.
00:10:44Přidržme se každá svého.
00:10:58Bydlet budu v komůrce. Bála bych se, že tady něco polámu.
00:11:05-Vám se tady nelíbí?
-Líbí, ale starý strom nepřesadíš.
00:11:14Děti vás dlouho tesknit nenechají. Zařiďte se podle svého.
00:11:20Prosím vás, dohlédněte na stavení. Služba na zámku.
00:11:26-Dělejte si, co se vám líbí.
-Kdyby tě nebylo něco vhod...
00:11:39Hraje
00:11:47Jako hlásky. Co si ti lidé všechno nevymyslí.
00:12:04Jako by tam bylo zavřené ptáče.
00:12:35-Babičko, chcete pomoct?
-Chleba není na hraní.
00:12:40-Babičko, vizita! Ze zámku.
-Běž pro maminku.
00:12:48-Rukulíbám...Dobrý den.
-Je doma paní Prošková?
00:12:53Dejž to Pán Bůh.
00:13:01Pojďte dál, ať nám nevynesete spaní.
00:13:09-Ukrojte si.
-Děkuju.
00:13:34-Snad jste jim nedávala chléb?
-Kdo si nevezme ode mne chléb...
00:13:42Mezi pány jsou jiné zvyky.
00:13:46Ty si dělej co chceš. Já panským zvykům nerozumím.
00:14:08Chtěla bych taky do světa. Kdy se vrátíš?
00:14:14Hortensii mi vyprávěla, že ulicemi jezdí kočáry se šestispřežím.
00:14:21-Co je to šestispřeží?
-Šest koní bílých nebo černých.
00:14:39Ženy chodí v šatech s vlečkou a muži v pláštích z aksamitu.
00:14:43-Co je to aksamit?
-Jako samet, ale ještě krásnější.
00:14:49Možná někomu padneš do oka. Chceš? A myslivcův Orlík se utrápí.
00:14:58Pojď, sjedeme ze splavu.
00:15:15Babičko. Tak dlouho jsem tě neviděla.
00:15:21Říkala jsem si, jestli slečna nemarodí, že tu nebyla.
00:15:27Vyšla jsem si malovat. Je tu krásně - kam člověk vkročí.
00:15:36Těm je na světě nejlépe.
00:15:40Když mně bylo čtrnáct, chtěla jsem mít 6 dětí.
00:15:46Dočkáte se. Zeť povídal, že kněžna již slečně připravuje zásnuby.
00:16:10-Kde jste se naučila malovat?
-To bylo doma. V Itálii.
00:16:29Já vím.
00:16:33Dal mi ten obrázek na rozloučenou.
00:16:41Nezlobte se, že se ptám. Nedělám to ze zvědavosti.
00:16:48To paní kněžna chce vás zasnoubit?
00:16:55A vy?
00:17:02Člověk nesmí být malověrný. Hlavně věří-li na lásku.
00:17:16-Hortensie.
-Barunko.
00:17:25-Neměla jsem chodit ven.
-Tělu pomůžem, ale srdci těžko.
00:17:38Babičko! Smím si vás namalovat?
00:17:42Mne? Obyčejnou starou ženskou? Vždyť se to ani nehodí.
00:17:48-Vnoučata budou mít jednou památku.
-Babičko, dovolte jí to.
00:17:54-Tak třeba kvůli mně...
-Ráda bych udělala slečně k vůli...
00:18:15Za všechno vám děkuju. Ať vám to Pán Bůh oplatí.
00:18:21-Potěšte ji, ať se netrápí.
-Nezoufej, loučení není navěky.
00:18:36Oba je odvedli.
00:18:43Když sobě odvedli, vedli je do Hradce.
00:18:58Každý si stěžoval, stěžoval matičce.
00:19:14Ach, mámo, mámo má, vyplaťte nás oba.
00:19:30Jednoho vymůžu, druhého nemůžu.
00:19:37Zůstaňte tam oba.
00:19:57Budeš čekat?
00:20:04Spadla mi šavlička z vraného koníčka.
00:20:09Pojď mi ji milá podat, já musím mašírovat.
00:20:23Já bych ti šavličku podala, do pláče se dala.
00:20:28Neplač holka pro mně, dal jsem se dobrovolně.
00:21:21Spi, synáčku, spi, zavři očka svý.
00:21:31Dá ti buben a housličky, nedá tě za svět celičký,
00:21:43spi, synáčku, spi.
00:23:12Pochválen buď Ježíš Kristus.
00:23:20-Smím si je odvést k sobě?
-Když milostivá paní dovolí.
00:24:10To jsou divné kroje a tváře.
00:24:18Tenhleten mladý pán je mi trochu povědomý.
00:24:23To je ruský car Alexandr. Toho nemůžeš znát.
00:24:31Znám ho. Stála jsem vedle něho nějakých dvacet kroků.
00:24:39Tohle je císař Josef. Dej mu Pán Bůh věčnou slávu.
00:24:45To byl hodný pán. Hlavně na chudý lid.
00:24:51Dal mi tolar.
00:25:02Není to pruský král?
00:25:07Znala jsem ho. Můj Jiří u něho sloužil ve vojsku.
00:25:17Král měl rád urostlé muže. Můj Jiří byl nejvyšší postavy.
00:25:24Člověk jako skála. Netušila jsem, že se mu budu dívat do hrobu.
00:25:32-Padl v boji?
-Ne, zemřel na svoje zranění.
00:25:39Šla jsem s dětmi. Měla jsem dvě a třetí se mi narodilo ve válce.
00:25:47Z bitvy mi přinesli Jirku na nosítkách. Koule mu utrhla nohu.
00:25:55Myslela jsem, že mi srdce praskne. Ale člověk mnoho vydrží.
00:26:04Zůstali mně tři sirotci bez halíře, pár hadrů. A tak jsem šla domů.
00:26:14Šla jsem domů po 15 letech a bála se, co řeknou rodiče.
00:26:24Tenkrát byli lidé k sobě vlídnější a snášenlivější.
00:26:32Dneska nejsou jiní. Pokud je nesužuje bída a nespravedlnost.
00:26:41U mne si nemohou stěžovat, ale přesto kradou.
00:26:47Nedávno jeden chasník přepadl písaře a málem ho zabil.
00:26:55Jestli to nebylo trochu jinak. Naši lidé nejsou zbojníci.
00:27:03-Proč by mně písař lhal?
-Třeba proto, že byl na záletech.
00:27:13-Ty o tom něco víš?
-Stejně co lidé ve vsi.
00:27:17-Kde byl na záletech?
-Chtěl Kristlu z hospody.
00:27:24Dostal co zasloužil. Ten chlapec však musel rukovat na vojnu.
00:27:34-Snad by mně moji lidé nelhali.
-Každý říká jen to, co mu pomůže.
00:27:42Tak je to už od pradávna. S tím se musíte smířit.
00:27:47Jakubovi Mílů se stala zlá křivda.
00:27:53Kdybych směla, prosila bych za něj i za jeho nevěstu.
00:28:00Je škoda těch mladých životů. Kristla je celá utrápená.
00:28:09Takové to bylo veselé děvče, Dnes je bledá jako Hortensie.
00:28:19-Vyšetřím si to.
-Když srdce trápí, je to smutné.
00:28:26Uvidím, co se dá dělat.
00:28:31Jeden lže. Myslivec nepřizná kolik je pytláků. Dělníci seberou všechno
00:28:40Tys řekla, že znáš místní lidi. Co ten žebravý flašinetář?
00:28:48Viděla jste ho někdy? Je to chudák, má šest dětí.
00:28:58Z čeho by byli živi, kdyby nekradl a nepytlačil?
00:29:03Na to musíte odpovědět vy sama. On má na bídě nejmenší vinu.
00:29:13-Kdo ji tedy má? Já?
-Vy můžete pomoci.
00:29:22Kdyby dostal práci u dvora. Může být hlídačem a flašinetářem.
00:29:37Máš pravdu. Kdyby měl člověk vždy přítele u sebe, který nelže.
00:29:46Takového přítele najdete lehce. Horší je udržet si ho.
00:29:54Upřímnost je milá, ale když přijde nevhod, končí přátelství.
00:30:00Přeji si, abys mi navštívila vždy, když budeš chtít.
00:30:18Říkáš, že je Hortensie bledá. Řeklas to jen tak, nebo úmyslně.
00:30:25-Co mám na jazyku, to řeknu.
-Ona ti něco svěřila?
00:30:30Slečna není z těch, co si stěžuje. Dovtípila jsem se.
00:30:39Čeho? Záleží mně na jejím štěstí.
00:30:50Slečna si toho pána, kterého jste vybrala, bere jen z úcty k vám.
00:30:58Mezi obrázky jsem viděla obraz člověka, který ji učil malovat.
00:31:09Byla vždycky povolná. Nikdy o něm nemluvila.
00:31:14Každý člověk má jinou povahu. Někdo ji ukrývá celý život.
00:31:26Urození lidé se musí obětovat zájmům rodu, žel bohu...
00:31:35Možná, ti co museli štěstí obětovat by měli chránit mladé před trápením
00:31:46-Chceš snad říci.
-Milostslečna je vzácný kvítek.
00:31:54Některou najdu na mezi, jinou daleko v lese a některé v trní.
00:32:03Vždycky se mi odmění. Slečna cítí dvojnásob lásku, ztratila naději.
00:32:15-Není vám moje řeč nevhodná, paní.
-Pravda je skutečně nepříjemná.
00:32:21Někdo dokáže vyrůst sám, navzdory povětří a nepohodě.
00:32:27Druhý je jako růže a zajde, nedočká-li se péče zahradníka.
00:32:39Nejtěžší je poznat, kdy vás člověk nejvíc potřebuje. Kdo pomůže.
00:32:47Ten musí pomáhat. Už jsi to jednou řekla.
00:33:03Šťastná žena... Šťastná...
00:33:11Pojď, má drahá, musíme si o něčem pohovořit.
00:34:09Dělat, dělat! Presto!
00:34:16Barunko, děti, pojďte honem, aby maminka neměla starost.
00:34:48Čekat! Počkat!
00:36:15Otvírejte, páni, otvírejte vrata.
00:36:21Neseme vám věnec ze samého zlata.
00:36:25Ze samého zlata, ze samého kvítí.
00:36:32Podívejte vy se, jak se pěkně svítí.
00:36:50-Proč já, jsou tu mladší.
-Paní kněžna si to přeje.
00:37:25Pozdravuje vás svatý Vavřinec, abyste dali hodně za věnec.
00:37:30Pozdravuje vás svatý Vít, abyste nám dali hodně jíst a pít.
00:37:39Děkuji ti. Děkuji vám všem. Pan správce splní vaše přání.
00:38:34Ty si nezatančíš?
00:38:37Zasloužíš si, abych se ti za ten věnec sama postarala o tanečníka.
00:38:48Jakube!
00:38:57-Kdy já půjdu za družičku?
-Až budeš velká.
00:39:02-Budu se dívat. Vemte mě s sebou.
-Já se u Kristly přimluvím.
00:39:07Nepotřebuji přemlouvání. Babička mě vezme s sebou, že ano?
00:39:18Sluší mně to?
00:39:25-Je jako Popelka, když se proměnila
-Jak ten čas letí.
00:39:33Nedávno jsme pochovali Viktorku, a už budou zvonit Kristle na svatbu
00:39:40Jestlipak ti vybrali hezkého mládence?
00:39:44Však se přijdu podívat, jak vám to sluší.
00:39:53-Kdy se vrátíš?
-Nevím. Na jaře. Na velikonoce.
00:39:59-Viď, že to Kristle slušelo.
-Bude dlouhá zima. Vzpomeneš si?
00:40:09-Na všechny budu vzpomínat. Jdu.
-Počkej.
00:40:18-Chtěla bys mě?
-A ty bys mě chtěl? Až budeš velký?
00:40:35Bála jsem se, že to do odjezdu nestihnu. Líbí se ti?
00:40:50Řekla bych, že mě slečnin štětec hodně přimaloval.
00:40:56Babičko, opravdu si nechceš vzít ten obrázek s sebou?
00:41:03Na co bude dětem obraz, když jsem živá.
00:41:09Nebudu zdržovat.
00:41:12Babičko!
00:41:21-Co to děláte, slečno?
-Vím, za co ti mám poděkovat.
00:41:32Dej vám i paní kněžně štěstí. Je to vzácný člověk.
00:41:41-Snad ji vaše radost něco vynahradí
-Doprovodím tě.
00:42:29Šťastná žena.
00:43:04Děti se nám rozlétnou do světa. Na stará kolena budeme sami.
00:43:42-Babičko. Já se vrátím.
-Nezapomeň.
00:45:21Už jsi taky stará.
00:46:58-Babičko, vemte si jablko.
-Pozor, je horký. Já ho pofoukám.
00:47:11-Už nemám zuby na takovou pochoutku
-Můžete ho cumlat jako cukroví.
00:47:24Vyhrabali jsme čmeláky. Na mezi, co jsou ostružiny.
00:47:30-Držela jste někdy netopýra?
-Že je jako myš.
00:47:35Jenže okřídlená. Když s nimi lítá, jsou to křídla.
00:47:46-Viléme, poženeme domů.
-Vždyť ještě není večer.
00:47:54Než dojdeme, bude tma.
00:48:01Ponocování, na to si člověk zvykne. Když nejsou jiné starosti.
00:48:07Co bych vám povídal, víte sama. Je to jiné živobytí.
00:48:13-Z pytláka je teď hlídač.
-Já vím, kdo se za mne přimluvil.
00:48:21-Pěkná úroda. Pán Bůh požehnej.
-Někdy je mi tu v noci smutno.
00:48:29Na druhé straně mám čas se koukat kolem na různé věci.
00:48:36V tom shonu člověk ani pro to neměl oči.
00:48:42Taky se mi zdá kdejaké kvítko každým rokem hezčí.
00:48:49A ty dny jsou čím dál kratší. S Pánem Bohem.
00:48:57Zaplať Pán Bůh ještě jednou.
00:49:06-Pomrzly by, kdybychom zapomněly?
-Zvířata taky trpí zimou.
00:49:16-Stromy taky? A kytky?
-To víš, Barunko.
00:49:23-Proč mi říkáš, Barunko?
-Všechno živé cítí bolest.
00:49:29Můžeme dát sýkorkám jedno krmítko k sušárně?
00:49:36Někam do závětří, Jene.
00:49:44Mařenka Viktorovic bude mít svatbu. A víš, koho si bere za ženicha?
00:49:52-Neříkej nikdy Viktorovic.
-Proč nesmím říkat, Viktorovic?
00:49:59-Víš přece, čí je.
-Mařenka je obyčejná holka.
00:50:09-O Viktorce tak nemluv, Barunko.
-Dobré jitro, babičko a Barunko.
00:50:18-Babičko, ty mě neposloucháš.
-Poslouchám, Barunko.
00:51:24Co se stalo, stalo se. Nic nenaděláš.
00:51:32Nic mně nepomůže. Ani kovářčin talisman.
00:51:37Lásce se člověk neubrání. Pro ni jsem opustila matku i otce.
00:51:45Šla jsem na pouť, abych ho viděla. Našla jsem ho ve vojenském obleku.
00:51:57Když se mě zeptal, chci-li s ním zůstat, srdce se třáslo radostí.
00:52:04Měla jsem ho moc ráda. Co jiného jsem mohla udělat?
00:52:09Kdybyste byla mladá jako tenkrát, co byste udělala?
00:52:18Lásce se neubráníš. Co by měl člověk na světě, kdyby nebylo lásky
00:52:28-Jak se jmenoval?
-Jiřík.
00:52:32-Byli jste spolu vždycky šťastni?
-Žádná růže nekvete celý rok.
00:52:41-A on - váš Jiřík - je dávno mrtvý?
-Když žiji, tak není mrtvý.
00:52:51Můžu si vzít stejného ženicha, kterého si měla brát Viktorka?
00:52:57V tom ti nikdo neporadí. Musíš mít Toníka ráda.
00:53:04Jakého Toníka? Když mě neposloucháš s kým si to povídáš?
00:53:10-Zanes je do kůlny.
-Nepozvali by mě za družičku?
00:53:19Tak se Mařenka nakonec přece dočkala.
00:53:42Viktorko, pojď domů... Tatínek by tě rád viděl.
00:54:17Pojď se mnou, Viktorko.
00:54:35To jsem já - vzpomeň si.
00:57:11Viktorko.
00:58:14Tak jsem se těšila a teď bych radši zůstala doma.
00:58:20-Čeho se bojíš?
-Já nevím.
00:58:25Člověka někdy pobolívá. Každá bolest přebolí. I to loučení.
00:58:36Byla jsem se rozloučit - i na hřbitově.
00:58:44A co moje domlouvání? Nech na pokoji, co spí věčný sen.
00:58:52Užiješ si dost se svým neklidným srdcem. Pamatuj si to.
00:59:08Já na to nikdy nezapomenu.
00:59:37-Ty jsi Barunka.
-Vítám vás, babičko.
00:59:45-Proč se rozčesávání říká vískat?
-Říkala to tak moje babička.
00:59:50-Taky vám vyprávěla pohádky?
-Taky. Už jsem ti dnes vyprávěla.
00:59:58Babičko, alespoň kousek o Popelce. Jak přijela na zámek na ples.
01:00:04Vždyť už ji musíš znát nazpaměť.
01:00:10Přijela, vešla mezi tanečníky, myslela, že si ji nevšimnou.
01:00:20Princ ji zpozoroval hned u dveří a hned šel k ní.
01:00:27Protancovali spolu celý večer, princ se díval jen na ni.
01:00:36Prosil, jestli ji smí doprovodit, zavrtěla hlavou a zmizela.
01:00:45-Proč to udělala? Měla ho ráda.
-Hrdost prospívá opravdové lásce.
01:01:03Jak to bylo dál?
01:01:05Seběhla po schodech dolů, princ natřel schody smolou.
01:01:14Jeden Popelčin střevíček se přilepil. Nevšimla si toho.
01:01:24Bolelo ji srdce, když na prince vzpomínala.
01:01:35Byla do něho moc zamilovaná?
01:01:39Když se člověk musí loučit, cítí, jak má rád.
01:01:51A slyšela z dálky vyhrávat a zpívat -
01:01:57Babičko, kterou písničku jste měla nejraději?
01:02:07Ó, řebíčku, zahradnický, ó, růžičko voňavá.
01:02:22Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná.
01:02:36Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná.
01:03:45Neboj se o mne...
01:03:53-Jenom nezapomeň.
-Já se vrátím.
01:04:48Ó, řebíčku zahradnický ó, růžičko voňavá.
01:05:00-A byli jste spolu šťastni?
-Žádná růže nekvete celý rok.
01:09:18Jiří!
01:09:59Mořena, Mořena, Kam jsi klíče dala?
01:10:03Dala jsem je dala svatému Jiří.
01:10:11Aby nám otevřel do ráje dveří.
01:10:19Dala jsem je dala svatému Jánu,
01:10:27aby nám otevřel do nebe bránu.
01:10:35Svaté Jiří vzala, zem odemykala.
01:10:43Aby tráva rostla, a travička zelenala.
01:10:51Růžička červená, fiala modrá.
01:12:24Pozdrav tě Pán Bůh.
01:12:35-Abych neuřkla.
-Celý Jakub, viďte.
01:12:43-Jakpak ti říkají?
-Jiřík...Po vašem...
01:12:51-Děkuji ti, Kristlo.
-Vy mně. Já se vám musím odvděčit.
01:12:58Ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá.
01:13:10-Kterak na tě zapomenu.
-Jiří!
01:13:24-Kterak na tě zapomenu.
-Děkuji ti.
01:13:38To je na památku, Jiříku.
01:13:47Děkuji ti, Kristo. Ani nevíš zač.
01:14:10Nezavírej! Vždyť já vím...
01:14:21-Slyšíš ho, Barunko?
-Babičko, tady není Barunka.
01:14:29Poslouchej. Zpívá krásněji než vloni.
01:14:40Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíček kolébati, spi synáčku.
01:15:13Barunko! Vrať se!
01:16:05To už Barunku neuvidím...
01:16:34Tak jsme se nedočkali.
01:17:10Abyste si vzpomněli až tu s vámi nebudu.
01:17:27Ale, Terezko - vždyť jsme se užily - neplač.
01:17:36Bylo to poctivé živobytí.
01:18:05Barunko...
01:18:27Až umřu, Barunko, nezapomeň to říct včeličkám.
01:19:37Babička nám umřela...
01:20:20To si jen větřík pohrává a sklání stromy k sobě.
01:20:27Když se líbají a objímají.
| Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I Babičku Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka. |
| Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. |
