Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková ve slavném televizním filmu podle románu Boženy Němcové (1971). Dále hrají: L. Geprtová, E. Pardus, M. Myslíková, Z. Matouš, K. Fialová, M. Vášáryová, J. Hrušínský, J. Obermaierová, J. Wohanka, J. Somr, V. Ron, H. Růžičková, J. Moučka, O. Vlach a další. Scénář F. Pavlíček. Kamera J. Šámal. Režie A. Moskalyk, od jehož narození letos uplynulo 90 let
00:03:34 Dobré poledne, babičko.
00:04:10 -Pojď si zatancovat.
-To by mi táta dal.
00:04:14 -Přimluvím se, abys dostal práci.
-O takovou přímluvu nestojím.
00:04:20 Já se ohlídám sama. Nemusíš mít starost.
00:04:33 Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj.
00:04:51 -Přijdeš?
-Nemůžu. Vidíš, co je tu lidí.
00:04:55 Aby věděli, falešný lidi, že jsem já chodíval k vám.
00:05:07 Sólo! Presto - presto!
00:05:12 Neblázni.
00:05:20 Kristla, hezká holka, kdyby chtěla, dostala by prstýnek.
00:05:52 -Já mu zlámu kosti.
-Já si sním poradím sama.
00:05:57 -Kdy přijdeš?
-Až bude uklizeno. Počkej venku.
00:06:31 Áááá.
00:07:16 Jakube!
00:07:36 Ty - nesahat, nebo...
00:07:45 Měj rozum, neubližuj mu.
00:08:10 Aby ses odnaučil slídit za moji dívkou.
00:08:13 -Co teď bude s náma...
-Teď je každá rada drahá.
00:08:18 -S panem správcem jsi mluvil?
-Ani mi k němu nepustili.
00:08:22 Tátovi řekl, abych se službou ve dvoře nepočítal.
00:08:26 -Máš se připravit k odvodu!
-Za to si může Jakub sám.
00:08:31 Prosím vás, přimluvte se u kněžny.
00:08:42 -Sedm let vojny. To se nedá přežít!
-Zavinil si to sám.
00:08:50 -Prosím vás, přimluvte se!
-Ještě se s mužem poradíme.
00:08:56 -Pojď.
-S Pánem Bohem.
00:09:08 -Lidé si moc troufají.
-Záleží na tom, jak se na to díváš.
00:09:15 -Písař dostal, co si zasloužil.
-Jakub si proto zkazí život.
00:09:20 Radit mladým je těžké. To měl nechat milou bez pomoci?
00:09:29 -To je jejich věc.
-Měli byste se za něj přimluvit.
00:09:36 -Poštvat proti sobě správce?
-Myslíš. Terezko? A co Kristla?
00:09:45 -Kdyby si poddaný dělal co chce...
-Před Pánem Bohem jsou všichni rovni
00:09:53 Změnila ses, Terezko.
00:10:03 -Babičko, my jsme se vás načekaly.
-Děti, co jsem se vás natěšila.
00:10:11 Já chci taky, babičko.
00:10:21 -Je z tebe paní.
-To víte, v zámku to jinak nejde.
00:10:35 -Líbí se vám?
-Nezlob se, jsem na to stará.
00:10:44 Přidržme se každá svého.
00:10:58 Bydlet budu v komůrce. Bála bych se, že tady něco polámu.
00:11:05 -Vám se tady nelíbí?
-Líbí, ale starý strom nepřesadíš.
00:11:14 Děti vás dlouho tesknit nenechají. Zařiďte se podle svého.
00:11:20 Prosím vás, dohlédněte na stavení. Služba na zámku.
00:11:26 -Dělejte si, co se vám líbí.
-Kdyby tě nebylo něco vhod...
00:11:39 Hraje
00:11:47 Jako hlásky. Co si ti lidé všechno nevymyslí.
00:12:04 Jako by tam bylo zavřené ptáče.
00:12:35 -Babičko, chcete pomoct?
-Chleba není na hraní.
00:12:40 -Babičko, vizita! Ze zámku.
-Běž pro maminku.
00:12:48 -Rukulíbám...Dobrý den.
-Je doma paní Prošková?
00:12:53 Dejž to Pán Bůh.
00:13:01 Pojďte dál, ať nám nevynesete spaní.
00:13:09 -Ukrojte si.
-Děkuju.
00:13:34 -Snad jste jim nedávala chléb?
-Kdo si nevezme ode mne chléb...
00:13:42 Mezi pány jsou jiné zvyky.
00:13:46 Ty si dělej co chceš. Já panským zvykům nerozumím.
00:14:08 Chtěla bych taky do světa. Kdy se vrátíš?
00:14:14 Hortensii mi vyprávěla, že ulicemi jezdí kočáry se šestispřežím.
00:14:21 -Co je to šestispřeží?
-Šest koní bílých nebo černých.
00:14:39 Ženy chodí v šatech s vlečkou a muži v pláštích z aksamitu.
00:14:43 -Co je to aksamit?
-Jako samet, ale ještě krásnější.
00:14:49 Možná někomu padneš do oka. Chceš? A myslivcův Orlík se utrápí.
00:14:58 Pojď, sjedeme ze splavu.
00:15:15 Babičko. Tak dlouho jsem tě neviděla.
00:15:21 Říkala jsem si, jestli slečna nemarodí, že tu nebyla.
00:15:27 Vyšla jsem si malovat. Je tu krásně - kam člověk vkročí.
00:15:36 Těm je na světě nejlépe.
00:15:40 Když mně bylo čtrnáct, chtěla jsem mít 6 dětí.
00:15:46 Dočkáte se. Zeť povídal, že kněžna již slečně připravuje zásnuby.
00:16:10 -Kde jste se naučila malovat?
-To bylo doma. V Itálii.
00:16:29 Já vím.
00:16:33 Dal mi ten obrázek na rozloučenou.
00:16:41 Nezlobte se, že se ptám. Nedělám to ze zvědavosti.
00:16:48 To paní kněžna chce vás zasnoubit?
00:16:55 A vy?
00:17:02 Člověk nesmí být malověrný. Hlavně věří-li na lásku.
00:17:16 -Hortensie.
-Barunko.
00:17:25 -Neměla jsem chodit ven.
-Tělu pomůžem, ale srdci těžko.
00:17:38 Babičko! Smím si vás namalovat?
00:17:42 Mne? Obyčejnou starou ženskou? Vždyť se to ani nehodí.
00:17:48 -Vnoučata budou mít jednou památku.
-Babičko, dovolte jí to.
00:17:54 -Tak třeba kvůli mně...
-Ráda bych udělala slečně k vůli...
00:18:15 Za všechno vám děkuju. Ať vám to Pán Bůh oplatí.
00:18:21 -Potěšte ji, ať se netrápí.
-Nezoufej, loučení není navěky.
00:18:36 Oba je odvedli.
00:18:43 Když sobě odvedli, vedli je do Hradce.
00:18:58 Každý si stěžoval, stěžoval matičce.
00:19:14 Ach, mámo, mámo má, vyplaťte nás oba.
00:19:30 Jednoho vymůžu, druhého nemůžu.
00:19:37 Zůstaňte tam oba.
00:19:57 Budeš čekat?
00:20:04 Spadla mi šavlička z vraného koníčka.
00:20:09 Pojď mi ji milá podat, já musím mašírovat.
00:20:23 Já bych ti šavličku podala, do pláče se dala.
00:20:28 Neplač holka pro mně, dal jsem se dobrovolně.
00:21:21 Spi, synáčku, spi, zavři očka svý.
00:21:31 Dá ti buben a housličky, nedá tě za svět celičký,
00:21:43 spi, synáčku, spi.
00:23:12 Pochválen buď Ježíš Kristus.
00:23:20 -Smím si je odvést k sobě?
-Když milostivá paní dovolí.
00:24:10 To jsou divné kroje a tváře.
00:24:18 Tenhleten mladý pán je mi trochu povědomý.
00:24:23 To je ruský car Alexandr. Toho nemůžeš znát.
00:24:31 Znám ho. Stála jsem vedle něho nějakých dvacet kroků.
00:24:39 Tohle je císař Josef. Dej mu Pán Bůh věčnou slávu.
00:24:45 To byl hodný pán. Hlavně na chudý lid.
00:24:51 Dal mi tolar.
00:25:02 Není to pruský král?
00:25:07 Znala jsem ho. Můj Jiří u něho sloužil ve vojsku.
00:25:17 Král měl rád urostlé muže. Můj Jiří byl nejvyšší postavy.
00:25:24 Člověk jako skála. Netušila jsem, že se mu budu dívat do hrobu.
00:25:32 -Padl v boji?
-Ne, zemřel na svoje zranění.
00:25:39 Šla jsem s dětmi. Měla jsem dvě a třetí se mi narodilo ve válce.
00:25:47 Z bitvy mi přinesli Jirku na nosítkách. Koule mu utrhla nohu.
00:25:55 Myslela jsem, že mi srdce praskne. Ale člověk mnoho vydrží.
00:26:04 Zůstali mně tři sirotci bez halíře, pár hadrů. A tak jsem šla domů.
00:26:14 Šla jsem domů po 15 letech a bála se, co řeknou rodiče.
00:26:24 Tenkrát byli lidé k sobě vlídnější a snášenlivější.
00:26:32 Dneska nejsou jiní. Pokud je nesužuje bída a nespravedlnost.
00:26:41 U mne si nemohou stěžovat, ale přesto kradou.
00:26:47 Nedávno jeden chasník přepadl písaře a málem ho zabil.
00:26:55 Jestli to nebylo trochu jinak. Naši lidé nejsou zbojníci.
00:27:03 -Proč by mně písař lhal?
-Třeba proto, že byl na záletech.
00:27:13 -Ty o tom něco víš?
-Stejně co lidé ve vsi.
00:27:17 -Kde byl na záletech?
-Chtěl Kristlu z hospody.
00:27:24 Dostal co zasloužil. Ten chlapec však musel rukovat na vojnu.
00:27:34 -Snad by mně moji lidé nelhali.
-Každý říká jen to, co mu pomůže.
00:27:42 Tak je to už od pradávna. S tím se musíte smířit.
00:27:47 Jakubovi Mílů se stala zlá křivda.
00:27:53 Kdybych směla, prosila bych za něj i za jeho nevěstu.
00:28:00 Je škoda těch mladých životů. Kristla je celá utrápená.
00:28:09 Takové to bylo veselé děvče, Dnes je bledá jako Hortensie.
00:28:19 -Vyšetřím si to.
-Když srdce trápí, je to smutné.
00:28:26 Uvidím, co se dá dělat.
00:28:31 Jeden lže. Myslivec nepřizná kolik je pytláků. Dělníci seberou všechno
00:28:40 Tys řekla, že znáš místní lidi. Co ten žebravý flašinetář?
00:28:48 Viděla jste ho někdy? Je to chudák, má šest dětí.
00:28:58 Z čeho by byli živi, kdyby nekradl a nepytlačil?
00:29:03 Na to musíte odpovědět vy sama. On má na bídě nejmenší vinu.
00:29:13 -Kdo ji tedy má? Já?
-Vy můžete pomoci.
00:29:22 Kdyby dostal práci u dvora. Může být hlídačem a flašinetářem.
00:29:37 Máš pravdu. Kdyby měl člověk vždy přítele u sebe, který nelže.
00:29:46 Takového přítele najdete lehce. Horší je udržet si ho.
00:29:54 Upřímnost je milá, ale když přijde nevhod, končí přátelství.
00:30:00 Přeji si, abys mi navštívila vždy, když budeš chtít.
00:30:18 Říkáš, že je Hortensie bledá. Řeklas to jen tak, nebo úmyslně.
00:30:25 -Co mám na jazyku, to řeknu.
-Ona ti něco svěřila?
00:30:30 Slečna není z těch, co si stěžuje. Dovtípila jsem se.
00:30:39 Čeho? Záleží mně na jejím štěstí.
00:30:50 Slečna si toho pána, kterého jste vybrala, bere jen z úcty k vám.
00:30:58 Mezi obrázky jsem viděla obraz člověka, který ji učil malovat.
00:31:09 Byla vždycky povolná. Nikdy o něm nemluvila.
00:31:14 Každý člověk má jinou povahu. Někdo ji ukrývá celý život.
00:31:26 Urození lidé se musí obětovat zájmům rodu, žel bohu...
00:31:35 Možná, ti co museli štěstí obětovat by měli chránit mladé před trápením
00:31:46 -Chceš snad říci.
-Milostslečna je vzácný kvítek.
00:31:54 Některou najdu na mezi, jinou daleko v lese a některé v trní.
00:32:03 Vždycky se mi odmění. Slečna cítí dvojnásob lásku, ztratila naději.
00:32:15 -Není vám moje řeč nevhodná, paní.
-Pravda je skutečně nepříjemná.
00:32:21 Někdo dokáže vyrůst sám, navzdory povětří a nepohodě.
00:32:27 Druhý je jako růže a zajde, nedočká-li se péče zahradníka.
00:32:39 Nejtěžší je poznat, kdy vás člověk nejvíc potřebuje. Kdo pomůže.
00:32:47 Ten musí pomáhat. Už jsi to jednou řekla.
00:33:03 Šťastná žena... Šťastná...
00:33:11 Pojď, má drahá, musíme si o něčem pohovořit.
00:34:09 Dělat, dělat! Presto!
00:34:16 Barunko, děti, pojďte honem, aby maminka neměla starost.
00:34:48 Čekat! Počkat!
00:36:15 Otvírejte, páni, otvírejte vrata.
00:36:21 Neseme vám věnec ze samého zlata.
00:36:25 Ze samého zlata, ze samého kvítí.
00:36:32 Podívejte vy se, jak se pěkně svítí.
00:36:50 -Proč já, jsou tu mladší.
-Paní kněžna si to přeje.
00:37:25 Pozdravuje vás svatý Vavřinec, abyste dali hodně za věnec.
00:37:30 Pozdravuje vás svatý Vít, abyste nám dali hodně jíst a pít.
00:37:39 Děkuji ti. Děkuji vám všem. Pan správce splní vaše přání.
00:38:34 Ty si nezatančíš?
00:38:37 Zasloužíš si, abych se ti za ten věnec sama postarala o tanečníka.
00:38:48 Jakube!
00:38:57 -Kdy já půjdu za družičku?
-Až budeš velká.
00:39:02 -Budu se dívat. Vemte mě s sebou.
-Já se u Kristly přimluvím.
00:39:07 Nepotřebuji přemlouvání. Babička mě vezme s sebou, že ano?
00:39:18 Sluší mně to?
00:39:25 -Je jako Popelka, když se proměnila
-Jak ten čas letí.
00:39:33 Nedávno jsme pochovali Viktorku, a už budou zvonit Kristle na svatbu
00:39:40 Jestlipak ti vybrali hezkého mládence?
00:39:44 Však se přijdu podívat, jak vám to sluší.
00:39:53 -Kdy se vrátíš?
-Nevím. Na jaře. Na velikonoce.
00:39:59 -Viď, že to Kristle slušelo.
-Bude dlouhá zima. Vzpomeneš si?
00:40:09 -Na všechny budu vzpomínat. Jdu.
-Počkej.
00:40:18 -Chtěla bys mě?
-A ty bys mě chtěl? Až budeš velký?
00:40:35 Bála jsem se, že to do odjezdu nestihnu. Líbí se ti?
00:40:50 Řekla bych, že mě slečnin štětec hodně přimaloval.
00:40:56 Babičko, opravdu si nechceš vzít ten obrázek s sebou?
00:41:03 Na co bude dětem obraz, když jsem živá.
00:41:09 Nebudu zdržovat.
00:41:12 Babičko!
00:41:21 -Co to děláte, slečno?
-Vím, za co ti mám poděkovat.
00:41:32 Dej vám i paní kněžně štěstí. Je to vzácný člověk.
00:41:41 -Snad ji vaše radost něco vynahradí
-Doprovodím tě.
00:42:29 Šťastná žena.
00:43:04 Děti se nám rozlétnou do světa. Na stará kolena budeme sami.
00:43:42 -Babičko. Já se vrátím.
-Nezapomeň.
00:45:21 Už jsi taky stará.
00:46:58 -Babičko, vemte si jablko.
-Pozor, je horký. Já ho pofoukám.
00:47:11 -Už nemám zuby na takovou pochoutku
-Můžete ho cumlat jako cukroví.
00:47:24 Vyhrabali jsme čmeláky. Na mezi, co jsou ostružiny.
00:47:30 -Držela jste někdy netopýra?
-Že je jako myš.
00:47:35 Jenže okřídlená. Když s nimi lítá, jsou to křídla.
00:47:46 -Viléme, poženeme domů.
-Vždyť ještě není večer.
00:47:54 Než dojdeme, bude tma.
00:48:01 Ponocování, na to si člověk zvykne. Když nejsou jiné starosti.
00:48:07 Co bych vám povídal, víte sama. Je to jiné živobytí.
00:48:13 -Z pytláka je teď hlídač.
-Já vím, kdo se za mne přimluvil.
00:48:21 -Pěkná úroda. Pán Bůh požehnej.
-Někdy je mi tu v noci smutno.
00:48:29 Na druhé straně mám čas se koukat kolem na různé věci.
00:48:36 V tom shonu člověk ani pro to neměl oči.
00:48:42 Taky se mi zdá kdejaké kvítko každým rokem hezčí.
00:48:49 A ty dny jsou čím dál kratší. S Pánem Bohem.
00:48:57 Zaplať Pán Bůh ještě jednou.
00:49:06 -Pomrzly by, kdybychom zapomněly?
-Zvířata taky trpí zimou.
00:49:16 -Stromy taky? A kytky?
-To víš, Barunko.
00:49:23 -Proč mi říkáš, Barunko?
-Všechno živé cítí bolest.
00:49:29 Můžeme dát sýkorkám jedno krmítko k sušárně?
00:49:36 Někam do závětří, Jene.
00:49:44 Mařenka Viktorovic bude mít svatbu. A víš, koho si bere za ženicha?
00:49:52 -Neříkej nikdy Viktorovic.
-Proč nesmím říkat, Viktorovic?
00:49:59 -Víš přece, čí je.
-Mařenka je obyčejná holka.
00:50:09 -O Viktorce tak nemluv, Barunko.
-Dobré jitro, babičko a Barunko.
00:50:18 -Babičko, ty mě neposloucháš.
-Poslouchám, Barunko.
00:51:24 Co se stalo, stalo se. Nic nenaděláš.
00:51:32 Nic mně nepomůže. Ani kovářčin talisman.
00:51:37 Lásce se člověk neubrání. Pro ni jsem opustila matku i otce.
00:51:45 Šla jsem na pouť, abych ho viděla. Našla jsem ho ve vojenském obleku.
00:51:57 Když se mě zeptal, chci-li s ním zůstat, srdce se třáslo radostí.
00:52:04 Měla jsem ho moc ráda. Co jiného jsem mohla udělat?
00:52:09 Kdybyste byla mladá jako tenkrát, co byste udělala?
00:52:18 Lásce se neubráníš. Co by měl člověk na světě, kdyby nebylo lásky
00:52:28 -Jak se jmenoval?
-Jiřík.
00:52:32 -Byli jste spolu vždycky šťastni?
-Žádná růže nekvete celý rok.
00:52:41 -A on - váš Jiřík - je dávno mrtvý?
-Když žiji, tak není mrtvý.
00:52:51 Můžu si vzít stejného ženicha, kterého si měla brát Viktorka?
00:52:57 V tom ti nikdo neporadí. Musíš mít Toníka ráda.
00:53:04 Jakého Toníka? Když mě neposloucháš s kým si to povídáš?
00:53:10 -Zanes je do kůlny.
-Nepozvali by mě za družičku?
00:53:19 Tak se Mařenka nakonec přece dočkala.
00:53:42 Viktorko, pojď domů... Tatínek by tě rád viděl.
00:54:17 Pojď se mnou, Viktorko.
00:54:35 To jsem já - vzpomeň si.
00:57:11 Viktorko.
00:58:14 Tak jsem se těšila a teď bych radši zůstala doma.
00:58:20 -Čeho se bojíš?
-Já nevím.
00:58:25 Člověka někdy pobolívá. Každá bolest přebolí. I to loučení.
00:58:36 Byla jsem se rozloučit - i na hřbitově.
00:58:44 A co moje domlouvání? Nech na pokoji, co spí věčný sen.
00:58:52 Užiješ si dost se svým neklidným srdcem. Pamatuj si to.
00:59:08 Já na to nikdy nezapomenu.
00:59:37 -Ty jsi Barunka.
-Vítám vás, babičko.
00:59:45 -Proč se rozčesávání říká vískat?
-Říkala to tak moje babička.
00:59:50 -Taky vám vyprávěla pohádky?
-Taky. Už jsem ti dnes vyprávěla.
00:59:58 Babičko, alespoň kousek o Popelce. Jak přijela na zámek na ples.
01:00:04 Vždyť už ji musíš znát nazpaměť.
01:00:10 Přijela, vešla mezi tanečníky, myslela, že si ji nevšimnou.
01:00:20 Princ ji zpozoroval hned u dveří a hned šel k ní.
01:00:27 Protancovali spolu celý večer, princ se díval jen na ni.
01:00:36 Prosil, jestli ji smí doprovodit, zavrtěla hlavou a zmizela.
01:00:45 -Proč to udělala? Měla ho ráda.
-Hrdost prospívá opravdové lásce.
01:01:03 Jak to bylo dál?
01:01:05 Seběhla po schodech dolů, princ natřel schody smolou.
01:01:14 Jeden Popelčin střevíček se přilepil. Nevšimla si toho.
01:01:24 Bolelo ji srdce, když na prince vzpomínala.
01:01:35 Byla do něho moc zamilovaná?
01:01:39 Když se člověk musí loučit, cítí, jak má rád.
01:01:51 A slyšela z dálky vyhrávat a zpívat -
01:01:57 Babičko, kterou písničku jste měla nejraději?
01:02:07 Ó, řebíčku, zahradnický, ó, růžičko voňavá.
01:02:22 Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná.
01:02:36 Kterak na tě zapomenu, když to není věc možná.
01:03:45 Neboj se o mne...
01:03:53 -Jenom nezapomeň.
-Já se vrátím.
01:04:48 Ó, řebíčku zahradnický ó, růžičko voňavá.
01:05:00 -A byli jste spolu šťastni?
-Žádná růže nekvete celý rok.
01:09:18 Jiří!
01:09:59 Mořena, Mořena, Kam jsi klíče dala?
01:10:03 Dala jsem je dala svatému Jiří.
01:10:11 Aby nám otevřel do ráje dveří.
01:10:19 Dala jsem je dala svatému Jánu,
01:10:27 aby nám otevřel do nebe bránu.
01:10:35 Svaté Jiří vzala, zem odemykala.
01:10:43 Aby tráva rostla, a travička zelenala.
01:10:51 Růžička červená, fiala modrá.
01:12:24 Pozdrav tě Pán Bůh.
01:12:35 -Abych neuřkla.
-Celý Jakub, viďte.
01:12:43 -Jakpak ti říkají?
-Jiřík...Po vašem...
01:12:51 -Děkuji ti, Kristlo.
-Vy mně. Já se vám musím odvděčit.
01:12:58 Ó, řebíčku zahradnický, ó, růžičko voňavá.
01:13:10 -Kterak na tě zapomenu.
-Jiří!
01:13:24 -Kterak na tě zapomenu.
-Děkuji ti.
01:13:38 To je na památku, Jiříku.
01:13:47 Děkuji ti, Kristo. Ani nevíš zač.
01:14:10 Nezavírej! Vždyť já vím...
01:14:21 -Slyšíš ho, Barunko?
-Babičko, tady není Barunka.
01:14:29 Poslouchej. Zpívá krásněji než vloni.
01:14:40 Pán Bůh bude s tebou spáti, andělíček kolébati, spi synáčku.
01:15:13 Barunko! Vrať se!
01:16:05 To už Barunku neuvidím...
01:16:34 Tak jsme se nedočkali.
01:17:10 Abyste si vzpomněli až tu s vámi nebudu.
01:17:27 Ale, Terezko - vždyť jsme se užily - neplač.
01:17:36 Bylo to poctivé živobytí.
01:18:05 Barunko...
01:18:27 Až umřu, Barunko, nezapomeň to říct včeličkám.
01:19:37 Babička nám umřela...
01:20:20 To si jen větřík pohrává a sklání stromy k sobě.
01:20:27 Když se líbají a objímají.
| Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I Babičku Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka. |
| Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. |
