Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková ve slavném televizním filmu podle románu Boženy Němcové (1971). Dále hrají: L. Geprtová, E. Pardus, M. Myslíková, Z. Matouš, K. Fialová, M. Vášáryová, P. Čepek, J. Hrušínský, J. Obermaierová, J. Wohanka, V. Ron, H. Růžičková, J. Moučka, O. Vlach a další. Scénář F. Pavlíček. Kamera J. Šámal. Režie A. Moskalyk
00:03:39Řekni, kdo tě zaklel a já tě odčaruji...
00:03:46Je to princ! Začarovaný!
00:03:56-Pojď se podívat.
-Kdo je to? -Pěnkavinka.
00:04:01Ona umřela? Půjdeme jí za družičky na pohřeb.
00:04:05Napřed musíme naproti babičce.
00:04:08-A když nepřijede?
-A přijede. Já to vím.
00:04:21Co jsem ti říkal? Nepřijede...
00:04:25Jaká asi bude?
00:04:39Děti - domů!
00:04:49Barunko!
00:05:06Stříká, stříká, dědek bábu štípá, kápe, kápe, dědek bábu škrábe.
00:05:11Prší, prší, dědek bábu suší!
00:05:13Jdi si řvát na louku! Vyplašil s ho.
00:05:25-Pojďme si hrát na paní Růžovou.
-Ále. To by nás muselo být víc.
00:05:31Já budu jako deset kamarádek. Jako - jo? Tak začni.
00:05:41Přišla jsem si pro zlaté klíče. Spadly mně do truhlice.
00:05:44-Čím je mám dostat?
-Zlatým háčkem.
00:05:46-Jak se ten háček jmenuje?
-Adélka!
00:05:49-Klekni, kozo, do zelí! Kam koukáš?
-Do nebe.
00:05:53-Co tam vidíš?
-Pána Boha.
00:05:54-Na čem sedí?
-Na zlatém trůnu.
00:05:56-Co drží v ruce?
-Housku.
00:05:58-Dal ti kousek?
-Dal.
00:06:00-A poděkovala jsi mu?
-Poděkovala.
00:06:02Umyla jsi babičce a dědečkovi nohy?
00:06:04My dědečka nemáme. A babička ještě nepřijela.
00:06:07- JEDE KOČÁR -
00:06:18Aááá!
00:06:22Postůj chvilku. Já ho pošimrám!
00:06:28Áááá.
00:06:44Naučíš mě taky čarovat? Víš co? Pojďme dělat panenky.
00:06:49Z bezové duše.
00:06:57Ta bude moje... tahle bude tvoje.
00:07:02Jednu pro maminku... Uděláme taky jednu pro babičku?
00:07:06- JEDE KOČÁR -
00:07:08Neslyšelas? Jako by řehtali koně.
00:07:13Vytáhni ji, honem! Utopí se.
00:07:19Babička! Babička přijela! Babičko!
00:07:32Mami! Mami! Babička přijela!
00:08:51-Ty jsi Barunka...
-Babičko.
00:08:57Babičko, my jsme se na vás načekali.
00:09:00Moje zlaté děti. Co jsem se na vás natěšila.
00:09:08-Já chci taky, babičko! Já taky!
-To víš, že taky.
00:09:16Co jste nám přivezla, babičko!
00:09:20Tak mě tu máš, Terezko.
00:09:28Tak tebe si tedy vyvolila?
00:09:32Jan trochu česky rozumí, ale mluvit...
00:09:35Jen aby se vám, maminko, u nás líbilo.
00:09:38Hezké stavení - už zdaleka.
00:09:45Babičko, ty se mi líbíš. Líbím se ti taky?
00:09:49To víš, že se mi líbíš.
00:09:55Vy jste, babičko, hezčí než z pohádky.
00:09:58Tak se podívejte, co tu mám.
00:10:10A ještě něco vám babička přivezla.
00:10:19To je pro vás.
00:10:20Děkujeme, babičko.
00:10:31Podívejte se!
00:10:35Jéééé...
00:10:45-Které bude moje?
-Vyber si pěkně sama.
00:10:52To je dobře, že jste přijela. Umíte pohádky?
00:10:58Když si je naučíš, budou za tebou běhat jako psíčkové.
00:11:02-A za mnou taky?
-To víš, že budou.
00:11:06Tak dost, děti, nechte babičku odpočinout.
00:11:09Ale, přej nám tu radost, Terezko. Vždyť jsme rádi, že se máme.
00:12:27Babičko!
00:12:31Co ještě ponocuješ?
00:12:33Když mně se dnes vůbec nechce spát.
00:12:35Adélce jsem musela zazpívat ukolébavku.
00:12:39Ale ty už jsi veliká.
00:12:41Aspoň mně ji přeříkejte.
00:12:43Ukolébavku, školačce?
00:12:50Tak tuhle znám ještě od své babičky...
00:12:55Spi, děťátko, spi, dám ti jabka tři:
00:13:02jedno bude červené, druhé bude zelené,
00:13:08třetí bude bílé, Pánu Bohu milé...
00:13:16A teď dobrou noc.
00:13:23A, babičko, proč máte takové bílé vlasy?
00:13:26Až budeš stará, taky budeš jinačí než dnes.
00:13:30Ale mně se líbí. Jsou jako stříbro. Smím vás povískat?
00:13:35Kdyby tě viděla maminka, takhle pozdě. Počkej, přinesu hřeben.
00:13:50Jů, vy máte krásných věcí.
00:13:57Tuhle kanafasku mám už padesát let...
00:14:09A tenhle kabátek nosívala už tvoje prababička.
00:14:14Babičko, povězte mi pohádku.
00:14:17Kteroupak bys ráda?
00:14:19Tu o Marušce, jak ji otec vyhnal, když mu řekla,
00:14:22že ho má ráda jako sůl.
00:14:23Ale vždyť jsem ti ji povídala včera.
00:14:25Ale ne celou.
00:14:27Jenom jak se Marušky ujala v lesích hodná stařenka.
00:14:30Jak potom král poznal, že Marušce ukřivdil...
00:14:34A jak to bylo dál?
00:14:36Marušce se stýskalo po domově.
00:14:40Ale jinak se jí v lesní chaloupce vedlo dobře.
00:14:45Až jí jednou ta stará moudrá žena řekla, že je čas,
00:14:51aby se vrátila domů.
00:14:55Jak bych se mohla vrátit, když mě otec nechce?
00:15:00rozplakala se Maruška.
00:15:02A tu jí ta moudrá žena začala vyprávět co se doma děje.
00:15:10Sůl že je tam vzácnější než zlato a drahé kamení.
00:15:16A otec, že se trápí, jak Marušce ublížil.
00:15:22Chtěla bych se ti odměnit za to, žes mi tak věrně sloužila.
00:15:28Řekni, co by sis přála?
00:15:32-Hrstku soli.
-Nic víc?
00:15:35Jen trochu soli pro tatínka.
00:15:38Dobrá. Když si jí tolik vážíš, ať ti nikdy nechybí.
00:15:45Dám ti jí plnou brašnu. A tady máš proutek.
00:15:51Až budeš doma po tři dny, vezmi ten proutek
00:15:56a jdi s ním po větru.
00:15:59Až přejdeš tři doliny a tři vrchy, švihni proutkem o zem.
00:16:06Až se na tom místě země otevře, vejdi dovnitř
00:16:11a co tam najdeš, bude tvoje věno. Budeš si to pamatovat, Maruško?
00:16:21Já nejsem Maruška, já jsem Barunka.
00:16:43- ZAKOKRHÁ -
00:16:51Barunko, vstávej, kuřátka už tě volají.
00:16:59A víš-li, kdo ti zpívá pod oknem?
00:17:05Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není.
00:17:13Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není.
00:17:22Kdo je to? Hádej!
00:17:30Dneska večer žádné ponocování.
00:17:33A zítra za to budeš od svítání jako čečetka.
00:17:53Čičinka! Čičí. Na.
00:18:02Pipi, pipi.
00:18:18Ťutinka, ťuťu, ťuťu. Pojď, malá, pojď, pojď!
00:18:30Dobré jitro, babičko! Já jsem zaspala.
00:18:36Daremná hospodyně!
00:18:48Taky vás studí? Brrr.
00:18:50Nejdřív studí, ale potom hřeje.
00:19:37- ZPÍVÁ PTÁČEK -
00:19:43Ten má notu, pane -
00:19:45- PÍSKÁNÍ -
00:19:50Dobré jitro, babičko! Dobré jitro, Barunko!
00:19:53Dobré jitro, Viktorko!
00:19:56Dobré jitro, Viktorko!
00:20:00- VIKTORKA SI PÍSKÁ - Ta má notu, pane.
00:20:16A jestlipak bys, Adélko, dokázala tohle?
00:20:19Naše lomenice je mezi všemi lomenicemi ta nejlomenicovatější.
00:20:23Naše lomenice je mezi všemi lomi - lomicemicemi -
00:20:29Lomenicemi ta nejlomenicovatější. No tak ještě jednou!
00:20:36Já už nehraju.
00:20:45No no no no! Jen pojďte pěkně ke stolu.
00:20:48Vždyť jste sotva po obědě!
00:20:49Cizí vždycky líp chutnají než domácí.
00:20:51-Jen je nechte.
-No tak, Jene!
00:20:54Já vždycky říkám, že děti mají kachní žaludek.
00:21:05To by nebyla ani neděle, kdybyste k nám nepřišla na kus řeči.
00:21:08Však jsem si už myslela, že se ani nedostanu.
00:21:11Včely se mi zdály nepokojné.
00:21:15Já si jdu hrát za Mančinkou.
00:21:17Tak běž!
00:21:19Jenom se mi neumaž!
00:21:25To je málo.
00:21:26Tak si nechte pečínku a my si necháme buchty.
00:21:28-Počkej, nějak se domluvíme.
-Ať přidá.
00:21:35To voní.
00:21:37S mákem...
00:21:43-Co je to?
-Zajíčkové...
00:21:46-Zajíčkové jsou větší.
-Pečínka.
00:21:48-Já chci ještě kousek.
-Konec posvícení!
00:21:51My vám zase přinesem, až táta upeče.
00:21:53Pojďte si hrát!
00:22:12Zkus to!
00:22:17Zkus to taky.
00:22:26Pojď!
00:22:30Pojď! Ty se bojíš?
00:22:33Čeho? Vždyť to nic není!
00:23:18Jé, táta! Schovej ten pekáč!
00:23:23Cilko, pomoc!
00:23:26Cilkóóó! Cilko, pomóc!
00:23:30Kde jsou ty veverky?! Kde je ten pekáč?!
00:23:33Já vám dám veverky, haranti zatracení!
00:23:38Kde je ten pekáč?
00:23:42Já vám dám veverky!
00:23:45Neříkala jsem, že zajíčkové jsou větší?
00:23:48Veverky? Podívejme na mlsouny. A šmakovaly vám, šmakovaly?
00:23:55Fuj, ty! Jako pohani!
00:23:58My mysleli, že to jsou zajíčkové, ale byli moc malí.
00:24:02Ty vám voněly...
00:24:02A tu Kudrnovic čeládku mně sem netahej.
00:24:05Člověk nikdy neví, po čem ztloustne.
00:24:07Kočky prý jsou mnohem lepší.
00:24:10Však nám Cilka slíbila, že až budou mít kocoura...
00:24:13Já ti dám kocoura! Ale honem, utíkej se umejt!
00:24:24A nezbylo vám opravdu nic na ochutnání?
00:24:28My vás..., my vás... příště... hepčí!
00:24:33Pozvem.
00:24:35Věrná pravda! Věrná pravda.
00:24:38Radši se zvednem.
00:24:39Ty děti by vám ještě obrátily mlýn vzhůru nohama.
00:24:44-Tak s pánembohem.
-Spánembohem.
00:24:47-Spánembohem. -Spánembohem.
00:24:57Tak teda spánembohem. A přijďte zas.
00:24:59Spánembohem.
00:25:40Podívej, co jich přiběhlo!
00:26:04Viděla jsem vílu. Tamhle.
00:26:07Tady žádné víly nejsou.
00:26:18A je to víla!
00:26:20Hloupá. To je přece slečna Hortensie.
00:26:23Dobrý den, slečno Hortensie.
00:26:33-Kdo je ta maličká?
-Adélka.
00:26:41-Já mám berunku!
-Ukaž.
00:26:45Ona mi utekla.
00:26:49Ale neutekla.
00:26:54Podívej, jak poletí. Pinka, linka, uletěla pánubohu do okýnka.
00:27:01Rozlila tam hrnec mléka.
00:27:03Tys ji postrčil. To se nesmí.
00:27:06Slečno Hortensie, pojď se podívat, my jsme dali mravencům drobečky
00:27:10a tam se ti jich vyrojilo!
00:27:15-A kde jste nechali Barunku?
-Šla s babičkou na koření.
00:27:19Ony šly natrhat kouzelné kvítí.
00:27:23Proč pořád pospíchají?
00:27:25Stavějí si dům a opravují ho. A opatrují děti.
00:27:30Když některý umře, tak ho odnesou na mravenčí hřbitov a hlídají,
00:27:34aby je nepřepadli nepřátelé.
00:27:36A jak si rozumějí, když nedovedou mluvit?
00:27:38Vidíš, jak se dotýkají tykadly?
00:27:41To oni si tak povídají? Já myslela, že si dávají pusinky.
00:27:48-Slečno Hortensie!
-Barunko, ty jsi vyrostla.
00:27:55Já jsem myslela, že je to víla.
00:27:58-Krásné.
-Na věnce. Půjdeme za družičky.
00:28:01-Můžeš jít s námi.
-Já už jsem na to moc velká.
00:28:19Pozdrav pánbůh, milostivá paní.
00:28:21To jsou Proškovic a ty jsi jejich babička?
00:28:24-Matka jejich matky.
-Vrátíme se?
00:28:32-Máš krásná vnoučata.
-Chválabohu.
00:28:35-Už jahody?
-Podej paní kněžně.
00:28:39Jsou čerstvé. Nasbíraly jsme je cestou.
00:28:42Děkuji za dárek. Přijď někdy s dětmi.
00:28:45Ráda tě uvidím.
00:29:00-Půjdeme na zámek! Pozvala nás!
-Pozvala babičku.
00:29:03A s dětmi. Řekla - s dětmi.
00:29:06Babičko, vezmete nás s sebou?
00:29:08Dočkejte času. Ať nás raději pozvou dvakrát, než bychom jednou
00:29:12přišli nevhod. A hajdy domů!
00:29:15Půjdeme na zámek!
00:29:21Ta byla krásná, jako královnička. Že byla jako královna?
00:29:27Jenom kdyby měla na hlavě korunku.
00:29:31A jaké měla hezké jméno. Jako kytička.
00:32:48Vítám tě, stařenko.
00:33:01-Babičko, podívejte. Co je to?
-Káně.
00:33:12Pozdrav pánbůh. Pytlačil na dvoře. Chodil na kuřata.
00:33:17Vy jste nás polekal.
00:33:20A my jsme byli u paní kněžny.
00:33:23A povídali jsme si se slečnou Hortensií.
00:33:32Dal bys nám péro?
00:33:52Chceš, Barunko?
00:33:55Ty mě znáš? A jak říkají tobě?
00:34:00-Orlík.
-To je divné jméno.
00:34:26Vrať mi ho.
00:34:28Dám ti jiné. Tohle si nechám na památku.
00:34:36-Chtěl bys mít křídla?
-A ty?
00:34:44- JÁSOT -
00:34:51- VÝSKÁNÍ -
00:35:27- ZAČALA HRÁT HUDBA -
00:36:21A já mám taky svou hvězdu? A vy, babičko?
00:36:33-A Viktorka?
-Každý.
00:36:39A komu patří ty, co padají? Kam asi zapadnou?
00:36:43Bůhví kam.
00:36:51Kam dopluje? Až k mlýnu?
00:36:57Dál. Až k velkému splavu a okolo Barvířského kopce až k pivovaru.
00:37:03-A potom?
-Popluje až do moře.
00:37:08A co se s ním stane v moři?
00:37:10Bude se houpat na vlnách a ty jej vyhodí na hřeh.
00:37:14A tam ho zdvihne nějaký chlapec.
00:37:18A jak se jmenuje ten chlapec?
00:37:21A pomyslí si: Kdopak tě asi, proutku, pustil po vodě?
00:37:27Jistě tam někde sedělo děvčátko...
00:37:31Adélka, viď?
00:37:33A donese proutek domů, zasadí ho do země a z proutku
00:37:37vyroste stromeček.
00:37:40-A potom?
-Babičko! -Chachacha.
00:37:54Kdepak jste byli tak dlouho, školáci?
00:37:57My máme hlad!
00:37:59No tak, ven s tím.
00:38:02Pořád mu říkám, aby...
00:38:05Jan zlobil, pral se a stál na hanbě.
00:38:08Já si nezačal.
00:38:09Nezbedo. Tak běžte, abyste mi neumřeli hladem.
00:38:12Povíme si to po obědě. No tak, no tak, no tak!
00:38:16Počkejte na mě!
00:38:19Babičko, podívejte!
00:39:17Až se vrátíš, tak budu takhle velký.
00:39:19Každý týden jednu smažu.
00:39:21Kdo se vrátí dřív? Ty nebo, vlaštovičky?
00:39:33No tak, Terezko, neplač. Služba je služba.
00:39:38Sama tu nebudeš. Jemu bude možná ve Vídni hůř.
00:40:52- ZPÍVÁ PTÁČEK -
00:41:01Slyšíš, co říká? Jeník, zloděj, chyť ho, chyť ho.
00:41:34Jako tvoje vlasy, babičko.
00:41:37Babí léto.
00:41:40-Proč se tomu říká babí léto?
-Kdo ví?
00:41:44-Ale ty přece víš všechno.
-Co tě napadá.
00:42:03Pojďte, holky, do oborky, my tam půjdem s vámi,
00:42:07půjdeme se podívati, jsou-li trnky zralý.
00:42:10Nejsou zralý, jsou kyselý, půjdem na ně až v neděli.
00:42:14Babičko, zazpívej mi. o té divoké husičce.
00:42:20Husička divoká, letěla zvysoka,
00:42:28přišel na ni střelec, střelil ji do boka.
00:42:37Střelil ji do boka.
00:42:47Kdepak je asi slečna Hortensie?
00:42:49Ve Vídni přece, nevíš?
00:42:51A babičko, jak se jmenuje tamhle ten dlouhý vrch?
00:42:55To je Hejšovina.
00:42:57Tam znám každou stezku.
00:42:59Tam v těch horách leží Kladsko. Tam se narodila vaše matka.
00:43:05A v tu stranu jsou Vambeřice a Varta.
00:43:09A jak to všechno víte?
00:43:11Tam jsem prožila pár šťastných let.
00:43:15Podívejte se, slunce jde spát v šarlatu.
00:43:20Zítra bude větrno.
00:43:24No a poženeme domů.
00:43:27Každý pěkně svůj košíček. Jabka, šípky...
00:43:32Jan povede straku.
00:43:35Ať cestou nic nepoztrácíte!
00:44:38Neplač už, meluzíno, neplač.
00:44:45Dej najíst děťátku...
00:45:01Všimla jste si, že ta meluzína má hlas jako Viktorka?
00:45:39Babička má pravdu - Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.
00:45:51-Tak, děti, spát.
-Ještě nebyla pohádka.
00:45:57Povězte nám pohádku, babičko.
00:45:59Už jsem vám všecky pověděla.
00:46:02My si taky rádi poslechneme. Povídejte.
00:46:09To bylo jedno děvče. Jmenovalo se Bětuška.
00:46:14Její matka byla vdova.
00:46:17Měli jen roztrhanou chaloupku a v chlívku dvě kozy,
00:46:21které Bětuška pásávala u březiny.
00:46:25Matka jí dala na pastvu vřetánko a přikázala,
00:46:30aby večer bylo plné.
00:46:33A protože neměla kužel, otočila jí len jen tak okolo hlavy.
00:46:39Milá Bětuška si na pastvě sedla pod strom, levou rukou tahala
00:46:46z hlavy vlákna a pravou spouštěla vřetánko, že jen po zemi frčelo.
00:46:54Jedenkrát, v pravé poledne, když si chtěla odpočinout,
00:47:01zatancovat mezi stromy, kde se vezme, tu se vezme,
00:47:07stojí před ní překrásná panna.
00:47:14Roucho má jako pavučina, od hlavy k pasu jí splývají zlaté vlasy.
00:47:22A na hlavě má věnec z lesních květin.
00:47:31Bylo by to pro vás terno, kdyby tě vzali na službu do dvora.
00:47:35Ušel bys vojně.
00:47:37Však mám slíbeno, že mě pan správce vezme o žních.
00:47:41A do roka by mohla být veselka.
00:47:43(Pantáta) To už vyřezáváš na kolébku? Chachacha...
00:47:51-Běž už taky spát, běž.
-Dobrou noc.
00:47:59Že si nedáte trochu pozor na to, co říkáte.
00:48:02Nedávno to byla ještě taková čečetka...
00:48:08Kdo by se nadál?
00:48:47Ukážeš mi, cos upředla, Bětuško?
00:48:49Já nejsem Bětuška, já jsem...
00:48:51Za to, že jsi poslušná a věrná, smíš vyslovit tři přání
00:48:57a já ti je splním.
00:48:59Ať už je jaro.
00:49:11-Teď vyslov druhé přání.
-Aby se už tatínek vrátil.
00:49:35A třetí přání, Barunko?
00:49:42Barunko!
00:49:45Aby Viktorka - aby Viktorka. Babičko.
00:50:43Otloukej se, píšťaličko, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati
00:50:49knížeti pánu a on ti dá ránu,
00:50:53až doletíš ke zlatému džbánu, huš, huš, huš, vrazím do tě nůž.
00:51:01Vrazím do tě kudličku, vyrazím ti dušičku.
00:51:04Vrazím do tě zavíráček, budeš zpívat jako ptáček.
00:51:15Počkejte na nás!
00:51:29Buku, buku, buku, otevřete ruku, panímámo zlatá, vyjděte před vrata.
00:51:38Koledy nám dejte, nic se nám nesmějte!
00:51:50-Pozdrav pánbůh, panímámo.
-A kde je Barunka?
00:52:26-A koledu jsi zapomněl?
-Hej, holka, dej vejce.
00:52:29-Nemám je.
-Vydluž se!
00:52:30-Od koho?
-Od strejce!
00:52:43Ale, Terezko...
00:52:48-Vždyť jsou to děti!
-Právě proto.
00:53:01Když si na tebe vzpomenu, vždycky bych ti toho napovídal.
00:53:06A když tě pak uvidím...
00:53:08-A co bys mi chtěl povídat?
-Bojím se, abys ses nezlobila.
00:53:15Tuhle jsem malovala pro tebe.
00:53:39Přijeli z Vídně. Tatínek!
00:54:16-Slečno Hortensie!
-Barunko, ty jsi vyrostla.
00:54:22-Krásné kvítí.
-Na věnce. Půjdeme za družičky.
00:54:27Pozdrav pánbůh, milostslečno.
00:54:32Co to tu tak voní?
00:54:34Mateřídouška, řebíček, milovník.
00:54:39Milovník?
00:54:42To my tak říkáme téhle třezalce.
00:54:45-Byla jste někdy za družičku?
-V Itálii. To už je dávno.
00:54:50Slečna byla domovem v Itálii?
00:54:53Já myslela, že ve Vídni?
00:54:55Tam si mě přivezla paní kněžna, když umřela moje maminka.
00:55:01Byly přítelkyně.
00:55:04Ale domov...
00:55:07Taky jsem prošla kus světa, dokud žil můj Jiří. Byl voják.
00:55:14A já vandrovala s ním až do konce. Vím, jak člověku chybí domov.
00:55:21-Ale byli jste spolu.
-Ty umíš krásně malovat.
00:55:37-Kdo je to?
-Nebuď zvědavá, budeš brzy stará.
00:55:43To je malíř, který mě učil malovat. Doma.
00:55:55Vrátíme se?
00:56:01Pozdrav pánbůh, milostivá paní.
00:56:04Máš krásná vnoučata. Zdravé děti. Veselé.
00:56:08-Kde je radost, je i zdraví.
-Radost?
00:56:14Stesk člověku nepřidá rozmar. Ani zdraví.
00:56:19Kdoví, jestli milostslečna...
00:56:21Přijď někdy s dětmi. Ráda tě uvidím. Přijdeš?
00:56:33Proč je Hortensie pořád smutná?
00:56:39Vadne. Musíš je dát doma do sklípku a pokropit vodou.
00:56:45Barunko! Pojď s námi na čarovné kvítí!
00:56:49Smím?
00:57:06Mladost - radost.
00:58:19Dobrou noc, babičko.
00:58:20Dneska bych tančila až do rozednění. Jako čarodějnice.
00:58:23-A cože jdeš sama?
-Já se nebojím.
00:58:30A takový, aby se mi z něj srdce rozbušilo,
00:58:32takový se ještě nenarodil!
00:58:42Stejně je ze všech nejhezčí!
00:58:46Podívejte, co je hvězd.
00:58:50Která je asi vaše?
00:58:54A moje...?
00:59:00Možná, že Viktorčina je nejzářivější.
00:59:03Je pozdě, Barunko. Půjdeme spát.
00:59:08Mně je tak teskno, babičko.
00:59:13Slyšíte to? Jako by něco šeptalo.
00:59:18To si větřík pohrává s listím. Dobře dělá.
00:59:24A proč?
00:59:26Protože stromy se k sobě sklání.
00:59:29Říká se, když stromy ve květu se líbají a objímají,
00:59:34že bude hojná úroda.
00:59:38Stromy se líbají a objímají?
00:59:50Mně je tak smutno, babičko.
00:59:55A krásně.
00:59:57Vždyť já vím, děvenko moje zlatá.
01:00:34-Tak si nedáš říct?
-Zpíváš pořád jenom dokolečka.
01:00:37Jako flašinet.
01:00:39-A nebo čekáš na přespolního?
-Přespolní jako zdejší.
01:00:49Myslíš si, že Toník Šímovic je lepší než já?
01:00:51Stejné motovidlo jako ty. Vždyť ho ani neznám.
01:01:00Už ti ho mustrujou.
01:01:11Pantáto, nedali mi pokoj, mluvili do mě, mluvili,
01:01:16tak jsem jim slíbil, že...
01:01:19Tak si sedni.
01:01:25-Já se ohlídám sama, nemusíš mít starost. -Přijdeš?
01:01:28Teď nemůžu. Vidíš, co je tu lidí.
01:01:43Panímámo, šup a do kola!
01:01:52Panímámo, vy máte nožky jako srnka. Lehká jak pírko.
01:02:19-To je párek, co? Jako kvítek.
-Ale no tak...
01:02:27To u nás jsme k hostům přívětivější.
01:02:30-K nezvaným taky?
-Když táta pořád chtěl.
01:02:32Já jsem taky chtěl. Už dlouho, jenomže jsem si netroufal.
01:02:37A teď si troufáš? Napil ses na kuráž?
01:03:13Všechno se porovná. Mládí ať se vydovádí.
01:03:21Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj.
01:03:37Aby věděli falešní lidi, že jsem já chodíval k vám...
01:03:44Kolikrát jsem ti říkala, že jí moc nadržuješ. Teď to máš.
01:03:52Kdybys mě chtěla, já bych...
01:03:59Já nevím, co bych...
01:04:04Viktorko, proč jsi taková?
01:04:06Ty mě nechceš.
01:04:09U nás se říká: Chytrému napověz a hloupého trkni.
01:04:13Jenže já nemám rohy.
01:04:18Jen abys nepřebrala.
01:04:31Kristla. Kristla.
01:04:34Hezký holka...
01:04:40Kdyby chtěla, dostala by prstýnek...
01:04:52Třeba mě má milá zanecháš, přece jsem na světě rád...
01:05:01Kudrno, tu mou! Já to platím.
01:05:15-Já ho přerazím vejpůl!
-Poradím si s ním sama.
01:05:18-Přijdeš?
-Až budu mít uklizeno.
01:05:20Počkej pod oknem.
01:05:52Ááááá!
01:06:00Může mě Pánbůh dát, že budu milovat...
01:06:08Milovat.
01:06:50...děvče jak karafiát -
01:06:55milovat.
01:07:14Zastavit, stát!
01:07:18Pohov.
01:07:57Kdyby k nám nakvartýrovali aspoň nějakýho mladšího.
01:08:00Spíš? Co je ti?
01:08:06Ty jsi ale divná.
01:08:08To já bych se vdávala hned, kdyby mě Toník chtěl.
01:08:13-Pojď se podívat...
-Zavři!
01:08:15Vždyť sem není vidět!
01:09:24Viktorko, vrať se, tam je hluboko!
01:10:04Viktorko!
01:10:08Já nechci.
01:10:32Kde ses tu vzal?
01:10:35Nehněvej se.
01:10:47-Dej mi ty korále.
-K čemu by ti byly?
01:10:50Abych měl něco od tebe.
01:12:24Babičko, můžu jít s váma?
01:12:51Já jsem se nechtěla vdávat.
01:12:53Ale teď, kdyby to radši bylo už dnes.
01:12:57Možná, že by se mi ulevilo.
01:13:00Já nemám chvilku klidu, já v noci nespím.
01:13:03A co vaši?
01:13:04Nikdo to neví. Matce se s tím nedokážu svěřit.
01:13:09Kdybych vzkázala Toníkovi, přišel by jako na koni.
01:13:13-A máš ho ráda?
-Snad bych si zvykla.
01:13:20Tak co mám dělat?
01:13:22V tom ti, děvče, nikdo neporadí.
01:13:24A kdyby i krásně radil, málo ti to bude platné,
01:13:29zahleděla ses.
01:13:31Někdy si myslím si, že mi učaroval.
01:13:33Zrno vzklíčí jenom, když padne do úrodné půdy.
01:13:38Proč se to muselo stát zrovna mně?
01:13:40Nerouhej se, nejsi jediná, koho trápí láska.
01:13:45A kdo ví, není-li na tom hůř ten, komu se zdaleka vyhne.
01:13:49Babičko, poraďte mi...
01:13:53Srdce ti poví. A svědomí.
01:14:09-Co se stalo Viktorce?
-Bojí se.
01:14:13Toho vojáka?
01:14:17Tak proč pláče?
01:14:19Taky to jednou poznáš, děvenko.
01:14:33Tak svatba by byla kdy? Na svatou Markétu, ne?
01:14:37Čím dřív, tím líp.
01:14:39Jsme s Toníkem sami a potřebujeme pomoc o žních.
01:14:42Tak tady podepište.
01:14:48Tak, teď panímáma. Tak, paňmaminko...
01:15:03Ta je důkladná. Tak a tady pantáta. Namočit, tak.
01:15:17Tak a můžeme to zapít.
01:15:21-Maminko, na.
-Sousedi. -Poslužte si.
01:15:31-Děkuji.
-Tak, děti, ať vám Pánbůh požehná.
01:15:36Já jsem ti něco chtěla říct.
01:15:38-Viktorko, prosím tě...
-Ne! -Au.
01:15:43-Cos mi chtěla říct?
-Nic...
01:15:47Po svaté Markétě už nebudu muset prosit.
01:15:52Viktorko!
01:15:57Mám ti dát tohle.
01:16:01-Od koho?
-Však ty víš. Přečti si to...
01:16:10-Tak co mu mám vyřídit?
-Nic... nic... nic.
01:16:48Proč mi nedáš pokoj?
01:16:56Nesmíš na něj myslet.
01:16:59Každé pomyšlení musíš zahnat vší mocí.
01:17:03A když jdeš polem, nedívej se za sebe ani kolem.
01:17:08A ne, aby ses mu dívala do očí.
01:17:12Kdyby na tebe promluvil, neposlouchej ho.
01:17:16I kdyby mluvil jako anděl.
01:17:19Všechno jsem zkoušela. Nic to není platný.
01:17:23Musíš sama chtít, jinak se ho nezbavíš.
01:17:27Tady ten škapulíř nos ve dne v noci při sobě.
01:17:31Posílí tě to ve tvém odhodlání. A jemu se musíš vyhýbat.
01:17:38Je pořád jako stín.
01:17:41Však tady věčně nebude. Přimašírovali. Odmašírujou.
01:17:47Kdy?!
01:17:48Říkáš to, jako když se bojíš.
01:17:52Všechno záleží jenom na tobě, jak ty sama budeš chtít.
01:17:59Ať se pohnu, kam chci, všude vidím jeho oči.
01:18:03Už se ani pomodlit nemůžu.
01:18:06Přitom mám strach, že odejde.
01:18:09Lásce se člověk neubrání. Z lásky se narodil.
01:18:14Sama jsem to poznala, když jsem byla jako ty. V Kladsku.
01:18:20Já tam šla s poutníky ne na pouť, ale abych ho viděla.
01:18:26Abych se s ním rozloučila.
01:18:29A vidíš, domů jsem pak přišla už jenom dát našim sbohem.
01:18:35Ale kdybych byla mladá, udělala bych to zas.
01:18:46A zůstali jste spolu?
01:18:47Až mi ho ta nešťastná vojna vzala.
01:18:51Kdyby té nebylo, mohli jsme tu být spolu dodnes.
01:18:57Jestli ho máš ráda, žádné zaříkání ti nepomůže.
01:19:04O svaté Markétě budu vdaná...
01:19:13Byla jste vždycky šťastná?
01:19:16Žádná růže nekvete celý rok.
01:19:25Slyšíte, babičko? Slavík. O čem si asi zpívá?
01:19:44- STÁLE ZVUK SEČENÍ -
01:21:26Viktorko...
01:21:30Viktorko, slyšíš?
01:21:39-Co se stalo?
-Kde máš škapulíř?
01:21:53Už jsme holubičku chytili.
01:22:05A to tenkrát, když nám muzikanti,
01:22:10a to tenkrát, když nám muzikanti troubili.
01:22:18Hrajte muzikanti vesele.
01:22:30Dokud já mám svůj zelený věnec,
01:22:35dokud já mám svůj zelený věnec na hlavě.
01:22:49Já ti tak závidím.
01:22:54Koho?
01:22:57Po Václavu půjde táta na vejminek. Budeš svou paní...
01:23:05Každej mi tě závidí...
| Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I Babičku Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka. |
| Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. |
