Jarmila Kurandová a Libuše Šafránková ve slavném televizním filmu podle románu Boženy Němcové (1971). Dále hrají: L. Geprtová, E. Pardus, M. Myslíková, Z. Matouš, K. Fialová, M. Vášáryová, P. Čepek, J. Hrušínský, J. Obermaierová, J. Wohanka, V. Ron, H. Růžičková, J. Moučka, O. Vlach a další. Scénář F. Pavlíček. Kamera J. Šámal. Režie A. Moskalyk, od jehož narození letos uplynulo 90 let
00:03:39 Řekni, kdo tě zaklel a já tě odčaruji...
00:03:46 Je to princ! Začarovaný!
00:03:56 -Pojď se podívat.
-Kdo je to? -Pěnkavinka.
00:04:01 Ona umřela? Půjdeme jí za družičky na pohřeb.
00:04:05 Napřed musíme naproti babičce.
00:04:08 -A když nepřijede?
-A přijede. Já to vím.
00:04:21 Co jsem ti říkal? Nepřijede...
00:04:25 Jaká asi bude?
00:04:39 Děti - domů!
00:04:49 Barunko!
00:05:06 Stříká, stříká, dědek bábu štípá, kápe, kápe, dědek bábu škrábe.
00:05:11 Prší, prší, dědek bábu suší!
00:05:13 Jdi si řvát na louku! Vyplašil s ho.
00:05:25 -Pojďme si hrát na paní Růžovou.
-Ále. To by nás muselo být víc.
00:05:31 Já budu jako deset kamarádek. Jako - jo? Tak začni.
00:05:41 Přišla jsem si pro zlaté klíče. Spadly mně do truhlice.
00:05:44 -Čím je mám dostat?
-Zlatým háčkem.
00:05:46 -Jak se ten háček jmenuje?
-Adélka!
00:05:49 -Klekni, kozo, do zelí! Kam koukáš?
-Do nebe.
00:05:53 -Co tam vidíš?
-Pána Boha.
00:05:54 -Na čem sedí?
-Na zlatém trůnu.
00:05:56 -Co drží v ruce?
-Housku.
00:05:58 -Dal ti kousek?
-Dal.
00:06:00 -A poděkovala jsi mu?
-Poděkovala.
00:06:02 Umyla jsi babičce a dědečkovi nohy?
00:06:04 My dědečka nemáme. A babička ještě nepřijela.
00:06:07 - JEDE KOČÁR -
00:06:18 Aááá!
00:06:22 Postůj chvilku. Já ho pošimrám!
00:06:28 Áááá.
00:06:44 Naučíš mě taky čarovat? Víš co? Pojďme dělat panenky.
00:06:49 Z bezové duše.
00:06:57 Ta bude moje... tahle bude tvoje.
00:07:02 Jednu pro maminku... Uděláme taky jednu pro babičku?
00:07:06 - JEDE KOČÁR -
00:07:08 Neslyšelas? Jako by řehtali koně.
00:07:13 Vytáhni ji, honem! Utopí se.
00:07:19 Babička! Babička přijela! Babičko!
00:07:32 Mami! Mami! Babička přijela!
00:08:51 -Ty jsi Barunka...
-Babičko.
00:08:57 Babičko, my jsme se na vás načekali.
00:09:00 Moje zlaté děti. Co jsem se na vás natěšila.
00:09:08 -Já chci taky, babičko! Já taky!
-To víš, že taky.
00:09:16 Co jste nám přivezla, babičko!
00:09:20 Tak mě tu máš, Terezko.
00:09:28 Tak tebe si tedy vyvolila?
00:09:32 Jan trochu česky rozumí, ale mluvit...
00:09:35 Jen aby se vám, maminko, u nás líbilo.
00:09:38 Hezké stavení - už zdaleka.
00:09:45 Babičko, ty se mi líbíš. Líbím se ti taky?
00:09:49 To víš, že se mi líbíš.
00:09:55 Vy jste, babičko, hezčí než z pohádky.
00:09:58 Tak se podívejte, co tu mám.
00:10:10 A ještě něco vám babička přivezla.
00:10:19 To je pro vás.
00:10:20 Děkujeme, babičko.
00:10:31 Podívejte se!
00:10:35 Jéééé...
00:10:45 -Které bude moje?
-Vyber si pěkně sama.
00:10:52 To je dobře, že jste přijela. Umíte pohádky?
00:10:58 Když si je naučíš, budou za tebou běhat jako psíčkové.
00:11:02 -A za mnou taky?
-To víš, že budou.
00:11:06 Tak dost, děti, nechte babičku odpočinout.
00:11:09 Ale, přej nám tu radost, Terezko. Vždyť jsme rádi, že se máme.
00:12:27 Babičko!
00:12:31 Co ještě ponocuješ?
00:12:33 Když mně se dnes vůbec nechce spát.
00:12:35 Adélce jsem musela zazpívat ukolébavku.
00:12:39 Ale ty už jsi veliká.
00:12:41 Aspoň mně ji přeříkejte.
00:12:43 Ukolébavku, školačce?
00:12:50 Tak tuhle znám ještě od své babičky...
00:12:55 Spi, děťátko, spi, dám ti jabka tři:
00:13:02 jedno bude červené, druhé bude zelené,
00:13:08 třetí bude bílé, Pánu Bohu milé...
00:13:16 A teď dobrou noc.
00:13:23 A, babičko, proč máte takové bílé vlasy?
00:13:26 Až budeš stará, taky budeš jinačí než dnes.
00:13:30 Ale mně se líbí. Jsou jako stříbro. Smím vás povískat?
00:13:35 Kdyby tě viděla maminka, takhle pozdě. Počkej, přinesu hřeben.
00:13:50 Jů, vy máte krásných věcí.
00:13:57 Tuhle kanafasku mám už padesát let...
00:14:09 A tenhle kabátek nosívala už tvoje prababička.
00:14:14 Babičko, povězte mi pohádku.
00:14:17 Kteroupak bys ráda?
00:14:19 Tu o Marušce, jak ji otec vyhnal, když mu řekla,
00:14:22 že ho má ráda jako sůl.
00:14:23 Ale vždyť jsem ti ji povídala včera.
00:14:25 Ale ne celou.
00:14:27 Jenom jak se Marušky ujala v lesích hodná stařenka.
00:14:30 Jak potom král poznal, že Marušce ukřivdil...
00:14:34 A jak to bylo dál?
00:14:36 Marušce se stýskalo po domově.
00:14:40 Ale jinak se jí v lesní chaloupce vedlo dobře.
00:14:45 Až jí jednou ta stará moudrá žena řekla, že je čas,
00:14:51 aby se vrátila domů.
00:14:55 Jak bych se mohla vrátit, když mě otec nechce?
00:15:00 rozplakala se Maruška.
00:15:02 A tu jí ta moudrá žena začala vyprávět co se doma děje.
00:15:10 Sůl že je tam vzácnější než zlato a drahé kamení.
00:15:16 A otec, že se trápí, jak Marušce ublížil.
00:15:22 Chtěla bych se ti odměnit za to, žes mi tak věrně sloužila.
00:15:28 Řekni, co by sis přála?
00:15:32 -Hrstku soli.
-Nic víc?
00:15:35 Jen trochu soli pro tatínka.
00:15:38 Dobrá. Když si jí tolik vážíš, ať ti nikdy nechybí.
00:15:45 Dám ti jí plnou brašnu. A tady máš proutek.
00:15:51 Až budeš doma po tři dny, vezmi ten proutek
00:15:56 a jdi s ním po větru.
00:15:59 Až přejdeš tři doliny a tři vrchy, švihni proutkem o zem.
00:16:06 Až se na tom místě země otevře, vejdi dovnitř
00:16:11 a co tam najdeš, bude tvoje věno. Budeš si to pamatovat, Maruško?
00:16:21 Já nejsem Maruška, já jsem Barunka.
00:16:43 - ZAKOKRHÁ -
00:16:51 Barunko, vstávej, kuřátka už tě volají.
00:16:59 A víš-li, kdo ti zpívá pod oknem?
00:17:05 Chodí v koruně, král není, nosí ostruhy, rytíř není.
00:17:13 Má šavli, husar není, k ránu budívá, ponocný není.
00:17:22 Kdo je to? Hádej!
00:17:30 Dneska večer žádné ponocování.
00:17:33 A zítra za to budeš od svítání jako čečetka.
00:17:53 Čičinka! Čičí. Na.
00:18:02 Pipi, pipi.
00:18:18 Ťutinka, ťuťu, ťuťu. Pojď, malá, pojď, pojď!
00:18:30 Dobré jitro, babičko! Já jsem zaspala.
00:18:36 Daremná hospodyně!
00:18:48 Taky vás studí? Brrr.
00:18:50 Nejdřív studí, ale potom hřeje.
00:19:37 - ZPÍVÁ PTÁČEK -
00:19:43 Ten má notu, pane -
00:19:45 - PÍSKÁNÍ -
00:19:50 Dobré jitro, babičko! Dobré jitro, Barunko!
00:19:53 Dobré jitro, Viktorko!
00:19:56 Dobré jitro, Viktorko!
00:20:00 - VIKTORKA SI PÍSKÁ - Ta má notu, pane.
00:20:16 A jestlipak bys, Adélko, dokázala tohle?
00:20:19 Naše lomenice je mezi všemi lomenicemi ta nejlomenicovatější.
00:20:23 Naše lomenice je mezi všemi lomi - lomicemicemi -
00:20:29 Lomenicemi ta nejlomenicovatější. No tak ještě jednou!
00:20:36 Já už nehraju.
00:20:45 No no no no! Jen pojďte pěkně ke stolu.
00:20:48 Vždyť jste sotva po obědě!
00:20:49 Cizí vždycky líp chutnají než domácí.
00:20:51 -Jen je nechte.
-No tak, Jene!
00:20:54 Já vždycky říkám, že děti mají kachní žaludek.
00:21:05 To by nebyla ani neděle, kdybyste k nám nepřišla na kus řeči.
00:21:08 Však jsem si už myslela, že se ani nedostanu.
00:21:11 Včely se mi zdály nepokojné.
00:21:15 Já si jdu hrát za Mančinkou.
00:21:17 Tak běž!
00:21:19 Jenom se mi neumaž!
00:21:25 To je málo.
00:21:26 Tak si nechte pečínku a my si necháme buchty.
00:21:28 -Počkej, nějak se domluvíme.
-Ať přidá.
00:21:35 To voní.
00:21:37 S mákem...
00:21:43 -Co je to?
-Zajíčkové...
00:21:46 -Zajíčkové jsou větší.
-Pečínka.
00:21:48 -Já chci ještě kousek.
-Konec posvícení!
00:21:51 My vám zase přinesem, až táta upeče.
00:21:53 Pojďte si hrát!
00:22:12 Zkus to!
00:22:17 Zkus to taky.
00:22:26 Pojď!
00:22:30 Pojď! Ty se bojíš?
00:22:33 Čeho? Vždyť to nic není!
00:23:18 Jé, táta! Schovej ten pekáč!
00:23:23 Cilko, pomoc!
00:23:26 Cilkóóó! Cilko, pomóc!
00:23:30 Kde jsou ty veverky?! Kde je ten pekáč?!
00:23:33 Já vám dám veverky, haranti zatracení!
00:23:38 Kde je ten pekáč?
00:23:42 Já vám dám veverky!
00:23:45 Neříkala jsem, že zajíčkové jsou větší?
00:23:48 Veverky? Podívejme na mlsouny. A šmakovaly vám, šmakovaly?
00:23:55 Fuj, ty! Jako pohani!
00:23:58 My mysleli, že to jsou zajíčkové, ale byli moc malí.
00:24:02 Ty vám voněly...
00:24:02 A tu Kudrnovic čeládku mně sem netahej.
00:24:05 Člověk nikdy neví, po čem ztloustne.
00:24:07 Kočky prý jsou mnohem lepší.
00:24:10 Však nám Cilka slíbila, že až budou mít kocoura...
00:24:13 Já ti dám kocoura! Ale honem, utíkej se umejt!
00:24:24 A nezbylo vám opravdu nic na ochutnání?
00:24:28 My vás..., my vás... příště... hepčí!
00:24:33 Pozvem.
00:24:35 Věrná pravda! Věrná pravda.
00:24:38 Radši se zvednem.
00:24:39 Ty děti by vám ještě obrátily mlýn vzhůru nohama.
00:24:44 -Tak s pánembohem.
-Spánembohem.
00:24:47 -Spánembohem. -Spánembohem.
00:24:57 Tak teda spánembohem. A přijďte zas.
00:24:59 Spánembohem.
00:25:40 Podívej, co jich přiběhlo!
00:26:04 Viděla jsem vílu. Tamhle.
00:26:07 Tady žádné víly nejsou.
00:26:18 A je to víla!
00:26:20 Hloupá. To je přece slečna Hortensie.
00:26:23 Dobrý den, slečno Hortensie.
00:26:33 -Kdo je ta maličká?
-Adélka.
00:26:41 -Já mám berunku!
-Ukaž.
00:26:45 Ona mi utekla.
00:26:49 Ale neutekla.
00:26:54 Podívej, jak poletí. Pinka, linka, uletěla pánubohu do okýnka.
00:27:01 Rozlila tam hrnec mléka.
00:27:03 Tys ji postrčil. To se nesmí.
00:27:06 Slečno Hortensie, pojď se podívat, my jsme dali mravencům drobečky
00:27:10 a tam se ti jich vyrojilo!
00:27:15 -A kde jste nechali Barunku?
-Šla s babičkou na koření.
00:27:19 Ony šly natrhat kouzelné kvítí.
00:27:23 Proč pořád pospíchají?
00:27:25 Stavějí si dům a opravují ho. A opatrují děti.
00:27:30 Když některý umře, tak ho odnesou na mravenčí hřbitov a hlídají,
00:27:34 aby je nepřepadli nepřátelé.
00:27:36 A jak si rozumějí, když nedovedou mluvit?
00:27:38 Vidíš, jak se dotýkají tykadly?
00:27:41 To oni si tak povídají? Já myslela, že si dávají pusinky.
00:27:48 -Slečno Hortensie!
-Barunko, ty jsi vyrostla.
00:27:55 Já jsem myslela, že je to víla.
00:27:58 -Krásné.
-Na věnce. Půjdeme za družičky.
00:28:01 -Můžeš jít s námi.
-Já už jsem na to moc velká.
00:28:19 Pozdrav pánbůh, milostivá paní.
00:28:21 To jsou Proškovic a ty jsi jejich babička?
00:28:24 -Matka jejich matky.
-Vrátíme se?
00:28:32 -Máš krásná vnoučata.
-Chválabohu.
00:28:35 -Už jahody?
-Podej paní kněžně.
00:28:39 Jsou čerstvé. Nasbíraly jsme je cestou.
00:28:42 Děkuji za dárek. Přijď někdy s dětmi.
00:28:45 Ráda tě uvidím.
00:29:00 -Půjdeme na zámek! Pozvala nás!
-Pozvala babičku.
00:29:03 A s dětmi. Řekla - s dětmi.
00:29:06 Babičko, vezmete nás s sebou?
00:29:08 Dočkejte času. Ať nás raději pozvou dvakrát, než bychom jednou
00:29:12 přišli nevhod. A hajdy domů!
00:29:15 Půjdeme na zámek!
00:29:21 Ta byla krásná, jako královnička. Že byla jako královna?
00:29:27 Jenom kdyby měla na hlavě korunku.
00:29:31 A jaké měla hezké jméno. Jako kytička.
00:32:48 Vítám tě, stařenko.
00:33:01 -Babičko, podívejte. Co je to?
-Káně.
00:33:12 Pozdrav pánbůh. Pytlačil na dvoře. Chodil na kuřata.
00:33:17 Vy jste nás polekal.
00:33:20 A my jsme byli u paní kněžny.
00:33:23 A povídali jsme si se slečnou Hortensií.
00:33:32 Dal bys nám péro?
00:33:52 Chceš, Barunko?
00:33:55 Ty mě znáš? A jak říkají tobě?
00:34:00 -Orlík.
-To je divné jméno.
00:34:26 Vrať mi ho.
00:34:28 Dám ti jiné. Tohle si nechám na památku.
00:34:36 -Chtěl bys mít křídla?
-A ty?
00:34:44 - JÁSOT -
00:34:51 - VÝSKÁNÍ -
00:35:27 - ZAČALA HRÁT HUDBA -
00:36:21 A já mám taky svou hvězdu? A vy, babičko?
00:36:33 -A Viktorka?
-Každý.
00:36:39 A komu patří ty, co padají? Kam asi zapadnou?
00:36:43 Bůhví kam.
00:36:51 Kam dopluje? Až k mlýnu?
00:36:57 Dál. Až k velkému splavu a okolo Barvířského kopce až k pivovaru.
00:37:03 -A potom?
-Popluje až do moře.
00:37:08 A co se s ním stane v moři?
00:37:10 Bude se houpat na vlnách a ty jej vyhodí na hřeh.
00:37:14 A tam ho zdvihne nějaký chlapec.
00:37:18 A jak se jmenuje ten chlapec?
00:37:21 A pomyslí si: Kdopak tě asi, proutku, pustil po vodě?
00:37:27 Jistě tam někde sedělo děvčátko...
00:37:31 Adélka, viď?
00:37:33 A donese proutek domů, zasadí ho do země a z proutku
00:37:37 vyroste stromeček.
00:37:40 -A potom?
-Babičko! -Chachacha.
00:37:54 Kdepak jste byli tak dlouho, školáci?
00:37:57 My máme hlad!
00:37:59 No tak, ven s tím.
00:38:02 Pořád mu říkám, aby...
00:38:05 Jan zlobil, pral se a stál na hanbě.
00:38:08 Já si nezačal.
00:38:09 Nezbedo. Tak běžte, abyste mi neumřeli hladem.
00:38:12 Povíme si to po obědě. No tak, no tak, no tak!
00:38:16 Počkejte na mě!
00:38:19 Babičko, podívejte!
00:39:17 Až se vrátíš, tak budu takhle velký.
00:39:19 Každý týden jednu smažu.
00:39:21 Kdo se vrátí dřív? Ty nebo, vlaštovičky?
00:39:33 No tak, Terezko, neplač. Služba je služba.
00:39:38 Sama tu nebudeš. Jemu bude možná ve Vídni hůř.
00:40:52 - ZPÍVÁ PTÁČEK -
00:41:01 Slyšíš, co říká? Jeník, zloděj, chyť ho, chyť ho.
00:41:34 Jako tvoje vlasy, babičko.
00:41:37 Babí léto.
00:41:40 -Proč se tomu říká babí léto?
-Kdo ví?
00:41:44 -Ale ty přece víš všechno.
-Co tě napadá.
00:42:03 Pojďte, holky, do oborky, my tam půjdem s vámi,
00:42:07 půjdeme se podívati, jsou-li trnky zralý.
00:42:10 Nejsou zralý, jsou kyselý, půjdem na ně až v neděli.
00:42:14 Babičko, zazpívej mi. o té divoké husičce.
00:42:20 Husička divoká, letěla zvysoka,
00:42:28 přišel na ni střelec, střelil ji do boka.
00:42:37 Střelil ji do boka.
00:42:47 Kdepak je asi slečna Hortensie?
00:42:49 Ve Vídni přece, nevíš?
00:42:51 A babičko, jak se jmenuje tamhle ten dlouhý vrch?
00:42:55 To je Hejšovina.
00:42:57 Tam znám každou stezku.
00:42:59 Tam v těch horách leží Kladsko. Tam se narodila vaše matka.
00:43:05 A v tu stranu jsou Vambeřice a Varta.
00:43:09 A jak to všechno víte?
00:43:11 Tam jsem prožila pár šťastných let.
00:43:15 Podívejte se, slunce jde spát v šarlatu.
00:43:20 Zítra bude větrno.
00:43:24 No a poženeme domů.
00:43:27 Každý pěkně svůj košíček. Jabka, šípky...
00:43:32 Jan povede straku.
00:43:35 Ať cestou nic nepoztrácíte!
00:44:38 Neplač už, meluzíno, neplač.
00:44:45 Dej najíst děťátku...
00:45:01 Všimla jste si, že ta meluzína má hlas jako Viktorka?
00:45:39 Babička má pravdu - Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.
00:45:51 -Tak, děti, spát.
-Ještě nebyla pohádka.
00:45:57 Povězte nám pohádku, babičko.
00:45:59 Už jsem vám všecky pověděla.
00:46:02 My si taky rádi poslechneme. Povídejte.
00:46:09 To bylo jedno děvče. Jmenovalo se Bětuška.
00:46:14 Její matka byla vdova.
00:46:17 Měli jen roztrhanou chaloupku a v chlívku dvě kozy,
00:46:21 které Bětuška pásávala u březiny.
00:46:25 Matka jí dala na pastvu vřetánko a přikázala,
00:46:30 aby večer bylo plné.
00:46:33 A protože neměla kužel, otočila jí len jen tak okolo hlavy.
00:46:39 Milá Bětuška si na pastvě sedla pod strom, levou rukou tahala
00:46:46 z hlavy vlákna a pravou spouštěla vřetánko, že jen po zemi frčelo.
00:46:54 Jedenkrát, v pravé poledne, když si chtěla odpočinout,
00:47:01 zatancovat mezi stromy, kde se vezme, tu se vezme,
00:47:07 stojí před ní překrásná panna.
00:47:14 Roucho má jako pavučina, od hlavy k pasu jí splývají zlaté vlasy.
00:47:22 A na hlavě má věnec z lesních květin.
00:47:31 Bylo by to pro vás terno, kdyby tě vzali na službu do dvora.
00:47:35 Ušel bys vojně.
00:47:37 Však mám slíbeno, že mě pan správce vezme o žních.
00:47:41 A do roka by mohla být veselka.
00:47:43 (Pantáta) To už vyřezáváš na kolébku? Chachacha...
00:47:51 -Běž už taky spát, běž.
-Dobrou noc.
00:47:59 Že si nedáte trochu pozor na to, co říkáte.
00:48:02 Nedávno to byla ještě taková čečetka...
00:48:08 Kdo by se nadál?
00:48:47 Ukážeš mi, cos upředla, Bětuško?
00:48:49 Já nejsem Bětuška, já jsem...
00:48:51 Za to, že jsi poslušná a věrná, smíš vyslovit tři přání
00:48:57 a já ti je splním.
00:48:59 Ať už je jaro.
00:49:11 -Teď vyslov druhé přání.
-Aby se už tatínek vrátil.
00:49:35 A třetí přání, Barunko?
00:49:42 Barunko!
00:49:45 Aby Viktorka - aby Viktorka. Babičko.
00:50:43 Otloukej se, píšťaličko, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati
00:50:49 knížeti pánu a on ti dá ránu,
00:50:53 až doletíš ke zlatému džbánu, huš, huš, huš, vrazím do tě nůž.
00:51:01 Vrazím do tě kudličku, vyrazím ti dušičku.
00:51:04 Vrazím do tě zavíráček, budeš zpívat jako ptáček.
00:51:15 Počkejte na nás!
00:51:29 Buku, buku, buku, otevřete ruku, panímámo zlatá, vyjděte před vrata.
00:51:38 Koledy nám dejte, nic se nám nesmějte!
00:51:50 -Pozdrav pánbůh, panímámo.
-A kde je Barunka?
00:52:26 -A koledu jsi zapomněl?
-Hej, holka, dej vejce.
00:52:29 -Nemám je.
-Vydluž se!
00:52:30 -Od koho?
-Od strejce!
00:52:43 Ale, Terezko...
00:52:48 -Vždyť jsou to děti!
-Právě proto.
00:53:01 Když si na tebe vzpomenu, vždycky bych ti toho napovídal.
00:53:06 A když tě pak uvidím...
00:53:08 -A co bys mi chtěl povídat?
-Bojím se, abys ses nezlobila.
00:53:15 Tuhle jsem malovala pro tebe.
00:53:39 Přijeli z Vídně. Tatínek!
00:54:16 -Slečno Hortensie!
-Barunko, ty jsi vyrostla.
00:54:22 -Krásné kvítí.
-Na věnce. Půjdeme za družičky.
00:54:27 Pozdrav pánbůh, milostslečno.
00:54:32 Co to tu tak voní?
00:54:34 Mateřídouška, řebíček, milovník.
00:54:39 Milovník?
00:54:42 To my tak říkáme téhle třezalce.
00:54:45 -Byla jste někdy za družičku?
-V Itálii. To už je dávno.
00:54:50 Slečna byla domovem v Itálii?
00:54:53 Já myslela, že ve Vídni?
00:54:55 Tam si mě přivezla paní kněžna, když umřela moje maminka.
00:55:01 Byly přítelkyně.
00:55:04 Ale domov...
00:55:07 Taky jsem prošla kus světa, dokud žil můj Jiří. Byl voják.
00:55:14 A já vandrovala s ním až do konce. Vím, jak člověku chybí domov.
00:55:21 -Ale byli jste spolu.
-Ty umíš krásně malovat.
00:55:37 -Kdo je to?
-Nebuď zvědavá, budeš brzy stará.
00:55:43 To je malíř, který mě učil malovat. Doma.
00:55:55 Vrátíme se?
00:56:01 Pozdrav pánbůh, milostivá paní.
00:56:04 Máš krásná vnoučata. Zdravé děti. Veselé.
00:56:08 -Kde je radost, je i zdraví.
-Radost?
00:56:14 Stesk člověku nepřidá rozmar. Ani zdraví.
00:56:19 Kdoví, jestli milostslečna...
00:56:21 Přijď někdy s dětmi. Ráda tě uvidím. Přijdeš?
00:56:33 Proč je Hortensie pořád smutná?
00:56:39 Vadne. Musíš je dát doma do sklípku a pokropit vodou.
00:56:45 Barunko! Pojď s námi na čarovné kvítí!
00:56:49 Smím?
00:57:06 Mladost - radost.
00:58:19 Dobrou noc, babičko.
00:58:20 Dneska bych tančila až do rozednění. Jako čarodějnice.
00:58:23 -A cože jdeš sama?
-Já se nebojím.
00:58:30 A takový, aby se mi z něj srdce rozbušilo,
00:58:32 takový se ještě nenarodil!
00:58:42 Stejně je ze všech nejhezčí!
00:58:46 Podívejte, co je hvězd.
00:58:50 Která je asi vaše?
00:58:54 A moje...?
00:59:00 Možná, že Viktorčina je nejzářivější.
00:59:03 Je pozdě, Barunko. Půjdeme spát.
00:59:08 Mně je tak teskno, babičko.
00:59:13 Slyšíte to? Jako by něco šeptalo.
00:59:18 To si větřík pohrává s listím. Dobře dělá.
00:59:24 A proč?
00:59:26 Protože stromy se k sobě sklání.
00:59:29 Říká se, když stromy ve květu se líbají a objímají,
00:59:34 že bude hojná úroda.
00:59:38 Stromy se líbají a objímají?
00:59:50 Mně je tak smutno, babičko.
00:59:55 A krásně.
00:59:57 Vždyť já vím, děvenko moje zlatá.
01:00:34 -Tak si nedáš říct?
-Zpíváš pořád jenom dokolečka.
01:00:37 Jako flašinet.
01:00:39 -A nebo čekáš na přespolního?
-Přespolní jako zdejší.
01:00:49 Myslíš si, že Toník Šímovic je lepší než já?
01:00:51 Stejné motovidlo jako ty. Vždyť ho ani neznám.
01:01:00 Už ti ho mustrujou.
01:01:11 Pantáto, nedali mi pokoj, mluvili do mě, mluvili,
01:01:16 tak jsem jim slíbil, že...
01:01:19 Tak si sedni.
01:01:25 -Já se ohlídám sama, nemusíš mít starost. -Přijdeš?
01:01:28 Teď nemůžu. Vidíš, co je tu lidí.
01:01:43 Panímámo, šup a do kola!
01:01:52 Panímámo, vy máte nožky jako srnka. Lehká jak pírko.
01:02:19 -To je párek, co? Jako kvítek.
-Ale no tak...
01:02:27 To u nás jsme k hostům přívětivější.
01:02:30 -K nezvaným taky?
-Když táta pořád chtěl.
01:02:32 Já jsem taky chtěl. Už dlouho, jenomže jsem si netroufal.
01:02:37 A teď si troufáš? Napil ses na kuráž?
01:03:13 Všechno se porovná. Mládí ať se vydovádí.
01:03:21 Na rozloučení, mý potěšení, postavím pod okny máj.
01:03:37 Aby věděli falešní lidi, že jsem já chodíval k vám...
01:03:44 Kolikrát jsem ti říkala, že jí moc nadržuješ. Teď to máš.
01:03:52 Kdybys mě chtěla, já bych...
01:03:59 Já nevím, co bych...
01:04:04 Viktorko, proč jsi taková?
01:04:06 Ty mě nechceš.
01:04:09 U nás se říká: Chytrému napověz a hloupého trkni.
01:04:13 Jenže já nemám rohy.
01:04:18 Jen abys nepřebrala.
01:04:31 Kristla. Kristla.
01:04:34 Hezký holka...
01:04:40 Kdyby chtěla, dostala by prstýnek...
01:04:52 Třeba mě má milá zanecháš, přece jsem na světě rád...
01:05:01 Kudrno, tu mou! Já to platím.
01:05:15 -Já ho přerazím vejpůl!
-Poradím si s ním sama.
01:05:18 -Přijdeš?
-Až budu mít uklizeno.
01:05:20 Počkej pod oknem.
01:05:52 Ááááá!
01:06:00 Může mě Pánbůh dát, že budu milovat...
01:06:08 Milovat.
01:06:50 ...děvče jak karafiát -
01:06:55 milovat.
01:07:14 Zastavit, stát!
01:07:18 Pohov.
01:07:57 Kdyby k nám nakvartýrovali aspoň nějakýho mladšího.
01:08:00 Spíš? Co je ti?
01:08:06 Ty jsi ale divná.
01:08:08 To já bych se vdávala hned, kdyby mě Toník chtěl.
01:08:13 -Pojď se podívat...
-Zavři!
01:08:15 Vždyť sem není vidět!
01:09:24 Viktorko, vrať se, tam je hluboko!
01:10:04 Viktorko!
01:10:08 Já nechci.
01:10:32 Kde ses tu vzal?
01:10:35 Nehněvej se.
01:10:47 -Dej mi ty korále.
-K čemu by ti byly?
01:10:50 Abych měl něco od tebe.
01:12:24 Babičko, můžu jít s váma?
01:12:51 Já jsem se nechtěla vdávat.
01:12:53 Ale teď, kdyby to radši bylo už dnes.
01:12:57 Možná, že by se mi ulevilo.
01:13:00 Já nemám chvilku klidu, já v noci nespím.
01:13:03 A co vaši?
01:13:04 Nikdo to neví. Matce se s tím nedokážu svěřit.
01:13:09 Kdybych vzkázala Toníkovi, přišel by jako na koni.
01:13:13 -A máš ho ráda?
-Snad bych si zvykla.
01:13:20 Tak co mám dělat?
01:13:22 V tom ti, děvče, nikdo neporadí.
01:13:24 A kdyby i krásně radil, málo ti to bude platné,
01:13:29 zahleděla ses.
01:13:31 Někdy si myslím si, že mi učaroval.
01:13:33 Zrno vzklíčí jenom, když padne do úrodné půdy.
01:13:38 Proč se to muselo stát zrovna mně?
01:13:40 Nerouhej se, nejsi jediná, koho trápí láska.
01:13:45 A kdo ví, není-li na tom hůř ten, komu se zdaleka vyhne.
01:13:49 Babičko, poraďte mi...
01:13:53 Srdce ti poví. A svědomí.
01:14:09 -Co se stalo Viktorce?
-Bojí se.
01:14:13 Toho vojáka?
01:14:17 Tak proč pláče?
01:14:19 Taky to jednou poznáš, děvenko.
01:14:33 Tak svatba by byla kdy? Na svatou Markétu, ne?
01:14:37 Čím dřív, tím líp.
01:14:39 Jsme s Toníkem sami a potřebujeme pomoc o žních.
01:14:42 Tak tady podepište.
01:14:48 Tak, teď panímáma. Tak, paňmaminko...
01:15:03 Ta je důkladná. Tak a tady pantáta. Namočit, tak.
01:15:17 Tak a můžeme to zapít.
01:15:21 -Maminko, na.
-Sousedi. -Poslužte si.
01:15:31 -Děkuji.
-Tak, děti, ať vám Pánbůh požehná.
01:15:36 Já jsem ti něco chtěla říct.
01:15:38 -Viktorko, prosím tě...
-Ne! -Au.
01:15:43 -Cos mi chtěla říct?
-Nic...
01:15:47 Po svaté Markétě už nebudu muset prosit.
01:15:52 Viktorko!
01:15:57 Mám ti dát tohle.
01:16:01 -Od koho?
-Však ty víš. Přečti si to...
01:16:10 -Tak co mu mám vyřídit?
-Nic... nic... nic.
01:16:48 Proč mi nedáš pokoj?
01:16:56 Nesmíš na něj myslet.
01:16:59 Každé pomyšlení musíš zahnat vší mocí.
01:17:03 A když jdeš polem, nedívej se za sebe ani kolem.
01:17:08 A ne, aby ses mu dívala do očí.
01:17:12 Kdyby na tebe promluvil, neposlouchej ho.
01:17:16 I kdyby mluvil jako anděl.
01:17:19 Všechno jsem zkoušela. Nic to není platný.
01:17:23 Musíš sama chtít, jinak se ho nezbavíš.
01:17:27 Tady ten škapulíř nos ve dne v noci při sobě.
01:17:31 Posílí tě to ve tvém odhodlání. A jemu se musíš vyhýbat.
01:17:38 Je pořád jako stín.
01:17:41 Však tady věčně nebude. Přimašírovali. Odmašírujou.
01:17:47 Kdy?!
01:17:48 Říkáš to, jako když se bojíš.
01:17:52 Všechno záleží jenom na tobě, jak ty sama budeš chtít.
01:17:59 Ať se pohnu, kam chci, všude vidím jeho oči.
01:18:03 Už se ani pomodlit nemůžu.
01:18:06 Přitom mám strach, že odejde.
01:18:09 Lásce se člověk neubrání. Z lásky se narodil.
01:18:14 Sama jsem to poznala, když jsem byla jako ty. V Kladsku.
01:18:20 Já tam šla s poutníky ne na pouť, ale abych ho viděla.
01:18:26 Abych se s ním rozloučila.
01:18:29 A vidíš, domů jsem pak přišla už jenom dát našim sbohem.
01:18:35 Ale kdybych byla mladá, udělala bych to zas.
01:18:46 A zůstali jste spolu?
01:18:47 Až mi ho ta nešťastná vojna vzala.
01:18:51 Kdyby té nebylo, mohli jsme tu být spolu dodnes.
01:18:57 Jestli ho máš ráda, žádné zaříkání ti nepomůže.
01:19:04 O svaté Markétě budu vdaná...
01:19:13 Byla jste vždycky šťastná?
01:19:16 Žádná růže nekvete celý rok.
01:19:25 Slyšíte, babičko? Slavík. O čem si asi zpívá?
01:19:44 - STÁLE ZVUK SEČENÍ -
01:21:26 Viktorko...
01:21:30 Viktorko, slyšíš?
01:21:39 -Co se stalo?
-Kde máš škapulíř?
01:21:53 Už jsme holubičku chytili.
01:22:05 A to tenkrát, když nám muzikanti,
01:22:10 a to tenkrát, když nám muzikanti troubili.
01:22:18 Hrajte muzikanti vesele.
01:22:30 Dokud já mám svůj zelený věnec,
01:22:35 dokud já mám svůj zelený věnec na hlavě.
01:22:49 Já ti tak závidím.
01:22:54 Koho?
01:22:57 Po Václavu půjde táta na vejminek. Budeš svou paní...
01:23:05 Každej mi tě závidí...
| Jednu a tutéž událost vidí jinak dítě, jinak člověk dospělý, jinak člověk starý. I Babičku Boženy Němcové jsme četli, čteme a budeme číst stále jinak. Jako děti jsme ji četli bezmála jako pohádku a nejvíc nás zaujaly postavy Jeníka, Adélky, Barunky, psů Sultána a Tyrla. Příběh Kristly z hospody a jejího milého Jakuba nás zaujal ve dvaceti, mnohem, mnohem později jsme porozuměli nářku Viktorky. Ale to jsme se pak dívali zase docela jinak na hry dětí ze Starého bělidla, to už jsme v Adélčiných věčných otázkách slyšeli otázky vlastních dětí, to už jsme věděli, co znamená prázdnota, kterou po sobě zanechává smrt blízkého člověka. |
| Pavlíčkův a Moskalykův dvoudílný přepis Babičky dokonale překládá a tlumočí řeč prózy do řeči filmu. To znamená, že nepřekládá otrocky a tedy špatně, proti duchu jazyka, ale překládá a tlumočí obrazem i rytmus, který je v těchto slovech skryt. Překládá a tlumočí i prázdné místo, tu bludičku stesku, která tu nakonec po babičce zbývá ve všech srdcích, jež ji milovala. |
