V dalších třech reportážích ukážeme, jak Edvard Beneš formoval zahraniční politiku mladého československého státu. Představíme jeho spolupracovníka Jiřího Sedmíka a Beneše zastihneme i mezi svobodnými zednáři

Po skončení první světové války se rozjela československá zahraniční politika naplno. Musela definovat své cíle a potom je také uvádět do praxe. Nebylo to jednoduché: diplomaté, sloužící za mocnářství, pocházeli často z řad aristokracie a pro nový stát byli tedy nepřijatelní. Najít se také musely vhodné prostory, kde by nové ministerstvo sídlilo. Novopečený ministr zahraničí Edvard Beneš úřadoval se svými lidmi nejprve na Pražském hradě, poté se přesunul do Toskánského paláce na Hradčanském náměstí, aby nakonec definitivně zakotvil v Černínském paláci, kde najdeme Ministerstvo zahraničních věcí dodnes. Edvard Beneš zastával funkci ministra zahraničí dlouhých 17 let. Z toho jeden rok působil současně jako předseda vlády. Edvard Beneš dobře chápal, že malý stát může obstát ve světě, jehož agendu určují velké mocnostmi, jen tehdy, pokud s nimi bude vycházet. A tomu do velké míry podřídil svoji zahraniční politiku. Díky svým kontaktům a přesvědčování se mu povedl husarský kousek ještě před samotným vznikem Československa. Stát byl uznán, aniž by ještě vlastně existoval

Stopáž25 minut
Rok výroby 2018
 ST HD
ŽánrDokument