8. ledna 2011

Loni před Vánocemi se to stalo už podruhé, a tak možná vzniká každoroční tradice. Dva editoři, tentokrát Miloslav Topinka a Jakub Řehák, vybrali, seřadili a okomentovali Nejlepší české básně za poslední rok – a čtenář si v nich nyní může křížem krážem číst a přemýšlet: Opravdu se u nás poezie pořád víc píše, než čte? A není to jen tím, že si neuvědomujeme, co všechno je nebo mohlo by být poezií? V knize z nakladatelství Host jsou vedle klasických čtyřveršových strof a rozmáchlých pásem publikovány i texty, které na pohled jako básně nevypadají. Jenže poezie se neposuzuje od oka. Miroslav Topinka v úvodu uvažuje, oč v ní jde: nikoli o pokrok a vývoj od horších básní k těm lepším, ale o víc: „O totální proměnu nejzákladnějších zkušeností. O dotýkání se zakázaných oblastí, hranic prostoru, řeči i těla. Jde o probouzení nového, jiného vnímání, o odkrývání nové citlivosti.“

Upíři, démoni a spol. (Plus)
David Grossman: Mít s kým běžet (Mladá fronta)
Ingeborg Bachmannová: Místo pro náhody (Triáda)

V úterý čtrnáctého prosince se v pražské Malostranské besedě křtila a podepisovala kniha Blanky Čechové Mým divákům. Knižní rozhovor s Ladislavem Smoljakem, který vyšel v nakladatelství Paseka, uvedli na svět Kateřina Smoljaková a Zdeněk Svěrák.

Je to trochu záhada: v době, kdy zdaleka ne jenom feministky prosazují rovné příležitosti pro ženy, neklesá obliba autorek, jako je Jane Austenová a Charlotta Brontëová. Zobrazují bezmála idylický svět devatenáctého století, zabydlený morálně silnými hrdinkami, jejichž úspěšnost se však v životě posuzuje podle toho, nakolik dosáhly společensky výhodného sňatku. Jejich knihy se nikdy nevydávaly tak často jako teď a častěji než u jiných slouží jejich život také jako námět životopisných knih.

Zdeněk Lukeš (ed.): Josef Gočár (Titanic)
Albert Hourani: Dějiny arabského světa (NLN)

S Janem Šulcem, redaktorem nakladatelství Torst, je obtížné dát si schůzku. Patří k nejzaměstnanějším lidem v české literatuře. Jeho jméno je synonymem té nejvyšší redakční a editorské kvality. Knihy, pod nimiž je v tiráži podepsaný, odpovídají nárokům, které jsme si zvykli spojovat s dávnými, zmizelými a vzdělanějšími časy. Ne, svědčí však Jan Šulc vším, co dělá: pořádně redakčně a edičně pracovat se dá i dnes. Jeho odpověď na otázku „Co právě děláte“ ale bývá široká. Dělá toho totiž hodně.

Olga Černá: Jitka a kytka (Baobab)
Magdaléna Platzová: Toník a jeskyně snů (Meander)
Jana Šrámková: Putování žabáka Filemona (Labyrint)