Něžný Hrabal

Hlavním impulsem k hodinovému filmu byl nález autentických nahrávek Bohumila Hrabala ze setkávání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou v letech 1981 až 1984 a nahrávek ze setkání se studenty z Aše, kteří za Bohumilem Hrabalem jezdili v osmdesátých letech na jeho chatu v Kersku. Nahrál je Jiří Hofman a stačilo málo, aby skončily v kontejneru. Péčí profesora teologie a religionistiky Pavla Hoška se Hrabalovy promluvy podařilo zachránit a s nimi i nahlížet jeho život skrz jeho vlastní komentáře a vzpomínky na dětství. Zalidnit současný film o Bohumilu Hrabalovi postavami, které jako by vypadly z jeho knih, bylo pro režiséra Jakuba Motejzíka nakonec snazší, než by se mohlo zdát.

Japonský překladatel a bohemista Kenichi Abe přijel na mezinárodní kongres znalců Hrabalova díla spolu s mnoha zahraničními kolegy a milovníky hrabalovské češtiny a poetiky. Bohemista Jakub Češka, který se na Bohumila Hrabala specializuje, prošel spolu s Pavlem Hoškem Hrabalovo dílo se studenty bohemistiky na Fakultě humanitních studií. Divadelní režisér Ivo Krobot nazkoušel zase se svými studenty JAMU Hrabalovy texty pro divadelní jeviště i pouliční scénu. Režisér Petr Koliha si na velkého spisovatele vzpomíná osobně, protože jako malý kluk chodil na libeňské „svatby v domě“ se svojí maminkou. Svůj vztah k Bohumilu Hrabalovi přibližují historik Tomáš Mazal i akademický sochař Aleš Hnízdil. Kalifornská bohemistka April Giffordová byla poslední Hrabalovou láskou a do Čech přijela vrátit prsten, který jí spisovatel impulsivně daroval.