Jak se bývalí členové KSČ dívají s odstupem na své politické angažmá? Nakolik si uvědomují, že když se dnes mluví o „komunistickém režimu“, mluví se také o nich? Režie V. Portel

Komunistická strana Československa měla v době normalizace ústavně garantovanou „vedoucí úlohu“, tedy absolutní moc v zemi. Členství v KSČ bylo v době normalizace problematické v mnoha ohledech. Řadoví straníci představovali z definice jakousi elitu režimu: „rudá legitimace“ jim otevírala cestu ke kariéře nebo aspoň k zajištěnému klidnému životu, za to posvěcovali na všemožných schůzích postup stranického vedení, omezování občanských práv, kolaboraci s okupační mocností. Stručně řečeno, převzali za režim spoluzodpovědnost, stali se jeho součástí. Někdejší horník a stranický funkcionář Jaroslav Ondráček zůstal dodnes přesvědčeným komunistou a tvrdí, že se před rokem 1989 nikomu nic špatného nedělo. Bývalý politruk Josef Nitra byl v KSČ z kariérismu, v armádě to prý jinak nešlo. Bohumil Řeřicha, který pracoval na státním statku, se za své členství ve straně soustavně kaje a říká: „Přiznání viny mne osvobodilo, ale ta vina je trvalá, s tím žiju a budu žít do konce života.“

Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ST AD HD