Příběh Jana Sedláčka ukazuje, že kolektivizace zemědělství u nás neskončila v padesátých letech. Pro mnohé byla dramatem, které zasáhlo několik generací. Režie V. Portel

Teprve v posledních deseti letech se u nás věnuje pozornost tragickým osudům statkářů, které komunisté označili za kulaky, obrali je o majetek, často je věznili a celé jejich rodiny vyhnali z domovů. Rodina Jana Sedláčka, jejíž členové odnepaměti hospodařili na valašských kopcích, má trochu jiný příběh. Janovi rodiče byli po únoru 1948 donuceni ke vstupu do JZD, odkud se jim však zakrátko podařilo odejít: měli malé hospodářství, žádné velké majetky, byli tehdy postradatelní. Tlak na soukromníky však začal záhy opět sílit. Dědic hospodářství Jan Sedláček vzdoroval komunistické zemědělské politice skoro třicet let, až se nakonec dostal do situace, kdy mu úřady i dvakrát do roka vyměňovaly půdu za horší a horší. Nakonec ustoupil – ovšem v době, kdy už pět let ukrýval ve své sýpce zakázanou náboženskou literaturu a rozšiřoval na Valašsku Chartu 77.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ST AD HD