26 minut

26. února 2013
Obsah dílu
Vstávej, cesta je dlouhá... — Mé jméno je cizinka
- Dokument
- Společenský dokument
- Etnografický dokument
- Společnost
- Menšiny
- Společnost - životní styl
- Česká společnost
- Společnost - svět
Části dílu
00:17
Vstávej, cesta je dlouhá…
Portrét Libuše Paukertové-Leharové, která jako dcera prvorepublikového diplomata JUDr. Břetislava Morávka a vnučka ministerského předsedy Františka Udržala musela po únoru 1948 odejít s rodiči do exilu. Stihla ještě odcvičit XI. všesokolský slet v Praze, když ji maminka probudila se slovy: „Vstávej, doufám, že ses dobře vyspala. Máme dnes před sebou dlouhou cestu.“ Netušila, že její pouť cizinou potrvá přes 40 let. S maminkou a sestrou se pěšky přes Šumavu dostaly do Německa, dále už s otcem do Rakouska a nakonec se šťastně dostali do Ženevy. Po přestěhování do Paříže studovala na zdejších univerzitách politické vědy a současně slavistiku a ruštinu. Do roku 1996 byla zaměstnána v různých institucích OSN, především však v Mezinárodním úřadu práce (ILO). I zde do jejího osudu zasahovaly československé a sovětské orgány, které protestovaly proti tomu, aby získala stálou pracovní smlouvu. Stala se pomocnicí Olgy Masarykové-Revilliodové, nejmladší dcery T. G. Masaryka.
12:05
Mé jméno je cizinka
Arménská výtvarnice Mariam Gharibyan miluje Prahu, kterou zvolila za svůj nový domov. Její jméno se dá přeložit do češtiny jako „ta, co nežije ve své zemi“. Arménština je indoevropský jazyk a ačkoli si možná více lidí myslí, že má blíže k ruštině, není tomu tak. Do Prahy přijela v roce 1993 s bratrem. Potřebovala si odpočinout od práce. Přijela jen na měsíc, ale nakonec zůstala čtyři. Po tu dobu jí bylo líto spát a neprožívat krásu Prahy a její atmosféru. Každý den tam nacházela a (i po dvaceti letech nachází), stále něco nového a fascinujícího. Nakonce se pro Prahu – alespoň prozatím – rozhodla zcela. Mariam říká, že má schopnost snést toho hodně v situacích, kdy se jiní hroutí. Teprve nedávno se naučila dávat najevo, když s některými věcmi nesouhlasí. Tohle prý její maminka nedělala. Víc snášela a trpěla. Co je ale Arménům společné a co je pro ně typické, je to, že i v nejhorších situacích svého života dokáží vymýšlet vtipy a brát život s humorem – to se projevilo v nejtěžších chvílích genocidy i v např. relativně nedávné době, kdy v zemi bylo zemětřesení a život tam nebyl vůbec jednoduchý.
Stopáž26 minut
5. března 2013
Přehled dílů
601 přehratelných
Stopáž26 minut
Monika Ben Thabetová
Portrét Moniky Ben Thabetové
Poslední vysílání 28. 6. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
21. června
Klavíristka Ourania Menelaou
Poslední vysílání 21. 6. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
14. června
Eugenie Číhalová a Van Anh Tranová
Poslední vysílání 14. 6. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
Miloš Vacík
Bubeník, skladatel, textař a výtvarník
Poslední vysílání 13. 6. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
31. května
Jana Ańes a Thomas Vasiliu, dva dokumentární portréty o Češích
Poslední vysílání 6. 6. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
24. května
Portrét srbsko-českého novináře Teodora Marjanoviče a fotografky Zuzany Mináčové
Poslední vysílání 30. 5. 2025 na ČT2
Stopáž27 minut
10. května
Lesya Kopchuk, které válka na Ukrajině zcela změnila dosavadní život, a také japonská loutkařka Kanako Nishioka-Koukalová.
Poslední vysílání 16. 5. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
Jiří Turek
fotograf
Poslední vysílání 9. 5. 2025 na ČT2
Stopáž26 minut
Stanislav Czudek
portrét Stanislava Czudka, lékaře s kořeny ve Slezských Beskydech
Poslední vysílání 2. 5. 2025 na ČT2
Stopáž28 minut
19. dubna
Manuální terapeutka koní Ivana Ovesná
Poslední vysílání 25. 4. 2025 na ČT2