19. duben 2015

Do starých časů se přeneseme v Sebranicích na Českomoravské vrchovině. Společně si prohlédneme usedlost, která tu vyrostla už před několika staletími a dnes je nejen místním unikátem. Roubené stavení patřilo dlouhou dobu rodině Kanýzů. Jeden z nich, Ondřej, byl dokonce rychtářem. Do svých deníků zaznamenával dění v obci a díky tomu si dnes můžeme udělat představu, jak se tu v 18. století žilo. A samozřejmě si celou stavbu pořádně prohlédneme. Je sice roubená, ale na první pohled byste jí odhadli na zděnou. A její velmi vzácnou ozdobou je žudr. Pokud tohle slovo neznáte, pak se dozvíte, že se jedná o přístavek vyčnívající do ulice. V domě dnes hospodaří Radomír Bárta, který tu má i kovářskou dílnu. A nechá nás do ní nahlédnout.

Jedním z výrobků, který české skláře proslavil daleko za hranicemi naší země, bývala černá bižuterie. Víte, kdy se tyhle korálky staly módním hitem a proč? V muzeu v Jablonci nad Nisou najdeme na tuhle otázku odpověď. Anglická královna Viktorie kdysi ráda nosívala šperky z gagátu, tedy zvláštního druhu zkameněliny, který měli v oblibě už staří Římané. A protože byla v 19. století velmi známou osobou, spousta žen chtěla mít stejnou ozdobu jako ona. A tak se skláři pustili do vyrábění imitace ze skla. A ti naši uměli i korálky různých tvarů. A měli dokonce zvláštní postup usnadňující jejich spojování. Jak krásné šperky vznikaly a proč je dneska jejich existence v ohrožení, to zjistíme v dílně Stanislava Jiroše. Je jedním z posledních řemeslníků, který černou bižuterii vytváří.

Na samém počátku 16. století vyrostl v Novém Městě nad Metují pozdně gotický hrad. Vystavět ho dal Jan Černčický z Kácova. Postupně se na něm střídali majitelé a každý z nich si ho podle svých potřeb a představ upravoval. Současnou podobu získal zhruba před stovkou let zásluhou rodů Bartoňů, kterému patří i dnes. Přestavbu a zároveň úpravu zahrad dostal tehdy na starosti známý architekt Dušan Jurkovič. A zároveň se zasloužil modernizaci panského sídla. Byly zavedeny vodovod, výtahy, telefony, ústřední topení. My si ale při prohlídce připomeneme i časy starší. Vydáme se například do věže Máselnice a dozvíme se, proč k jejím ozdobám patří sv. Antonín Paduánský. A taky zapátráme po tajných chodbách ve sklepeních, v nichž prý bloudí černá paní.

Mezi nejstarší zbraně patří meč. Podle archeologických nálezů pravděpodobně sloužil už obyvatelům Mezopotámie. My si ho spojujeme především s érou středověku, kdy byl neodmyslitelnou součástí výbavy každého chrabrého rytíře. V průběhu staletí se ovšem měnila jeho podoba i konkrétní užití. O historii téhle legendární zbraně nás poučí výstava, kterou společně navštívíme v Hodoníně. Dozvíme se tam například to, že jejími nástupci byly rapíry a kordy. Ty druhé byly použity v bitvě naposledy v roce 1920. A těšit se můžeme samozřejmě i na kolekci japonských mečů, které nám připomenou slavné samuraje. Dozvíme se, jak se od sebe lišily jednotlivé typy, jak velké byly ty, které měly k dispozici ženy a taky to, jak se nosívaly.

V hlavním městě si dopřejeme vycházku do přírody. Lokalit, které Pražanům nabízejí na chvíli zapomenout na ruch velkoměsta a užít si klidu, jsme už společně objevili několik. Tentokrát se vypravím do Ládví. Chráněné lokality, která má i zajímavou historii. V minulosti se tu například těžil buližník. Ten uměli využívat naši předci už v pravěku, vyráběli z něj mimo jiné různé nástroje. Později ho pak zlatníci nazvali prubířským kamenem. Testovali na něm pravost drahého kovu. Z výběžku u hvězdárny dohlédneme při troše štěstí až do Krušných hor nebo Krkonoš a připomeneme si historii zdejšího pozorování hvězd. Pokud do Ládví vyrazíte v teplejších jarních dnech, můžete se navíc těšit na zajímavé zvířecí obyvatele i na vzácné květy.