30. října 2005

Když se jeden upíše čertovi a ten si ho pak přijde na zem vyzvednout, je už pozdě bycha honit. Na jeho hřbetu pak putuje do míst pekelných. My vás dnes s jedním takovým čertíkem seznámíme. I naše kamera se totiž vypravila na cestu, nikoliv však pekelnou. Zavítali jsme do malého městečka Ostrov na Karlovarsku, prastaré osady ze třináctého století. Není proto divu, že se zde na malém místě koncentrují pestré stavby různých architektonických směrů, zámecké zahrady i tajuplná kaple. A to by bylo, aby se tady za těch sedm století nějaký ten čert neusadil. Takže směr Ostrov – a můžeme začít. A pokud nevíte, proč se Ostrov Ostrovem jmenuje, pak máte šanci se to dozvědět.

Jak může dopadnout člověk, který v Ostravsko-karvinských dolech strávil část svého života, uvidíte v druhém zatoulání. Nepůjde ale o smutný příběh vysloužilého horníka. Pan Holiš od Frýdku-Místku se totiž pustil do výroby cimbálů, které se proslavily nejen u nás, ale i ve světě. Jejich šikovný strůjce zavzpomíná, jakže to všechno začalo, a pak nás seznámí s jemným kumštem znějícím hudbou, i s tím, co všechno je třeba pro to, aby takový strunný nástroj vznikl.

Na Moravě zůstaneme i v další reportáži. Zavítali jsme totiž do Kančí obory u Břeclavi. Jde o chráněné krajinné území Lednicko-valtického areálu, jemuž vévodí lednický zámek. Necháme se svézt lodí, abychom si v klidu mohli prohlédnout všechnu tu krásu kolem, a pak zamíříme do lužního lesa. A proč právě tam – uvidíte sami.

A pak vzhůru k výškám. Směr Jestřebí hory a Městské muzeum ve Rtyni v Podkrkonoší. Zjistili jsme, že právě tohle město se pyšní největší stálou expozicí hornictví v této oblasti. Od primitivního kutání s pomůckami dnes už historickými přes hornické stejnokroje se dostaneme až do terénu samého – tedy na naučné stezky a zavalené důlní štoly. Nebezpečné prolákliny, cesty a cestičky dnes už mají své mapy. Do těch je zakreslil pan Václav Jirásek, který nám bude průvodcem. Zabloudit tedy nemůžeme.

Jeden z nejkrásnějších českých hradů dal jméno nejen okolním lesům, ale i chráněné oblasti Kokořínsko. Můžete tam najít ty nejroztodivnější hříčky přírody, které si lze jen představit. Pískovcové skály tu mají tvar zvláštních sloupů, zakončených jakýmisi deskami. Vznikají tak, že se spodní část skály, tvořená měkčí horninou, časem omývá, zatímco ta vrchní, tvrdší, zůstává víceméně stejná. Zdejší bludiště taky nejednou posloužilo jako úkryt. Lidé z nedalekých obcí se tu schovávali hlavně v době válek. Někdy sem utekli i s celým majetkem.