Jak se s pražským kulturním balábile vyrovnává prozaička Pavla Horáková, malíř Václav Bláha či nakladatel Vyšehradskej jezdec? Moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid zprostředkují jejich zpověď. Režie P. Nikolaev

Obsah dílu

Přehrát vše

Je to paradox, ale čím více máme informací v přímém přenosu, tím jako by se svět proměňoval ve stále nepřehlednější mámení, v němž už těžko rozlišíme pravdu od lži, realitu od smyšlenky, empatii od hysterie. A nemusíme mít na mysli jen globální úkazy šíření nejrůznějších infekcí skutečných či „jen“ virtuálních, stačí se soustředit na prostor našeho státu anebo dokonce pouze na prostor její metropole. Někdejší společné povědomí o kánonu kulturních hodnost bylo vytlačeno choasem koncepcí a konceptů, které na jedné straně vytvářejí živný a živelný prostor nové tvorby, na druhé straně někdy spíše brání než umožňují vzájemnou společenskou a kulturní komunikaci. Jak zmáhat toto balábile labyrintu současného světa a nezůstat jen na povrchu, u starých receptur, a nebo naopak u pouhého pozlátka reklamy a úspěchu, o němž už zítra nebude ani potuchy?


Téma

Pavel Friš

Zvláštní segment v produkci Take Take Take tvoří tituly vydané ve spolupráci s nakladatelstvím Vyšehradskej jezdec, což je zároveň pseudonym vydavatele a editora Pavla Friše (* 1979). Jedná se o absolventa Vyšší odborné školy publicistiky, dnes povoláním kreativce v reklamní agentuře, milovníka tajupného Vyšehradu, v jehož bezprostřední blízkosti sám bydlí. Výrazem jeho neutuchajícího zájmu o Vyšehrad „coby magické a mysteriózní místo“ je jeho webový portál Vyšehradskej.cz, doslova nabitý daty, fakty a psanými i fotografickými dokumenty z historie Vyšehradu a dalších pražských čtvrtí (naposledy je tu například obsáhlý rozhovor s novým ředitelem Národní kulturní památky Vyšehrad architektem Petrem Kučerou). Nás bude zajímat ediční činnost Vyšehradského jezdce, která započala Vyšehradskými fejetony Popelky Biliánové (2018), tedy autorky, která na Vyšehradě bydlela a věnovala jejímu osudu od roku 1902 do roku 1933 množství novinových textů, které teď poprvé vycházejí i knižně. Další titul nese název Anonym 1968–1984 (2018) a jedná se o výběr ze sedmi fotografických alb zakoupených po internetu. Buď fotograf, anebo ještě někdo jiný v nich pečlivě vyřezal všechny obličeje fotografovaných osob, čímž vzniklo docela výmluvné svědectví o občanském normalizačním inkognitu. A zatím třetím titulem v koedici Take Take Take a Vyšehradského jezdce je Big Joe. Autobiografie slavného českého zápasníka Josefa Šmejkala (2019). Šmejkal žil v letech 1879–1942, zápasil mj. i s Gustavem Frištenským, na Vyšehradskej.cz je o něm obsáhlé pojednání, včetně filmového záznamu zápasu s Frištenským na Letné před 8 000 diváky v roce 1913. To je pražské balábile! My se s Vyšehradským jezdcem sejdeme v Take Take Take a on nás zavede k rozhovoru o knihách na své oblíbené místo na Vyšehradě.

videoTéma: Pavel Friš
...
video video

Téma: Pavel Friš


Nakladatelský počin

Nikola a Jindřich Janíčkovi

Nakladatelství Take Take Take vzniklo v roce 2015 z vůle dvou čerstvých absolventů UMPRUM a také partnerů, ilustrátora Jindřicha Janíčka (* 1990) a grafické designérky Nikoly Klímové, dnes už rovněž Janíčkové (* 1990). Motivací jim byla touha tvořit a vydávat knihy, které by byly nejen svým obsahem, ale také – a možná především – svou podobou jiné, než ty, jež jsou součástí běžného obchodního provozu. V září 2017 se jim navíc za tím účelem podařilo otevřít pod Vyšehradem prostory, které spojují hned několik jejich aktivit. Zázemí tvoří studio, kde vznikají vydávané knihy, ilustrace k nim a plakáty, pro veřejnost je k dispozici prodejna, která prezentuje nejen vlastní produkci nakladatelského studia, ale také knihy jiných nakladatelů. „Nejkrásnější běžné knihy“, jak sami proklamují, převážně z oblasti beletrie a teoretické literatury, jejichž obsah a vizualita se shoduje s názorem a nároky Take Take Take. Studio samo ostatně pracuje i pro jiné nakladatele (Práh, Paseka, Odeon, Knižní klub, PositiF, UMPRUM), zakládá si však na tvůrčí a umělecké svobodě, nepodřizující se tlaku trhu. Jeho produkce je proto skromná, tvoří ji zatím 19 titulů, mezi nimi jsou ale díla klasiků jako Jaroslav Havlíček, Karel Klostermann, Richard Weiner, N. V. Gogol, Jack London, Josef Čapek, všichni v nové komplexní vizuální podobě, inspirované také grafickými trendy minulosti. Samostatnou linii tvoří autorská díla J. Janíčka, např. edice deníku jeho pradědečka z první světové války K večeru spustil se déšť (2016), anebo také Ilustrovaná Ústava České republiky (2018, 2019), kterou jsme v 333 už prezentovali.

videoNakladatelský počin: Nikola a Jindřich Janíčkovi
...
video video

Nakladatelský počin: Nikola a Jindřich Janíčkovi


Spisovatel

Pavla Horáková

Magnesii Literu za prózu získala loni Pavla Horáková (* 1974) za román Teorie podivnosti (2018), svou první prózu pro dospělé, ale zdaleka ne první knížku. Překladatelka se srbštiny a angličtiny (překladatelství, tlumočnictví a serbistiku studovala na FF UK v letech 1993–2000) má za sebou řadu titulů překladových, od roku 2010 se však rozvíjí i její vlastní tvorba autorská. Tehdy debutovala detektivkou pro děti Tajemství Hrobaříků, následovali Hrobaříci v podzámčí (2011) a Hrobaříci a Hrobaři (2012). Druhou linii jejích prací tvoří dokuliterární tituly inspirované deníky, korespondencí a paměťmi z první světové války: Přišel befel od císaře pána (2015) a Zum Befehl, pane lajtnant... (2018). Ty vznikly ve spolupráci s rozhlasovým redaktorem a spisovatelem Jiřím Kamenem, jako výstup jejich pořadu Polní pošta na ČRo – Vltava. Spolu se Zuzanou Dostálovou a Alenou Scheinostovou vydala Horáková štafetovou metodou napsaný novelový triptych Johana (2018) a pak už přišel její vlastní debut, román těžko určitelného žánru, který prý vznikl mj. i z praxe v anglickém vysílání ČRo 7 v letech 2001–2007. Tam se učila jasné a stručné stylistice, a zároveň si tam z došlých bizarních zpráv postupně vytvářela pokladnici nejůznějších absurdit, kterými se pak v románu zabývá její hrdinka Ada, takto pracovnice Ústavu mezioborových studií člověka. Už sám ten název poukazuje k intelektuálnímu prostředí románu, které hrdinka reflektuje se (sebe)ironickým smyslem pro humor i příznačný detail (nejen) pražského balábile. Jak se vyjádřila, je její román veden hledáním lásky a smyslu života, za desítkami a stovkami příznačných fragmentů naší současnosti však právě tento aspekt čtenáři možná trochu uniká. To ovšem nikterak není na újmu jeho čtivosti, ostatně sama autorka o něm mluví jako o „červené knihovně pro holky s červeným diplomem“.

videoSpisovatel: Pavla Horáková
...
video video

Spisovatel: Pavla Horáková


Přesah literatury

Václav Bláha

Zakončíme návštěvou ateliéru Václava Bláhy (* 1949), jemuž právě vyšla reprezentativní monografie s rozhovorem Karla Hvížďaly, analýzou Ivana Neumanna (Ne)přerušované souvislosti a studií o sedmi kapitolách od Richarda Druryho. Ten byl loni kurátorem Bláhovy retrospektivy od roku 1976 v GASK v Kutné Hoře, a tak mohl jeho tvorbu náležitě analyzovat. Rozměrný svazek Václav Bláha (2019) je však svými kvalitními reprodukcemi svědectvím především Bláhovy hlubinné citlivosti a niternosti, s jakou vnímá okolní svět a transformuje dojmy a pocity z něj do svých obrazů a instalací. Drury polemizuje s jednoduchým odvozováním Bláhova díla od vnějšího společenského dění, proto člení svůj výklad nechronologicky, nýbrž na tematické okruhy, ale to podstatné v Bláhově projevu stále zůstává jako chvějivé napětí mezi introvertním já a atakujícím okolím. Svéhlavý útisk, který pocítil za normalizace, vystřídalo odcizení a dravost současnosti, ale tak jako tehdy se rýsovala naděje v kolektivních vystoupeních, jakou pro něj byla byla skupina 12/15 Pozdě, ale přece, tak teď zas při jisté atomizaci výtvarného života je jeho vyvažujícícm elementem starost o manželčino rodinné venkovské dědictví a rodina. I hmotou a barevností svých obrazů jako by se Bláha dobíral sebeironické moudrosti a nadhledu, vyrovnanosti jako protipólu třeba svých každodenních Vzkazů z konce tisíciletí. Navštívíme ho v jeho ateliéru v paláci U Nováků.

videoPřesah literatury: Václav Bláha
...
video video

Přesah literatury: Václav Bláha


Téma

Vašek Vašák

Jiné balábile stvořil novinář a hudebník Vašek Vašák (* 1949) ve svých dvou téměř najednou vydaných knihách. Osobnosti mezi řádky (2019) a Když spolu zvířata chodí (2019). Ta první je knihou sedmadvaceti rozhovorů z let 2006–2017 z časopisu Xantypa, a to především s lidmi „od kultury“, ale jsou tu zastoupeni i lékaři, vojáci, politici, humanitární pracovnice, historik. Rozsah rozhovorů je časopisecký, ale obsah vesměs nabanální a nadčasový, hovoří se lapidárně, stručně a vtipně a přitom o podstatných věcech života a společnosti skoro celého minulého století. V. V. je vstřícný, ale nevyhýbá se ani kontroverzním momentům života svých respondentů, taky ale moralistně nesoudí, a proto se vesměs dočkává odpovědí otevřených, nekličkujících a vtipných. Jeden z nejlepších je s letošním devadesátníkem Otou Ulčem. A druhá kniha V. V. jako by navazovala na náš nedávný rozhovor s Janem Lukavcem o jeho knize Imaginární zoologie. Také V. V. svět zvířat, kterých je tu portrétováno celkem 89, vtipně antropomorfizuje, a tím zase zpětně vypovídá i dost trefného o nás samých. Například v kapitolce Křeček: nesnášenlivý baťužkář se dočteme: „Není nic horšího, než zaseklý, naštvaný křeček.“ Kniha slučuje esejistická vyprávění se zajímavými fakty ze světa zvířat a nadto to všechno doplňují vtipné ilustrace Jiřího Slívy. Vašák přijde se svými knihami do studia a navíc nám zahraje a zazpívá dvě své písně na texty Aleny Müllerové, které teď zhudebňuje. Původní profesí je totiž muzikant, vystudoval obor zpěv a skladba na někdejší Lidové konzervatoři, hrál se skupinou Beatus, pak střídal nejrůznější hudební uskupení, skládal pro řadu zpěváků pop-music, komponoval filmovou hudbu, od 90. let byl kapelníkem skupiny Milana Knížáka Aktual.

videoTéma: Vašek Vašák
...
video video

Téma: Vašek Vašák


Stopáž53 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrMagazín