Určuje místo člověka, anebo člověk dává význam místu? Moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid po tom budou pátrat s publicistou Martinem Schulzem, básníkem Radkem Fridrichem či výtvarníkem Oldřichem Jelínkem. Režie J. Věrčák

Obsah dílu

Přehrát vše

Březnový díl je počátkem 22. roku vysílání revue, a to v roce 2020, což by možná nějaký numerolog dovedl zajímavě analyzovat. Kdybychom na datum „narození“ revue, tedy její premiéry 22. 3. 1999, použili internetový rozbor data, dozvěděli bychom se, že zrozenec v tomto datu je ctižádostivý a vytrvalý, což by nám celkem mohlo stačit. Zvláště když tématem tohoto dílu jsou místa a my zaujímáme pořád stejné místo, aniž bychom, doufejme, stáli na místě. Budou nás zajímat místa jako entity, z nichž něco vzniká, ale jež jsou naopak také tím něčím/někým možná zase zpětně ovlivňována a formována. A to přes propasti časů a generací i různých lidských osudů a záměrů.


VIP

Martin Schulz

Publicista, komentátor a moderátor Martin Schulz (* 1954) je synem dramatika, dramaturga a novináře Milana Schulze, který v roce 1969 emigroval do NSR a působil tam jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Syn v roce 1974 absolvoval gymnázium, pracoval v nejrůznějších manuálních profesích, v roce 1982 se vystěhoval do NSR a působil tam rovněž jako spolupracovník a později zaměstnanec Svobodné Evropy. V roce 1995 se vrátil do vlasti, působil v českém vysílání RFE a spolupracoval s ČT, zejména na pořadu Sněží (2000–2004), který moderoval se svým otcem. Dnes působí jako komentátor ČRo a žije v Doubici, obci asi se 112 obyvateli, kde byl v minulosti i starostou a dodnes se stará o její kulturní provoz. Takže nás bude zajímat toto jeho nynější místo bytí, popřípadě i to předchozí německé, ale zejména místo spojené s knihou, kterou spolu s básníkem Ondřejem Fibichem a nakladatelem a knihkupcem Martinem Paříkem editoval: Abysme se nezbláznili. Gymnázium Vysočany mezi Palachem a Chartou (2019). Vlastně jde o sborník vzpomínek bývalých studentů někdejšího Gymnázia náměstí Lidových milicí ve Vysočanech na léta 1969–1976, který by nebyl ničím zas tak výjimečným, kdyby se v té době ve škole nesešlo tolik později významných osobností. Namátkou kromě editorů například kameraman Martin Duba, režisér a prozaik Václav Křístek, hudebníci Karel Babuljak, Alexandr „Lesík“ Hajdovský či Ondřej Havelka, řezbář a spisovatel Martin Patřičný, sociální a kulturní ekolog Ivan Rynda, herec Miroslav Vladyka. A ještě jiní, někteří s docela bláznivými osudy, které kniha zachycuje ve vzpomínkách a medailonech, v ukázkách z díla a také v historických rekapitulacích velmi různorodých studentských kulturních aktivit, od večerů poezie a hudebních vystoupení až po vydávání samizdatových časopisů, filmování a hraní divadla.

videoVIP: Martin Schulz
...
video video

VIP: Martin Schulz


Spisovatel

Radek Fridrich

S básníkem, překladatelem a středoškolským učitelem Radkem Fridrichem (* 1968) se setkáme přímo v jeho rodišti, bydlišti i pracovišti Děčíně. Od vydání své tehdejší sedmé básnické sbírky Šrakakel / Der Schreckliche (2005) jich vydal dalších asi šest, za sbírku Kroa kroa (2011) získal Magnesii Literu. Zatím poslední nese název Linie S1 (2019) a je inspirována zastávkami na německé železniční trati Schöna – Drážďany – Míšeň + třemi zastávkami z Děčína na tuto trať. Básně jsou zároveň přeložené do němčiny od Kristiny Kallertové, takže sbírka je určená pro čtenáře na obou stranách hranic a zajímavě vybízí svými postřehy a impresemi ke srovnávání německé a české situace a mentality. Místo a prostředí dvojího jazyka, bývalé Sudety, jsou ostatně setrvalým námětem tvorby Radka Fridricha, teď nás bude zajímat, jak se od našeho posledního setkání proměnila optika přítomnosti a minulosti místa obecně i v jeho osobním pojetí. To jistě souvisí také s proměnami postavení poezie v literatuře a ve společnosti vůbec, které se od roku 2009 snaží zrcadlit ročenka Nejlepší české básně. Ta loňská započala už druhou desítku svazků a jejím editorem byl spolu s opavským básníkem Danem Jedličkou právě Radek Fridrich. Jejich závěrečný rozhovor v knize končí nanejvýš skepticky: „A stejně, koho to vlastně bude zajímat, vždyť jsou to jen básně...“

videoSpisovatel: Radek Fridrich
...
video video

Spisovatel: Radek Fridrich


Téma

Anna Beata Háblová

Architektka, urbanistka a básnířka Anna Beata Háblová (* 1983) v roce 2010 absolvovala na Fakultě architektury ČVUT, pracovala v architektonické kanceláři v Amsterodamu, působila v Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy, moderuje pořady o architektuře a přispívá do vysílání ČRo – Vltava. Vydala tři básnické sbírky (Kry, 2013; Rýhy, 2015; Nevypínejte, 2018) a populárně naučnou publikaci Města zdí: Život a smrt obchodních center (2017). Teď přichází s titulem Nemísta měst. Opomíjená, pomíjivá a míjená místa měst (2019). Zní to skoro jako verše nějaké básně a autorka také nezapře, že se pokouší nahlédnout docela věcnou problematiku, jakou představují například skládkovací, tranzitní a jiná místa, která jako by vypadla z organismu měst, také prostřednictvím emocí. Proto každá kapitola její knihy začíná fabulovaným příběhem, který prostředkuje lidský rozměr tématu, jímž se zabývá. Ztracená místa měst mohou být dokladem našeho selhání, mohou ale také vybízet k nové kreativitě anebo být v době migračních krizí „nepostradatelným atributem udržitelného rozvoje“. Architektura a urbanismus jsou tu tedy nahlíženy ve velmi širokém a elastickém myšlenkovém kontextu, jakkoli sama autorka ve svých dětských vzpomínkách na původní bydliště na okraji Hradčan nezapře doživotní bolest z jeho ztráty: „Jednou se v dětství napiješ lahodného místa a už ho nikdy neopustíš, protože ono neopustí tebe.“ K rozhovoru si Anna vybrala místo v Kolodějích, kde se původně nacházela obrovská skládka a od roku 2007 zde byl rekultivací místa za 20 milionů vybudován park.

videoTéma: Anna Beata Háblová
...
video video

Téma: Anna Beata Háblová


Téma

Josef Kreuter

Ekonom a diplomat Josef Kreuter (* 1942) vystudoval v roce 1965 VŠE, pracoval v Ekonomickém ústavu ČSAV (1967–1984, s ročním přerušením v roce 1967 na studia v Paříži), pak v Prognostickém ústavu ČSAV. Po roce 1989 působil jako poradce místopředesedů vlády Komárka a Dlouhého, jako náměstek ministra pro strategické plánování Hoffmanna, připravoval ekonomickou transformaci čs. hospodářství. Od roku 1992 pracoval na velvyslanectví v Paříži, od roku 1993 jako velvyslanec, do roku 2000 byl vedoucím Mise ČR při Evropském společenství v Bruselu, 2002–2008 byl velvyslancem ve Švýcarsku, pak ještě poradcem na Úřadu vlády a na ministerstvu zahraničí. Jeho kniha Z Brandejsa do Bruselu. Vzpomínky na léta 1942–1993 (2019) zahrnuje první část života až do diplomatické kariéry, která je tu zatím jen stručně shrnuta v epilogu a která dostane samostatné pokračování. V tomto svazku je asi nejpřitažlivější pohled na fungování Prognostického ústavu, onoho „podezřelého strašidla“, a pak na první popřevratová léta, kdy bylo náhle nutno měnit místo za místem a zachovat si při tom chladnou hlavu i charakter. Pohled za kulisy má věcný a nesebeobdivný charakter, který mj. pramení také z častých toulek a pochodů autora milovanou českou krajinou. „To byl můj skutečný svět,“ píše o jednom takovém výletě v květnu 1988, kdy země i „prognosťák“ už začínaly kypět varem...

videoTéma: Josef Kreuter
...
video video

Téma: Josef Kreuter


Přesah literatury

Oldřich Jelínek

Ilustrátor, grafik, autor animovaných filmů a malíř Oldřich Jelínek (* 1930) vystudoval VŠUP (1949–1952) a pak AVU (1952–1955) u Antonína Pelce. Po studiích začínal na volné noze ve spolupráci se spolužákem Adolfem Bornem, spolu se od roku 1955 prosadili jako ilustrátorská dvojice, asi nejznámější jejich knihou z té doby byla Někrasovova Dobrodružství kapitána Žvanilkina (1960). Sám pak Oldřich Jelínek ilustroval přes 100 titulů, a to včetně německojazyčných, poté co v roce 1981 emigroval do NSR. Tam se prvních pět let prosazoval dost těžko: zatímco doma měl rozjetou práci v animovaném filmu, na komiksech i na volné grafice, v Německu mu dlouhé prsty čs. režimu dlouho práci znemožňovaly. Nakonec se prosadil i v reklamě a v reklamním filmu, pravidelně kreslí pro německou verzí amerického Computer Woche, grafiku nahradila malba. Po roce 1989 začal znovu pracovat také pro české nakladatele, žije ale stále v Mnichově. Průřez svého díla, hlavně toho německého, předal Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, která mu v roce 2017 uspořádala rozsáhlou výstavu a vydala katalog. Teď se chystá vydání jeho monografie a v Galerii Lazarská výstava k jeho devadesátinám, které připadají na 26. 2. 2020. My budeme při její přípravě a na vystavovaných dílech si připomeneme výtvarný projev, který byl jedním z výrazných vizuálních emblémů zejména 60. a počátku 70. let.

videoPřesah literatury: Oldřich Jelínek
...
video video

Přesah literatury: Oldřich Jelínek


Stopáž52 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrMagazín