Prozaička Hermína Franková, hudební skladatel Petr Ostrouchov či záhadný anonymus Melchior Kotnowski, to jsou autoři, kteří budou tentokrát hosty moderátorů literární revue Jana Lukeše a Jana Schmida. A téma? Literární a jiné podivnosti. Režie J. Věrčák

Obsah dílu

Přehrát vše

Loňskou Magnesii Literu za prózu obdržela překladatelka, publicistka a prozaička Pavla Horáková za román Teorie podivnosti (2018). Je to jakýsi inventář nejrůznějších anomálií naší současnosti, kterých si už ani nevšímáme a najednou, poskládány v mozaice či leporelu rozsáhlé prózy, vidíme se v nich jako v křivém zrcadle. A to je možná právě největší umění a radost veškeré tvorby: poukázat na stereotypy a absurdity, ve kterých žijeme, a uvědomit si jejich tragiku a naopak bizarnost a veselost, vidět v podivnostech života jeho tajemství, záhady i humor. Přiblížíme si to na tvorbě několika už zavedených i nových autorů.


VIP

Hermína Franková

Nestorka české literatury pro děti a mládež Hermína Franková (* 1928) oslavila loni už 91. narozeniny, ale stále se těší plné pracovní svěžesti, jak o tom svědčí její nejnovější kniha Slečna Florence a pátrací četa (2019). Typický příběh tříčlenné dětské party ve venkovské Lhotě, kde „chcípl pes“, kde se ale náhle objeví stará kadeřnice, slečna jménem Florence Hejkalová, která vidí do lidí, podle toho umí dělat účesy, a teď chce konečně začít opravdu tvořit. A hned se tam, kde se „vždycky vůbec nic nedělo“ začnou dít věci… Že to něco připomíná? Třeba film Dívka na koštěti (1971), u kterého byla Franková autorkou námětu, anebo televizní Ohnivé ženy (1983) a jejich pokračování (1986, 1987) podle jejích scénářů, kde se duchaří a čaruje a vládne dobrá nálada. Hermína Franková je původní profesí lékárnice, vystudovala Farmaceutickou fakultu UK (1947–1953), jako lékárnice pracovala od roku 1954, od počátku 60. let byla spisovatelkou z povolání a do lékárny se zase dočasně vrátila v 70. letech, kdy nesměla publikovat. Z prostředí své původní profese vytěžila i scénář televizního seriálu Lékárníkových holka (1996), který napsala podle svého historického románu Minervistka (1996, 7 dílů). Debutovala povídkami od kadeřníka Ženy pod helmou (1961), takže po šedesáti letech spisovatelské práce se vrací znovu ke stejnému tématu, protože, jak sama tvrdí, doba se zrychlila, zatímco ona zpomalila a je ráda, když napíše jednu stránku denně. Kde ale pořád bere tu představivost a zároveň i autentický jazyk svých dětských hrdinů?

videoVIP: Hermína Franková
...
video video

VIP: Hermína Franková


Téma

Pavel Hénik

S románem Pavla Hénika (* 1977) Korporace (2019) se dostáváme do úplně jiného světa, i když také předestírá možnou alternativu naší přítomnosti. Tentokrát o to nebezpečnější, že se v mnoha rysech příliš neliší od toho, ve kterém už dnes žijeme. Mocné ekonomické korporace si dávno zjednaly zákulisní přístup k politickému rozhodování a nezainteresovaný pozorovatel si nutně musí klást otázku, kdo skutečně moderuje například zahraniční politiku, a to nejen u nás. Individuum napojené na moderní technologie se cítí být vládcem své kariéry, než vypadne ze hry a najednou zjistí, že tytéž technologie z něj dělají nahého v trní. A mezitím postavy s „minulostí ekonomického predátora“ hledají spásu v útěku od společnosti či k víře – i to už známe z reálu z našich soudních procesů v kauze Mostecká uhelná. U Hénika je to všechno trochu jak pod zvětšovací lupou, včetně řízené reprodukce, kterou Korporace provozuje, ale ne zas tak vymyšlené, jak by se mohlo zdát, a ne zas tak vzdálené od skutečné podoby firemní mentality a jejího protivného myšlení a jazyka. Hénik debutoval v roce 2017 románem Manekýni, který vychází ze zkušeností z jeho práce v oblasti módy na Novém Zélandu a v Číně, poté pracoval šest let v Národním divadle, nyní už stejnou dobu v ČT jako vedoucí scénického provozu.

videoTéma: Pavel Hénik
...
video video

Téma: Pavel Hénik


Téma

Pavel E. J. Gergel

Na titulní straně prozaického „klopýtání alternativní současností“ Případ velikého mistra (2019) se skví jméno Melchior Kotnowski, autor je však neznám. Úvod nadepsaný „Panychida za zmizelého autora této knihy, jenž se stal obětí ztraceného mobilu“, napsal ke knize Pavel E. J. Gergel (* 1963) a popisuje v něm, jak se k němu román dostal a proč. V roce 2015 byl totiž sám Gergel zvolen na tři roky velikým mistrem Veliké Lóže České republiky a jako nejvyšší představitel svobodného zednářství u nás se stal takřka jediným živoucím prostředníkem tohoto diskrétního společenství s veřejností. Tak se prý k němu dostal i rukopis knihy, jejíž pozadí tvoří právě vražda bývalého zednářského mistra, ovšem v kulisách fiktivní Evropské ateistické republiky dneška, sjednocené pod francouzským vedením. „Odlož svého oblíbeného Dana Browna, chop se Melchiora Kotnowského,“ vyzývá Gergel čtenáře, a ten už možná tuší, čemu je na stopě…

Kniha je to zábavně staromilecká, mystifikačně si pohrává se zednářskými rituály, rozvíjí smělé konspirační teorie, které předčí ty skutečné současné (viz válka Republiky se Skandinávií v roce 1976, kterou rozhodl ruský car, jenž se přidal na stranu Skandinávie, aby se poté nechal korunovat jejím králem). Gergel je absolvent ČVUT, živí se poradenstvím a o svobodných zednářích, mezi něž patřil v minulosti např. Edvard Beneš, Alfons Mucha, J. S. Machar, Karel Čapek či Milan Rastislav Štefánik, hovoří se stejnou otevřeností, s jakou Veliká lóže provozuje od roku 2016 své internetové stránky. Základem tohoto zednářství je tolerance politická, rasová, náboženská i sociální, víra v demokratický řád, zdokonalování sebe i společnosti, dobrovolná chudoba a charita. Dnes mají u nás zednáři asi 700–800 členů, některé lóže jsou i smíšené. O tom všem nám Pavel E. J. Gergel poví ve své kanceláři.

videoTéma: Pavel E. J. Gergel
...
video video

Téma: Pavel E. J. Gergel


Spisovatel

Jan Lukavec

Literárního kritika Jana Lukavce (* 1977) známe z recenzí třeba v Respektu či LN, vystudoval český jazyk a literaturu a kulturologii na FF UK. Je zaměstnán v Národní knihovně v oddělení doplňování zahraničních dokumentů a zároveň působí jako redaktor internetového časopisu iLiteratura.cz. Knižně debutoval studií o G. K. Chestertonovi Fanatik, prorok, či klaun? (2008), zatím poslední, pátou jeho knihou je Imaginární zoologie (2019). Počíná kudlankou a táhne se přes vlka, netopýra či prase až k opici a velrybě. To vše ve staletých proměnách obrazů světa zvířat, tvořícího jakousi opozici ke světu člověka, v poslední době však právem rušenou ve prospěch chápání zvířete jako našeho „ochlupeného bližního“. Například mravenci mohou být pro nás vzorem svou „ekologickou moudrostí“, prase zase není jen nadávka, ale „i zachránce lidských životů s orgány nejpodobnějšími člověku“. Autor vychází stejně jako v předchozích svých publikací z neobyčejně širokého studia pramenů a sekundární literatury, počínaje mytologickými příběhy přes moderní literaturu a vyprávění pro děti až po současné populární filmy (Farma zvířat, Ze života hmyzu, Ferda Mravenec, Mravenec Z etc.). Dokumentuje na nich mimo jiné také to, jak se neustále proměňuje vztah nejen člověka a zvířete, ale vůbec vztah člověka k přírodě, který ovšem má i své limity. Neb jak vidíme na příkladu některých veganů, se zvířaty jsou v souladu, s lidmi si však přestávají rozumět.

videoSpisovatel: Jan Lukavec
...
video video

Spisovatel: Jan Lukavec


Přesah literatury

Petr Ostrouchov

Petr Ostrouchov (* 1972) je povoláním právník, hudebník (působil ve skupinách Sto zvířat a Blue Shadows a podílel se i na albech dalších formací) a majitel hudebního, převážně jazzového vydavatelství Animal Music. Zároveň je hudební skladatel a autor hudeb k už celé řadě soudobých českých i slovenských filmů (Želary, Čert ví proč, Občanský průkaz, Zapomenuté transporty, Klauni, Rudý kapitán, Zahradnictví ad.), hudební dramaturg a režisér, v neposlední řadě i aranžér, zpěvák a producent. Skoro všechno se to teď spojilo na sólovém albu Vladimíra Mišíka Jednou tě potkám (2019), které Mišík nahrál právě s Petrem Ostrouchovem, kapelou Blue Shadows a jejich přáteli. Výsledek svou kvalitou a jinakostí skoro všechny zaskočil jako velmi osobní Mišíkova výpověď, včetně až ke stáří objevené americké rodiny. A Ostrouchov je autorem hudby poloviny ze 14 písní, z toho pět jich je na texty českých básníků (Orten, Hrabě, Reynek, Gellner, Skácel), kteří dodávají tomuto životnímu sumáři nadčasovou existenciální hodnotu, Ostrouchov sám napsal stěžejní česko-anglický text Bratři. Do studia mu připravíme piano, na které nám zahraje melodie z Želar a s sebou si přinese kytaru, se kterou nám zazpívá některou z písní z alba. Nebudeme s ním mluvit jen o jeho vzniku, ale třeba také o tom, jak spojuje práci své advokátní kanceláře, která často zastupuje produkce českých filmů, s tak bohatou uměleckou tvorbou. Možná to ale je jen samozřejmá podivnost vícestranných talentů.

videoPřesah literatury: Petr Ostrouchov
...
video video

Přesah literatury: Petr Ostrouchov

Petr Ostrouchov
hudební skladatel, právník

Petr Ostrouchov

* 21. 11. 1972



Stopáž52 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrMagazín