Slovo a obraz, Poděbrady a Kutná Hora, takové je tematické a místopisné zakotvení dílu, v němž se moderátoři Jan Lukeš a Jan Schmid setkají se spisovatelkou Evou Papouškovou, ilustrátorkou Galinou Miklínovou, básníkem Jiřím Stegbauerem či textařem a hudebníkem Zdeňkem Vřešťálem

Obsah dílu

Přehrát vše

Každé slovo má svůj věcný význam, čím širší je ale slovní zásoba, tím senzitivnější a emocionálnější má autor možnosti vyjádření. Už samo slovo vytváří pak ve čtenářově mysli živé obrazy toho, co čte, podněcuje jeho fantazii a stimuluje jeho myšlení ke spolupráci se čteným textem, k jeho osobnímu dotváření. Čtenářova schopnost představivosti má pak nepochybně i svůj vliv na porozumění přečtenému a na jeho kladné či záporné hodnocení. Zvláštní situace pak nastává, je-li text sám doprovázen obrazovou složkou, ilustracemi, grafikami, fotografiemi apod. Ta se může dostat do konfliktu se čtenářskou fantazií, často ji ale také ona pomáhá formovat, někdy dokonce předestírá celé vlastní světy, které se inspirují autorským slovem a jdou třeba ještě nad něj. Jedním takovým konkrétním příkladem autorské a výtvarné spolupráce začneme a budeme pak volně pokračovat úvahami nad neustálým prolínáním slov, obrazů a třeba i hudebních tónů.


Klučov u Českého Brodu: Galina Miklínová

S výtvarnicí Galinou Miklínová (* 1970) se v místě jejího rodinného i pracovního života dostaneme od slova k obrazu. Miklínová je dcerou výtvarníka a výtvarného teoretika Jiřího Hůly, s otcem se ale po rozchodu rodičů setkala až v 17 letech. Přesto otcovské geny zapůsobily: vystudovala nejprve Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradiští (1984–1988), pak po několika zamítnutích i Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor filmová a televizní grafika u Jiřího Barty (1991–1997). Její první animovaný film Biograf je z roku 1997, z dalších vyniká třeba 26 dílů večerníčkovského seriálu O Kanafáskovi (2003, 2005, 2011, také podle scénářů Evy Papouškové) a celovečerní animovaný film Lichožrouti (2016), vycházející se stejnojmenné knižní trilogie Pavla Šruta (2002, 2005, 2011). Zejména ilustrace těchto svazků a následující film z ní učinily (spolu)tvůrkyni originálního fenoménu, srovnatelného v našich reáliích třeba s dopadem Harryho Pottera, jehož českou edici ostatně Miklínová také ilustrovala. S Pavlem Šrutem spolupracovala na asi desítce jeho knížek a našla u něj kongeniální svět rokenrolového odvazu a tajemného půdního příšeří i pro své ilustrace. S podobným vtipem a tajemstvím ilustruje i knížky Evy Papouškové a nověji Petra Stančíka, celkově však jdou už knihy, které ilustrovala, do desítek, všechno „ruční práce“, jak sama zdůrazňuje. U Cílovníků zvolila téměř deníkový ilustrační doprovod, včetně ručně psaných úryvků z textu a faksimilií dokumentů, které fiktivnímu příběhu dodávají konkrétní dobové pozadí.

videoKlučov u Českého Brodu: Galina Miklínová
...
video video

Klučov u Českého Brodu: Galina Miklínová


Praha – Poděbrady: Eva Papoušková

Eva Papoušková (* 1969) se podle rodičů-lékařů měla stát zubařkou, nakonec vystudovala nejprve bohemistiku a anglistiku na FF UK, potom scenáristiku a dramaturgii na FAMU (1994). Věnovala se překládání, pracovala pro nadaci Šoa Stevena Spielberga, její první scenáristické pokusy pocházejí ještě ze studentských let. Tehdy spolupracovala zejména s režisérkou Jasminou Blažević, pro kterou pak napsala pohádku Řád saténových mašlí (ČT, 2000). Je autorkou scénáře TV seriálů Pojišťovna štěstí (2004) a Světla pasáže (2007) a podílela se v různé míře na řadě dalších, napsala komedii Svatba na bitevním poli (2008) a scénáře filmů ČT Tchyně a uzený (2011) a Sebemilenec (2013). Kromě toho se v posledních letech podílí také na kolektivních knižních projektech edukativního charakteru (Korea, země hledící do budoucnosti, 2014), zejména se ale úspěšně věnuje tvorbě pro děti: Kosprd a Telecí (2013), Cestování s Velrybou (2014), Vombat Jirka (2016), Čtyřka na Moruši (2017), Cílovníci (2018). Kromě Cestování s Velrybou všechny ilustrovala Galina Miklínová, Cílovnici jsou nominováni na Zlatou stuhu 2019 za beletrii pro děti. Jde o příběh z poděbradské Koleje krále Jiřího, která měla po válce fungovat jako elitní střední škola pro válečné sirotky a vychovávat budoucí vůdčí představitele národa. Ačkoli v ní studovali i potomci některých komunistických prominentů, byla po převratu v roce 1951 zrušena, do té doby zformovala však charaktery takových studentů, jako byli Václav a Ivan Havlovi, Miloš Forman, Ivan Passer, bratři Ctirad a Josef Mašínové, Mario Klemens a další. Papoušková je použila jako předobrazy svých klukovských postav, které na zámecké koleji prožívají dobrodružství přiměřená jejich věku, zároveň jsou však svědky okolních dějů, které jsou v přímém rozporu s jejich výchovou k samostatnému úsudku a respektu k řádu. Fikce se tu tak prolíná s realitou a slovesné vyprávění poláčkovského tónu s vtipnými paradokumentárními ilustracemi. Pomocné slovo z morseovky cílovníci (-. -.) odkazuje nejen ke skautským základům poděbradské výchovy, ale také k úsilí protagonistů příběhu dosáhnout svých životních záměrů podobně, jako to dokázali jejich slavní skuteční předchůdci: „nikdy s davem, každý za sebe a co nejlépe a nejupřímněji“.

videoPraha – Poděbrady: Eva Papoušková
...
video video

Praha – Poděbrady: Eva Papoušková


Poděbrady: Jiří Stegbauer

Do repertoáru básníků ještě minulého století patřily také verše opěvující rodnou krajinu, vísku či město. V dnešním kontextu by asi leckomu zněly příliš sentimentálně, jak ale ukazuje sbírka Jiřího Stegbauera (* 1949) Zamilovaný šašek krále Jiřího (2017), je to jenom předsudek. Stegbauer se sice v Poděbradech nenarodil, protože město nemá porodnici, ale žil tu až po studia na střední škole, pak absolvoval novinařinu (1969–1974), pracoval v časopise Květy, teď žije v Praze, ale vztah k rodnému městu si podržel podnes: obdivný i prodchnutý podivnostmi minulosti. Sbírku jsme v 333 představili už loni v říjnu, od té doby vydal další (Andělé v noční zahradě, 2019), protože je ale zároveň publicistou a provozovatelem nakladatelství Ostrov, věnuje se Poděbradům a jejich historii dlouhodobě také z hlediska kulturně-historického. Zahájil v roce 2006 vydáním publikace 250 starých pohlednic města pod názvem Poděbrady, město mého srdce, na níž se podílel spolu s Petrem Váchou. A pokračoval pak pod názvy Poděbrady, město mého srdce II. (2008) a III. (2013), obsáhlými publikacemi historičky a etnografky Jany Hrabětové o historii města a jeho kulturních dějinách. Také ty obsahují na 700 a 500 často unikátních obrazových dokumentů a některé z nich se dotýkají i příběhu Koleje krále Jiřího, kterým se v Cílovnících inspirovaly Eva Papoušková a Galina Miklínová. Jiří Stegbauer nám vyjednal možnost natáčení přímo na poděbradském zámku, kde byla škola umístěna, a krom toho nám k rozhovoru s ním nabídne ještě jedno či dvě svá oblíbená místa ve městě. Neměli bychom při tom opomenout zejména lázeňský park, na jehož okraji stojí od roku 2011 dioráma poděbradské rodačky, ilustrátorky a spisovatelky Lucie Seifertové, které v jedné minutě představuje život města, včetně příběhu bratří Mašínů. Slovo na fiktivních reklamách plakátovacího válce se tu snoubí s obrazy z dějin města v diorámě v horní části sloupu a s hudbou autorčina manžela Petra Prchala. Arci po vhození příslušné mince…

videoPoděbrady: Jiří Stegbauer
...
video video

Poděbrady: Jiří Stegbauer


Kutná Hora: Jana Šorfová

Ředitelka Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK) Jana Šorfová (* 1968) nastupovala na své místo v roce 2011 za dost kontroverzních okolností. Ačkoli předtím působila 8 let v Museu Kampa, z toho 5 let jako výkonná ředitelka, vyčítala se jí absence vysokoškolského vzdělání (studovala hotelový management ve Vancouveru) i údajně opsaný nástupní projekt, z GASK odcházeli na protest pracovníci. Dnes spory utichly, činnost GASK je vysoce ceněna a například výstava hlavního kurátora Richarda Druryho Stavy mysli / Za obrazem (2014) získala v roce 2015 ocenění Muzejní výstava roku. Loni dostala expozice novou podobu pod názvem Stavy mysli / Za obrazem – obměny a intervence a potrvá až do roku 2020. My jsme v GASKu s R. Drurym natáčeli v roce 2016 o výstavě Pavla Brázdy, teď bychom měli s Janou Šorfovou probrat obecnější aspekty působnosti GASK: její poslání, koncepci, vyhlídky a limity, a to zejména s ohledem na její ediční, knihovnickou, archivářskou a sběratelskou činnost. A také s ohledem na její vztah k městu, jak se zračí například v doprovodných programech a dílnách od dětí až po seniory. Co znamená obraz a co je za ním, to nás bude ve smyslu našeho tématu zajímat především.

videoKutná Hora: Jana Šorfová
...
video video

Kutná Hora: Jana Šorfová


Nové Dvory u Kutné Hory: Zdeněk Vřešťál

Historie skupiny Nerez sahá do přelomu 70. a 80. let a byla neodmyslitelně spojena se jmény Zuzana Navarová, Vít Sázavský a Zdeněk Vřešťál (* 1956). Kapela se rozpadla v roce 1994, a když o deset let později Navarová zemřela, zdál se návrat Nerezu nemožný. Sázavský s Vřešťálem se věnovali jiným aktivitám, mj. kapele Neřež, Vřešťál spolupracoval jako producent s Jaromírem Nohavicou a dalšími hudebníky, vydal bilanční knihu vzpomínek ne nerez nerezne (2009), k dnešku je autorem asi tří stovek písňových textů, z nichž dvě stovky vyšly na deskách, napsal hudbu k filmu Román pro muže (2010) a k seriálu Vinaři (2014–2015), provozuje hudební agenturu a věnuje se i pořádání každoročního jednodenního hudebního festivalu v místě svého bydliště. Nadto právě teď se Sázavským uskutečnili nemyslitelné. Po 25 letech vzkřísili na CD Zlom (2019) Nerez, když ke spolupráci přizvali zpěvačku L. Šoralovou. Výsledek hodnotí kritika v superlativech, udivena pestrostí tematickou, jazykovou i žánrovou a zároveň kvalitativně neklesající jednotou alba. Nám zahraje Zdeněk Vřešťál, někdejší absolvent Vysoké školy ekonomické a Státní konzervatoře Praha, oboru populární zpěv, dvě ze svých skladeb, v rozhovoru nás budou zajímat zdroje jeho inspirace, které v textové složce u něj nevedou k žádnému duchaprázdnému rýmovaní, ale k podmanivé hře metaforických obrazů.

videoNové Dvory u Kutné Hory: Zdeněk Vřešťál
...
video video

Nové Dvory u Kutné Hory: Zdeněk Vřešťál


Stopáž52 minut
Rok výroby 2019
 P ST HD
ŽánrMagazín