Okamžiky života, jak se jeví ve fotografii, próze či ve vzpomínkách. Hosty moderátorů Jana Lukeše a Jana Schmida budou novinář Ondřej Kundra, publicista Jiří Janoušek, prozaička Lidmila Kábrtová či hudebník a fotograf Lukáš Kuta

Obsah dílu

Přehrát vše

Naše paměť je většinou jen epizodická, nepamatujeme si celé děje, ale často jen jednotlivé situace, okamžiky. V tom jsou vzpomínky podobné fotografiím, dokonce se občas stane, že si někdo tu a tam zážitek či dojem z čísi fotografie přisvojí jako svou vlastní vzpomínku. Fotografie je okamžik, mžik oka, mžik závěrky fotografického přístroje, a přece někdy třeba jen tisícina vteřiny zachytí cosi nadčasového, věčného. A podobně je tomu i u nejlepších děl výtvarných či literárních, kde třeba jedna epizoda dovede nasvítit ducha epochy, vrhnout záblesk světla poznání i na „místa ve tmě“, jak zní název knihy Lidmily Kábrtové.


Spisovatel

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra (* 1980), vystudoval novinařinu na Fakultě sociálních věd UK, od roku 1999 spolupracuje s týdeníkem Respekt, od roku 2002 je členem redakce, nyní vede jeho domácí rubriku a zabývá se investigativní žurnalistikou. Je autorem životopisu Medy Mládkové Můj úžasný život (2014), v knize Putinovi agenti (2016) analyzoval vliv ruské špionáže u nás, v knižní reportáži Můj syn terorista (2017, s Tomášem Lindnerem) se zabýval evropskými džihádsty bojujícími za IS, včetně prvního souzeného českého. Teď přichází s titulem Vendulka. Útěk za svobodou, 2019), který je inspirován osudy dvou lidí: židovské dívky Hany Venduly Voglové (1930–2017), později provdané Hořava a Old, a fotografa Jana Lukase (1915–2006). Ten Vendulku vyfotil jako dceru svých židovských přátel večer 5. března 1943 a den na to rodina nastoupila do transportu do Terezína. Fotografie sama, záblesk okamžiku, později obletěla svět a Ondřeje Kundru zaujala natolik, že se rozhodl pátrat po dalších osudech dívky, jejíž portrét teď nese i obálka jeho knihy. Vznikl příběh dvojí cesty za svobodou z totality nacistické i komunistické až do USA, jejíž aktéři, Vendulka a Lukas sice už nežijí, alespoň Vendulka se ale autorem nakonec přece jen nechala přimět k vyprávění svého osudu. A Lukasovu historii zase Kundra vynalézavě dokumentuje mj. jeho fotografiemi. Vznikla kniha neobvyklého žánru i působivosti, která nadobyčej průkazně dokládá, jak se mohou v jediném momentu koncentrovat třeba i jen tušené silokřivky času a jak naopak jediný mžik závěrky fotoaparátu může inspirovat i po desítkách let, nutit k novému a novému vyvolávání paměti a k tázání proč?


Nakladatelský počin

Jiří Janoušek

Jiří Janoušek (* 1943) vystudoval FAMU (1963–1968), obor filmová historie, teorie a kritika. Už za studií uspořádal dva sborníky o československé nové filmové vlně (3 1/2, 1965; 3 1/2 podruhé, 1969), v letech 1966–1982 byl reportérem Mladého světa, 1982–1984 byl vedoucím zakázkové výroby FSB, 1984–1991 ředitelem Čs. filmexportu, pak pracoval na různých postech v reklamě, 2005 byl zvolen ředitelem Asociace komunikačních agentur. Po knize rozhovorů Hvězdy z masa a kostí (1979) vydal dobově unikátní Rozhovory s Janem Werichem (1982), které pak znovu vyšly ještě v letech 1986, 1994 a 2000. Teď tedy vyšly celkem už po páté, pod novým titulem Jan Werich za oponou (2018) a de facto jako nová kniha, proto je také označena jako první vydání. Jiří Janoušek ji totiž dotvořil množstvím fotografií z rodinného werichovského archivu a citáty z nejrůznějších od té doby publikovaných pramenů, které mu dovolily vyplnit v chronologii Werichova života témata, na která se při původních rozhovorech už nedostalo a nebo o nich ani nebylo vůbec možné veřejně hovořit. Většina knihy totiž vznikala od července 1979 do jara roku 1980, 31. 10. 1980 Jan Werich zemřel. Předposlední obrazová kapitola nese název Nemocný muž v nemilosti a to je dosti přesné označení situace, životního stavu či okamžiku, v jakém se tehdy Werich nalézal. Janoušek je zkušený publicista, má za sebou řadu dalších knih rozhovorů a reportáží, životopisnou knihu o Ivanu Lendlovi (1991) či několik svazků rozhovorů Marka Ebena z jeho pořadu Na plovárně, rozhovory s Werichem však evidentně zůstávají jeho dílem kruciálním. Odehrávaly se převážně ve vile na Kampě a před ní se s Jiřím Janouškem také sejdeme, i když její dnešní podoba už je zcela odlišná.


Téma

Lidmila Kábrtová

Na cenu Magnesia Litera nebyla Lidmila Kábrtová (* 1971) se svou knihou Místa ve tmě (2018) letos ani nominována, zato hned vzápětí získala Výroční cenu Nadace Český literární fond a dočkala se odborných i čtenářských hodnocení, jako málokterý loňský prozaický titul. Kladně byla ovšem přijata už její prvotina Koho vypijou lišky (2013), experimentující s formou krátkých kapitolek o 50 slovech, teď zas se celkem unisono oceňuje nekonvenční pohled do ženské psychologie v tuctu povídek, které jsou ale současně nenápadným způsobem propojené. Dívky ještě nedospělé, ženy zralé i seniorky, ženy zhrzené a podváděné, zklamávané i utlačované, takové jsou takřka bezvýhradně protagonistky knihy. „Život v klišé,“ čteme tu o jedné z nich, ale neplatí to jen o jejím manželském a rodinném příběhu, platí to i o existenciální situaci většiny ostatních. Kábrtová ovládá schopnost lapidárního, takřka protokolárního stylu, kterým nelíbivě, někdy až šokantně rozvíjí pokusy svých hrdinek o proražení okolních bariér a dobírá se tak přirozeně čtenářova pochopení, účasti či alespoň nostalgické empatie. A také tady jsme svědky jakýchsi záblesků poznání nicoty, možné vzpoury či skoro už samozřejmé mezilidské krutosti (to zejména u mužských protějšků). Lidmila Kábrtová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a posléze i obor marketingová komunikace na Univerzitě Tomáše bati ve Zlíně, žurnalistice se věnovala jen krátce, teď víc než dvacet let pracuje v oblasti PR a jejím pracovištěm je ČVUT.


Téma

Jan William Drnek

K 70. výročí založení nakladatelství Albatros vydala firma velkoformátovou knihu (810 × 610 mm) s názvem Epopej (2019), která přináší detailní snímky Slovanské epopeje Alfonse Muchy, doprovozené výkladem historiků, kurátorů a filozofů. Kniha je luxusně adjustována v designovém pouzdře, doplněna kameny z míst, kde Mucha maloval, lupou a také šperkem z dílny Jarmily Mucha Plockové, Muchovy vnučky a patronky edice. Náklad je pouhých 200 kusů, cena stoupá podle čísla svazku od 280 do 360 tisíc Kč. Jedná se tedy o exkluzivní sběratelskou a také investiční záležitost, nedostupnou pro běžného knihomola. Nicméně kniha bude díky institutu povinného výtisku dostupná i v některých knihovnách a tam možná zájemci teprve docení její nejpodstatnější smysl: totiž že v celcích i ve vybraných detailech přináší ve dvaceti kapitolách fotografické zobrazení všech dvaceti pláten Muchova díla. Autorem fotografií je Jan William Drnek (* 1960), který se práce zhostil po nocích v prosinci 2016 před cestou kolekce do Japonska, a zhotovil při tom na základě matematického modelu desetitisíce snímků s vysokým rozlišením, které teprve teď umožňují vidět na plátnech všechny podrobnosti. Drnek byl k takové práci mimořádně disponován celou svou předchozí prací. Fotografuje od šesti let a už od počátku ho zajímaly velké formáty. Později vystudoval na ČVUT technickou kybernetiku, po roce 1990 měl firmu na výpočetní techniku a počítačové sítě a posléze s ní spojil i svého fotografického koníčka a stal uznávaným specialistou na velkoformátovou fotografii s vysokým rozlišením, a to od snímání přes digitální postprodukci až k tisku a adjustaci. Vystavuje od roku 2005, jeho fotky krajin (USA, Afrika, Indie, Bretaň, Island) či skla oslňují barevnou zářivostí, detailní prokresleností či fascinujícím panoramatickým zorným úhlem. Práce na Slovanské epopeji byla součástí jeho studia digitalizace uměleckých děl, natáčel ho při tom jeho syn, kameraman Jan Drnek.


Přesah literatury

Lukáš Kuta

Také Lukáš Kuta (* 1972) je fotograf (v roce 2012 vydal knihu svých fotografií 26 caprices), hlavně však je hudebník. Po Pražské konzervatoři studoval na HAMU obor housle a pedagogika, pak učil na Konzervatoři Jaroslava Ježka, nyní vyučuje na Arcibiskupském gymnáziu v Praze a na ZUŠ v Černošicích. Jako houslista působí aktivně v oblasti klasické i jazzové hudby (např. s Melody Makers Ondřeje Havelky), uplatňuje se též jako rozhlasový komentátor a hudební publicista. S touto oblastí souvisí jeho loni vydaná kniha Pecková. Dítě štěstěny, rozhovor s mezzosopranistkou Dagmar Peckovou, která se dotýká nejen její profese, ale i obtíží plynoucích z nutnosti spojit ji se soukromým a rodinným životem. A loňské vročení má i další kniha, kterou uspořádal: Josef Illík, Praha 1945–1958. Kameraman Josef Illík (1919–2006) byl Kutovým dědečkem, původně se fotografii věnoval profesionálně, od roku 1948 však začal působit ve filmu, nejprve ve FSB jako asistent kamery, pak jako dokumentarista v Čs. armádním filmu, nakonec znovu na Barrandově už jako hlavní kameraman hraných filmů např. Karla Kachyni, Otakara Vávry či Václava Vorlíčka. Za svého života vydal jedinou knihu fotografií Praha zasněná (1959), nebyl s ní však spokojen a dál už fotografoval jen pro sebe. Definitivně jako fotograf skončil v roce 1966, kdy také prodal veškerou svou výbavu. Do té doby nafotil na 4000 snímků, které ale zůstaly pouze v podobě vyvolaných negativů 6×6 cm, pozitivy z nich nezvětšoval. K jejich třídění došlo až po smrti Illíkovy manželky v roce 2016 a z nich byl také sestaven soubor, který obsahuje kniha a který je pozoruhodným průnikem civilistní reportáže a nostalgické náladovosti i světa starého a moderního. Je to Praha osvobození a 50. let, a přece hodně jiná, než jak ji známe od jiných.


Stopáž53 minut
Rok výroby 2019
 P ST HD
ŽánrMagazín