Rozhovor s autorkami seriálu

Nová řada Čtyř v tom by měla divákům přiblížit nastávající rodiče, kteří jsou dospělejší a potýkají se s jinými problémy, než ti často o dekádu nebo dvě mladší. Co Vás k takovému výběru vedlo?

Irena Hejdová: Dopředu si vždycky stanovíme, co nás vlastně zajímá, ale nakonec jsme vždy stejně zákonitě omezeni tím, kdo se do konkurzu daný rok přihlásí. Pro Markétu šlo o druhou sezonu a pro mne o třetí, takže některé typy hrdinek pro nás nebyly zajímavé třeba jen proto, že už jsme se s nimi setkali v předchozích sériích. Možná i proto, že nejsme samy úplně nejmladší a obě jsme už „zasloužilými matkami“, stály jsme tentokrát o to, aby ve výběru byly spíš větší rodiny, které se potýkají s přece jen trochu jinými problémy než třeba rodiny, které čekají své první dítě.

Markét Ekrt Válková: Je jasné, že třetí řada by měla nabídnout jiný typ příběhů, z této kategorie se nám přihlásily velmi zajímavé hrdinky.

Jak náročný byl tentokrát výběr jednotlivých aktérek a jak se Vám podařilo najít a pro spolupráci získat pár, který se rozhodl pro domácí porod?

Markéta Ekrt Válková: Tentokrát jsme nad výběrem trochu „špekulovali“. Vzájemná kombinace jednotlivých linek je trochu alchymie a chvíli nám trvalo, než si výběr zcela sedl. Dlouho bylo ve hře asi sedm hrdinek.

Téma domácích vs. „klasických“ porodů rezonuje českou společností. Můžete přiblížit, jak je tomu ve Velké Británii, kde se jedna z aktérek pro domácí porod rozhodla? A jak se na domácí porody díváte Vy dvě?

Irena Hejdová: Sama bych doma rodit nechtěla, ale postoj „domarodiček“ chápu a vlastně s ním i sympatizuju. I z vlastní zkušenosti si uvědomuju, jak moc je české porodnictví zkostnatělé a jak velké překážky často kladou ženám lékaři v jejich touze po přirozeném a nijak neovlivňovaném porodu.

Markéta Ekrt Válková: Domácí porod byl už dlouho naším cílem a teprve s párem, který vystupuje ve třetí řadě, se natáčení povedlo realizovat. Nemusíme je ke spolupráci nijak nutit. Přesně tak to bylo i s Pavlou. Ve Velké Británii je systém domácích porodů zcela rovnocenný s tím nemocničním. Jsou tudíž k němu vytvořeny takové podmínky, že žena porodem riskuje přibližně stejně jako v nemocnici… Je pak jen na povaze a odvaze žen, aby se rozhodly podle svého. Mají volbu. A možnost volby je něco, co považuji za základní stavební kámen svobody. Já sama jsem doma nikdy potřebu rodit neměla, ale považuji za svoji povinnost přiblížit tuto možnost a ukázat divákům, že nic se nemá odsuzovat předem a že nic není tak jednoduché, jak to z tepla pohovky může vypadat.

Ve třetí řadě se seznámíme s rodinou, u které se jedno dítě potýká s ADHD, v minulé jsme se poznali s Amálkou, která trpěla Spinální muskulární atrofií. Jak obtížné pro Vás je najít u těchto rodin hranici toho, co ještě zobrazit a co už příliš zasahuje do soukromí nebo by mělo zůstat skryto?

Markéta Ekrt Válková: U rodin, kde je nemocné dítě, nemám problém natáčet. Pokud s hrdiny poctivě sdílíte jejich svět, vnímáte pak dítě stejně jako oni. Obyčejně, věcně. Jen ve vzácných chvílích dojetí nebo emoce se Vám dostane možnosti nahlédnout pod povrch a za to jste pak vděčni a snažíte se to divákovi zprostředkovat s veškerou pokorou, které jste schopni. Pokud se řídíte pravidlem, že nechcete zneužít, ale vyprávět, podělit se, obohatit, pevně věřím, že v takové chvíli nemůžete ublížit.

Jste vy samy osobně v kontaktu s aktérkami z předchozích sérií, stýkají se například i jednotlivé hrdinky mezi sebou?

Irena Hejdová: Co vím, tak jednou ročně se setkávají hrdinky první série, zrovna nedávno proběhlo takové setkání hrdinek a jejich dětí u Miky na statku.

Markéta Ekrt Válková: S hrdinkami druhé série všichni udržujeme kontakt, pokud vím, komunikují i mezi sebou.

Čtyři v tom si během dvou sezon vytvořilo silnou komunitu na sociální sítí Facebook, se kterou autoři cyklu čile komunikují. V čem Vás nejvíce komentáře fanynek, ve velké míře čerstvých matek, inspirovaly?

Irena Hejdová: Určitě nás komentáře fanoušků inspirovaly už od počáteční fáze výběru hrdinek. Fanynky volaly třeba právě po tom, abychom do seriálu zařadili domácí porod, vícečetné těhotenství či větší rodiny – a jsme rádi, že jsme jim tato přání mohli v letošní sérii splnit.

Markéta Ekrt Válková: Komunita facebookových fanynek je silná motivace. Možnost zpětné vazby je pro náš typ práce velmi důležitá. Pečlivě si ovšem vybírám, s čím rezonuji, a sama v sobě analyzuji, proč s něčím nesouzním. Prostě zpětná vazba.

Jaké poznatky pro výchovu dětí jste si během natáčení Čtyř v tom odnesly Vy samy? Změnil se nějak Váš pohled na tuzemské porodnictví?

Irena Hejdová: Můj pohled na tuzemské porodnictví je ovlivněný nejen tím, že jsem pracovala na třech sériích Čtyř v tom, ale i tím, že jsem během této práce absolvovala také dva vlastní porody. Rodila jsem císařem i přirozeně, dvojčata a pak jedno dítě, postupně ve dvou největších pražských porodnicích, z toho jednou s vlastní porodní asistentkou. K druhému porodu jsem přistupovala zodpovědněji a poučeněji než k tomu prvnímu, a určitě k tomu přispělo i všechno to, co jsem se dozvěděla při práci na seriálu. Pokud bude i našim divačkám náš seriál takhle užitečný a ony si uvědomí, že si v českých porodnicích nemusí nechat všechno líbit, bude to pro mne a asi i pro ostatní největší odměnou.

Markéta Ekrt Válková: Na tuto otázku se nedá jednoduše odpovědět. Je toho moc, s čím jsem se za více jak dva roky práce na tomto docusoapu měla možnost setkat a co všechno přitom promyslet. Každé setkání bylo inspirující. Co se týče českého porodnictví, považuji ho za velmi profesionální, kvalitní, ale do sebe zahleděný svět.