Rozhovor s Kateřinou Hájkovou Klíčovou, ředitelkou Unie porodních asistentek

Kateřina Hájková Klíčová, foto: Taka Tuka Nestíháte se zorientovat v nabídce českého porodnictví a dítě už je skoro na světě? Mrkněte se na nabídku českých akcí v rámci Světového týdne respektu k porodu. Svou poradnu nabízí tradičně i Unie porodních asistentek. „Přestaňme ženy strašit, jak je porod nebezpečný,“ řekla nám výkonná ředitelka Unie porodních asistentek Kateřina Hájková Klíčová.

Jak by se systém v českém porodnictví mohl změnit k lepšímu?

Naše porodnictví umí dobře pečovat o ženy, u kterých se v průběhu těhotenství vyskytnou nějaké problémy. Pro zdravé ženy by se však měly otevřít další možnosti péče. Lékaři a porodní asistentky na porodních sálech jsou přetížení, protože poskytují všem ženám péči, jako by byly vysoce rizikové. Zkusme přijmout premisu, že těhotenství není nemoc, ale požehnaný stav, který žena zvládne v případě, že se jí dostane podpory. Přestaňme ženy strašit, jak je porod nebezpečný. Místo toho jim říkejme, že dokáží porodit své dítě, že si mají důvěřovat a že jsme tu pro ně, pokud budou potřebovat poradit nebo pomoci v případě komplikací.

O co hlavně Unie porodních asistentek usiluje?

Snažíme se o to, aby každá žena měla dostupnou péči porodní asistentky ve svém okolí. Péči vysoce odbornou a zároveň respektující potřeby žen a jejich rodin. Proto vzděláváme naše členky a poskytujeme jim odborné poradenství a podporu. Zároveň jsme tu pro těhotné ženy a jejich rodiny. Celoročně provozujeme on-line poradnu, kde kvalifikované porodní asistentky podávají srozumitelnou cestou nastávajícím maminkám ucelené informace o těhotenství a porodu.

Usilujeme také o to, aby se současný systém péče otevřel novým možnostem. Aby byla běžnou součástí nabídky síť porodních asistentek v komunitní péči, které ženu sledují dlouhodobě, a aby, podobně jako v Německu, bylo možné přivést na svět dítě v porodním domě.

Jak se liší práce, vzdělání a kompetence porodní asistentky a duly?

Porodní asistentka je zdravotník. Má odborné vysokoškolské vzdělaní, nejčastěji získané na lékařské fakultě v rámci bakalářského studia. Mezi její kompetence patří péče o ženu v těhotenství při porodu, a dále v šestinedělí. Pokud zjistí, že přicházejí nějaké komplikace, předává péči o ženu do rukou lékařů, a dále s nimi spolupracuje. Porodní asistentky pracují buď přímo v porodnicích, nebo mají svá centra a ambulance, kde je můžou ženy a jejich partneři vyhledat. Kontakty na jednotlivé asistentky i centra najdete na mapě porodních asistentek. Mezinárodní výzkumy ukazují, že pokud o ženu pečuje po celou dobu těhotenství, během porodu i v šestinedělí stejný zdravotník, ideálně porodní asistentka, má to obrovský pozitivní dopad na psychickou pohodu a zdraví žen i novorozenců.

Dula je profesionální průvodkyně ženy obdobím těhotenství, porodu a počátků mateřství. Poskytuje rodině zejména psychickou, fyzickou a emocionální podporu. Dula je dobře orientovaná v oblasti informací o normálním porodu a rozdílech v nabídce různých porodnic. Neposkytuje zdravotnické služby. Duly se vzdělávají a sdružují v profesních organizacích.

Aby se žena mohla plně soustředit pouze na porod a na příchod svého dítěte, je ideální, pokud lékaři, porodní asistentky i duly vzájemně spolupracují.

Jak vychází současné postavení porodních asistentek ze srovnání s minulostí?

V minulosti to nebyli lékaři, ale porodní asistentky, které se staraly o ženu v těhotenství i během porodu. Teprve v 50. letech minulého století převzali vládu nad porody u nás i ve většině postkomunistických zemí lékaři a z porodních asistentek se staly ženské sestry.

Pro ženy s rizikovým těhotenstvím, které musely v minulosti rodit doma, je dostupná vysoce odborná péče lékařů v porodnicích velkou výhodou. Taková péče je však v případě zdravých žen spíše kontraproduktivní, jak ukazují nejnovější výzkumy z Evropy, Kanady a Austrálie. Některé evropské porodnice proto otevřely přímo v porodnicích oddělení, ve kterých pracují pouze porodní asistentky. V těchto centrech rodí asi 80 % všech žen, které v těhotenství žádné komplikace nemají. To je cesta, kterou chceme jít i my.

Každý porod je jiný, dá se zobecnit, jaké podmínky pro ženu a dítě jsou ideální?

Člověk, podobně jako ostatní savci, potřebuje při porodu zejména klid a bezpečí. Pokud jsou tedy žena a dítě zdravé, zdravotníci by měly pouze sledovat jejich zdravotní stav, ale do porodu by neměli nijak zasahovat. Měli by respektovat tempo a potřeby rodící ženy. Součástí takové péče je i průběžné vyhodnocování případných komplikací. Pokud porodní asistentka nebo lékař považují za nutné do porodu vstoupit, měli by ženě vysvětlit výhody a rizika případné intervence (např. podání oxytocinu, podání epidurální analgezie, provedení nástřihu hráze). Ženy by pak měly mít možnost s takovým zákrokem vyslovit souhlas.

Věřím, že každá žena je schopna posoudit případná rizika a pochybuji o tom, že by chtěla záměrně poškodit sebe nebo své dítě. Ideálem je taková péče, která je odborná, ale zároveň respektující. Po porodu je základním pravidlem nechat ženu a její právě narozené dítě spolu a dopřát jim čas a prostor na vzájemné sblížení a naladění.

Kde v zahraničí se ještě inspirujete?

Patříme do Mezinárodní konfederace porodních asistentek (ICM) a sledujeme nejnovější výzkumy z oboru porodnictví. Ty jednoznačně potvrzují, že nejlepší výsledky mají ty země, kde je jasně rozlišená péče o zdravé těhotné a ty, kterým hrozí nějaké riziko. Z postkomunistických zemí je naší velkou inspirací Estonsko. Pokud ženy zajímají nejnovější vědecké poznatky a inspirace ze zahraničí, doporučujeme sledovat internetové stránky biostatističky Markéty Pavlíkové.

Ve třetí sérii jsme ukázali domácí porod v Anglii, který je legální, ale má jasná pravidla: žena musí být zdravá, gynekolog jí domácí porod musí doporučit, doma jsou s ní dvě porodní asistentky, v záloze je možnost dojet do nejbližší porodnice. Jak se díváte v této souvislosti na legislativu u nás?

Pavla, která byla hrdinkou vaší třetí série, byla velice překvapená, že české ženy takovou možnost nemají. Česká republika je součástí Evropské unie, která podobnou péči zaručuje. My jsme ale v naší zemi přijali šalamounské vyhlášky a vydáváme doporučení, která porodním asistentkám v takové péči, jakou měla Pavla, brání. V Unii porodních asistentek proto spolupracujeme s Ligou lidských práv a dalšími právníky, kteří se na půdě Ministerstva zdravotnictví snaží o nápravu, ale náš systém je velice zkostnatělý.

Sama máte děti, vidíte nějaký pokrok v péči o rodičku a dítě během Vašeho života?

Velký posun nastal po roce 1989. Naše maminky rodily ve velkých společných sálech, míra separace dětí a matek byla stoprocentní. Od té doby nastal posun ve vytváření intimního prostředí a zkrášlování porodních sálů. Nepředpokládala jsem ale, že některé praktiky z těchto dob budou přetrvávat dodnes. Některé intervence, které např. Světová zdravotnická organizace považuje za nepříznivé, nebo dokonce nebezpečné, zažívají ženy v českých porodnicích i dnes (odnášení dětí po porodu, tlak na břicho v druhé době porodní…). Pokud vás zajímá srovnání porodnic z hlediska výsledků (císařské řezy nebo nástřihy hráze) najdete ho například na www.jaksekderodi.cz. Velký posun vidím v tom, že ženy mají více informací a jsou si vědomy svých práv. Také vidím celou řadu lékařek a lékařů, kteří s porodními asistentkami spolupracují a mnoho malých porodnic považuje takovou spolupráci za přínosnou.

Co si myslíte o trendu sahat k císařskému řezu jako k první volbě? Jaký to má dopad, když specialista vyhlášené porodnice veřejně řekne, že jako lékař doporučuje císařský řez jako první volbu (MUDr. Ladislav Krofta nedávno v Lidových novinách)?

Musím se přiznat, že mě toto vyjádření renomovaného porodníka zaskočilo. A to ze tří důvodů. Císařský řez je velká břišní operace, která sebou nese četná rizika a jako takovou ji většina lékařů doporučuje až při hrozícím riziku pro ženu nebo dítě. Za druhé je podle české legislativy nutné odůvodnit provedení císařského řezu zdravotní indikací, nemůže se tedy jednat o rozmar ženy (nechce si kazit porodem postavu) nebo rozmar lékaře (chce, aby pacientka porodila v rámci jeho směny). Za třetí, protože je porodní péče hrazená z veřejného pojištění, stát by měl garantovat takovou péči, která je nejbezpečnější, a také neklade zbytečné finanční nároky. Císařský řez ani jeden tento požadavek nesplňuje.

Unie porodních asistentek doporučuje, aby první a normální volbou byla podpora takového porodu, který je pro ženu a dítě nejbezpečnější a nejzdravější. Zároveň považujeme za důležité podpořit ženu, pro kterou byl císařský řez jedinou volbou. Rodina potřebuje například podporu v navázání vazby s miminkem (přiložení miminka na tělo ženy bezprostředně po císařském řezu). Potřebují také dostatek informací o tom, proč se muselo k císařskému řezu přistoupit.

Ženám, které chtějí dát přednost císařskému řezu před vaginálním porodem, protože mají strach z bolesti, či z toho, že to nezvládnou, doporučuji, aby vyhledaly odbornou pomoc. Mohou se se svými obavami svěřit své porodní asistentce nebo psychologovi. Díky dostatku srozumitelných informací a jejich podpoře možná zjistí, že jejich obavy nejsou tak velké, jak se dříve zdály. Pro matku i pro její dítě, je přirozený porod nezapomenutelným zážitkem. Díky oxytocinu, který se během klasického porodu vyplavuje, vzniká mezi matkou a novorozencem pevné mateřské pouto, které se buduje při císařském řezu mnohem složitěji. Vaginální porod je zkrátka pro oba tou nejlepší investicí do života.