Dokumentární výpověď o černošském big beatu zachycená během vystoupení hudebních skupin Osibisa a Mother’s Finest na rakouském festivalu Lovely Days (2015). Režie J. Vondrák

Jestliže v Americe se v šedesátých letech rozvíjelo hnutí za rovná občanská práva černochů, v jehož čele stál baptistický kazatel Martin Luther King, a které bylo podporováno hnutím hippies a celou beat generation, v Evropě byla situace klidnější. Přesto se (mj. i díky vlivu hnutí) na obou březích Atlantiku stávali idoly mládeže mnozí černošští zpěváci a muzikanti – Jimi Hendrix, James Brown, Ray Charles, Supremes, B. B. King, Muddy Waters, Aretha Franklin a další a další umělci. Všichni jmenovaní ale pocházeli pouze z USA.

Ovšem i v Londýně se na konci 60. let začali prosazovat v Británii usazení černošští muzikanti. Jeden z nich, původem z Ghany, dal dohromady kapelu Osibisa, která stála u zrodu žánru, jemuž dnes říkáme world music. Saxofonista, flétnista a zpěvák Teddy Osei se do metropole na Temži přestěhoval v roce 1962, aby tu díky stipendiu ghanské vlády studoval hudbu. Na konci dekády pak přesvědčil další krajanské muzikanty, bubeníka Sola Amarfia a trumpetistu Maca Tontoha k založení kapely, která by míchala jazz, rock, pop, karibskou a africkou hudbu – a Osibisa byla na světě. Poté úplnou náhodou potkali v Londýně kytaristu Wendella „Della“ Richardsona, a ten pak přivedl další členy, dva z Karibiku a jednoho z Nigérie. Takže když kapela začínala, tvořilo ji sedm muzikantů. V jedenasedmdesátém vyšla hned dvě její alba ‚Osibisa‘ a ‚Woyaya‘. Členové kapely se angažovali i politicky v rámci boje o rovnoprávnost černých spoluobčanů – kupříkladu v roce 1980 byla Osibisa hlavní hvězdou na oslavách nezávislosti Zambie. V roce 1983 vznikl filmový záznam koncertu Osibisy ve slavném Marquee Clubu v Londýně.

Osibisa, Teddy Osei 2011Vedoucí kapely Teddy Osei objasňuje její název: „Slovo Osibisa pochází z ghanské řeči Akan. Je to výraz z dávných dob. Popisuje tančení a zpívání v ulicích. A tento specifický druh zvuku a radosti, to je Osibisa. Vysvětlujeme to jako ‚protínající se rytmy, které jsou plné radosti‘. Což Dell Richardson ještě doplňuje: „Na jednom jazzovém koncertě jsme s muzikanty mluvili o hudbě z Ghany. Máme tam highlife, tradiční hudbu a pak také karibské kalypso. Kalypso a highlife jsou něco jako sourozenci. Tancovali jsme ten samý tanec, ale s jinými pohyby. A tak jsme mluvili a porovnávali, jak kdo hraje. Z karibského pohledu bylo asi nejdůležitější to objevování naší domoviny skrze naši hudbu. Rytmus je jako jazyk a je to o protínání rytmů. Velmi brzo si uvědomíte jak mocná je řeč rytmu. Takže rytmy se protínají, ale nikdy si nepřekáží. Je to nádherný. A to děláme v naší hudbě.“ Osei zároveň přiznává, že nejšťastnější dobu prožívali s kapelou v jejích začátcích, kdy se snažili prorazit: v klubech hráli i zadarmo, jen proto, aby si je lidi poslechli. A toto pozvolné získávání posluchačů pro tehdy neobvyklou hudební fúzi, onen vzrůstající počet těch, kterým se jejich muzika líbila, to je naplňovalo štěstím: „A pak vyšlo naše první album, které bylo v Top Ten nejlepších alb.“ Dell Richardson: „Teď se tomu říká worldbeat. Nejdřív to byl afro-rock, který každý poznal, protože tu předtím nebyl. Pak vznikl název worldbeat music. A každý si myslí, že hraje worldbeat, ale my byli první.“

Osibisa live, Wendell Richardson 2011V osmdesátých letech přišel pokles zájmu o Osibisu, která následně většinu času působila doma v Ghaně. S nástupem world music jakožto obchodní marky, se ale začalo blýskat na lepší časy: Osei tedy v roce 1996 kapelu reformoval a vyrazil znovu do světa. A i když ho postihla mrtvice, Osibisu je možné vidět i s ním na hudebních scénách dodnes. Richardson to komentuje takto: „Věřím, že svým způsobem tu Osibisa vždycky bude, protože jakákoli skupina, která převezme naši podstatu, bude lidem vždy připomínat originál… Takže i když to bude mít jiný rozměr, vždycky tu budou vzpomínky na Osibisu. Protože Osibisa je větší než my všichni.“

Mother´s Finest live, Baby Jean Kennedy 2011Americká kapela Mother´s Finest, fúzující hard rock a funk, v podstatě vznikla na ideálech hippies. Vokální černošské duo Glenn Murdock a Joyce „Baby Jean“ Kennedy, kolem sebe shromáždilo partu pořádně zdivočelých muzikantů, přičemž vůbec nehledělo na barvu kůže – ve skupině hráli černoši i běloši. Pomyslnou bránu k evropským turné MT otevřelo úspěšné účinkování na Rockpalastu v německém Essenu v roce 1978. V září 2011 byla kapela uvedena do Georgia Music Hall Of Fame. Dodnes čile působí – Mother´s Finest patří k tomu nejlepšímu funkrocku na světě. Na prvopočátky vzpomíná zpěvačka Baby Jean Kennedy: „Šedesátky a sedmdesátky byly hlavně o skupinách. To je jedna z věcí, který tu dobu odlišovaly. Bylo to o potkávání lidí, byla to velmi… omamná doba. Ano, bylo to o pospolitosti a blízkosti. O blízkosti a o boření zdí, které nás tak dlouho rozdělovaly. Lidé se snažili někam posunout a vzájemně se pochopit. Třeba na Woodstocku… Hlavně šlo o poznání jiných národností a ras. A co se týče sexu, začal se brát jinak, mnohem otevřeněji. Nevzešlo z toho známé ‚sex, drogy a rock´n´roll‘?… Byla to doba, která měla hodně energie. A také mnoho vizionářů.“ Zpěvák Glenn Murdock zase bez skrupulí přiznává, jaký měl být původní název kapely: „Ty začáteční písmena, M a F, nás prozrazují. Chtěli jsme být… Mother Fuckers. Byli jsme naštvaní, protože někteří muzikanti se na nás dívali spatra. Mysleli si, že nejsme dost dobří. A my jsme se snažili dokázat, jak moc se mýlí.“

Mother´s Finest live, Glenn Murdock 2011Baby Jean poté hovoří o tom, že má ráda všechny písničky MF, ráda je zpívá, ale každý koncert je prý jiný „Záleží na tom, jak to ten večer zrovna mám. Když mám hodně energie, tak to celé prosvištím. Když jsem klidná, tak to jen jiné. Když jsem na podiu, je to pro mě především o emocích. Myslím, že to se lidem na mně líbí, protože si tak zachovávám opravdovost.“ Silně věřící a velmi spirituálně založená zpěvačka pak na otázku, kdyby měla stroj času a mohla by znova prožít nějakou konkrétní část svého života, odpovídá jednoznačně: „Ráda bych prožila život v milosti našeho Otce a nejlépe, jak to dokážu. Tak, abych nemusela žít znovu… Nechci se znovu narodit, protože to by znamenalo prožívat věci znova a odchýlit se od mého hlavního cíle.“

O tom, jak to v současnosti vypadá s kapelou, Baby Jean hovoří s nadšením – zejména proto, že vznikají nové skladby. A také: „Zrovna jsme dokončili video pro Kickstarter. Kickstarter je dobrý pro kapely jako jsme my, nebo pro začínající kapely. Prostě pro kapely, které nechtějí být u nahrávacích společností. Protože ty si často neváží toho, co jste už za svou kariéru dokázali. Kickstarter pomůže kapelám vybrat peníze od jejich fanoušků. Takže můžou pracovat na nových věcech, můžou jet na další turné. Nebo cokoliv jiného, co mají zrovna v plánu. V tomto ohledu je to úžasné, pracujeme na skvělé muzice. Když se nám podaří vybrat dostatečnou částku, bude to vše součástí tohoto projektu.“

Ať tak či onak, kapela Mother´s Finest si zažila dvě dobrá období – ve druhé polovině (funkových a hardrockových) 70. let a na začátku devadesátek, kdy zas byly v kursu crossoverové skupiny. Přesto je úžasným zážitkem vidět ji i dnes.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 ST AD HD
ŽánrDokument