Dokumentární výpovědi skupin Ten Years After, Canned Heat, Iron Butterfly a kytaristy Johnnyho Wintera o doposud neznámých informacích týkajících se legendárního festivalu Woodstock (2015). Režie J. Vondrák

„Hippie je člen kontrakultury, která se objevila počátkem 60. let a vyjadřovala morální odmítnutí zavedené společnosti. Název je odvozen od slova ‚hip‘, znamenajícího ‚vědět‘ nebo ‚být si vědom‘. Pravý hippie (true hippie) věří v pravdu, ušlechtilost, mír lásku a toleranci a snaží se jednat v tomto duchu.“ (heslo z Hippie encyklopedie Johna Bassetta McClearyho)

Průvodce pořadem Jiří Vondrák„Heslem i mottem hippies bylo Flower Power‘ – síla květin,“ dokončuje heslo publicista a folk-rockový zpěvák a hudebník Jiří Vondrák. „Část mladé generace na krátkou dobu uvěřila, že svět se dá změnit květinami, hudbou, láskou, a věřila tomu proto, že četla básně Gregory Corsa, Allena Ginsberga, Lawrence Ferlinghettiho, obdivovala obrazy Gustava Klimta a Egona Schieleho, Alfonse Muchy. Biblí beatniků a posléze hippies byla kniha Jacka Kerouaca On The Road – Na cestě. S dlouhými vlasy, v džínách do zvonu, v batikovaných halenách s korálky kolem krku zasněně tančili při dunivé hudbě The Who, Ten Years After, Canned Heat, Johnny Wintera, Jimi Hendrixe, Jethro Tull, a spolu s Beatles zpívali, že ‚all you need is love‘, že všechno, co potřebuješ je láska. A pak se v polovině srpna 1969 konal zázrak jménem Woodstock, na kterém se sešlo na půl miliónu mladých lidí. Tři dny míru a hudby…“

Canned Heat, Adolfo Fito de la Parra na Woodstocku (1969)Otcem myšlenky a hlavním pořadatelem festivalu Woodstock byl tehdy Michael Lang. Doba byla sice na jedné straně zasněná, ale i divoká, probíhaly protesty a demonstrace proti válce ve Vietnamu, násilné střety mezi mládeží a policií, studentské bouře na universitách, černošské bouře v ghettech. Lang chtěl alespoň na okamžik vytvořit mírový prostor, který by po tři dny ovládala hudba a láska. Což se mu tehdy v srpnu ´69 víceméně podařilo. Na festivalu pak vystoupila spousta kapel a jednou z nich byli i američtí bluesmani Canned Heat; skupina působí dodnes, v sestavě zůstali z pamětníků starých časů bubeník a zpěvák Adolfo „Fito“ de la Parra a kytarista Harvey Mandel. „Roky 1967, 1968, to byla doba strašné spousty festivalů,“ vzpomíná de la Parra. „Byly to dva skvělé roky, jaké už asi nezažijeme. Woodstock byl v historii populární hudby vůbec největší.“ Dalším z „woodstockovských“ hudebníků byl i legendární kytarista a zpěvák Johnny Winter, představitel texaského blues. Jeho vyjádření k festivalu bylo krátké, ale zároveň jednoznačné: „Jaký byl Woodstock? Fakticky jsme si ho užili.“

Iron Butterfly – současná_doba (2012)Jedna z prvních hardrockových kapel vůbec, americká parta Iron Butterfly měla na Woodstocku také hrát, ale shodou smolných okolností k tomu nakonec nedošlo. Což přibližuje bubeník Ron Bushy: „Byli jsme v New Yorku, čekali v hotelu Americana celý týden. Jediná cesta, jak jsme se tam mohli dostat, byla vrtulníkem. Všechno naše vybavení uvízlo v dopravní zácpě ve dvou náklaďácích na jediné okresní cestě, co vedla na Woodstock. Naše nástroje se tam tedy nemohly dostat, ale The Who nám řekli, že si můžeme půjčit jejich aparát. Ale čekali jsme, čekali, a helikoptéra nikdy nepřiletěla…“ Baskytarista Lee Dorman to doplňuje: „Naše vystoupení bylo naplánováno na poslední den festivalu. Ale vzhledem k té problematické situaci další kapelu potřebovali asi tak, jako kulku do hlavy.“

Ten Years After, Ric Lee, současná doba (2011)Jedním z ikonických momentů festivalu bylo vystoupení britské kapely Ten Years After v čele s proslulým kytaristou Alvinem Lee. Jelikož ten z ní už dávno odešel, a posléze odešel i z tohoto světa, komentuje účast na Woodstocku bubeník kapely Ric Lee, přičemž upozorňuje i na stejnojmenný film o festivalu: „Woodstock festival… Byla to první akce svého druhu a my jsme hráli jako hlavní bod programu. A když šel pak do kin film, v kinech se na konci lidé zvedali do standing ovation. A tenhle film obletěl svět.“ Baskytarista Leo Lyons dodává: „Myslím, že celá ta doba byla skvělá – od půlky do konce sixties. Fantastická a zábavná. Lidi měli svou filosofii, názory, hudbu… A my měli štěstí, že jsme byli u toho.“

Festival ve Woodstocku byl vyvrcholením a zároveň zlatou tečkou za subkulturou hippies. Kromě skvělé hudby, filmu a pocitu opravdové svobody, po něm zůstal i jeden rockový obyčej, který připomíná Jiří Vondrák: „Při woodstockovském vystoupení tenkrát ještě neznámé folkové písničkářky Melanie hodně pršelo. Chip Monck, který koncert uváděl, řekl lidem v publiku, že když zapálí svíčky, tak to pomůže déšť zahnat. Když Melanie svoje hraní končila, celé úbočí se chvělo malinkými mihotavými světélky. A tenhle zvyk – zapalovat svíčky, zapalovače, či svítit mobily a mávat jimi do rytmu hudby při pomalých písních – to je jedno z dědictví po tomto úžasném festivalu.“

Stopáž26 minut
Rok výroby 2015
 ST AD HD
ŽánrDokument