Legendární britská skupina Slade v dokumentární výpovědi o glam rockové generaci (2015). Režie J. Vondrák

Anglická skupina Slade vznikla v roce 1966 spojením dvou studentských kapel v britském Midlandu. Její původní název zněl The N´Betweens, pak se nějaký čas jmenovala Ambrose Slade. A právě tehdy navštívil koncert kapely původní baskytarista slavných Animals a objevitel Jimi Hendrixe Chas Chandler. Stal se jejím manažerem a první, co bylo učiněno, bylo zkrácení názvu na Slade.

Slade, Dave Hill cca 2012Z původní sestavy Slade dnes zbyli pouze bubeník Don Powell a kytarista a backvokalista Dave Hill. Právě druhý jmenovaný vzpomíná na úplné začátky: „Já měl obyčejnou práci v kanceláři. Pak přišli The Beatles a každý začal toužit po ofině. Pro mě to byla ta nejlepší věc, protože pracovat v kanceláři jsem nechtěl. Chtěl jsem bejt v kapele. Když se objevili The Beatles, dodalo to člověku hodně odvahy. Bylo to magický období v historii Británie… Měli jsme pocit, že jsme součástí velký hudební revoluce.“ Následně došlo ke vzniku The N´Betweens a harcování po všech různých štacích. Ovšem za dva roky bylo zase vše jinak: „Když jsme ale přišli do nahrávací společnosti v Londýně, jméno se jim nelíbilo. Tak nabídli svým zaměstnancům finanční odměnu, když vymyslí dobrý jméno. Jedna holka tam měla taštičku – a říkala jí Ambrose. A přihrádce, kam si dávala peníze, říkala Slade. Tak ji napadlo jméno Ambrose Slade. Ale slovo Ambrose bylo příliš komplikovaný, takže jsme to zkrátili jen na Slade. Slade vlastně nic neznamená, je to jen dobře znějící jméno.“

Následovala krátká epizoda, kdy se manažér snažil své nové svěřence stylizovat jako skinheadskou kapelu. Tah se ukázal být komerčně neúspěšným, navíc model vylepanců se ani samotným členům Slade moc nepozdával. Don Powell nad tím i dnes kroutí hlavou: „Oholili jsme si vlasy, ale byl to jen image. Snažili jsme se vypadat odlišně, ale nebylo to moc pěkný.“ A Dave Hill ho doplňuje: „Upřímně? Nesnášeli jsme to. Protože jsme měli krásný holky, který nás opustily, když jsme si oholili hlavy.“ Naštěstí vlasy během roku zase dorostly.

Slade, Don Powell cca 2012A tak nakonec „Slejdi“ vyrazili do boje s dlouhými háry, typickými pestrými kostýmy, divokým vystupováním – a měli úspěch. Na určitý čas se dokonce postavili do čela evropského glam rocku, přičemž následovala taková singlová smršť hitů, jakou Británie nepoznala od dob Beatles. Prvním velkým hitem byla písnička Get Down And Get With It od Little Richarda, ale prvním vlastním songem, který prorazil, byla skladba Coz I Luv You. Co se týče popularity, stáli Slade mnohdy výš než další hvězdy žánru jako třeba Sweet, T. Rex, Suzi Quatro, Smokie, Roxy Music nebo David Bowie. Dave Hill přikládá důležitost nejen singlům, ale také albu „Slayed?“: „Na týhle desce je důležitá ta pěst s naším jménem. Z toho se stal symbol pro celej svět – taková značka Slade.“ Zdůrazňuje i zvláštní slang, kterým své písničky zpívali: „Jsme z Midlands a na tom je zajímavý, že tam lidi mluví specifickým způsobem. A často nepíšou správně anglicky. Třeba Because I love you se píše jako Coz I… Znamená to because, ale je to slangově. Odráží se v tom nářečí Midlands a to lidem přišlo úžasný. Ale vzdělávacímu systému se to nelíbilo. Prej jsme tím učili děti nesprávně psát.“

1973_Slade, Dave Hill v blýskavém 1973Kapela, nakonec stejně jako každý představitel glam rocku, dala hodně na kostýmy – čím šílenější, tím lepší. Hill, který byl v oblékání ovlivněn muzikály, k tomu říká: „Na začátku sedmdesátejch let v Anglii neměla většina lidí barevnou televizi, jen černobílou. Když jsem začal nosit stříbrný oblečení, na černobílý televizi to vypadalo dobře. Ale když se objevila barevná televize, rozhodl jsem se to posunout dál. Protože, když jste viděli barvy, řekli jste si: ‚Wau, koukni na to!‘… Vždy jsem pracoval s několika lidmi, kteří mi oblečení šili, protože hadry, který jsem chtěl nosit, jsem si nikde koupit nemohl. Kromě hudby je dost důležitý bejt zajímavej i vzhledově. Když vyjdete na pódium, lidi vás uvidí, a řeknou si, že je to zábavný. Taky to pomáhá prodeji. Je to důležitý.“

Slade, Don Powell v klipu Far Far Away cca 1974Kapela prošla různými etapami, roky byla úspěšná, ale ve druhé polovině 70. let už to bylo slabší. Naštěstí se povedl comeback v roce 1980, když jako záskok Slade vystoupili na festivalu v Readingu. Hill: „Ten koncert se povedl tak, že za pár měsíců jsme měli další hit. Pak to pokračovalo s hity Run Runaway a My Oh My. V osmdesátejch letech jsme tedy měli docela úspěch, protože jsme pokračovali v hraní. Když se zamyslíte, proč vůbec být v kapele, tak důvodem je hraní pro lidi. Když nehrajete, lidi vás nevidí a zapomínají. Ale když hrajete, tak se lidem připomínáte. Lidi občas po koncertě říkají – ‚Páni, cítím se, jako by mi bylo znovu patnáct!‘ Jako by byli znovu malý děti, protože tehdy si ty songy koupili. A je jedno, kolik vám je, vždycky se takhle chcete cítit.“

Když přijde řeč na oblíbené písně kapely, jde většinou o hity, které zná celý svět. Don Powell: „Moje nejoblíbenější písnička je Far Far Away. Nejen kvůli textu. Je z roku 1974, v tý době jsme byli na turné non stop. Je o všech těch místech, který jsme tehdy navštívili. Skvělá písnička. Její text přináší spousty vzpomínek.“ Dave Hill doplňuje: „Je hodně oblíbenejch písniček, například In For A Penny… Osobně mám velmi rád My Oh My, je to krásná balada. Líbí se mi, jak v ní zní kytara. Opravdu mě baví ji hrát. A písnička, která podle mě dává největší smysl, je Cum On Feel The Noize. Protože o to nám vždycky šlo – dělat pořádnej hluk a způsobit nadšení.“

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 ST AD HD
ŽánrDokument