Úvodní slovo Josefa Chuchmy

Diskusních pořadů o kultuře nebylo v České televizi během její historie už zrovna málo. Některé se povedly více, některé méně – i když si beztak myslím, že nejlepším diskusním pořadem v dějinách ČT bylo Léblovo Studio Kroměříž :-)

Moje troška do mlýna chce spočívat v tom, že se svými hosty budu diskutovat každé pondělí o aktuálních událostech v umění a kultuře či o kulturních aspektech dění ve společnosti. Rád bych se vyhnul tomu, aby do mého pořadu chodili přímo tvůrci – tedy abych si sedl, a ptal se filmaře, zpěvačky, herečky, výtvarníka nebo spisovatele, jak to takzvaně myslel a jak se mu pracovalo. Moje Jasná řeč chce být výhradně názorová, nikoliv „vyprávěcí“.

Chci, aby to byly dialogy živé, aby docházelo ke konfrontacím, žádné za sebou jdoucí, na sebe nepříliš navazující monology. Rád bych, aby se zde hovořilo bez vytáček a abychom dialogy nezatěžkali unylou vážností. Ironie nebo atak mohou být u takového pořadu více k užitku než ke škodě. Alespoň tak mi to vždy přišlo jako divákovi – když jsem tuzemské diskuse sledoval, říkal jsem si, proč jsou všichni pořád tak vážní. Jako kdyby zrovna rozbíjeli atom. Vždyť najděte si na YouTube proslulý Das Literarische Quartett, který na německé televizi ZDF roky moderoval legendární kritik Marcel Reich-Ranicki. On i jeho hosté se při těch diskusích na vážná literární témata velmi hýbou, gestikulují, smějí se! Nešlo by to na Kavčích horách aspoň trochu takhle? A také, na to by se nemělo zapomínat: je to – slovy klasika – jenom rokenrol; tedy: je to jenom televize. Vyjadřovací prostředek, médium, které snese pouze určitou míru myšlenek – myšlenek podaných jednoduše, zkratkovitě, ve striktně vymezeném čase. Nenakládejme na ty diskuse víc, než ze své podstaty snesou.

Jak se mi tenhle záměr daří naplnit, posuďte sami. Jsem zvědav na vaše názory, ale také případně na vaše tipy, o čem a kom diskutovat.

Josef Chuchma