Pavel Záleský podává svědectví o disentu na Moravě osmdesátých let

Pavel Záleský byl jedním z mála lidí, kteří byli aktivní během 80. let 20. století v katolické církvi i v disentu. Jeho katolické okolí mu to často s nelibostí předhazovalo, protože na sebe stahoval stálou přítomnost a dohled StB.

Pavel Záleský podobně jako jeho přítel Stanislav Devátý volil po vzoru Gándhího metodu pasivního odporu. Když mu StB znemožnila pracovat jako výpravčímu, stal se dělníkem, který kontroloval koleje. Často ho příslušníci StB spoutali, odvlekli, protože kladl pasivní odpor vleže na zemi. Býval surově bit, dostával speciální pouta, která mu do krve rozdírala ruce. Přesto ve svém odporu neustal a byl jedním z nejstatečnějších lidí, kteří odmítli jakékoliv zastrašování. Podepsal Chartu 77, spoluzakládal Iniciativu sociální obrany a rozmnožoval samizdaty. Počátkem 80. let byl ve vazbě společně s katolickým aktivistou Augustinem Navrátilem. U Záleského se začala podepisovat petice moravských katolíků za náboženskou svobodu, kterou inicioval Navrátil, podepsalo ji přes 600 000 lidí a byla největším hromadným protistátním odporem u nás po roku 1968. Podobně jako Jarmila Bělíková byl také Záleský vězněn několik měsíců a pak nad ním dalších pár let, v podstatě až do roku 1989, visel Damoklův meč – kdykoliv mohl být uvězněn nepodmíněně. Přesto neváhal pokračovat ve svých aktivitách a patřil v prostředí disentu k nejaktivnějším lidem na jižní Moravě. Pavel Záleský řídil charitu v Otrokovicích a v současné době buduje dům pro mladé lidi v Itálii, kam se odstěhoval i se ženou a tráví tam většinu roku.

Scénář a režie Monika Elšíková, dramaturgie Jiří Sirotek, vedoucí projektu Čestmír Franěk.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2010
 ST
ŽánrMagazín