Karel Heřmánek

herec

narozen 17. října 1947

Herec a divadelní ředitel Karel Heřmánek se narodil v roce 1947 v Praze na Žižkově. Otec byl strojvedoucí, matka modistka. Má mladší sestru Marii. Po žižkovské ZŠ a stavební průmyslovce chtěl Karel nejprve studovat architekturu, ale pak se rozhodl pro uměleckou školu, přičemž původně nechtěl být hercem, nýbrž režisérem. Poprvé se neúspěšně hlásil na FAMU v polovině šedesátých let, a jelikož se mu nechtělo ztratit dva roky na vojně, přihlásil se na pražskou DAMU. Zkoušky udělal, ale pro velký počet uchazečů byl nakonec odeslán do Brna na JAMU. Tu absolvoval v roce 1972 a hned poté strávil s dalšími absolventy a kamarády Jiřím Bartoškou a Pavlem Zedníčkem sezónu v brněnském Divadle Na provázku. Následně odešli společně do Činoherního studia v Ústí nad Labem (1973–1976), kde mj. hráli třeba dramatizaci Páralova románu Profesionální žena. Poté se Heřmánek octl na jednu sezónu (1977–78) v Městských divadlech pražských, a následných dvanáct let (opět s Bartoškou a Zedníčkem) působil v pražském Divadle Na zábradlí. V něm vytvořil řadu postav, zejména pod vedením režiséra Evalda Schorma. S Bartoškou například hráli klasiku Milana Kundery Jakub a jeho pán, Karlovou nejvýraznější rolí se ovšem stala postava Dmitrije v Dostojevského Bratrech Karamazových (hra byla naštěstí zaznamenána televizními kamerami (1981). V roce 1990 ale do divadla nastoupilo nové vedení, přičemž razilo některé změny, které se hercům nezdály, a tak spousta z nich – včetně Heřmánka – odešla. Šel do rizika a založil si první soukromé divadlo v Československu - pražské Divadlo Bez zábradlí, kde se stal principálem a hercem. Jeho manželka Hana Heřmánková-Vávrová se v něm stala manažerkou. Nejvíce repríz měla komedie Luigi Lunariho Tři muži na špatné adrese, do repertoáru se samozřejmě vrátil i Jakub a jeho pán.

Pro televizi a film byl Heřmánek objeven hned poté, co ukončil JAMU. A se svou vizáží (velké oči, šibalský úsměv, hříva tmavých vlasů, krásný zastřený hlas) byl předurčen hrát hlavně kladné postavy, sympaťáky, kterým i v průšvihu divák fandí. Přestože bral občas vážné role, jeho hlavní doménou byly komedie. Na obrazovce se poprvé objevil ve vedlejší úloze Mišky v příběhu z prostředí ruské aristokracie z počátku 20. století Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak (1972), další vedlejší roli Míši měl ve filmovém dramatu Hřiště (1975). Následovalo několik menších úloh - například pomocného vyšetřovatele Horáčka si zahrál v oblíbené krimi Smrt stopařek (1979), trampa-recesistu v rodinném dobrodružném snímku Na pytlácké stezce (1979) a Jarýnka v psychologickém dramatu Kam nikdo nesmí (1979). V devětasedmdesátém také poprvé bral hlavní filmovou roli v komedii Žena pro tři muže (1979): coby dílenský mistr Oldřich v ní hledá pro svého depresivního bratra ženu, pro jeho syna matku, a pro sebe dobrou kamarádku.

Od začátku osmdesátých let byl Heřmánek obsazován takřka neustále. Připomeňme jeho nepolapitelného pašeráka Krakonoše v rodinném snímku Krakonoš a lyžníci (1980), odehrávajícím se na přelomu 19. a 20. století na zasněžených vrcholech Krkonoš, potulného bubeníka Kašpara v televizní pohádce Chudák muzika (1981) nebo vedlejší úlohu floutka Péti v dramatu Hadí jed (1981). V roce 1982 na sebe herec upozornil rolí natvrdlého zloděje aut Jardy Járy v podvodnické komedii Šéfe, to je věc (1982) – ta měla v průběhu let ještě další pokračování, z nichž relativně nejzdařilejší jsou Šéfe, vrať seŠéfe, jdeme na to! (obě 1984). Ještě před nimi se objevil v úloze proradného náměstka chemické firmy ve slovenském TV dramatu Chuť vody (1982), zahrál si také v Psí kůži (1983), televizní adaptaci historického dramatu Vladimíra Körnera. Ve třiaosmdesátém herec zaperlil coby inspektor mravnostní policie Bulis v jinak průměrné komedii Anděl s ďáblem v těle (1983), jejíž děj se točí okolo jednoho luxusního prvorepublikového nevěstince.

Důležitým se pro Heřmánka ukázal rok 1984, který mu přinesl dvě zásadní role, díky nimž se natrvalo zapsal do myslí všech filmových diváků. Přičemž jedna z nich byla dokonce vedlejší: je jí nepřekonatelný pekelný kníže Lucifer XIV. v jedné z nejlepších českých pohádek S čerty nejsou žerty (1984). A jeho inteligentní a šaramantní podvodník, žižkovský frajer Hubert Hrabě („zachovalej, nikdá netrestanej“) v komedii Fešák Hubert, odehrávající se v Praze za první republiky v době hospodářské krize, je úloha, napsaná mu v podstatě na tělo. Účet úspěšného roku doplňuje poněkud nezáživná krimi Druhý tah pěšcem (1984), kterou herec pozdvihl hlavní rolí vyšetřovatele-šachisty Jana Prokopa.

V pětaosmdesátém se Heřmánek objevil v jednom z dílů kvalitního televizního seriálu Slavné historky zbojnické: v něm se coby hrabě Lužanský vydává za uherského zbojníka Jožku Šobriho, což ovšem skutečný Šobri nenechá jen tak být. V tomtéž roce si zahrál v celovečeráku Dobré světlo postavu opět sobě blízkou – architekta Viktora Průchu, jemuž se rozpadá dlouholeté manželství a on hledá nový smysl života ve vzpouře proti společenskému stereotypu: vrací se totiž ke svému studentskému hobby, fotografování aktů. Heřmánek za roli získal cenu Za mužský herecký výkon na MFF v Portugalsku. Herec také zaperlil v pohádce A co ten ruksak, králi? (1985) v úloze hloupého krále Huberta II., jenž náhle zmoudřel. O rok později ztvárnil tatínka Leo Poppera, schopného prodavače vysavačů Electrolux, ve výborném komediálním dramatu Smrt krásných srnců (1986), odehrávajícím se v období těsně před a po začátku německé okupace, natočeném dle knihy spisovatele Oty Pavla. Dalšího architekta, Jana Kolvaru, který se z trucu pustí do dálkového pochodu, zpodobnil herec v komediálním dramatu Kam, pánové, kam jdete? (1987). Do konce dekády se pak ale objevoval spíše ve vedlejších úlohách, hlavně televizních – například jako záporák, novinář Mikovec v krimi-dramatu Proces s vrahy Martynové (1988), opět jako podvodnický trouba Jarda Jára v dalších pokračováních komedií o Šéfovi (1989), nervní režisér Jeřábek v televizní komedii Útěk ze seriálu (1989), nebo jako ekolog Ruda Mikola v poněkud zapomenutém filmovém dramatu Uzavřený okruh (1989).

V devadesátých letech se četnost Heřmánkova obsazování do televize a do filmu snížila, mj. také z důvodů, že se herec staral o své vlastní divadlo. Pokud byl ovšem obsazen, dokázal zazářit, kupříkladu ve vděčné hlavní roli k alkoholu vstřícného nadstrážmistra Havlíčka v Mechanoskopii, jednom z nejoblíbenějších dílů koprodukčního seriálu Dobrodružství kriminalistiky (1990). Nebo v moderní střelené pohádce O zapomnětlivém černokněžníkovi (1990) v úloze „hyjééé“ černokněžníka-poplety, jenž se vzbudí v současnosti a připlete se k filmovému natáčení. V jednadevadesátém si zahrál Ing. Jiřího Pírka v dramatu Dno, takto součásti ceněného cyklu Co teď a co potom, o rok později zase německého kapitána Herrmana Muska v německo-švédském válečném dramatu Stalingrad (1992). V televizním majstrštyku Zámek v Čechách (1993), jehož děj se odehrává v temných padesátých letech, pak výborně zpodobnil Aloise, bývalého sluhu hraběnky, která, přestože všude vládne bolševismus, přijede na své rodinné sídlo oslavit své sedmdesátiny. Poté si zahrál hlavní roli MVDr. Hrubeše v koprodukčním seriálu O zvířatech a lidech (1994).

Od poloviny dekády rolí markantně ubylo – Heřmánek si třeba zahrál opileckého architekta, pana Žorže v povídkovém filmu Malostranské humoresky (1996), pohřebního varhaníka Musila v oscarovém snímku Kolja (1996) nebo generála Tomka v historickém seriálu Zdivočelá země (1997). Asi nejvýraznější byl v roli plukovníka Dobrého, nejdříve náčelníka a později vězně komunistického lágru v dramatu Bumerang (1997), opět se odehrávajícím v padesátých letech, a jako člen ilegálního odboje podplukovník Josef Mašín ve válečném seriálu Tři králové (1998). Po roce 2000 Heřmánek odmítal spoustu filmových i televizních nabídek, jelikož se mu zdálo, že scénáře už nemají takovou kvalitu jako kdysi. Výjimky samozřejmě existovaly: kupříkladu v roce 2001 si zahrál hlavní roli kapitána Outlého v televizní komedii Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka, o čtyři roky později ztvárnil sympatického, smutného vedoucího letištního skladu ve filmové komedii Příběhy obyčejného šílenství (2005). V roce 2012 nakonec kývl na roli ředitele gymnázia Matuly v seriálu Gympl s (r)učením omezeným a o rok později se objevil v komedii Revival coby majitel nahrávacího studia a klávesista Milan po desetiletích obnovené rockové kapely Smoke.

Herec se věnoval také dabingu: jeho hlasem hovoří třeba Hugo de Rainault v britském historickém seriálu Robin Hood (1984), agent CI5 Ray Doyle v anglickém seriálu Profesionálové či Rampa McKvák v americkém animovaném seriálu My z Kačerova.

Herec Karel Heřmánek byl dvakrát ženatý: s první manželkou, zubní lékařkou Stanislavou má dcery Karolínu a Kristýnu (obě se věnují výtvarné umělecké činnosti, zároveň zpívají v dream-popové kapele Bellamy Moon). V polovině osmdesátých let se herec po ostrých sporech rozvedl s první ženou, a zároveň v té době začal chodit s televizní hlasatelkou a moderátorkou Hanou Vávrovou, kterou si vzal v roce 1992. Vychovali spolu syny Karla ml., Josefa (oba jsou herci) a Františka (který se býti hercem chystá).

Odkazy

Fotografie