Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Josef Karlík — Lidé — Česká televize

herec

* 19. března 1928

† 30. října 2009

Herec a divadelní pedagog Josef Karlík se narodil v roce 1928 v Kroměříži do rodiny vojáka z povolání Josefa Karlíka a jeho manželky Růženy. Už v dětství rád recitoval básničky, během svých středoškolských studií ochotničil a hrával malé role v kroměřížském Hanáckém divadle. Přesto jeho rodiče vůbec neměli radost, když těsně po válce bez jejich vědomí přešel z gymnasia na Státní konzervatoř v Brně. Herectví tu studoval v období 1946 až 1948, poté s celým ročníkem odešel na brněnskou JAMU, kterou absolvoval v roce 1950. Na jednu sezónu získal angažmá v divadle v Českém Těšíně, poté ale musel vykonat základní vojenskou službu, což proběhlo v období 1951 – 1953. Na rok (1953–1954) se stal členem pražského Ústředního divadla československé armády (později přejmenovaného na Divadlo na Vinohradech), ale pak na dlouhá desetiletí zakotvil v činohře brněnského Státního divadla. Na odpočinek odešel až v roce 1992, ale dalších pět let v divadle ještě hostoval. A kromě ND kupříkladu ještě v ruské Voroněži.

Josef Karlík se uplatňoval jak v dramatických, tak komických rolích – byl menší postavy, a ač podsaditý, přesto pohybově nadaný, přirozeně temperamentní. Jeho kulatý obličej dokázal vykouzlit upřímný smích, ale i náhle zvážnět. V divadle pak vytvořil desítky velkých rolí, připomeňme si jeho Azdaka v Brechtově Kavkazském křídovém kruhu, Švejka v Haškově Dobrém vojákovi Švejkovi, Nasredina v Kainarově komedii Nebožtík Nasredin, Švandu i Vocílku si zahrál v Tylově báchorce Strakonický dudák, Tartuffa ve stejnojmenné Moliérově komedii, Trigorina v Čechovově komedii Racek, Leara v shakespearovské tragedii Král Lear, Jaga v dramatu Othello, hlavní postavu Jusova v Ostrovského komedii Výnosné místo, Goetze v Sartrově hře Ďábel a pánbůh, d ´Artagnana v dramatizaci Dumasových Tří mušketýrů po třiceti letech, V.I.Lenina ve hře Modří koně na rudé trávě Michaila Šatrova, Augiáše v Dürrenmattově satiře Herkules a Augiášův chlév nebo hlavní postavu v Pirandellově dramatu Jindřich IV.

Stříbrné plátno Josefa Karlíka poněkud opomíjelo, a až na výjimky dostával menší charakterní role. Více se uplatňoval v televizních filmech a seriálech. Přitom v celovečerním válečném dramatu o nařčení z krádeže Perlový náhrdelník (1965), si zahrál větší úlohu Šrámka, otce důležitého dětského hrdiny. Poté to už byla jen drobná rolička sedláka Kaderky v dalším válečném dramatu Ať žije republika (1965). V televizi bral větší úlohu Sebastiana v dramatu Sjezd abiturientů (1965), abbé Coignarda v komediální inscenaci Traktér U královny Pedauky (1967) nebo obchodníka s realitami Babbitta ve stejnojmenné inscenaci (1969). V roce 1970 měl titulní roli Gríšy v německém TV filmu Spor o seržanta Gríšu o smolném osudu dvojnásobného ruského zajatce. V témže roce se Karlík po několika letech objevil opět na stříbrném plátně, a to ve vedlejší úloze stájného v rodinném dramatu Už zase skáču přes kaluže (1970). O rok později si zahrál Afanasije ve výborném televizním komediálním dramatu Strýčkův sen (1971), ve třiasedmdesátém se mihl coby dr. Hermann v historické krimi Tajemství zlatého Buddhy.

Poté Karlík několik let víceméně pauzíroval, a až od roku 1977 se znova začal objevovat na stříbrném plátně i na televizních obrazovkách. Dostal roli hajného Vaňka ve filmové adaptaci Dvořákovy opery Rusalka, a v tomtéž období i vedlejší úlohy v televizních inscenacích: pátera Jana v životopisném snímku Prokop Diviš, šéfa podniku v komedii Parádní číslo, a Vasyla Derbaka Derbačoka v klasickém zbojnickém dramatu Nikola Šohaj Loupežník (všechno 1977). Vděčná role svérázného dědy Josefa Rychmana v úspěšné TV-komedii Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) ho pak hodně pomohla dostat do podvědomí televizních diváků. Herec zabodoval i v hlavní úloze Oldy v televizním psychologickém dramatu Mejdan na písku (1979), o havárii letadla a několika přeživších na pustém písčitém ostrůvku uprostřed moře. Ve vedlejší roli biskupa se pak objevil v ceněném historickém, povídkovém TV-filmu Triptych o lásce (1980), regenta si zahrál ve středometrážní televizní pohádce O vodě, lásce a štěstí (1981), a pak se představil ve dvou slabších TV-hudebních komediích: coby kapelník Kalina ve snímku Noc na zámku (1981) a coby mistr učňovské mládeže v Mezi námi kluky (1981).

Ve dvaaosmdesátém se Josef Karlík ukázal v roli záporáka, zlého krčmáře Kryštofa v historickém dobrodružném filmu Poslední propadne peklu, o kouzelné lahvičce, která svému majiteli splní přání – ale pouze jedno. V tomtéž roce si zahrál hlavní úlohu vyšetřovatele, kapitána Peterescua v TV-krimi Motiv“, vedlejší roli poslance Šroubka v životopisné TV-inscenaci Archimédův bod“ o dramatikovi a publicistovi Jiřím Mahenovi, a zaskvěl se v bakalářské povídce Angličanka. Větší úlohu ředitele venkovské školy Rožka měl ve slovenském dramatu Muž nie je žiadúci (1983), v ceněném slovenském historickém seriálu Lekár umierajúceho času (1983) se převtělil do dánského astronoma Tycha Brahe. V roce 1984 měl Karlík větší rolí v seriálu Sanitka (1984), v kterém se představoval Cyrila Janderu, otce hlavního hrdiny - lékaře záchranné služby, a jednu větších rolí kupce si střihl ve středometrážní TV-pohádce Nasredin (1984). Objevil se i jako justiciár Duras v životopisném dramatu Mág (1987) o básníku Karlu Hynku Máchovi, či jako doc. Borko ve slovenském dramatu Správca skanzenu (1988), a jednu z hlavních rolí knížepána Kepnmiléra si zahrál v TV-pohádce O komtesce a zbojníkovi (1988).

V devadesátých letech už Karlík točil méně – zaměřil se spíše na pedagogickou činnost na JAMU. Přesto se v několika snímcích objevil, mj. třeba v hlavní roli Peterky v TV-komedii Sci-fi aneb Slavný Peterka (1992), ve větší úloze bývalého ředitele hotelu Kalužného v hořké TV komedii Hotýlek v srdci Evropy (1993) nebo jako převor v pohádkové komedii Lotrando a Zubejda (1997). Karlík hodně a často spolupracoval také s brněnským rozhlasem, a byl též významným dabingovým hercem. V posledních letech života ho trápily zdravotní potíže – se srdcem a s nohami.

Během své kariéry získal spoustu ocenění, například za herectví Cenu Oldřicha Stibora (1962), též Vyznamenání Za vynikající práci (1964), Cenu Jaroslava Průchy (1966) za výkon v divadelní inscenaci Ďábel a pánbůh, dostal i Státní cenu Klementa Gottwalda (1968). V roce 1982 získal titul Zasloužilý umělec, dále to byla Cena Senior Prix (1993) a za celoživotní mistrovství v dabingu Cena Františka Filipovského (2001). Byl uveden do Síně slávy Národního divadla Brno (2009) a za celoživotní mistrovství v činohře dostal in memoriam Cenu Thálie (2009).

Karlíkovou ženou byla operní pěvkyně Jarmila Palivcová. Hercovy vzpomínky zachytil a shrnul Josef Karel Grumlík v knize „Josef Karlík: utkáno ze vzpomínek“ (1996). V roce 2009 pak vyšla Karlíkova skripta „Cesty k herectví“. Herec a divadelní pedagog Josef Karlík zemřel v roce 2009 v Brně.

Odkazy