00:00:07 (hudba)

00:01:21 Ruce vzhůru a jedny doutníky!

00:01:24 Teda fujtajbl, pane Zahrádka. Takové leknutí kvůli pětikoruně.

00:01:29 Já vám teda řeknu.

00:01:33 Mně se líbí, že na to vždycky skočíte.

00:01:36 -Dobrý den.
-Dobrý den.

00:01:39 Nechci vás strašit, paní Koťátková, ale měl jsem přítele,

00:01:43 který taky jen hltal detektivky. A víte, co se mu stalo?

00:01:47 Zkratovalo mu nervstvo a začal vidět některé lidi 2x.

00:01:54 Vy mě chcete strašit, pane Zahrádka.

00:01:56 Ne, vážně.

00:01:57 Udal se, že žije se dvěma ženami a dokonce života mu

00:02:01 nikdo nevysvětlil, že když hraje na klavír dvěma rukama,

00:02:05 takže nehraje čtyřručně.

00:02:07 Víte, tomu se říká duofobie, jako že všechno je 2x.

00:02:11 No jo, ale ne...

00:02:24 Hele, to je on.

00:02:26 Blbost, přece by nejel na svatbu jen tak.

00:02:31 Jeď. Doufám, že aspoň vidíš na značky.

00:02:35 Rád bych na to nádraží dojel zdravej.

00:02:38 Pozor, červená!

00:02:41 -Ten strážník pískal, Lojzíku.
-To jsem teda neslyšel.

00:02:47 Upřímně, s tebou je ale svezení.

00:02:51 Kam jste se dneska tak vyfešákoval?

00:02:54 Dneska je skoro svátek, paní Koťátková.

00:02:58 V divadle dávají pro důchodce koncert, Árie z Figarovy svatby.

00:03:05 To víte. (brouká si) Tam já chybět nemůžu.

00:03:11 Ale vy už máte svůj věk, potřebujete pohodlí.

00:03:15 A že jste vdovec, to přece není vaše vina.

00:03:19 A já mám k tomuto krámku ještě důchod, pane Zahrádka.

00:03:24 To by byl koncert. Co říkáte?

00:03:28 Nezlobte se, paní Koťátková, ale v divadle na mě čekat nebudou.

00:03:32 To víte, já s tím ještě musím do čistírny.

00:03:35 Lidé by nám záviděli ve dne v noci.

00:03:38 Na shledanou. Děkuji vám.

00:03:42 Árie, hm, ať nechá na hlavě. Vyparádil se jak na svatbu.

00:03:49 (pištění brzd)

00:03:54 Ty kluku špatná, konečně. Od rána ti jezdíme naproti.

00:03:58 Neřekli jsme, že tě přivezeme? A taky jsme to zvládli.

00:04:01 -Ukaž se, jsi to vůbec ty?
-Nejsem.

00:04:07 Promiňte, já si cením, že chcete dodržet slovo, ale to je omyl,

00:04:11 pánové, já jdu na Figarovu svatbu.

00:04:15 Slyšíš ho, pořád stejný, pořád samá sranda.

00:04:19 -A já jdu opravdu...
-No jasně, všechno je v pořádku.

00:04:25 Jdeme, sedni si a jedeme. Ničeho se neboj.

00:04:28 No dovolte?! Na mě čeká Mozart, pánové.

00:04:31 Jistě, a taky Napoleon.

00:04:34 Prát se s vámi nebudu, ale za chvilku poznáte,

00:04:37 že jde o omyl.

00:04:39 Františku, 10 let je dlouhá doba, to uznávám, ale spíš bych si spletl

00:04:42 malované sáně s traktorem.

00:04:57 Haló, veřejná bezpečnost? Ohlašuji únos, v ulici U Nádraží.

00:05:06 -To je paní Koťátková, viďte?
-Jak jste to poznal?

00:05:12 Protože ve středu jste nám hlásila vraždu v nádražní restauraci,

00:05:16 ve čtvrtek auto s ukradenými briketami,

00:05:19 v pátek podezřelého muže na lavičce a dneska je sobota.

00:05:22 Všechno samé plané poplachy, viďte?

00:05:24 Souhlasí, ale...

00:05:26 Tak vám děkujeme za iniciativu.

00:05:29 Moment, tohle jsem viděla na vlastní oči.

00:05:33 -Paní Koťátková, copak čtete?
-Martin Bezouška, Dlouhá samota.

00:05:43 A mám vám prozradit, kdo je vrah?

00:06:00 Ten první byl skoro plešatej, ten druhej úplně, to nebývá časté.

00:06:10 Za maminku,

00:06:14 za tatínka,

00:06:18 za babičku,

00:06:22 za dědečka.

00:06:25 -Já už opravdu nemůžu.
-Ještě si dej.

00:06:30 Vodu!

00:06:32 Já jsem to věděla

00:06:33 Nebo se za mnou potáhnou vosy.

00:06:35 Zbláznila ses, chceš ty šaty zničit?

00:06:39 Klid, mami, jednu svatbu v nich ještě absolvuji.

00:06:42 A na tu třetí si koupím nové. Můj muž bude boháč.

00:06:47 Jel někdo na to nádraží?

00:06:49 Čekáš zbytečně, kdyby chtěl přijet, tak už tady byl ráno.

00:06:55 -Neboj, babi, však on přijede.
-Já vím svoje.

00:07:00 Říkala jsem ti to. Budou z toho jen trapasy.

00:07:03 Vždyť se ještě nic nestalo.

00:07:05 Jak nic nestalo? To tě nenapadlo, že babička na něj taky čekala?

00:07:10 Mami, proč všechno vidíš pořád tak černě?

00:07:13 Protože máš talent dopadnout ještě hůř.

00:07:15 Podívej se, do jaké ses vdala rodiny?

00:07:18 Tchán notorik a tchýně...

00:07:22 Koukej, jak kouká, ta vás bude chodit strašit ještě po smrti.

00:07:26 Ale, mami, vzala jsem si Bohouše a ne tchýni, tak už toho nechej.

00:07:30 Holka, ty budeš nešťastná, já ti to povídám.

00:07:32 Především si bereš rodinu, už jsem ti to říkala.

00:07:37 Jdu pro Milušku.

00:07:38 Seď, přece za ní nebudeš běhat. Když jí je dědeček přednější.

00:07:42 Jen mezi námi. Kdoví, jak to s ním vůbec je.

00:07:46 -Ať žije dědeček. Na zdraví!
-Moc piješ.

00:07:49 -Žením přece syna.
-Víš co, běž se projít.

00:07:53 -Vrať se, až budeš večeře. Běž!
-Rozkaz.

00:07:56 Chtěla jsi něco říct?

00:08:06 Zrovna říkám, Jano, jak jste to všechno stihla.

00:08:09 To já bych nedokázala.

00:08:11 Jsem ráda, že se vám tu líbí.

00:08:14 (ze sluchátka)

00:08:17 Měl bílou košili, kravatu měl hodně pruhovanou, boty měl hnědé.

00:08:28 -Číslo?
-Asi 42.

00:08:32 -Číslo auta?
-To nevím, na čísla nemám paměť.

00:08:40 -Tak vy říkáte únos?
-Ano.

00:08:44 Haló, jste tam? Jako byste mluvil z dálky, haló.

00:08:54 -No, prosím.
-Byl to únos, vždyť se vzpíral.

00:08:59 A to svatební auto, to může být převlek.

00:09:04 Třeba s nimi byl domluvený.

00:09:05 Někde za rohem to sundají a jsou prakticky nepolapitelní.

00:09:09 Paní Koťátková, přiznejte si, že může být v ulici aspoň 1 věc,

00:09:13 o které nemusíte vědět.

00:09:15 Zahrádka by s gangstery neztratil ani slovo, to je vyloučená věc.

00:09:19 Na žádnou svatbu nešel, sám mi to říkal, to je důkaz.

00:09:25 Šel na Figarovu svatbu.

00:09:32 (zpěv)

00:09:45 Tak hodně zdraví, hodně dětí, tady máte fůru telegramů.

00:09:52 Tak to si s námi musíte připít.

00:09:55 Sedněte si.

00:09:58 Dědeček nepřijede, protože prostě nemůže.

00:10:01 Že oni ho šoupli do domova důchodců?

00:10:04 Není normální, je v blázinci.

00:10:18 No co, on byl vždycky tak trošku blázen.

00:10:23 Ale správnej.

00:10:27 Babi, pamatuješ si, jak jsme si s dědou plánovali,

00:10:32 že na moji svatbu pozveme houpacího koně,

00:10:36 dokonce jsme přesně věděli, kde bude sedět.

00:10:39 A na ženicha jste přitom zapomněli, co?

00:10:41 Promiň, ale když já jsem s ním zažila prima dětství.

00:10:46 Měl na mě vždycky čas.

00:10:47 (třísknutí talířku) Já už to nemůžu poslouchat!

00:10:51 Bohouši, povím ti, jak to bylo. Náš dědeček od nás odešel.

00:10:56 10 let ho nezajímá, co s námi je.

00:11:00 Má tady své 2 advokáty, ale já vůbec nevím proč.

00:11:04 Za to, že jsme mu prali, vařili a on donesl domů pár šupů,

00:11:08 protože za všechno ostatní si kupoval známky.

00:11:11 Jednou si stoupl mezi dveře a řekl: "Neznám vás a zmizel, vypařil se."

00:11:18 Tvoje mladá žena ho pozvala na svatbu. A stejně nepřijel.

00:11:26 Já tomu nerozumím. Proč vlastně odešel?

00:11:33 Protože jsme měli doma vysavač.

00:11:42 Tak co, poznáváš? Řekni, že ne a mě odnesou.

00:11:47 Nikdy jsem tady nebyl, dejte si říct.

00:11:50 Františku, já vím, že jsi samá legrace, ale tohle je...

00:11:55 Hodně se to tady změnilo, okolo nestály ty paneláky.

00:12:00 Přece jen bychom se měli ušetřit trapného omylu.

00:12:04 Já nejsem František.

00:12:07 Jak myslíš, ale já je jdu připravit.

00:12:10 Ale naštval jsi mě!

00:12:13 Nic si z toho nedělej. Já už si taky všechno pletu, jména, ulice.

00:12:18 Pojď, já ti to vezmu.

00:12:19 Není třeba, stejně se dlouho nezdržím.

00:12:32 Psss, psss.

00:12:35 Co je?

00:12:36 -Tak jsme ho přivezli?
-Koho?

00:12:38 Dědu.

00:12:40 -A nespletli jste se?
-Co bychom se pletli.

00:12:43 Přece si pamatuji, s kým jsem hrával mariáš.

00:12:47 Ale je nějakej divnej, nevím, jestli z těch známek nebo co.

00:12:52 Děda je tady.

00:12:55 Klid, Františku, nemáš se co nervovat.

00:12:57 Vrátil ses a to je důležité.

00:12:59 Já jsem úplně klidnej, dokonce mě zajímá, jak to dopadne.

00:13:02 Pro vás špatně, protože až mě nevěsta uvidí, omdlí.

00:13:06 Dobrý den.

00:13:08 Tak tady ho máte.

00:13:10 Dědo!

00:13:12 Tak ty jsi přijel a dodržel slovo, říkala jsem to.

00:13:16 Říkala jsem to, nebo ne?

00:13:18 Tatínku, čekali jsme tě, ale moc jsem tomu nevěřila.

00:13:27 -Promiňte, já vás neznám.
-Neříkej, že tě to pořád drží.

00:13:36 To už je všechno za námi, hlavně že jsi tady.

00:13:38 Je mi líto, ale já vás opravdu neznám.

00:13:41 Já, když dovolíte, jdu na Figarovu svatbu.

00:13:45 Vypadá docela přirozeně.

00:13:47 Necháme, tatínku, legrace, pojď si sednout mezi nás,

00:13:50 vedle Milušky.

00:13:51 Co se Milušky týče, samozřejmě přeji všechno nejlepší,

00:13:54 stejně tak panu ženichovi.

00:13:57 Myslím, že už bychom té legrace měli nechat.

00:14:00 A prosím ty, kdo mě přivezli, aby mě zase odvezli ? zpátky.

00:14:04 Upozorňoval jsem, že se dlouho nezdržím.

00:14:06 Nezdržím, ne.

00:14:08 Že si děláš legraci ze mě, prosím, to beru, ale proč z vlastní rodiny,

00:14:11 to nechápu.

00:14:12 A já nechápu, proč tady stojím a nechám se urážet.

00:14:15 Náš tatínek měl vždy smysl pro legraci, všichni to známe.

00:14:19 Vážená paní, já nejsem váš tatínek, protože já jsem děti nikdy neměl.

00:14:23 Tati, prosím tě.

00:14:25 A žádám vás, abyste mi přestala tykat.

00:14:28 Před 10 lety jste zmizel, abych vám teda jako netykala.

00:14:32 Jako malej kluk!

00:14:34 Tohle dítě na vás vzpomíná dodneška.

00:14:37 Dokonce vás pozvala na svatbu.

00:14:39 Já jsem jí to rozmlouvala. A vy jí za to chcete zesměšnit?

00:14:42 Teď si myslíte, že do sebe kopnete panáka a zmizíte zase, že?

00:14:47 Maminka to nemyslí zle.

00:14:50 Všechno je tak, jak jsme si to spolu plánovali.

00:14:54 Jenom ten houpací kůň se nám sem nevešel.

00:14:58 Houpací kůň?

00:15:02 Poslyšte, mám nápad. Občanský průkaz vás přesvědčí.

00:15:09 Hned poznáme, že jde o omyl.

00:15:15 Jen co ho... Určitě ho najdu. Že mě to nenapadlo dřív.

00:15:21 Já ho najdu.

00:15:26 Přece nejsem povinen se vám tady legitimovat?!

00:15:32 Já ho určitě najdu.

00:15:35 Možná se na mě budete hněvat, pane strážmistr, že zase otravuji,

00:15:41 ale nedá se nic dělat.

00:15:43 Tak povídejte, paní Koťátková.

00:15:47 Volala jsem do toho kulturáku a nechala jsem si vyvolat

00:15:50 pana Zahrádku, jako že u něj hoří.

00:15:55 -To byl výborný nápad.
-Že jo.

00:15:58 A představte si, on tam nebyl.

00:16:02 Třeba se nechtěl nechat rušit, protože je proti ohni pojištěný.

00:16:06 Ne, mýlíte se, vůbec ještě nezačali hrát, měli nějakou poruchu.

00:16:12 Říkám vám, začněte pátrat. To svatební auto byl převlek.

00:16:19 A Zahrádka je v nebezpečí.

00:16:24 Nemám, zapomněl jsem ho doma, to se stává.

00:16:28 -Vy máte občanský průkaz u sebe?
-Já?

00:16:31 Tak vidíte.

00:16:33 Františku, vítám tě doma. Jsem opravdu ráda, že jsi přijel.

00:16:41 Paní, vy se mýlíte, každý se tu mýlí. Já vás neznám.

00:16:47 Tak já vás seznámím. To je vaše žena.

00:16:49 Vyloučeno, já jsem vdovec.

00:16:52 Kdoví, jak se chudák dostal ven.

00:16:54 Františku, jestli ti jde pořád o ten vysavač, tak ten už nemáme.

00:17:00 Mně vysavač nikdy nevadil, tak jsem blázen asi já.

00:17:07 Budete muset kapitulovat, dědečku. Kdo je to?

00:17:18 -Tak co, přiznáváš se?
-Přiznávám, já jsem váš dědeček.

00:17:43 Taxi.

00:17:48 Na Vrcholu 8.

00:17:57 (zpěv)

00:18:17 -Jak se bavíš, dědo?
-Výborně.

00:18:22 -Františku.
-Já nejsem František.

00:18:27 Promiňte, promiň.

00:18:32 -Co známky?
-Známky?

00:18:38 Dobrý.

00:18:41 Ještě se zlobíš?

00:18:44 Neříkej, že si nevzpomínáš, jak jsem ti vyluxovala tu známku,

00:18:48 co jste ji měli jen 2 v republice.

00:18:54 Já se nezlobím. Jsou příjemnější věci na světě, důležitější.

00:19:09 Když jsi odešel, tak jsem za tím Rabčou byla, špatně se tam jelo,

00:19:15 ale o prodeji nechtěl ani slyšet.

00:19:19 A když se dozvěděl, že je jediný, kdo ji má,

00:19:22 dal si ji ještě jednou pojistit.

00:19:24 -Rabčo?
-Rabčo.

00:19:26 Tak co, ať si ji má. Ať si ji dá třeba podepsat od ministra.

00:19:39 Tak mám tohle město ve vzpomínkách. 10 roků jsem tady nebyl.

00:19:47 -Teď vidím, že je to chyba.
-Myslíte?

00:19:50 Kdybych někde sehnal byt, tak se odtud odstěhuji třeba v 1:30 ráno.

00:19:55 Jste dobrodruh, co? To já znám.

00:20:00 Jenomže na vzpomínky jsou všichni stěhováci krátcí.

00:20:04 Tomu nerozumím, jen vím, že vás tady nic dobrého nečeká.

00:20:08 Budete se vracet otrávený, vzpomeňte si na mě.

00:20:11 Tady teď doprava.

00:20:17 Dneska utekl z blázince.

00:20:19 Před touto rodinou jsem tě varovala. Nemůžeš říct, že ne.

00:20:23 Chová se trochu jinak, to je pravda, ale proč hned z blázince.

00:20:26 Viděl bych to jako sklerózu.

00:20:29 Nevíš vůbec nic. Nakonec to dopadne tak, že s vámi bude ještě bydlet.

00:20:33 A tento krásný ubrus je od babičky, která ho vyšívala dnem i nocí.

00:20:40 Budeme ho prostírat jen 1x do roka, děkuji.

00:20:43 A budeme k němu stavět čestnou stráž.

00:20:46 A na ten ubrus by se mělo postavit něco od dědy, ne?

00:20:52 Já nejsem připravený, myslel jsem, že to bude stačit až k večeru.

00:20:58 To bude asi nějaký poklad, když s tím dělá takové drahoty.

00:21:03 A tyhle hodiny jsou od maminky.

00:21:05 Myslím si, že by se toho měla ujmout babička.

00:21:09 Tak už se nenech prosit, když už to tak dopadlo.

00:21:16 Promiň, myslela jsem...

00:21:19 Žádal jsem vás, že tady nebudu prát špinavé prádlo.

00:21:25 Musím se opláchnout.

00:21:31 A tenhle malovaný obraz je od maminky.

00:21:38 Pardon.

00:21:42 Neodcházejte, jenom tady procházím.

00:21:47 Tady procházím.

00:21:52 (štěkot psa)

00:22:09 Haló, to je paní Koťátková, sláva. Nemám čas na vysvětlování.

00:22:16 Paní Koťátková, potřeboval bych, haló...

00:22:27 Haló, odkud voláte, haló.

00:22:34 Já to věděla, teď se budou divit.

00:22:41 Haló.

00:22:45 -Mami, prosím...
-To už na nás mohl rovnou plivnout.

00:22:49 Janičko, to jsem zavinila já, ale kdyby za ten kufr nechytal.

00:22:52 Kdyby v něm něco bylo, tak to bylo bez problému.

00:22:55 Je jedno, že nic nepřivezl, hlavně že přijel.

00:23:01 Že se nestydíte.

00:23:06 Já bych si to tak nebrala, Jani.

00:23:09 Tak co, už je tu dědeček?

00:23:10 Říkala jsem ti, aby ses do večeře procházel, tak běž.

00:23:15 Dobře, ale jaká je v tom logika, že volal o pomoc vás

00:23:18 a ne bezpečnost?

00:23:20 Víte, kolik je vůbec v této chvíli ve městě svatebních aut?

00:23:26 Jak ho máme najít, když neznáte ani číslo?

00:23:29 Moment, jedno číslo svatebního auta bych měl.

00:23:33 Projelo křižovatku na červenou, a to dost rychle.

00:23:36 Okamžik.

00:23:38 -Kde?
-U nádraží.

00:23:45 Zjistěte mi řidiče.

00:23:47 Jestli tam pojedeme zbytečně, tak si to za rámeček nedá.

00:23:51 -Haló, jste tam?
-Ano.

00:23:55 Dobře, tak na nás čekejte.

00:24:05 Dělá to 35,50.

00:24:08 Ten okap už je zase utržený, a to jsem ho spravoval

00:24:12 před 10 lety.

00:24:27 35,50.

00:24:31 Trochu jste podražili, vždyť to stávalo z nádraží dvacku.

00:24:42 To bylo nějakých kilometrů.

00:24:59 Ale on je opravdu tak trochu... Toho sis přece musela všimnout.

00:25:04 Já se s tím nemůžu smířit.

00:25:07 Že to říkáte zrovna vy, když ho znáte tolik let.

00:25:09 Že to těší někoho jiného, prosím, ale vy byste zrovna nemusel.

00:25:13 Je normální jako my.

00:25:16 Ať žijí novomanželé, všechny vás srdečně zdravím

00:25:19 a rád vás zase všechny vidím.

00:25:22 Co koukáte? To jsem já, tvůj táta, dej mi pusu.

00:25:30 Pepíku, nazdar, kamaráde. Ukaž se, ty jsi vyrostl.

00:25:34 Pořád ještě švindluješ v mariáši?

00:25:38 Lojzík je tu taky, buď zdráv. Pojď sem, to byly zápasy, co?

00:25:42 Ještě nerozeznáváš barvy?

00:25:44 Červená sedma, zelená sedma, to ti bylo úplně fuk.

00:25:48 A moje nejkrásnější holčička.

00:25:51 To je nejkrásnější holka pod sluncem.

00:25:55 Ukaž se, ať si tě prohlédnu.

00:25:58 Čekal jsem hodně, ale takovouhle, přiznávám se, ne.

00:26:04 Co je? Ty mě nepoznáváš?

00:26:06 Poslouchej, že ty jsi v jiném stavu?

00:26:08 Myslím, že už toho bylo dost.

00:26:10 A tohle je určitě ženich. Poznal jsem ho.

00:26:14 To je určitě paní matinka, jako by vám vypadl z očička.

00:26:19 Že mám pravdu?

00:26:21 Martičko, no jo, byl jsem pryč trochu déle, než je zvykem,

00:26:28 ale proto se snad na sebe nebudeme mračit. Už jsem zase tady.

00:26:33 Přijedeš a po tolika letech tě nenapadne nic chytřejšího,

00:26:36 než si z nás dělat legraci.

00:26:38 Legraci ne, babičko, to bys mi křivdila,

00:26:42 ale já už to jinak neumím.

00:26:44 Dal jsem slib Milušce, že když mě pozve na svatbu, že přijedu,

00:26:48 ať jsem kdekoliv.

00:26:51 A na svatbu nemůžu přijet s prázdnou.

00:26:55 Těch 10 let vám to sice nevynahradí, ale jako svatební dar

00:27:06 to přijmout můžete.

00:27:10 -Je to na tvé jméno. Na, ber.
-Děkujeme.

00:27:19 Víc vám nemůžu dát, to je všechno. Já už nic nepotřebuji.

00:27:22 Mně stačí dvě tři košile.

00:27:26 Teď se jdu opláchnout a dám se do toho okapu.

00:27:31 Scházeli jste mi.

00:27:36 -Rozumíš tomu?
-To byl od něj fór.

00:27:40 Ten, kdyby si z někoho neudělal srandu, tak by se snad zbláznil.

00:27:44 Já jsem mu to ovšem nezbaštil.

00:27:50 A jéje, tady jsem asi zbytečný, co?

00:27:55 Poslyšte, já už toho mám dost! Proč nás pořád pronásledujete?

00:28:01 Já?

00:28:31 Za ten svatební dar, udělal jsi nám radost.

00:28:33 Už se na nás nezlobte, asi jsme vás hned nepochopili.

00:28:36 To je v pořádku.

00:28:37 Tys mě překvapil, tati.

00:28:39 A dost! Jsem blázen. Jsem nebezpečný blázen.

00:28:44 Myslela jsem si, že jste, ale vy nejste, to by byl omyl.

00:28:47 Jsem, nevydržím nikde déle než 45 minut. A jdu!

00:28:52 A vy mě necháte jít, protože jsem ozbrojen.

00:28:57 3 minuty se nikdo nesmí ani hnout, protože jinak vyletíte do vzduchu.

00:29:03 Začíná to výborně.

00:29:04 To jsem zvědavý, co z toho zase bude.

00:29:08 -Na shledanou.
-Na shledanou.

00:29:14 Je to možné? Já jsem se pozdravil.

00:29:20 Což o to, ale já jsem si odpověděl.

00:29:28 Poslyšte, že vy jste... Pojďte honem sem.

00:29:40 Tatínku.

00:29:42 Tatínku, otevři, vidím tě.

00:29:44 Okamžitě otevři, ty tvoje nápady už mě přestávají bavit.

00:29:48 Ustupte od dveří nebo budu střílet.

00:29:52 Dědo, prosím tě, co to vyvádíš?

00:29:55 Nikoho neznám, okamžitě ustupte, střílím, jsme tady totiž dva.

00:30:00 Nechte ho, dokud se nevyblbne, tak stejně nepřestane.

00:30:05 S takovou povahou nic nenaděláš.

00:30:11 Co to má znamenat? Ti lidi patří k mé rodině.

00:30:15 Jen klid, prohlédněte si nás.

00:30:24 Jdu na Figarovu svatbu, podotýkám, že na Figarovu svatbu,

00:30:30 a co se nestane.

00:30:32 Unese mě svatebně ozdobené auto.

00:30:55 To je výborné. Takže vy jste ze mě udělal blázna?

00:31:03 A víte, že se to ještě nikomu nepovedlo?

00:31:06 Blázna jste ze sebe udělal sám.

00:31:10 Copak se utíká kvůli vyluxované známce?

00:31:14 To byl unikát a skončil v popelnici.

00:31:17 Tomu vy budete těžko rozumět.

00:31:20 -A za toho blázna tě můžu žalovat.
-My si tykáme?

00:31:26 Jo, protože jsme jeden a ten samý. A já si vykat nebudu.

00:31:31 Dobře, to má logiku.

00:31:35 -Jsem Zahrádka Eman.
-Horáček Franta.

00:31:39 Ty teď půjdeš a všem se omluvíš.

00:31:42 Uvědomuješ si, jak mi na nich záleží?

00:31:46 Hlavně posledních 10 let, co?

00:31:51 Jak jsi to myslel? Jak jsi to teď myslel?

00:31:54 Říkal jsi Zahrádka?

00:32:00 Jednoho Zahrádku jsem znal, to byl borec.

00:32:05 Ten šel požádat nějakou Boženu o ruku.

00:32:08 Její matka upekla koláč a dala ho před dveře vychladnout.

00:32:12 Zahrádka přišel a očistil si na něm boty, protože myslel,

00:32:18 že to je rohožka.

00:32:20 -Dobrý, co?
-To není moc vtipné.

00:32:23 Náhodou je to dost vtipné. Jenomže to pak mělo mizerný konec.

00:32:27 Vsadil se, že nepřijde na vlastní svatbu.

00:32:32 A prohrál to!

00:32:36 Já znal jednoho Horáčka, kvůli kterému mi utekla

00:32:40 Figarova svatba.

00:32:44 Figaro sem, Figaro tam.

00:32:48 Ale k něčemu dobré to je, aspoň jsi poznal své horší já.

00:32:55 Já tě můžu naučit mariáš, že z tebe bude mistr světa.

00:33:01 -Ale až se vrátíme od toho soudu.
-Hele, nech toho.

00:33:08 Mě by spíš zajímalo, že vůbec nepoznali, že to nejsem já.

00:33:14 Protože chtěli, abys to byl ty. To je pro tebe dobré, ne?

00:33:19 Víš co, pojď tam se mnou.

00:33:22 Vysvětlíme to, zapijeme a bude sranda. Jdeme!

00:33:27 Ale to není tak jednoduché.

00:33:31 Moment, jak teď budu vypadat?

00:33:34 Ty se na mě budeš zlobit, ale přesně tak,

00:33:37 jak si za těch 10 let zasloužíš.

00:33:40 Prošlo by to lehko, ty by sis toho nevážil.

00:33:45 Já teď půjdu oknem, ty dveřmi. Neprotestuj.

00:34:00 A až to budeš mít za sebou, tak přijdu, abych se zeptal,

00:34:06 jak ti to dopadlo.

00:34:09 Vážení, přišel jsem vám říct, že je to pravda, jsem blázen.

00:34:16 Tedy nejsem blázen, ale jsem blázen, rozumíte?

00:34:21 Ne.

00:34:23 Jsem blázen, že jsem byl těch 10 roků pryč.

00:34:33 Přestaňte si už konečně myslet, že mě pustili z blázince

00:34:37 a že mě hledá policie.

00:34:40 Veřejná bezpečnost.

00:34:44 To se ti povedlo, Františku, tomu říkám bezvadně připravený fór.

00:34:55 Vidíte, je tam!

00:34:58 Pane Zahrádka, já vás nedala, nebojte se.

00:35:04 Říkala jsem, že ho unesli.

00:35:09 Pánové, konejte svoji povinnost.

00:35:14 Františku, klid, to je pro nás. Lojzíku.

00:35:20 Tamhle je druhý.

00:35:23 Jeden je v okně, druhý na zahradě.

00:35:28 Vidíte, tam, na zahradě.

00:35:32 Uklidněte se, paní Koťátková, nikdo tam není.

00:35:36 Dobrý den, pane řidiči, doklady.

00:35:41 Duofobie.

00:35:43 Co tak smutně, paní, vždyť je svatba. Napijete se se mnou?

00:35:50 Já už dneska vidím 2x, ale to není z alkoholu.

00:35:58 To je špatné, tak to může být jedině ze čtení.

00:36:32 Skryté titulky: H. Noremberczyková, Česká televize 2011