Milena Dvorská v hlavní roli detektivního příběhu podle povídky Jana Vážného (1967). Dále hrají: L. Lakomý, J. Karlík, K. Augusta, J. Papež, J. Kuneš a další. Scénář M. Šimek. Kamera J. Kačírek. Režie R. Jurda
00:00:00 .
00:00:47 Dobrý večer!
-Dobrý večer, slečno inženýrko!
00:00:51 Myslel jsem si, že už jste pryč.
-Teprve pojedu. Děkuji.
00:02:04 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:02:13 -Co chceš?
00:02:15 -Nezlob se, Stáňo. Chtěl bych tě poprosit ...
00:02:26 -Tak co?!
00:02:31 -Musím s tebou nutně mluvit. Musím ti všechno vysvětlit.
00:02:35 Ty to nechápeš. Nechceš to prostě pochopit. Ale ...
00:02:38 -Nejsem už na žádné vysvětlování zvědavá.
00:02:41 Mám už všeho po krk.
00:02:44 -Stáňo, pochop, pro mě je to hrozně důležitý.
00:02:47 Bude to naposledy! Pak už ti dám pokoj!
00:02:50 -Dnes jedu do Brna! Vrátím ...
00:02:52 -To přece nemyslíš vážně!
00:02:54 Ale já ti rozumím. Moc dobře ti rozumím.
00:02:59 Ne do Brna. Ale za ním. Za tím doktůrkem.
00:03:02 Ta tím užvaněný panákem z nemocnice.
00:03:05 -Tak dost!
00:03:07 Uvědom si už jednou, že tohle je jen moje záležitost.
00:03:10 A nepřeju si, abys do ní strkal prsty.
00:03:13 A abys věděl, tak půjdu za doktorem Štruncem.
00:03:17 Hned teď!
00:03:19 -Stáňo!
-Pusť, prosím tě!
00:03:21 -Chvilku ...
-Jdi!
00:04:03 -Vy jste, pane Mráček, vrátný v tomto hotelu, že?
00:04:07 -Jo. Už to bude pomalu 20 roků.
00:04:10 -Řekl byste mně, jak došlo k objevení té mrtvoly?
00:04:15 -Samozřejmě, to se rozumí.
00:04:18 Mohlo být asi po 8. hodině, když za mnou přiběhla naše Zvárová.
00:04:23 Abyste rozuměl, to je naše uklízečka.
00:04:28 Ale ženská, slečna Budínová nebyla přece celou noc doma.
00:04:32 -Byla, nebyla, já vám povídám, že je u ní zamčeno a klíč je uvnitř.
00:04:37 Pojďte se podívat sám, vy chytrej!
00:05:05 -Máte pravdu, klíč je tam.
-Vidíte.
00:05:08 Nemělo by se to oznámit panu řediteli?
00:05:11 -Před chvilkou odjel do Brna. Víte co, koukneme se oknem.
00:06:16 A tak jsme ho našli. Už to měl chudáka za sebou.
00:06:21 -Vy říkáte, pane Mráček, že dveře od pokoje byly zavřeny zevnitř.
00:06:26 -Jo. Vlastně ne.
00:06:28 Oni nebyly zamčený, ale zavřený na háček.
00:06:34 My máme u všech dveří háčky. Klíč byl strčený v zámku zevnitř.
00:06:41 -Máte přihlášku k pobytu toho mrtvého?
00:06:52 Jaroslav Malimánek, narozený 7.9.1927 v Brně.
00:06:56 Plánovač národního podniku Geologický průzkum,
00:07:00 bytem Brno, Vodní 7.
00:07:03 -Jsou tady už od podzimu. Dělají nějaké vrty nahoře nad městem.
00:07:07 Máme jich plný hotel.
-Co ta Budínová?
00:07:10 Tak co doktore?
00:07:11 -Udušení oběšením. Školský případ sebevraždy.
00:07:15 Podrobnosti máte tady.
00:07:16 Strangulační rýha je přesně vyznačena
00:07:19 a odpovídá poloze škrtidla. Ano, té šňůře od vařiče.
00:07:23 -Nějaké známky násilí tam nebyly?
00:07:25 -Příteli drahý, nevíte, kdo by je nadělal?
00:07:28 -V kolik hodin se to stalo?
-Někdy mezi 22 hodinou a půlnocí.
00:07:33 Půlhodina by se ještě mohla přidat. Ale na tom nezáleží.
00:07:37 Věřte nadporučíku, z toho se vám případ udělat nepodaří.
00:07:41 Potřebujete mě ještě?
-Ne. Děkuji.
00:07:43 -A soudruhu nadporučíku, příště si vyberte příhodnější den.
00:07:47 Co je to za nápad, tahat lidi z postele v neděli ráno.
00:07:51 -Kampak?
00:07:52 -Myslel jsem, že už mě nepotřebujete.
00:07:55 -Ještě moment.
00:07:57 Ta slečna Budínová pracuje taky v Geologickém průzkumu.
00:08:03 -Jo. Ona je geoložka. Má nějakou vysokou školu.
00:08:11 -Pane Mráček, ona s tím Malimánkem něco měla, že?
00:08:16 -Abych řekl pravdu, něco se šuškalo.
00:08:19 A taky o tom doktorovi Štruncovi. Ale na to se zeptejte raději jí.
00:08:26 Po téhle stránce se o naše hosty nestarám.
00:08:30 -Kdy se Budínová vrátila do hotelu?
00:08:33 -Hned jak jste přišli. Hrozně jí to vzalo.
00:08:36 -To se nedivím.
00:08:38 V kterém pokoji vlastně pan Malimánek bydlel?
00:08:41 -V 7. O 3 pokoje dál, než slečna Budínová.
00:08:45 -Tak proč se tedy oběsil v jejím pokoji?
00:08:49 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:08:56 -Nezlobte se, že jsem se vám předtím rozbrečela,
00:09:00 ale bylo toho na mě trochu moc.
-Posaďte se, slečno Budínová!
00:09:16 Zapalte si!
-Děkuji. Nekouřím.
00:09:20 -Kde jsme to skončili? Včera večer jste odjela do Brna.
00:09:26 Tam jste přenocovala.
00:09:28 Ranním vlakem jste se vrátila do Tálnberka.
00:09:32 -Ano.
00:09:33 -S panem Malimánkem jste se znala už z Brna?
00:09:37 -Poznali jsme se až v Tálnberku.
-Jak jste se seznámili?
00:09:42 -Normálně. Bydleli jsme v jednom hotelu.
00:09:46 Chodili jsme spolu do práce, večeřeli jsme spolu.
00:09:50 Opravdu nevím, jak to mohl udělat. Odporuje to všem jeho zásadám.
00:09:55 Všemu na co věřil.
-Třeba měl nějaké potíže, starosti.
00:10:00 -Myslím, že jedinou jeho starostí jsem byla já.
00:10:04 I když proti své vůli.
-Co tím myslíte?
00:10:07 -Jaroslav, totiž pan Malimánek, si namlouval, že mě miluje.
00:10:12 -A vy?
00:10:15 A pak se do toho zamíchá doktor Štrunc.
00:10:19 Pan Malimánek na něho žárlil, že?
-Trošku to zjednodušujete.
00:10:24 Doktor Štrunc byl jenom jakási představa v Malimánkově myšlení.
00:10:29 Ležela jsem v nemocnici se žloutenkou.
00:10:32 Ale Malimánek neměl nejmenšího důvodu žárlit.
00:10:36 -Kdy jste se s panem Malimánkem viděla naposledy?
00:10:40 -Včera večer.
-Prosil bych přesněji.
00:10:44 -Kolem 6. hodiny.
00:10:46 -Došlo mezi vámi k nějaké kontraverzi?
00:10:50 -Trochu jsme se pohádali.
-Proč?
00:10:53 -Kvůli doktoru Štruncovi.
-Tak vidíte.
00:10:57 -Ale to bylo jenom nedorozumění.
00:11:01 -Jenomže toto nedorozumění stálo 1 člověka život.
00:11:17 Slečno Budínová, uklidněte se.
00:11:20 Řekněte mi, jak si na to všechno vzpomínáte.
00:11:23 Já už si z toho něco vyberu.
00:11:26 -Někdy jsme měla dojem, že se Jaroslav pomátl.
00:11:31 To bych se špatně vyjádřila.
00:11:34 On byl pořád stejný, jenom se nesměl objevit doktor Štrunc.
00:11:39 Jakmile ho Malimánek uviděl, hned bylo zle.
00:11:42 Vzal si do hlavy, že se Štruncem nesmím vůbec mluvit.
00:11:47 Teď si vzpomínám, že mi jednou naznačoval, že si něco udělá.
00:11:53 -A také včera při té hádce?
00:11:56 -Ne. To bylo dřív.
-Slečno Budínová, vysvětlete mi,
00:12:00 jak se pan Malimánek dostal do vašeho pokoje?
00:12:05 -To opravdu nevím.
00:12:07 Asi jsem zapomněla klíč ve dveřích pokoje.
00:12:10 Spěchala jsem na vlak.
00:12:12 -Dejme tomu. Ale jak vysvětlíte ten fakt,
00:12:15 že vás vrátný Mráček viděl vyběhnout kolem 7. hodiny,
00:12:19 zatímco vlak do Brna odjíždí až po 8. hodině.
00:12:22 To jste měla času víc než dost.
00:12:25 Tak co, byla jste opravdu dnes v noci v Brně?
00:12:33 -Nebyla.
00:12:37 -Kde jste byla?
00:12:39 -Je tak těžké o tom hovořit. Kdybych to byla tušila ...
00:12:45 -Musím vás upozornit,
00:12:47 že jakékoliv zamlčování skutečnosti by vám mohlo ublížit.
00:12:51 -Já opravdu chtěla do Brna. Dokonce natrvalo.
00:12:54 Nemohla jsem už žít dál, jako v posledních dnech v Tálnberku.
00:12:58 Věčné výstupy, podezírání, sledování.
00:13:02 -Ale nakonec jste si to rozmyslela, že?
00:13:05 -Ano. Nakonec jsem šla do nemocnice za doktorem Štruncem.
00:13:20 HUDBA
00:13:27 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Nadporučík Bukvář.
00:13:32 Řekli mě, abych se na vás obrátil. Soudruh prokurátor je pryč.
00:13:38 -Je u moře. Rekreuje se.
00:13:41 Ostatně, na sebevraždu vám postačí pouhý čekatel.
00:13:46 -Potřebuji jen povolení k pohřbu.
00:13:49 -Tady je. Chcete si je vzít hned?
-Přijde si pro ně bratr zemřelého.
00:13:54 -Bratr?
00:13:56 -Malimánkovi byli 2 bratři. Jinak z rodiny už nikdo nežije.
00:14:00 Rodiče zahynuli za války při náletu.
00:14:03 -Tomu se říká osud. Víte o nich ještě něco?
00:14:06 -To má být výslech, soudruhu čekateli?
00:14:09 -Třeba. Ale můžete se klidně posadit!
00:14:13 -Díky.
00:14:20 Moc vám toho o nich nic neřeknu. Tak rychle to nejde.
00:14:24 Oba bratři studovali na reálce.
00:14:27 Potom absolvovali abiturientský kurs na průmyslovce.
00:14:32 A Jaromír. To je ten 2.
00:14:35 Nastoupil jako technický úředník v Průmyslových stavbách.
00:14:39 -Zůstaňme raději u zemřelého.
-Tedy Jaroslav.
00:14:43 Ten vychodil brněnskou techniku
00:14:45 a potom pracoval jako redaktor v nějakém časopise.
00:14:49 Tuším, že se to jmenovalo Matematické rozhledy.
00:14:53 -Co všechno ta naše kriminálka nevypátrá.
00:14:56 -To víte, my to říkáme pro úplnost.
00:14:58 Totiž Jaroslav Malimánek v té redakci ...
00:15:01 Jaroslav je ten mrtvý, zpronevěřil v roce 1948 5 000 Kč.
00:15:07 -To už je zajímavější. A co za to?
-Byla to jen podmínka.
00:15:12 Až v roce 1953 mu to vyneslo víc. 7 let.
00:15:16 -Tě Bůh. Taky zpronevěra?
00:15:20 -To byla loupež
00:15:22 a navíc neoprávněné vydávání se za příslušníka Veřejné bezpečnosti.
00:15:26 V roce 1959 byl podmíněně propuštěn a nastoupil jako plánovač
00:15:32 u Geologického průzkumu tady v Tálnberku.
00:15:35 -Kam jinam, než do téhle výspy civilizace.
00:15:39 -Mýlíte se. Pracoval tady velmi dobře.
00:15:41 Dokonce ho považovali za jednoho z nejschopnějších.
00:15:45 -Říkali mi o jakési Budilové.
00:15:48 -Budínová. Geoložka. Budínová Stanislava.
00:15:53 Abych pravdu řekl, tahle historie mi není ještě docela jasná.
00:16:00 Patří do ní taky zdejší chirurg doktor Štrunc. Znáte ho?
00:16:05 -Něco jsem už o něm slyšel.
00:16:07 -Chápete, 2 chlapi a 1 hezká ženská.
00:16:11 -To teda chápu.
00:16:12 Nešťastný trojúhelník, jak zákon káže.
00:16:15 A sebevražda z nešťastné lásky ...
00:16:18 Poslyšte, není toho nešťastného nějak moc najednou?
00:16:27 -Milý Jaromíre, nezlob se, že ti ještě naposledy dělám ostudu.
00:16:31 Tahle je už opravdu poslední. Nemohu jinak. Nemá to celé smysl.
00:16:35 Všechno, co po mně zůstane je tvoje.
00:16:38 Nech mě pohřbít v Tálnberku.
00:16:40 Byl jsem tady aspoň několik dní v životě šťastný.
00:16:44 Tvůj Jaroslav.
00:16:46 -Tenhle dopis jste dostal od bratra?
00:16:50 -Ano. Našel jsem jej v pondělí ve schránce.
00:16:53 -Podle razítka byl odeslaný z Tárnberku v sobotu před půlnocí.
00:16:58 To by souhlasilo. Můžu si ho zatím nechat?
00:17:01 -Prosím. Samozřejmě.
00:17:03 -Pane Malimánku, kdy jste viděl bratra naposledy?
00:17:07 -Počkejte, kdy to bylo?
00:17:11 Před rokem, než nastoupil sem do Tálrnberka.
00:17:15 Nerad o tom mluvím,
00:17:18 ale bratr byl opět na nejlepší cestě něco provést.
00:17:22 Potřeboval pevnou ruku.
00:17:24 Rodiče zemřeli a já na to při nejlepší vůli nestačil.
00:17:28 Pomáhal jsem mu, jak se dalo, ale pak už to jaksi nešlo.
00:17:32 -Co dělal, když se vrátil z vězení?
00:17:35 -Nechal jsem ho nějaký čas u sebe. Celý dny seděl doma a studoval.
00:17:40 -To nebyl nikde zaměstnán?
00:17:42 -Měl s tím nějaký potíže. Říkal, že ho nikde nechtějí vzít.
00:17:46 -Ale to přece ...
00:17:48 -Já vím, jenže v praxi to vypadá poněkud jinak.
00:17:51 A Jaroslava to dost mrzelo. Asi proto začal pít.
00:18:03 -Pane Malimánku, vím, že to pro vás není nic příjemného,
00:18:07 ale pro nás má velkou cenu každá, i ta sebemenší informace.
00:18:11 -Ano. Tedy potom mu došly peníze.
00:18:16 Jednou k nám přišel do bytu jakýsi člověk,
00:18:20 že prý mu bratr dluží 500 Kč.
00:18:23 Po mně chtěl taky peníze, prý aby mohl začít nový život.
00:18:27 Půjčil jsem mu 1 500 Kč.
00:18:31 Načas zmizel. Pak se zase vrátil a chtěl další.
00:18:35 -A dal jste mu je?
00:18:37 -Ne. Tenkrát už jsem měl všeho po krk.
00:18:40 Pochopte, nemohl jsem žít pořád v obavách, co bude dál.
00:18:45 Rozešli jsme se.
00:18:46 Já jsem nastoupil do košického Hydrostavu
00:18:49 a bratr sem, do Tálnberka.
00:19:03 -To je fakt. Klidně se to mohlo takhle odehrát.
00:19:08 -Ale ...
-Ale?
00:19:14 -Ale představte si, že jste omámen.
00:19:26 Skoro v bezvědomí. To potom není nic jednoduššího,
00:19:30 než vám tohle uvázat kolem krku a svalit vás z pohovky.
00:19:35 Vsadím se, že byste se svalil přímo do obrysu.
00:19:48 -No ...
00:19:58 -Jenomže, to by potom znamenalo ...
-Že jde o vraždu.
00:20:04 -Ve vašich letech jsem taky viděl
00:20:07 v každé příhodě případ pro Maigreta.
00:20:12 -Chemickou zkouškou byl v obsahu žaludku zemřelého
00:20:16 zjištěn barbiturát skupiny alfa.
00:20:18 To má být prostředek proti nespavosti.
00:20:21 Prý dost účinný. Já jsem v životě nic takový nepotřeboval.
00:20:25 Spím jako dřevo. A dávka, kterou Malimánek vzal nebyla smrtelná.
00:20:30 Pouze vyvolala spánek, který se prakticky rovnal bezvědomí.
00:20:34 -A z toho si děláte hlavu?
00:20:36 -Na tom není přece nic divného. Bál se bolesti.
00:20:39 -Jenomže doktor tvrdí,
00:20:41 že barbituráty ani v nejmenším bolest nezmírňují.
00:20:44 Podle něho je vyloučeno, aby někdo vzal barbiturát jenom proto,
00:20:49 aby spáchal bezbolestně sebevraždu.
-Tohle Malimánek nemusel vědět.
00:20:54 -Ostatně, jak si představujete,
00:20:56 že by ten váš vrah mohl Malimánka omámit?
00:20:59 -Jak? Dal mu to v nějakém pití.
00:21:01 -To jste si báječně vymyslel. Gratuluji Shelrocku.
00:21:05 Na 1 maličkost jste zapomněl.
00:21:08 Pokoj byl totiž uzamčen zevnitř. Na háček.
00:21:19 -Máte pravdu. Je tady ten háček.
00:21:22 -A máme přece dopis.
00:21:25 A ten byl zcela jistě napsán tady na stroji Budínové.
00:21:29 A o pravosti podpisu se vůbec nedá pochybovat.
00:21:33 -Počkejte!
00:21:35 Napadlo mě, když jste Malimánka našli, měl u sebe pero?
00:21:42 -Pero?
00:21:44 -Pero. Třeba tady někde leželo. Musel ten dopis něčím podepsat.
00:21:52 -Hm ... To musel.
00:22:15 Ale pero jsme nenašli. Ani u Malimánka, ani v pokoji.
00:22:20 Jenom pokojíček se 2 nedopalky. A Malimánek přece nekouřil.
00:22:35 A Budínová taky ne.
00:22:48 -Dobrý den, pane Mráček!
-Dobrý den.
00:22:54 -Mohl bych se vás na něco zeptat?
00:22:57 -Samozřejmě, beze všeho. Račte se ptát soudruhu prokurátore.
00:23:02 -Jde o maličkost.
00:23:04 Vy jste viděl v sobotu večer vycházet slečnu Budínovou z hotelu?
00:23:09 -Jo, to jsem viděl.
-A kolik bylo hodin?
00:23:13 -Určitě ještě nebylo 7 hodin, protože ona měla hrozně na spěch.
00:23:18 To už jsem říkal soudruhovi nadporučíkovi.
00:23:21 -Ale slečna Budínová do Brna nejela.
00:23:25 -No ano. To už vím taky.
00:23:30 Protože náš Jonáš říkal, že ji zahlídl včera večer U naděje.
00:23:34 -Jaký Jonáš?
-To je náš šéfkuchař.
00:23:40 -Zavoláte nám ho?
00:23:42 -Ano. Račte mít chviličku strpení.
00:23:52 -Tak co tomu říkáte?
00:23:54 Nejdřív tvrdí, že odjela do Brna. Potom přizná, že šla za Štruncem.
00:23:59 Teď ji najednou někdo spatří v předměstské putyce.
00:24:10 -To je náš Jonáš, soudruzi.
-Čest práci, soudruzi.
00:24:14 -Nadporučík Bukvář.
00:24:16 Pane Jonáš, vy jste viděl v sobotu večer
00:24:20 v hostinci U naděje slečnu Budínovou.
00:24:24 -Jo, tak tu jsem náhodou viděl.
00:24:28 -V kolik hodin?
00:24:32 -Že bych to věděl na chlup, tak to se říct nedá.
00:24:37 Já už tam přišel odpoledne.
00:24:39 -Soudruzi, panu Jonášovi se včera narodila dcera ...
00:24:43 -A oslavovali jsme to.
00:24:45 A když se tam ta slečinka objevila, tak už jsem měl maličko nakoupíno.
00:24:50 Nedivte se, je to 1. dcera po tolika letech.
00:24:53 Ale muselo být už dost pozdě, protože v tý době
00:24:57 už se mnou seděl Venca Morávek, a ten přišel až po 8 hodině.
00:25:01 Dřív ho stará nechtěla pustit.
00:25:04 -A slečna Budínová přišla sama?
-Dejte pokoj!
00:25:07 Copak do takovýho pajzlu chodí slečinky sami? Kdepak.
00:25:11 Táhl se za ní nějakej elegán. Takovej nóbl.
00:25:14 Taky jsem si říkali, kde ho chytila.
00:25:16 Tady ho niky nikdo neviděl.
-Vím, že jste měl jiné starosti,
00:25:21 ale mohl byste nám toho jejího společníka nějak víc popsat?
00:25:27 -Moment. Pardon. Nic zvláštního na něm nebylo.
00:25:34 Byl střední postavy. Trošku prošedivělý ...
00:25:38 Moment. Sakra.
00:25:41 Mám takový nejasný dojem, že mu jednou řekla Vojto.
00:25:45 Ovšem odpřísáhnout bych to nemohl. To teda ne.
00:25:49 -Tak to by nám stačilo. Moc vám děkujeme, pane Jonáš.
00:25:54 Ať máte z dcery radost. Kolik váží?
00:25:57 -3,5 kg. Takovéhle kousek to je! Na shledanou soudruzi!
00:26:15 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Vstupte!
00:26:21 -Vážený soudruhu prokurátore,
00:26:23 přišel jsem vám oznámit, že já Malimánka nezabil.
00:26:27 Pokud vás to ovšem zajímá.
00:26:29 -Děkuju vám za zprávu. Ovšem bohužel nevím ...
00:26:33 -Štrunc. Doktor Štrunc ...
00:26:36 -Těší mě, pane doktore! Posaďte se u nás.
00:26:49 Vaše sdělení je natolik závažné,
00:26:51 že je přece nebudeme vyřizovat ve stoje.
00:26:54 -Zdá se, že naše slavná bezpečnost nemá stejně nic jiného na práci,
00:26:59 než se mě zamotat do případu se kterým si zřejmě neví rady.
00:27:03 Mohu si zapálit?
-Jenom si poslužte!
00:27:06 -Domnívám se, že bych vás, jakožto právnímu orgánu
00:27:10 mohl ušetřit spoustu zbytečné práce.
00:27:13 Kajícně doznávám,
00:27:14 že jsem před x osobami prohlásil, že toho skrčka sprovodím ze světa.
00:27:19 Dost možná, že jsem řekl, že ho zabiju.
00:27:22 Ale já to nebyl. K sakru přece já ho nezabil.
00:27:25 Člověk namluví ve vzteku spoustu nesmyslů,
00:27:28 ale pak stejně většinou nic neprovede.
00:27:31 Potom nezapomeňte, drahý pane, vlastně soudruhu prokurátore,
00:27:36 že já jsem lékař. Víte?! A ti léčí, nikoliv zabíjejí.
00:27:42 -Mám návrh. Co byste řekl 1 patřičně silné kávě?
00:27:47 -Prosím.
00:27:50 -Kolik?
-To je fuk.
00:27:55 -Pane doktore, zapomeňte teď na všechno,
00:27:58 co jste kdy o Malimánkovi napovídal.
00:28:01 Řekněte mi upřímně, jak to bylo s vámi a slečnou Budínovou.
00:28:05 -Jak? V 1. řadě to nebylo tak jednoduché,
00:28:08 jak by se ukecaným bábám v Tálrberku mohlo zdát.
00:28:12 -O tom nepochybuji.
00:28:13 -Malimánek byl komediant. Morealista s měšťáckou dušičkou.
00:28:17 A nejvíc se to snažil hrát na Stáňu, tedy slečnu Budínovou.
00:28:21 Já jsem jí otevřel oči.
00:28:23 Řekl jsem jí, co je to za parazita, ten pan slovutný Malimánek.
00:28:28 S celým svým nešťastným životem a hlubokomyslnými skutky.
00:28:32 Děkuji.
00:28:34 A za to mě nenáviděl. Snažil se mi škodit, kde mohl.
00:28:37 Zkrátka byl to lump, který se neustále přetvařoval.
00:28:41 -Slečna Budínová vypověděla,
00:28:44 že tu noc, ze soboty na neděli byla u vás. V nemocnici.
00:28:48 -Asi tomu tak bude, když vám to řekla ona.
00:28:54 -V kolik hodin za vámi přišla.
-Kdo by si takové věci pamatoval?
00:29:00 Nastoupil jsem pohotovostní službu v sobotu odpoledne
00:29:05 a měl jsem ji až do pondělka do rána.
00:29:08 2 dny se nesmíte hnout z nemocnice. To potom přestanete vnímat i čas.
00:29:13 -Dejme tomu. Kdy odešla, si pamatujete?
00:29:17 -V neděli ráno, když dovolíte.
00:29:22 A proč se na to nezeptáte raději jí?
00:29:25 -Asi to udělám.
00:29:27 Třeba bude slečna Budínová ochotnější.
00:29:31 -Přeji vám v tom hodně štěstí.
00:29:33 Teď ovšem budu muset váš křížový výslech přerušit.
00:29:37 Jelikož v 5 hodin mám lékařský seminář.
00:29:40 Kdybyste potřeboval, víte, kde mě najdete.
00:29:44 A nezapomeňte, já Malimánka nezabil.
00:29:50 Sbohem!
00:29:57 -Na shledanou! A děkuju vám.
00:30:45 Haló! Je tam nadporučík Bukvář?
00:31:13 Tak co? Už věříte, že to nebyla sebevražda?
00:31:19 -Neblázněte!
00:31:21 Těm háčkovým kejklům přece nechcete říkat důkaz.
00:31:24 Na to vám neskočí ani ta nejnaivnější porota.
00:31:28 -Taky netvrdím, že to je důkaz. Ale možnost.
00:31:35 Důkazy máte na starosti vy.
00:31:38 -Mám těch starostí dost i bez vás. Před chvílí jsem byl ve spořitelně.
00:31:43 Malimánek si den před svou smrtí vybral všechny úspory.
00:31:47 Něco přes 6 000 Kč.
00:31:49 A po těchto penězích jakoby se slehla země.
00:31:52 -To je pro mě novinka!
00:31:54 -Mám jich pro vás víc. Ta Budínová si v sobotu večer
00:31:58 vyzvedla v lékárně prášky proti nespavosti.
00:32:02 Tak zvaný alfabarbitál.
00:32:05 Vydali jí to na příkaz doktora Štrunce.
00:32:09 -Ale! Nějaké další překvapení v zásobě nemáte?
00:32:15 -To vám nestačí?
00:32:17 -Co mně, vám by to mělo stačit. Dejte na mě.
00:32:20 Kolem takové ženské, jako je Budínová se vždycky něco semele.
00:32:25 -Vy máte nějaké zkušenosti.
00:32:27 Ostatně, mně ten Štrunc taky není 2x sympatický.
00:32:30 Ovšem, jestli bychom
00:32:32 všechny nesympatické lidi podezřívali z vraždy ...
00:32:35 -To po vás nikdo nechce! Stejně by mě zajímalo,
00:32:39 s kým vlastně Budínová byla v té hospodě.
00:32:42 Už jste na něco přišli?
-To je otázka času.
00:32:48 -V kolik hodin vám volala slečna Budínová?
00:32:51 -Na minutu přesně vám to určit nemohu,
00:32:54 ale rozhodně ještě nebylo 6 hodin.
00:32:56 Chtěla, abych jí ty prášky hned obstaral.
00:32:59 Prý se pro ně zastaví v lékárně. Říkala, že nemůže spát.
00:33:03 Ani jsme se jí nedivil po těch výstupech s Malimánkem.
00:33:07 -Pokud jsme se informovali,
00:33:09 tak alfabarbital je velice účinný prostředek,
00:33:12 kterého se skoro výhradně používá v nemocnicích.
00:33:16 Proč jste ji nepředepsal něco běžného? Třeba histeps.
00:33:20 -Potom by si ty prášky vůbec nevzala.
00:33:22 Stáňa, tvrdila, že na ni tyhle jednoduché věci nezabírají.
00:33:26 -Teď nám vysvětlete, proč jste slečně Budínové neřekl,
00:33:30 že jí ty prášky dáte u vás, v nemocnici.
00:33:33 Přece jste věděl, že za vámi půjde.
00:33:36 To vám nebylo ani trochu nápadné, nač je potřebuje právě teď?
00:33:40 -Vážený soudruhu, kdybyste znal Stáňu tak jako já,
00:33:44 tak se nebudete divit ničemu.
00:33:46 -Ani tomu, proč jste mi včera zapřel,
00:33:49 že slečna Budínová za vámi přišla do nemocnice až kolem půlnoci?
00:33:53 To vás nenapadlo, že se můžeme informovat u vrátného?
00:33:58 -Pardon ...
00:34:04 Já přece nic nezapřel.
00:34:08 Jen jsem řekl, že si na přesný čas jejího příchodu nevzpomínám.
00:34:12 A to je rozdíl.
-Ano. To je opravdu rozdíl.
00:34:16 Protože slečna Budínová nám tvrdila,
00:34:18 že za vámi přišla už večer. Asi v 7 hodin.
00:34:21 Tu vaši zapomnětlivost bychom mohli klidně klasifikovat
00:34:25 jako pokus o vytvoření falešného alibi.
00:34:28 -Ovšem. Ale to byste mi museli napřed dokázat.
00:34:32 -Dokážeme vám ještě jiné věci, pane doktore!
00:34:35 Dokážeme vám ještě jiné věci.
00:34:37 Například to, že jste ve službě opustil nemocnici.
00:34:41 -Ale měl jsem za sebe náhradu. Na to mě nenachytáte!
00:34:54 -Podívejte se, pane doktore,
00:34:56 nikdo netvrdí, že jste to udělal zrovna vy.
00:34:59 Přece musíte uznat, že jsou tady jisté podezřelé okolnosti.
00:35:03 Obstaral jste slečně Budínové prášky,
00:35:06 kterými byl Malimánek omámen. Opustil jste ten večer nemocnici
00:35:11 a pokusil jste se to před námi utajit.
00:35:13 A pak vaše nevraživost na Malimánka.
00:35:19 -Tak co, pane doktore?
00:35:21 -Myslíte, že tady je tvrdohlavost na místě?
00:35:32 -No dobrá. Byl jsem sice rozhodnut, že o tom nikdy nebudu mluvit ale...
00:35:38 Když je to tak, tak ...
00:35:41 Ten večer mi Stáňa volala ještě jednou. Z nádraží.
00:35:55 Co tě to prosím tě zas napadlo?
00:35:57 -Prosím tě, Miloši, slib mi, že za ním zajdeš a promluvíš s ním.
00:36:02 Zůstal u mě v pokoji.
-Stáňo, přece víš, že mám službu.
00:36:06 -Udělej to kvůli mně. Prosím tě o to!
00:36:08 Zítra ti všechno vysvětlím. Teď na to není čas.
00:36:12 Jenom jdi, prosím tě. Jdi už! Jdi! Já ...
00:36:16 -A šel jste tam?
-Bohužel.
00:36:19 -Šel jste hned?
-Ne. Zavolali mě na sál.
00:36:23 Přivezli prasklý žlučník. Párali jsme se s tím skoro 2 hodiny
00:36:27 Potom jsem se domluvil s doktorkou Hauserovou,
00:36:31 aby za mě na chvilku vzala službu a vypadl jsem.
00:36:34 Do hotelu jsem přišel něco po 10 hodině.
00:36:37 Zaklepal jsem, a když mně nikdo neotvíral, tak ...
00:36:44 Tak jsem zaklepal ještě 1 a vešel.
00:36:47 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:36:53 Co to provádíte vy 2 se Stáňou?
00:37:02 Tak o co jde? Prosím vás, tak se vymáčkněte!
00:37:13 Co to má všechno k čertu znamenat?
00:37:15 -Myslím, že tahle záležitost se ani v nejmenším netýká vás.
00:37:19 -To jsem sám rád, že máme aspoň na něco stejný názor.
00:37:24 Můžete vzít jed na to, že nebýt Stáni,
00:37:27 tak kvůli vám a vašim ctěným zmatkům bych se sem nehnal.
00:37:31 Tak o co jde? Prosím vás, ale rychle!
00:37:36 Mám službu a nerad bych měl ostudu pro nic a za nic.
00:37:40 -Tak si klidně běžte. Nechci vás zdržovat.
00:37:44 -Neblázněte, člověče!
00:37:46 Copak nechápete, že ona s námi hraje jakousi podivnou hru?
00:37:53 Musíme jít od toho. Jinak z toho dočista zblbneme.
00:37:59 Chápete?!
00:38:06 -Jenže, já už to pochopil. Mám té komedie tak akorát dost.
00:38:11 Své komedie, rozumíte! Běžte!
00:38:29 Nejsem žádné malé dítě. Umím se o sebe postarat sám.
00:38:33 Tak už jděte! Jděte! Jděte!
00:38:38 -Když jsem ho viděl naposledy, když jsem odcházel,
00:38:42 seděl už zase u psacího stroje.
00:38:44 -Říkal jste, že tam měl zastrčený papír.
00:38:47 Nevšiml jste si, jestli na něm bylo něco napsáno?
00:38:51 -Byl čistý. To vím určitě.
-Co jste dělal po odchodu z hotelu?
00:38:55 -Vrátil jsem se do nemocnice. Po půlnoci přišla Stáňa.
00:39:01 -Tak přece.
-Ano.
00:39:04 Posadila se vedle mě do křesla a mlčela. Seděla a mlčela.
00:39:08 Nechal jsem ji být. Myslel jsem, že začne sama.
00:39:12 Pak jsem musel na sál.
00:39:14 Když jsem se vrátil, to už bylo k ránu.
00:39:17 Stáňa byla fuč. Od té doby jsem ji neviděl.
00:39:20 Protože hned po té události se vrátila do Brna.
00:39:37 -Vidím, že se vám ta moje vražedná verze nezdá až tak nesmyslná.
00:39:43 -Dejte pokoj!
00:39:59 Přece to nechcete přehrát na Štrunce.
00:40:02 -Strašně rád bych věděl, proč ho Budínová zvala k Malimánkovi.
00:40:06 Přece věděla, že ti 2 se mají rádi jak kočka s myší.
00:40:10 A kde vlastně byla celý ten večer,
00:40:13 když za Štruncem přišla až o půlnoci?
00:40:15 -Třeba s tím elegánem u Naděje.
00:40:18 -Tak proč se nám tady mermomocí snažila namluvit,
00:40:21 že do nemocnice přišla už večer.
00:40:23 Přece nás nebude tahat za nos. Jenom tak, pro své potěšení.
00:40:27 Podívejte se, teoreticky vzato,
00:40:30 mohl Malimánka zabít jak Štrunc, tak Budínová.
00:40:33 -Teoreticky, teoreticky!
00:40:35 Vy si můžete pustit fantazii na špacír.
00:40:38 Kdybych s něčím takovým přišel ke starýmu, tak se mi vysměje.
00:40:42 Za tu vaši teorii vám nikdo nic nedá. Tady rozhodují fakta.
00:40:49 A ta mluví pro sebevraždu.
00:40:52 -A co rozpory ve výpovědích Budínové a Štrunce?
00:40:56 -Prosím vás, ti 2 spolu měli nějaké techtle mechtle.
00:41:00 Tak nám lžou. To je v takových případech docela obvyklé.
00:41:04 Vzpomínáte si, co říkal Štrunc?
00:41:08 Viděl Malimánka, jak sedí u psacího stroje,
00:41:12 ve kterém měl připravený papír.
00:41:15 Je nabíledni, že se chystal napsat dopis na rozloučenou.
00:41:20 To je důkaz, který nemůžete popřít!
-No jo. Je tady ten dopis.
00:41:40 Je to možná hloupost, ale tak mě napadlo ...
00:41:44 -Tak jenom ven s tím, kamaráde!
00:41:53 -Poznáváte ho?
-Nedělejte si legraci.
00:41:57 To je Malimánek.
-Ale který Malimánek?
00:42:02 -A jé. Vy rád čtete detektivky. Nic ve zlém. Já taky.
00:42:09 Vyšetřování ukázalo,
00:42:12 že skutečnost je daleko méně romantická, než si myslíte.
00:42:17 My jsme si samozřejmě Jaromíra vzali taky na paškál.
00:42:26 Jaromír Malimánek odjel ve středu ráno na služební cestu do Prahy.
00:42:34 Tam přijel po půlnoci. Přímo z nádraží
00:42:38 šel do hotelu Bratislava, kde měl zajištěný nocleh.
00:42:42 V následujících dnech absolvoval několik porad v Praze a na Kladně.
00:42:46 Do Košic se vrátil v neděli odpoledne.
00:42:49 Hned se dozvěděl o bratrově smrti.
00:42:52 Ostatně, i kdyby do Košic místo Jaromíra přijel místo Jaroslav,
00:42:56 nemohlo to zůstat na pracovišti utajeno.
00:42:59 Protože Jaromír
00:43:01 tam měl rozdělanou nějakou práci a o mnoha věcech věděl jedině on.
00:43:06 Tohle můžete klidně pustit z hlavy.
-Stejně by se mohlo prošetřit,
00:43:10 co dělal Jaroslav Malimánek v Praze ze soboty na neděli.
00:43:14 -Už se stalo.
00:43:16 V sobotu večer byl s kamarády v kině. Od 6 hodin do 8 hodin.
00:43:20 Poslední vlak do Tálnberku jede v 19,30 hod.
00:43:24 Tak co? Ještě pochybujete?
-Byl jsem odjakživa skeptik.
00:43:28 -Z toho si nic nedělejte. V každé rodině něco bývá.
00:43:41 Poslouchejte, mám pro vás návrh.
00:43:55 Když už jste se do toho vyšetřování zamíchal,
00:43:59 tak to budete se mnou muset dotáhnout až do konce.
00:44:02 Kdy vám přijede šéf?
00:44:05 -To mi ani nepřipomínejte. Za 5 dní.
00:44:08 -To by mohlo stačit.
00:44:10 Do té doby buď dokážeme sebevraždu nebo chytneme vraha.
00:44:25 Co je tohle?
-Slivovice domácí.
00:44:29 Pozůstatek po šéfových narozeninách.
00:44:33 Doufám, že už na ni zapomněl.
00:44:45 Tak na zdárné zakončení ...
00:44:52 Naší zdárné spolupráce!
-Ale ve službě ...
00:45:05 -Co navrhujete teď, komisaři?
00:45:17 -Ještě jednu!
00:45:29 My si budeme muset ty svoje síly rozdělit.
00:45:33 Já se rozjedu do Brna za Budínovou a vy se zatím podíváte do hotelu.
00:45:47 -Zůstaňme u té soboty, pane Mráček.
00:45:49 Říkal jste, že pan Malimánek odešel z hotelu v 9 hodin.
00:45:53 -Abych byl přesný, tak bylo za 5 minut 9 hodin.
00:45:57 Vím to náhodou přesně,
00:45:58 protože pan Malimánek se mě ptal, kolik je hodin.
00:46:02 Vratit se mohl asi za hodinu.
-A zase jste spolu mluvili?
00:46:06 -Kdepak. Na to nebylo ani pomyšlení.
00:46:09 My tady máme každou sobotu taneční zábavu
00:46:12 a já musím prodávat lístky. A to je fofr.
00:46:15 Už jsem jim kolikrát říkal, že to dělat nebudu.
00:46:18 A tak jsem ho jen tak zahlídl.
-Potom už jste ho neviděl?
00:46:22 Podívejte se, pane, vlastně soudruhu prokurátore!
00:46:27 Už jsem o tom několikrát přemýšlel.
00:46:30 Chtěl jsem dokonce s tím jít za tím soudruhem detektivem.
00:46:35 Ale když já v tomto směru ...
-Žádný strach, pane Mráčku.
00:46:39 -Ale berte to tak, jak to říkám. Je to docela možný,
00:46:43 že jsem ten večer viděl pana Malimánka ještě 1.
00:46:48 Někdy kolem půl 11 hodiny.
00:46:57 Alespoň mám takový dojem, že jsem ho zahlídl ...
00:47:04 ... támhle nahoře na schodišti.
00:47:07 Ale to víte, hlavu bych za to nedal. V tom fofru, že.
00:47:11 -Chápu a děkuji vám.
-Prosím.
00:47:13 -Mohl bych mluvit s pokojskou,
00:47:16 která měla na starost pokoj slečny Budínové?
00:47:19 -To je naše Zvárová. Co ho se mnou našla.
00:47:22 Račte se obtěžovat nahoru. Tam ji natrefíte. Na shledanou!
00:47:41 -Dobrý den, paní Zvárová!
-Dobrej den.
00:47:44 -Můžu se vás na něco zeptat?
-No prosím!
00:47:47 -Uklízíte v pokojích sama, nebo vám někdo pomáhá?
00:47:50 -Kdepak pomáhá. My jsme malej podnik.
00:47:53 Kdopak by za těch pár korun ...
-Máte úklid nějak rozvržen?
00:47:57 Myslím, jestli v tom máte nějaký systém?
00:48:00 Nebo jestli uklízíte pokoj jen tak, jak vám to časově vyjde.
00:48:05 -Hosté si neztěžují. Můžete se zeptat pana vedoucího.
00:48:08 -Vy jste mně nerozuměla, paní Zvárová.
00:48:11 Mě by zajímalo, kdy jste naposledy v 3...
00:48:14 To je pokoj, kde se stalo to neštěstí.
00:48:17 Kdy jste tam naposledy předtím uklízela.
00:48:20 -Jako myslíte předtím, jo?
-Jo.
00:48:22 -Už si to ... To mohlo být tak před 12. hodinou.
00:48:27 Protože 3 je na začátku chodby a já to beru vždycky od konce.
00:48:32 Takže se tam dostanu až naposledy.
-Kouřila slečna Budínová?
00:48:37 -Ne. Nekouřila. Aspoň, co já vím, tak ne.
00:48:40 -Ale v neděli ráno byly v jejím pokoji v popelníčku 2 nedopalky.
00:48:45 -To tam musel kouřit někdo až potom.
00:48:48 Protože, když jsem tam v sobotu uklízela,
00:48:51 tak tam rozhodně žádné cigarety nebyly. Na to můžete vzít jed.
00:48:56 -Ale já ji taky nikdy neviděl kouřit.
00:48:59 Ani pana Malimánka.
00:49:02 MLUVÍ NĚMECKY
00:49:07 -Děkuju. Moc vám děkuju. Na shledanou!
00:49:18 -Ten pán letí do Prahy?
00:49:20 -Jo. Taky 1, cosi vzpomene na poslední chvíli.
00:49:24 Ještě, že teď není takovej provoz.
-Máte tady letový řád?
00:49:28 -Ano. Prosím.
-Děkuju.
00:49:38 -Ale to ranní zrovna moc spolehlivý není.
00:49:40 Teď tam bývají mlhy. To taky není spolehlivý.
00:49:44 -Děkuju, pane Mráček. Moc vám děkuju.
00:49:56 -Taky takovej poděs.
00:50:02 -Tak jsem hned volal do aerolinek.
00:50:05 Jaromír Malimánek opravdu letěl v sobotu večer do Brna.
00:50:09 Tam byl v 9 hodin.
00:50:10 V 9,30 hodin jede do Tálnberka lokálka. Co tomu říkáte?
00:50:14 -To jste mě převezl.
00:50:16 Já idiot, jsem si na letadlo nevzpomněl.
00:50:19 -To já taky ne, nebýt té náhody.
-Máte víc štěstí, než já rozumu.
00:50:23 Poslyšte, teď to ale musíme rozjet.
00:50:26 -Ježíšmaria soudruzi, já přece nejsem žádnej vrah.
00:50:29 Řekněte, co bych z toho měl, kdybych Jaroslava zabil?
00:50:33 Zeptejte se koho chcete.
00:50:35 Každej vám řekne, že jsem mu celej život pomáhal!
00:50:39 -Proč jste nám zapřel tu vaši návštěvu v Tálnberku?
00:50:43 -Přijel jsem jen proto, že mi bratr psal.
00:50:45 Dal jsem vám přece ten dopis, ne!
00:50:54 -Milý Jaromíre, prosím tě,
00:50:56 přijeď hned za mnou do Tálnberka, nebo se něco stane.
00:51:00 Dostal jsem se do velice těžké situace a opravdu nevím, jak dál.
00:51:04 Musíš mi i tentokrát pomoci. Naposled.
00:51:08 Všechno ti vysvětlím ústně. Tvůj zoufalý Jaroslav.
00:51:15 -Mohu si zapálit?
00:51:19 -Zajisté.
00:51:25 -To je škoda, že nemáte od toho dopisu obálku.
00:51:28 -Proč bych ji schovával. Nejsem sběratelem obálek.
00:51:32 -Dobrá. Když jste dostal ten dopis,
00:51:34 tak jste se rozhodl zajet za bratrem, že?
00:51:38 -Ano. Měl jsem o něho strach. Můžete se tomu divit?
00:51:41 Napsal jsem mu, že přijedu v sobotu v 9,45 hodin, aby mě čekal u vlaku.
00:51:46 Neměl jsem totiž moc času.
00:51:48 V neděli jsem už musel být zase v Praze. Bratr na nádraží nebyl.
00:51:53 -Mohl jste přece za ním jít do hotelu.
00:51:56 -Jenže jsem nevěděl kde bratr kde bydlí.
00:51:59 Vždycky jsem mu psal na adresu Geologický průzkum Tálnberk.
00:52:03 Nikdy jsem ještě v Tálnberku nebyl.
00:52:05 Nevím, proč bratr nečekal. Ptal jsem se. Nikdo nic nevěděl.
00:52:10 Kdyby byl tehdy přišel, tak mohl být dnes na živu.
00:52:33 -Už se v tom pomalu přestávám orientovat.
00:52:36 Připadám si jako dítě. Taky mi každý vypráví pohádky.
00:52:41 Přece v tom nemají prsty všichni 3.
-Pardon, 4.
00:52:45 -Jak to?
-To je moje překvapení.
00:52:50 Abyste si nemyslel, že jsem se v Brně flákal.
00:52:53 -Kdo je zase tohle?
00:52:55 -Nějaký docent doktor Vojtěch Werner.
00:52:58 Pro nás je zajímavý tím, že jde o člověka,
00:53:01 který byl v sobotu večer s Budínovou v restauraci U naděje.
00:53:05 -A ten docent taky znal Malimánka?
-Víc než dost.
00:53:09 Byl šéfredaktorem časopisu Matematické rozhledy,
00:53:12 kde Malimánek nějakou dobu pracoval.
00:53:15 Vzpomínáte si na tu zpronevěru.
00:53:17 -Jak to ale všechno souvisí s Budínovou?
00:53:20 -Docela dobře.
00:53:22 Včera jsem se setkal s docentem Wernerem u Budínové v Brně.
00:53:28 -Se Stáňou jsem se seznámil v Praze. Na studiích.
00:53:31 Chtěli jsme se vzít.
00:53:33 -Nezlobte se, že vám kladu nepříjemné otázky,
00:53:36 ale proč z toho sešlo?
00:53:38 -Na nepříjemné otázky jsem víc než zvyklý.
00:53:41 Tehdy v roce 1953 jsem byl zatčen a držen přes 2 roky ve vazbě.
00:53:46 Jen tak. Bez důkazů.
00:53:47 Takové věci se tehdy stávaly, že? Vy to přece musíte vědět nejlíp.
00:53:53 -Bohužel. Ale nějaký důvod vám přece museli udat.
00:53:58 -Důvod? Byl jsem obviněn z protistranické linie.
00:54:01 Jedním z hlavních bodů obžaloby
00:54:04 byl můj referát o kybernetice na sjezdu v Haagu.
00:54:07 Na rozdíl od oficiálního mínění
00:54:09 jsem odmítal vidět v kybernetice jenom hračkářství.
00:54:13 -Ale nakonec jste byl přece rehabilitován.
00:54:16 -Ano. Rehabilitován. Ale ztratil jsem tím 2 roky života.
00:54:20 Dovedete si představit, co to pro vědeckého pracovníka znamená?
00:54:25 -Jistě. Chápu vás.
00:54:26 Ale jakou to má spojitost s panem Malimánkem?
00:54:29 -Můj bývalý redakční kolega Malimánek
00:54:32 si také přiložil svoje polínko.
-Prosím.
00:54:38 -Navykládal o mně tolik špinavostí,
00:54:41 že by snad pes nevzal ode mě kůrku chleba.
00:54:44 -To je přece nesmysl.
00:54:45 Něčeho takového by Malimánek nebyl schopen.
00:54:49 -Stáňo, mám to perfektně zjištěno. Zchladil si na mně žáhu
00:54:53 za tu záležitost se zpronevěřenými penězi.
00:54:56 -Ale Vojtěchu, ty to vidíš moc černě.
00:54:59 Malimánek by nikdy nedokázal někoho křivě obvinit.
00:55:02 -Ale zamilovat se do tebe, to dokázal.
00:55:05 Když mu to nevyšlo s pomluvami, tak se snažil mě zničit jinak.
00:55:09 A tys mu naletěla.
00:55:11 -Protože jsem věřila, že se mi podaří tomu zabránit.
00:55:14 -Čemu? Tomu, co se stalo s Malimánkem?
00:55:19 -Tak to je vražedný motiv jedna radost.
00:55:22 Werner se chtěl pomstít. To je jasné.
00:55:25 -Prosím vás, neukvapujte se.
00:55:27 Štrunce jste taky považoval za kandidáta na vraha číslo číslo 1.
00:55:32 A co takhle Malimánek?
-Dejte mi s tím už pokoj!
00:55:35 Tuhle detektivní avantýru mi byl čert dlužnej.
00:55:38 -Nerouhejte se, prosím vás.
00:55:40 Werner byl poslední chybějící článek našeho řetězu.
00:55:46 Dnes večer můžeme celý případ ukončit.
00:55:49 Tak vy jste se rozhodl, pane docente,
00:55:52 zajet za panem Malimánkem do Tálberku.
00:55:55 -Ano. Ale ne abych ho zabil.
00:55:57 -Mluvil jste s ním?
-Na nádraží v Tálnberku.
00:56:00 Měli jsme smluvenou schůzku v nádražní restauraci.
00:56:04 -V kolik?
-V 10 hodin.
00:56:05 -No a?
-Přišel přesně.
00:56:07 Choval se docela nenuceně. Jako kdyby se vůbec nic nestalo.
00:56:11 -Počkat. To není možné.
00:56:13 V 10 hodin jsem mluvil s Malimánkem v hotelu já.
00:56:17 -To si vysvětlíme až potom. Prosím, račte pokračovat!
00:56:21 -Donutil jsem Malimánka, aby vyložil karty.
00:56:24 Malimánek byl jenom nástrojem člověka,
00:56:27 který proti mně vystoupil v procesu.
00:56:29 Řekl jsme Malimánkovi, že teď ho zase budu žalovat já.
00:56:33 -Jak na to pan Malimánek reagoval?
00:56:36 -Snažil se mě podplatit penězi. To jsem samozřejmě odmítl.
00:56:40 -Mluvil pan Malimánek o nějakém přesném obnosu?
00:56:43 -Ne. Položil přede mě jen balíček stokorun.
00:56:46 -Dobrá.
00:56:47 Z dosavadních výpovědí můžeme zatím vyvodit,
00:56:51 že v době od 10-10,30 hodin seděl Jaroslav Malimánek
00:56:54 v nádražní restauraci s docentem Wernerem.
00:56:57 Tomu nabídl přesně nezjištěný obnos
00:57:00 sestávající se pravděpodobně z bankovek,
00:57:03 který den předtím vybral v Tálnberské spořitelně.
00:57:07 -Zatímco v téže době hovořil s tímž Jaroslavem Malimánkem
00:57:11 doktor Štrunc v hotelu Městský dvůr.
00:57:14 -To bychom měli sporný bod číslo 1.
00:57:16 Přejděme ke 2. bodu a tím je 2. Malimánkův dopis.
00:57:20 Vlastně 1., protože ten jste podle své výpovědi
00:57:23 obdržel několik dní předtím. Takhle prosím,
00:57:26 vypadá detailní snímek dopisu ozářený ultrafialovými paprsky.
00:57:30 Vidíte tady otisk poštovního razítka?
00:57:33 Takovýto otisk musí mít každý dopis,
00:57:36 který projde razítkovacím strojem. Tady máme zvětšeninu dopisu,
00:57:40 který obdržel Jaromír Malimánek před svým odjezdem do Prahy.
00:57:45 A tady po otisku není ani stopy. A přece je nesporné,
00:57:49 že i tento dopis musel napsat Jaroslav Malimánek.
00:57:52 Existuje pouze 1 možné vysvětlení.
00:57:55 Že tento 1. dopis byl napsán až dodatečně.
00:57:58 A napsal jste jej vy, Jaroslave Malimánku.
00:58:04 -Já? Jak to, že já? Jak to myslíte? Já přece ...
00:58:08 -Vy jste zabil svého bratra Jaromíra!
00:58:17 -Dovolte pánové!
00:58:18 -Který loni nastoupil pod vaším jménem
00:58:21 u Geologického průzkumu v Tálnberku,
00:58:23 aby vám dokázal, že každý může začít znovu bez ohledu na minulost.
00:58:28 Mohl si to dovolit. Byli jste přece dvojčata.
00:58:31 -Zatímco vy jste
00:58:32 jako Jaromír Malimánek pracoval v košickém Hydrostavu.
00:58:36 -Jenomže váš bratr se v Tálnberku zamiloval
00:58:39 a nedokázal žít před slečnou Budínovou jako nečestný člověk.
00:58:44 -Když se potom do hry vložil docent Werner rozhodl se Jaromír,
00:58:48 že s touto přetvářkou skoncuje.
-Proto vás zavolal do Tálnberka...
00:58:52 -Vybral všechny své úspory a předal vám je v sobotu večer na nádraží.
00:58:57 Pak se vrátil do hotelu.
00:58:59 Podnikl jste zoufalý pokus podplatit docenta Wernera.
00:59:02 -Když jste neuspěl, vrátil jste se do hotelu.
00:59:05 -Snažil jste se přemluvit bratra, aby mlčel. Když byl neústupný,
00:59:09 podal jste mu prášky a omámeného uškrtil šňůrou od vařiče.
00:59:13 -A potom napsal 2 dopisy.
00:59:14 1 dopis na rozloučenou jste hodil do schránky.
00:59:17 2 dopis jste si ponechal, aby jste ho použil pro případné alibi.
00:59:22 -Pánové, to všechno je nesmysl.
00:59:24 -Opatřili jsme si poslední a nezvratný důkaz
00:59:27 při vaší poslední návštěvě u soudruha prokurátora.
00:59:30 A sice otisky vašich prstů.
00:59:39 A byly to otisky prstů Jaroslava Malimánka!
00:59:44 Přiznáváte se, Jaroslave Malimánku?!
00:59:52 -Ano. Zabil jsem ho.
00:59:57 Skryté titulky: Alena Pelikánová Česká televize, 2012
01:00:01 .
Když je v hotelovém pokoji nalezeno tělo geologického plánovače Jaroslava Malimánka (L. Lakomý) oběšeno na šňůře od vařiče, celá situace se jeví jako jasný případ sebevraždy. Dveře byly zavřené zevnitř na háček, nebyly nalezeny žádné známky násilí a Jaroslav před smrtí napsal dopis na rozloučenou svému dvojčeti Jaromírovi. Policejní detektivové (J. Karlík a J. Kuneš) vyšetřující případ ale mají své pochybnosti. Zemřelý byl součástí milostného trojúhelníku spolu s doktorem Štruncem (J. Papež) a krásnou inženýrkou Budínovou (M. Dvorská), kteří mají oba motiv, příležitost i prostředky pro jeho vraždu.
