Milena Dvorská v hlavní roli detektivního příběhu podle povídky Jana Vážného (1967). Dále hrají: L. Lakomý, J. Karlík, K. Augusta, J. Papež, J. Kuneš a další. Scénář M. Šimek. Kamera J. Kačírek. Režie R. Jurda
00:00:00.
00:00:47Dobrý večer!
-Dobrý večer, slečno inženýrko!
00:00:51Myslel jsem si, že už jste pryč.
-Teprve pojedu. Děkuji.
00:02:04KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:02:13-Co chceš?
00:02:15-Nezlob se, Stáňo. Chtěl bych tě poprosit ...
00:02:26-Tak co?!
00:02:31-Musím s tebou nutně mluvit. Musím ti všechno vysvětlit.
00:02:35Ty to nechápeš. Nechceš to prostě pochopit. Ale ...
00:02:38-Nejsem už na žádné vysvětlování zvědavá.
00:02:41Mám už všeho po krk.
00:02:44-Stáňo, pochop, pro mě je to hrozně důležitý.
00:02:47Bude to naposledy! Pak už ti dám pokoj!
00:02:50-Dnes jedu do Brna! Vrátím ...
00:02:52-To přece nemyslíš vážně!
00:02:54Ale já ti rozumím. Moc dobře ti rozumím.
00:02:59Ne do Brna. Ale za ním. Za tím doktůrkem.
00:03:02Ta tím užvaněný panákem z nemocnice.
00:03:05-Tak dost!
00:03:07Uvědom si už jednou, že tohle je jen moje záležitost.
00:03:10A nepřeju si, abys do ní strkal prsty.
00:03:13A abys věděl, tak půjdu za doktorem Štruncem.
00:03:17Hned teď!
00:03:19-Stáňo!
-Pusť, prosím tě!
00:03:21-Chvilku ...
-Jdi!
00:04:03-Vy jste, pane Mráček, vrátný v tomto hotelu, že?
00:04:07-Jo. Už to bude pomalu 20 roků.
00:04:10-Řekl byste mně, jak došlo k objevení té mrtvoly?
00:04:15-Samozřejmě, to se rozumí.
00:04:18Mohlo být asi po 8. hodině, když za mnou přiběhla naše Zvárová.
00:04:23Abyste rozuměl, to je naše uklízečka.
00:04:28Ale ženská, slečna Budínová nebyla přece celou noc doma.
00:04:32-Byla, nebyla, já vám povídám, že je u ní zamčeno a klíč je uvnitř.
00:04:37Pojďte se podívat sám, vy chytrej!
00:05:05-Máte pravdu, klíč je tam.
-Vidíte.
00:05:08Nemělo by se to oznámit panu řediteli?
00:05:11-Před chvilkou odjel do Brna. Víte co, koukneme se oknem.
00:06:16A tak jsme ho našli. Už to měl chudáka za sebou.
00:06:21-Vy říkáte, pane Mráček, že dveře od pokoje byly zavřeny zevnitř.
00:06:26-Jo. Vlastně ne.
00:06:28Oni nebyly zamčený, ale zavřený na háček.
00:06:34My máme u všech dveří háčky. Klíč byl strčený v zámku zevnitř.
00:06:41-Máte přihlášku k pobytu toho mrtvého?
00:06:52Jaroslav Malimánek, narozený 7.9.1927 v Brně.
00:06:56Plánovač národního podniku Geologický průzkum,
00:07:00bytem Brno, Vodní 7.
00:07:03-Jsou tady už od podzimu. Dělají nějaké vrty nahoře nad městem.
00:07:07Máme jich plný hotel.
-Co ta Budínová?
00:07:10Tak co doktore?
00:07:11-Udušení oběšením. Školský případ sebevraždy.
00:07:15Podrobnosti máte tady.
00:07:16Strangulační rýha je přesně vyznačena
00:07:19a odpovídá poloze škrtidla. Ano, té šňůře od vařiče.
00:07:23-Nějaké známky násilí tam nebyly?
00:07:25-Příteli drahý, nevíte, kdo by je nadělal?
00:07:28-V kolik hodin se to stalo?
-Někdy mezi 22 hodinou a půlnocí.
00:07:33Půlhodina by se ještě mohla přidat. Ale na tom nezáleží.
00:07:37Věřte nadporučíku, z toho se vám případ udělat nepodaří.
00:07:41Potřebujete mě ještě?
-Ne. Děkuji.
00:07:43-A soudruhu nadporučíku, příště si vyberte příhodnější den.
00:07:47Co je to za nápad, tahat lidi z postele v neděli ráno.
00:07:51-Kampak?
00:07:52-Myslel jsem, že už mě nepotřebujete.
00:07:55-Ještě moment.
00:07:57Ta slečna Budínová pracuje taky v Geologickém průzkumu.
00:08:03-Jo. Ona je geoložka. Má nějakou vysokou školu.
00:08:11-Pane Mráček, ona s tím Malimánkem něco měla, že?
00:08:16-Abych řekl pravdu, něco se šuškalo.
00:08:19A taky o tom doktorovi Štruncovi. Ale na to se zeptejte raději jí.
00:08:26Po téhle stránce se o naše hosty nestarám.
00:08:30-Kdy se Budínová vrátila do hotelu?
00:08:33-Hned jak jste přišli. Hrozně jí to vzalo.
00:08:36-To se nedivím.
00:08:38V kterém pokoji vlastně pan Malimánek bydlel?
00:08:41-V 7. O 3 pokoje dál, než slečna Budínová.
00:08:45-Tak proč se tedy oběsil v jejím pokoji?
00:08:49KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:08:56-Nezlobte se, že jsem se vám předtím rozbrečela,
00:09:00ale bylo toho na mě trochu moc.
-Posaďte se, slečno Budínová!
00:09:16Zapalte si!
-Děkuji. Nekouřím.
00:09:20-Kde jsme to skončili? Včera večer jste odjela do Brna.
00:09:26Tam jste přenocovala.
00:09:28Ranním vlakem jste se vrátila do Tálnberka.
00:09:32-Ano.
00:09:33-S panem Malimánkem jste se znala už z Brna?
00:09:37-Poznali jsme se až v Tálnberku.
-Jak jste se seznámili?
00:09:42-Normálně. Bydleli jsme v jednom hotelu.
00:09:46Chodili jsme spolu do práce, večeřeli jsme spolu.
00:09:50Opravdu nevím, jak to mohl udělat. Odporuje to všem jeho zásadám.
00:09:55Všemu na co věřil.
-Třeba měl nějaké potíže, starosti.
00:10:00-Myslím, že jedinou jeho starostí jsem byla já.
00:10:04I když proti své vůli.
-Co tím myslíte?
00:10:07-Jaroslav, totiž pan Malimánek, si namlouval, že mě miluje.
00:10:12-A vy?
00:10:15A pak se do toho zamíchá doktor Štrunc.
00:10:19Pan Malimánek na něho žárlil, že?
-Trošku to zjednodušujete.
00:10:24Doktor Štrunc byl jenom jakási představa v Malimánkově myšlení.
00:10:29Ležela jsem v nemocnici se žloutenkou.
00:10:32Ale Malimánek neměl nejmenšího důvodu žárlit.
00:10:36-Kdy jste se s panem Malimánkem viděla naposledy?
00:10:40-Včera večer.
-Prosil bych přesněji.
00:10:44-Kolem 6. hodiny.
00:10:46-Došlo mezi vámi k nějaké kontraverzi?
00:10:50-Trochu jsme se pohádali.
-Proč?
00:10:53-Kvůli doktoru Štruncovi.
-Tak vidíte.
00:10:57-Ale to bylo jenom nedorozumění.
00:11:01-Jenomže toto nedorozumění stálo 1 člověka život.
00:11:17Slečno Budínová, uklidněte se.
00:11:20Řekněte mi, jak si na to všechno vzpomínáte.
00:11:23Já už si z toho něco vyberu.
00:11:26-Někdy jsme měla dojem, že se Jaroslav pomátl.
00:11:31To bych se špatně vyjádřila.
00:11:34On byl pořád stejný, jenom se nesměl objevit doktor Štrunc.
00:11:39Jakmile ho Malimánek uviděl, hned bylo zle.
00:11:42Vzal si do hlavy, že se Štruncem nesmím vůbec mluvit.
00:11:47Teď si vzpomínám, že mi jednou naznačoval, že si něco udělá.
00:11:53-A také včera při té hádce?
00:11:56-Ne. To bylo dřív.
-Slečno Budínová, vysvětlete mi,
00:12:00jak se pan Malimánek dostal do vašeho pokoje?
00:12:05-To opravdu nevím.
00:12:07Asi jsem zapomněla klíč ve dveřích pokoje.
00:12:10Spěchala jsem na vlak.
00:12:12-Dejme tomu. Ale jak vysvětlíte ten fakt,
00:12:15že vás vrátný Mráček viděl vyběhnout kolem 7. hodiny,
00:12:19zatímco vlak do Brna odjíždí až po 8. hodině.
00:12:22To jste měla času víc než dost.
00:12:25Tak co, byla jste opravdu dnes v noci v Brně?
00:12:33-Nebyla.
00:12:37-Kde jste byla?
00:12:39-Je tak těžké o tom hovořit. Kdybych to byla tušila ...
00:12:45-Musím vás upozornit,
00:12:47že jakékoliv zamlčování skutečnosti by vám mohlo ublížit.
00:12:51-Já opravdu chtěla do Brna. Dokonce natrvalo.
00:12:54Nemohla jsem už žít dál, jako v posledních dnech v Tálnberku.
00:12:58Věčné výstupy, podezírání, sledování.
00:13:02-Ale nakonec jste si to rozmyslela, že?
00:13:05-Ano. Nakonec jsem šla do nemocnice za doktorem Štruncem.
00:13:20HUDBA
00:13:27KLEPÁNÍ NA DVEŘE
-Nadporučík Bukvář.
00:13:32Řekli mě, abych se na vás obrátil. Soudruh prokurátor je pryč.
00:13:38-Je u moře. Rekreuje se.
00:13:41Ostatně, na sebevraždu vám postačí pouhý čekatel.
00:13:46-Potřebuji jen povolení k pohřbu.
00:13:49-Tady je. Chcete si je vzít hned?
-Přijde si pro ně bratr zemřelého.
00:13:54-Bratr?
00:13:56-Malimánkovi byli 2 bratři. Jinak z rodiny už nikdo nežije.
00:14:00Rodiče zahynuli za války při náletu.
00:14:03-Tomu se říká osud. Víte o nich ještě něco?
00:14:06-To má být výslech, soudruhu čekateli?
00:14:09-Třeba. Ale můžete se klidně posadit!
00:14:13-Díky.
00:14:20Moc vám toho o nich nic neřeknu. Tak rychle to nejde.
00:14:24Oba bratři studovali na reálce.
00:14:27Potom absolvovali abiturientský kurs na průmyslovce.
00:14:32A Jaromír. To je ten 2.
00:14:35Nastoupil jako technický úředník v Průmyslových stavbách.
00:14:39-Zůstaňme raději u zemřelého.
-Tedy Jaroslav.
00:14:43Ten vychodil brněnskou techniku
00:14:45a potom pracoval jako redaktor v nějakém časopise.
00:14:49Tuším, že se to jmenovalo Matematické rozhledy.
00:14:53-Co všechno ta naše kriminálka nevypátrá.
00:14:56-To víte, my to říkáme pro úplnost.
00:14:58Totiž Jaroslav Malimánek v té redakci ...
00:15:01Jaroslav je ten mrtvý, zpronevěřil v roce 1948 5 000 Kč.
00:15:07-To už je zajímavější. A co za to?
-Byla to jen podmínka.
00:15:12Až v roce 1953 mu to vyneslo víc. 7 let.
00:15:16-Tě Bůh. Taky zpronevěra?
00:15:20-To byla loupež
00:15:22a navíc neoprávněné vydávání se za příslušníka Veřejné bezpečnosti.
00:15:26V roce 1959 byl podmíněně propuštěn a nastoupil jako plánovač
00:15:32u Geologického průzkumu tady v Tálnberku.
00:15:35-Kam jinam, než do téhle výspy civilizace.
00:15:39-Mýlíte se. Pracoval tady velmi dobře.
00:15:41Dokonce ho považovali za jednoho z nejschopnějších.
00:15:45-Říkali mi o jakési Budilové.
00:15:48-Budínová. Geoložka. Budínová Stanislava.
00:15:53Abych pravdu řekl, tahle historie mi není ještě docela jasná.
00:16:00Patří do ní taky zdejší chirurg doktor Štrunc. Znáte ho?
00:16:05-Něco jsem už o něm slyšel.
00:16:07-Chápete, 2 chlapi a 1 hezká ženská.
00:16:11-To teda chápu.
00:16:12Nešťastný trojúhelník, jak zákon káže.
00:16:15A sebevražda z nešťastné lásky ...
00:16:18Poslyšte, není toho nešťastného nějak moc najednou?
00:16:27-Milý Jaromíre, nezlob se, že ti ještě naposledy dělám ostudu.
00:16:31Tahle je už opravdu poslední. Nemohu jinak. Nemá to celé smysl.
00:16:35Všechno, co po mně zůstane je tvoje.
00:16:38Nech mě pohřbít v Tálnberku.
00:16:40Byl jsem tady aspoň několik dní v životě šťastný.
00:16:44Tvůj Jaroslav.
00:16:46-Tenhle dopis jste dostal od bratra?
00:16:50-Ano. Našel jsem jej v pondělí ve schránce.
00:16:53-Podle razítka byl odeslaný z Tárnberku v sobotu před půlnocí.
00:16:58To by souhlasilo. Můžu si ho zatím nechat?
00:17:01-Prosím. Samozřejmě.
00:17:03-Pane Malimánku, kdy jste viděl bratra naposledy?
00:17:07-Počkejte, kdy to bylo?
00:17:11Před rokem, než nastoupil sem do Tálrnberka.
00:17:15Nerad o tom mluvím,
00:17:18ale bratr byl opět na nejlepší cestě něco provést.
00:17:22Potřeboval pevnou ruku.
00:17:24Rodiče zemřeli a já na to při nejlepší vůli nestačil.
00:17:28Pomáhal jsem mu, jak se dalo, ale pak už to jaksi nešlo.
00:17:32-Co dělal, když se vrátil z vězení?
00:17:35-Nechal jsem ho nějaký čas u sebe. Celý dny seděl doma a studoval.
00:17:40-To nebyl nikde zaměstnán?
00:17:42-Měl s tím nějaký potíže. Říkal, že ho nikde nechtějí vzít.
00:17:46-Ale to přece ...
00:17:48-Já vím, jenže v praxi to vypadá poněkud jinak.
00:17:51A Jaroslava to dost mrzelo. Asi proto začal pít.
00:18:03-Pane Malimánku, vím, že to pro vás není nic příjemného,
00:18:07ale pro nás má velkou cenu každá, i ta sebemenší informace.
00:18:11-Ano. Tedy potom mu došly peníze.
00:18:16Jednou k nám přišel do bytu jakýsi člověk,
00:18:20že prý mu bratr dluží 500 Kč.
00:18:23Po mně chtěl taky peníze, prý aby mohl začít nový život.
00:18:27Půjčil jsem mu 1 500 Kč.
00:18:31Načas zmizel. Pak se zase vrátil a chtěl další.
00:18:35-A dal jste mu je?
00:18:37-Ne. Tenkrát už jsem měl všeho po krk.
00:18:40Pochopte, nemohl jsem žít pořád v obavách, co bude dál.
00:18:45Rozešli jsme se.
00:18:46Já jsem nastoupil do košického Hydrostavu
00:18:49a bratr sem, do Tálnberka.
00:19:03-To je fakt. Klidně se to mohlo takhle odehrát.
00:19:08-Ale ...
-Ale?
00:19:14-Ale představte si, že jste omámen.
00:19:26Skoro v bezvědomí. To potom není nic jednoduššího,
00:19:30než vám tohle uvázat kolem krku a svalit vás z pohovky.
00:19:35Vsadím se, že byste se svalil přímo do obrysu.
00:19:48-No ...
00:19:58-Jenomže, to by potom znamenalo ...
-Že jde o vraždu.
00:20:04-Ve vašich letech jsem taky viděl
00:20:07v každé příhodě případ pro Maigreta.
00:20:12-Chemickou zkouškou byl v obsahu žaludku zemřelého
00:20:16zjištěn barbiturát skupiny alfa.
00:20:18To má být prostředek proti nespavosti.
00:20:21Prý dost účinný. Já jsem v životě nic takový nepotřeboval.
00:20:25Spím jako dřevo. A dávka, kterou Malimánek vzal nebyla smrtelná.
00:20:30Pouze vyvolala spánek, který se prakticky rovnal bezvědomí.
00:20:34-A z toho si děláte hlavu?
00:20:36-Na tom není přece nic divného. Bál se bolesti.
00:20:39-Jenomže doktor tvrdí,
00:20:41že barbituráty ani v nejmenším bolest nezmírňují.
00:20:44Podle něho je vyloučeno, aby někdo vzal barbiturát jenom proto,
00:20:49aby spáchal bezbolestně sebevraždu.
-Tohle Malimánek nemusel vědět.
00:20:54-Ostatně, jak si představujete,
00:20:56že by ten váš vrah mohl Malimánka omámit?
00:20:59-Jak? Dal mu to v nějakém pití.
00:21:01-To jste si báječně vymyslel. Gratuluji Shelrocku.
00:21:05Na 1 maličkost jste zapomněl.
00:21:08Pokoj byl totiž uzamčen zevnitř. Na háček.
00:21:19-Máte pravdu. Je tady ten háček.
00:21:22-A máme přece dopis.
00:21:25A ten byl zcela jistě napsán tady na stroji Budínové.
00:21:29A o pravosti podpisu se vůbec nedá pochybovat.
00:21:33-Počkejte!
00:21:35Napadlo mě, když jste Malimánka našli, měl u sebe pero?
00:21:42-Pero?
00:21:44-Pero. Třeba tady někde leželo. Musel ten dopis něčím podepsat.
00:21:52-Hm ... To musel.
00:22:15Ale pero jsme nenašli. Ani u Malimánka, ani v pokoji.
00:22:20Jenom pokojíček se 2 nedopalky. A Malimánek přece nekouřil.
00:22:35A Budínová taky ne.
00:22:48-Dobrý den, pane Mráček!
-Dobrý den.
00:22:54-Mohl bych se vás na něco zeptat?
00:22:57-Samozřejmě, beze všeho. Račte se ptát soudruhu prokurátore.
00:23:02-Jde o maličkost.
00:23:04Vy jste viděl v sobotu večer vycházet slečnu Budínovou z hotelu?
00:23:09-Jo, to jsem viděl.
-A kolik bylo hodin?
00:23:13-Určitě ještě nebylo 7 hodin, protože ona měla hrozně na spěch.
00:23:18To už jsem říkal soudruhovi nadporučíkovi.
00:23:21-Ale slečna Budínová do Brna nejela.
00:23:25-No ano. To už vím taky.
00:23:30Protože náš Jonáš říkal, že ji zahlídl včera večer U naděje.
00:23:34-Jaký Jonáš?
-To je náš šéfkuchař.
00:23:40-Zavoláte nám ho?
00:23:42-Ano. Račte mít chviličku strpení.
00:23:52-Tak co tomu říkáte?
00:23:54Nejdřív tvrdí, že odjela do Brna. Potom přizná, že šla za Štruncem.
00:23:59Teď ji najednou někdo spatří v předměstské putyce.
00:24:10-To je náš Jonáš, soudruzi.
-Čest práci, soudruzi.
00:24:14-Nadporučík Bukvář.
00:24:16Pane Jonáš, vy jste viděl v sobotu večer
00:24:20v hostinci U naděje slečnu Budínovou.
00:24:24-Jo, tak tu jsem náhodou viděl.
00:24:28-V kolik hodin?
00:24:32-Že bych to věděl na chlup, tak to se říct nedá.
00:24:37Já už tam přišel odpoledne.
00:24:39-Soudruzi, panu Jonášovi se včera narodila dcera ...
00:24:43-A oslavovali jsme to.
00:24:45A když se tam ta slečinka objevila, tak už jsem měl maličko nakoupíno.
00:24:50Nedivte se, je to 1. dcera po tolika letech.
00:24:53Ale muselo být už dost pozdě, protože v tý době
00:24:57už se mnou seděl Venca Morávek, a ten přišel až po 8 hodině.
00:25:01Dřív ho stará nechtěla pustit.
00:25:04-A slečna Budínová přišla sama?
-Dejte pokoj!
00:25:07Copak do takovýho pajzlu chodí slečinky sami? Kdepak.
00:25:11Táhl se za ní nějakej elegán. Takovej nóbl.
00:25:14Taky jsem si říkali, kde ho chytila.
00:25:16Tady ho niky nikdo neviděl.
-Vím, že jste měl jiné starosti,
00:25:21ale mohl byste nám toho jejího společníka nějak víc popsat?
00:25:27-Moment. Pardon. Nic zvláštního na něm nebylo.
00:25:34Byl střední postavy. Trošku prošedivělý ...
00:25:38Moment. Sakra.
00:25:41Mám takový nejasný dojem, že mu jednou řekla Vojto.
00:25:45Ovšem odpřísáhnout bych to nemohl. To teda ne.
00:25:49-Tak to by nám stačilo. Moc vám děkujeme, pane Jonáš.
00:25:54Ať máte z dcery radost. Kolik váží?
00:25:57-3,5 kg. Takovéhle kousek to je! Na shledanou soudruzi!
00:26:15KLEPÁNÍ NA DVEŘE Vstupte!
00:26:21-Vážený soudruhu prokurátore,
00:26:23přišel jsem vám oznámit, že já Malimánka nezabil.
00:26:27Pokud vás to ovšem zajímá.
00:26:29-Děkuju vám za zprávu. Ovšem bohužel nevím ...
00:26:33-Štrunc. Doktor Štrunc ...
00:26:36-Těší mě, pane doktore! Posaďte se u nás.
00:26:49Vaše sdělení je natolik závažné,
00:26:51že je přece nebudeme vyřizovat ve stoje.
00:26:54-Zdá se, že naše slavná bezpečnost nemá stejně nic jiného na práci,
00:26:59než se mě zamotat do případu se kterým si zřejmě neví rady.
00:27:03Mohu si zapálit?
-Jenom si poslužte!
00:27:06-Domnívám se, že bych vás, jakožto právnímu orgánu
00:27:10mohl ušetřit spoustu zbytečné práce.
00:27:13Kajícně doznávám,
00:27:14že jsem před x osobami prohlásil, že toho skrčka sprovodím ze světa.
00:27:19Dost možná, že jsem řekl, že ho zabiju.
00:27:22Ale já to nebyl. K sakru přece já ho nezabil.
00:27:25Člověk namluví ve vzteku spoustu nesmyslů,
00:27:28ale pak stejně většinou nic neprovede.
00:27:31Potom nezapomeňte, drahý pane, vlastně soudruhu prokurátore,
00:27:36že já jsem lékař. Víte?! A ti léčí, nikoliv zabíjejí.
00:27:42-Mám návrh. Co byste řekl 1 patřičně silné kávě?
00:27:47-Prosím.
00:27:50-Kolik?
-To je fuk.
00:27:55-Pane doktore, zapomeňte teď na všechno,
00:27:58co jste kdy o Malimánkovi napovídal.
00:28:01Řekněte mi upřímně, jak to bylo s vámi a slečnou Budínovou.
00:28:05-Jak? V 1. řadě to nebylo tak jednoduché,
00:28:08jak by se ukecaným bábám v Tálrberku mohlo zdát.
00:28:12-O tom nepochybuji.
00:28:13-Malimánek byl komediant. Morealista s měšťáckou dušičkou.
00:28:17A nejvíc se to snažil hrát na Stáňu, tedy slečnu Budínovou.
00:28:21Já jsem jí otevřel oči.
00:28:23Řekl jsem jí, co je to za parazita, ten pan slovutný Malimánek.
00:28:28S celým svým nešťastným životem a hlubokomyslnými skutky.
00:28:32Děkuji.
00:28:34A za to mě nenáviděl. Snažil se mi škodit, kde mohl.
00:28:37Zkrátka byl to lump, který se neustále přetvařoval.
00:28:41-Slečna Budínová vypověděla,
00:28:44že tu noc, ze soboty na neděli byla u vás. V nemocnici.
00:28:48-Asi tomu tak bude, když vám to řekla ona.
00:28:54-V kolik hodin za vámi přišla.
-Kdo by si takové věci pamatoval?
00:29:00Nastoupil jsem pohotovostní službu v sobotu odpoledne
00:29:05a měl jsem ji až do pondělka do rána.
00:29:082 dny se nesmíte hnout z nemocnice. To potom přestanete vnímat i čas.
00:29:13-Dejme tomu. Kdy odešla, si pamatujete?
00:29:17-V neděli ráno, když dovolíte.
00:29:22A proč se na to nezeptáte raději jí?
00:29:25-Asi to udělám.
00:29:27Třeba bude slečna Budínová ochotnější.
00:29:31-Přeji vám v tom hodně štěstí.
00:29:33Teď ovšem budu muset váš křížový výslech přerušit.
00:29:37Jelikož v 5 hodin mám lékařský seminář.
00:29:40Kdybyste potřeboval, víte, kde mě najdete.
00:29:44A nezapomeňte, já Malimánka nezabil.
00:29:50Sbohem!
00:29:57-Na shledanou! A děkuju vám.
00:30:45Haló! Je tam nadporučík Bukvář?
00:31:13Tak co? Už věříte, že to nebyla sebevražda?
00:31:19-Neblázněte!
00:31:21Těm háčkovým kejklům přece nechcete říkat důkaz.
00:31:24Na to vám neskočí ani ta nejnaivnější porota.
00:31:28-Taky netvrdím, že to je důkaz. Ale možnost.
00:31:35Důkazy máte na starosti vy.
00:31:38-Mám těch starostí dost i bez vás. Před chvílí jsem byl ve spořitelně.
00:31:43Malimánek si den před svou smrtí vybral všechny úspory.
00:31:47Něco přes 6 000 Kč.
00:31:49A po těchto penězích jakoby se slehla země.
00:31:52-To je pro mě novinka!
00:31:54-Mám jich pro vás víc. Ta Budínová si v sobotu večer
00:31:58vyzvedla v lékárně prášky proti nespavosti.
00:32:02Tak zvaný alfabarbitál.
00:32:05Vydali jí to na příkaz doktora Štrunce.
00:32:09-Ale! Nějaké další překvapení v zásobě nemáte?
00:32:15-To vám nestačí?
00:32:17-Co mně, vám by to mělo stačit. Dejte na mě.
00:32:20Kolem takové ženské, jako je Budínová se vždycky něco semele.
00:32:25-Vy máte nějaké zkušenosti.
00:32:27Ostatně, mně ten Štrunc taky není 2x sympatický.
00:32:30Ovšem, jestli bychom
00:32:32všechny nesympatické lidi podezřívali z vraždy ...
00:32:35-To po vás nikdo nechce! Stejně by mě zajímalo,
00:32:39s kým vlastně Budínová byla v té hospodě.
00:32:42Už jste na něco přišli?
-To je otázka času.
00:32:48-V kolik hodin vám volala slečna Budínová?
00:32:51-Na minutu přesně vám to určit nemohu,
00:32:54ale rozhodně ještě nebylo 6 hodin.
00:32:56Chtěla, abych jí ty prášky hned obstaral.
00:32:59Prý se pro ně zastaví v lékárně. Říkala, že nemůže spát.
00:33:03Ani jsme se jí nedivil po těch výstupech s Malimánkem.
00:33:07-Pokud jsme se informovali,
00:33:09tak alfabarbital je velice účinný prostředek,
00:33:12kterého se skoro výhradně používá v nemocnicích.
00:33:16Proč jste ji nepředepsal něco běžného? Třeba histeps.
00:33:20-Potom by si ty prášky vůbec nevzala.
00:33:22Stáňa, tvrdila, že na ni tyhle jednoduché věci nezabírají.
00:33:26-Teď nám vysvětlete, proč jste slečně Budínové neřekl,
00:33:30že jí ty prášky dáte u vás, v nemocnici.
00:33:33Přece jste věděl, že za vámi půjde.
00:33:36To vám nebylo ani trochu nápadné, nač je potřebuje právě teď?
00:33:40-Vážený soudruhu, kdybyste znal Stáňu tak jako já,
00:33:44tak se nebudete divit ničemu.
00:33:46-Ani tomu, proč jste mi včera zapřel,
00:33:49že slečna Budínová za vámi přišla do nemocnice až kolem půlnoci?
00:33:53To vás nenapadlo, že se můžeme informovat u vrátného?
00:33:58-Pardon ...
00:34:04Já přece nic nezapřel.
00:34:08Jen jsem řekl, že si na přesný čas jejího příchodu nevzpomínám.
00:34:12A to je rozdíl.
-Ano. To je opravdu rozdíl.
00:34:16Protože slečna Budínová nám tvrdila,
00:34:18že za vámi přišla už večer. Asi v 7 hodin.
00:34:21Tu vaši zapomnětlivost bychom mohli klidně klasifikovat
00:34:25jako pokus o vytvoření falešného alibi.
00:34:28-Ovšem. Ale to byste mi museli napřed dokázat.
00:34:32-Dokážeme vám ještě jiné věci, pane doktore!
00:34:35Dokážeme vám ještě jiné věci.
00:34:37Například to, že jste ve službě opustil nemocnici.
00:34:41-Ale měl jsem za sebe náhradu. Na to mě nenachytáte!
00:34:54-Podívejte se, pane doktore,
00:34:56nikdo netvrdí, že jste to udělal zrovna vy.
00:34:59Přece musíte uznat, že jsou tady jisté podezřelé okolnosti.
00:35:03Obstaral jste slečně Budínové prášky,
00:35:06kterými byl Malimánek omámen. Opustil jste ten večer nemocnici
00:35:11a pokusil jste se to před námi utajit.
00:35:13A pak vaše nevraživost na Malimánka.
00:35:19-Tak co, pane doktore?
00:35:21-Myslíte, že tady je tvrdohlavost na místě?
00:35:32-No dobrá. Byl jsem sice rozhodnut, že o tom nikdy nebudu mluvit ale...
00:35:38Když je to tak, tak ...
00:35:41Ten večer mi Stáňa volala ještě jednou. Z nádraží.
00:35:55Co tě to prosím tě zas napadlo?
00:35:57-Prosím tě, Miloši, slib mi, že za ním zajdeš a promluvíš s ním.
00:36:02Zůstal u mě v pokoji.
-Stáňo, přece víš, že mám službu.
00:36:06-Udělej to kvůli mně. Prosím tě o to!
00:36:08Zítra ti všechno vysvětlím. Teď na to není čas.
00:36:12Jenom jdi, prosím tě. Jdi už! Jdi! Já ...
00:36:16-A šel jste tam?
-Bohužel.
00:36:19-Šel jste hned?
-Ne. Zavolali mě na sál.
00:36:23Přivezli prasklý žlučník. Párali jsme se s tím skoro 2 hodiny
00:36:27Potom jsem se domluvil s doktorkou Hauserovou,
00:36:31aby za mě na chvilku vzala službu a vypadl jsem.
00:36:34Do hotelu jsem přišel něco po 10 hodině.
00:36:37Zaklepal jsem, a když mně nikdo neotvíral, tak ...
00:36:44Tak jsem zaklepal ještě 1 a vešel.
00:36:47KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:36:53Co to provádíte vy 2 se Stáňou?
00:37:02Tak o co jde? Prosím vás, tak se vymáčkněte!
00:37:13Co to má všechno k čertu znamenat?
00:37:15-Myslím, že tahle záležitost se ani v nejmenším netýká vás.
00:37:19-To jsem sám rád, že máme aspoň na něco stejný názor.
00:37:24Můžete vzít jed na to, že nebýt Stáni,
00:37:27tak kvůli vám a vašim ctěným zmatkům bych se sem nehnal.
00:37:31Tak o co jde? Prosím vás, ale rychle!
00:37:36Mám službu a nerad bych měl ostudu pro nic a za nic.
00:37:40-Tak si klidně běžte. Nechci vás zdržovat.
00:37:44-Neblázněte, člověče!
00:37:46Copak nechápete, že ona s námi hraje jakousi podivnou hru?
00:37:53Musíme jít od toho. Jinak z toho dočista zblbneme.
00:37:59Chápete?!
00:38:06-Jenže, já už to pochopil. Mám té komedie tak akorát dost.
00:38:11Své komedie, rozumíte! Běžte!
00:38:29Nejsem žádné malé dítě. Umím se o sebe postarat sám.
00:38:33Tak už jděte! Jděte! Jděte!
00:38:38-Když jsem ho viděl naposledy, když jsem odcházel,
00:38:42seděl už zase u psacího stroje.
00:38:44-Říkal jste, že tam měl zastrčený papír.
00:38:47Nevšiml jste si, jestli na něm bylo něco napsáno?
00:38:51-Byl čistý. To vím určitě.
-Co jste dělal po odchodu z hotelu?
00:38:55-Vrátil jsem se do nemocnice. Po půlnoci přišla Stáňa.
00:39:01-Tak přece.
-Ano.
00:39:04Posadila se vedle mě do křesla a mlčela. Seděla a mlčela.
00:39:08Nechal jsem ji být. Myslel jsem, že začne sama.
00:39:12Pak jsem musel na sál.
00:39:14Když jsem se vrátil, to už bylo k ránu.
00:39:17Stáňa byla fuč. Od té doby jsem ji neviděl.
00:39:20Protože hned po té události se vrátila do Brna.
00:39:37-Vidím, že se vám ta moje vražedná verze nezdá až tak nesmyslná.
00:39:43-Dejte pokoj!
00:39:59Přece to nechcete přehrát na Štrunce.
00:40:02-Strašně rád bych věděl, proč ho Budínová zvala k Malimánkovi.
00:40:06Přece věděla, že ti 2 se mají rádi jak kočka s myší.
00:40:10A kde vlastně byla celý ten večer,
00:40:13když za Štruncem přišla až o půlnoci?
00:40:15-Třeba s tím elegánem u Naděje.
00:40:18-Tak proč se nám tady mermomocí snažila namluvit,
00:40:21že do nemocnice přišla už večer.
00:40:23Přece nás nebude tahat za nos. Jenom tak, pro své potěšení.
00:40:27Podívejte se, teoreticky vzato,
00:40:30mohl Malimánka zabít jak Štrunc, tak Budínová.
00:40:33-Teoreticky, teoreticky!
00:40:35Vy si můžete pustit fantazii na špacír.
00:40:38Kdybych s něčím takovým přišel ke starýmu, tak se mi vysměje.
00:40:42Za tu vaši teorii vám nikdo nic nedá. Tady rozhodují fakta.
00:40:49A ta mluví pro sebevraždu.
00:40:52-A co rozpory ve výpovědích Budínové a Štrunce?
00:40:56-Prosím vás, ti 2 spolu měli nějaké techtle mechtle.
00:41:00Tak nám lžou. To je v takových případech docela obvyklé.
00:41:04Vzpomínáte si, co říkal Štrunc?
00:41:08Viděl Malimánka, jak sedí u psacího stroje,
00:41:12ve kterém měl připravený papír.
00:41:15Je nabíledni, že se chystal napsat dopis na rozloučenou.
00:41:20To je důkaz, který nemůžete popřít!
-No jo. Je tady ten dopis.
00:41:40Je to možná hloupost, ale tak mě napadlo ...
00:41:44-Tak jenom ven s tím, kamaráde!
00:41:53-Poznáváte ho?
-Nedělejte si legraci.
00:41:57To je Malimánek.
-Ale který Malimánek?
00:42:02-A jé. Vy rád čtete detektivky. Nic ve zlém. Já taky.
00:42:09Vyšetřování ukázalo,
00:42:12že skutečnost je daleko méně romantická, než si myslíte.
00:42:17My jsme si samozřejmě Jaromíra vzali taky na paškál.
00:42:26Jaromír Malimánek odjel ve středu ráno na služební cestu do Prahy.
00:42:34Tam přijel po půlnoci. Přímo z nádraží
00:42:38šel do hotelu Bratislava, kde měl zajištěný nocleh.
00:42:42V následujících dnech absolvoval několik porad v Praze a na Kladně.
00:42:46Do Košic se vrátil v neděli odpoledne.
00:42:49Hned se dozvěděl o bratrově smrti.
00:42:52Ostatně, i kdyby do Košic místo Jaromíra přijel místo Jaroslav,
00:42:56nemohlo to zůstat na pracovišti utajeno.
00:42:59Protože Jaromír
00:43:01tam měl rozdělanou nějakou práci a o mnoha věcech věděl jedině on.
00:43:06Tohle můžete klidně pustit z hlavy.
-Stejně by se mohlo prošetřit,
00:43:10co dělal Jaroslav Malimánek v Praze ze soboty na neděli.
00:43:14-Už se stalo.
00:43:16V sobotu večer byl s kamarády v kině. Od 6 hodin do 8 hodin.
00:43:20Poslední vlak do Tálnberku jede v 19,30 hod.
00:43:24Tak co? Ještě pochybujete?
-Byl jsem odjakživa skeptik.
00:43:28-Z toho si nic nedělejte. V každé rodině něco bývá.
00:43:41Poslouchejte, mám pro vás návrh.
00:43:55Když už jste se do toho vyšetřování zamíchal,
00:43:59tak to budete se mnou muset dotáhnout až do konce.
00:44:02Kdy vám přijede šéf?
00:44:05-To mi ani nepřipomínejte. Za 5 dní.
00:44:08-To by mohlo stačit.
00:44:10Do té doby buď dokážeme sebevraždu nebo chytneme vraha.
00:44:25Co je tohle?
-Slivovice domácí.
00:44:29Pozůstatek po šéfových narozeninách.
00:44:33Doufám, že už na ni zapomněl.
00:44:45Tak na zdárné zakončení ...
00:44:52Naší zdárné spolupráce!
-Ale ve službě ...
00:45:05-Co navrhujete teď, komisaři?
00:45:17-Ještě jednu!
00:45:29My si budeme muset ty svoje síly rozdělit.
00:45:33Já se rozjedu do Brna za Budínovou a vy se zatím podíváte do hotelu.
00:45:47-Zůstaňme u té soboty, pane Mráček.
00:45:49Říkal jste, že pan Malimánek odešel z hotelu v 9 hodin.
00:45:53-Abych byl přesný, tak bylo za 5 minut 9 hodin.
00:45:57Vím to náhodou přesně,
00:45:58protože pan Malimánek se mě ptal, kolik je hodin.
00:46:02Vratit se mohl asi za hodinu.
-A zase jste spolu mluvili?
00:46:06-Kdepak. Na to nebylo ani pomyšlení.
00:46:09My tady máme každou sobotu taneční zábavu
00:46:12a já musím prodávat lístky. A to je fofr.
00:46:15Už jsem jim kolikrát říkal, že to dělat nebudu.
00:46:18A tak jsem ho jen tak zahlídl.
-Potom už jste ho neviděl?
00:46:22Podívejte se, pane, vlastně soudruhu prokurátore!
00:46:27Už jsem o tom několikrát přemýšlel.
00:46:30Chtěl jsem dokonce s tím jít za tím soudruhem detektivem.
00:46:35Ale když já v tomto směru ...
-Žádný strach, pane Mráčku.
00:46:39-Ale berte to tak, jak to říkám. Je to docela možný,
00:46:43že jsem ten večer viděl pana Malimánka ještě 1.
00:46:48Někdy kolem půl 11 hodiny.
00:46:57Alespoň mám takový dojem, že jsem ho zahlídl ...
00:47:04... támhle nahoře na schodišti.
00:47:07Ale to víte, hlavu bych za to nedal. V tom fofru, že.
00:47:11-Chápu a děkuji vám.
-Prosím.
00:47:13-Mohl bych mluvit s pokojskou,
00:47:16která měla na starost pokoj slečny Budínové?
00:47:19-To je naše Zvárová. Co ho se mnou našla.
00:47:22Račte se obtěžovat nahoru. Tam ji natrefíte. Na shledanou!
00:47:41-Dobrý den, paní Zvárová!
-Dobrej den.
00:47:44-Můžu se vás na něco zeptat?
-No prosím!
00:47:47-Uklízíte v pokojích sama, nebo vám někdo pomáhá?
00:47:50-Kdepak pomáhá. My jsme malej podnik.
00:47:53Kdopak by za těch pár korun ...
-Máte úklid nějak rozvržen?
00:47:57Myslím, jestli v tom máte nějaký systém?
00:48:00Nebo jestli uklízíte pokoj jen tak, jak vám to časově vyjde.
00:48:05-Hosté si neztěžují. Můžete se zeptat pana vedoucího.
00:48:08-Vy jste mně nerozuměla, paní Zvárová.
00:48:11Mě by zajímalo, kdy jste naposledy v 3...
00:48:14To je pokoj, kde se stalo to neštěstí.
00:48:17Kdy jste tam naposledy předtím uklízela.
00:48:20-Jako myslíte předtím, jo?
-Jo.
00:48:22-Už si to ... To mohlo být tak před 12. hodinou.
00:48:27Protože 3 je na začátku chodby a já to beru vždycky od konce.
00:48:32Takže se tam dostanu až naposledy.
-Kouřila slečna Budínová?
00:48:37-Ne. Nekouřila. Aspoň, co já vím, tak ne.
00:48:40-Ale v neděli ráno byly v jejím pokoji v popelníčku 2 nedopalky.
00:48:45-To tam musel kouřit někdo až potom.
00:48:48Protože, když jsem tam v sobotu uklízela,
00:48:51tak tam rozhodně žádné cigarety nebyly. Na to můžete vzít jed.
00:48:56-Ale já ji taky nikdy neviděl kouřit.
00:48:59Ani pana Malimánka.
00:49:02MLUVÍ NĚMECKY
00:49:07-Děkuju. Moc vám děkuju. Na shledanou!
00:49:18-Ten pán letí do Prahy?
00:49:20-Jo. Taky 1, cosi vzpomene na poslední chvíli.
00:49:24Ještě, že teď není takovej provoz.
-Máte tady letový řád?
00:49:28-Ano. Prosím.
-Děkuju.
00:49:38-Ale to ranní zrovna moc spolehlivý není.
00:49:40Teď tam bývají mlhy. To taky není spolehlivý.
00:49:44-Děkuju, pane Mráček. Moc vám děkuju.
00:49:56-Taky takovej poděs.
00:50:02-Tak jsem hned volal do aerolinek.
00:50:05Jaromír Malimánek opravdu letěl v sobotu večer do Brna.
00:50:09Tam byl v 9 hodin.
00:50:10V 9,30 hodin jede do Tálnberka lokálka. Co tomu říkáte?
00:50:14-To jste mě převezl.
00:50:16Já idiot, jsem si na letadlo nevzpomněl.
00:50:19-To já taky ne, nebýt té náhody.
-Máte víc štěstí, než já rozumu.
00:50:23Poslyšte, teď to ale musíme rozjet.
00:50:26-Ježíšmaria soudruzi, já přece nejsem žádnej vrah.
00:50:29Řekněte, co bych z toho měl, kdybych Jaroslava zabil?
00:50:33Zeptejte se koho chcete.
00:50:35Každej vám řekne, že jsem mu celej život pomáhal!
00:50:39-Proč jste nám zapřel tu vaši návštěvu v Tálnberku?
00:50:43-Přijel jsem jen proto, že mi bratr psal.
00:50:45Dal jsem vám přece ten dopis, ne!
00:50:54-Milý Jaromíre, prosím tě,
00:50:56přijeď hned za mnou do Tálnberka, nebo se něco stane.
00:51:00Dostal jsem se do velice těžké situace a opravdu nevím, jak dál.
00:51:04Musíš mi i tentokrát pomoci. Naposled.
00:51:08Všechno ti vysvětlím ústně. Tvůj zoufalý Jaroslav.
00:51:15-Mohu si zapálit?
00:51:19-Zajisté.
00:51:25-To je škoda, že nemáte od toho dopisu obálku.
00:51:28-Proč bych ji schovával. Nejsem sběratelem obálek.
00:51:32-Dobrá. Když jste dostal ten dopis,
00:51:34tak jste se rozhodl zajet za bratrem, že?
00:51:38-Ano. Měl jsem o něho strach. Můžete se tomu divit?
00:51:41Napsal jsem mu, že přijedu v sobotu v 9,45 hodin, aby mě čekal u vlaku.
00:51:46Neměl jsem totiž moc času.
00:51:48V neděli jsem už musel být zase v Praze. Bratr na nádraží nebyl.
00:51:53-Mohl jste přece za ním jít do hotelu.
00:51:56-Jenže jsem nevěděl kde bratr kde bydlí.
00:51:59Vždycky jsem mu psal na adresu Geologický průzkum Tálnberk.
00:52:03Nikdy jsem ještě v Tálnberku nebyl.
00:52:05Nevím, proč bratr nečekal. Ptal jsem se. Nikdo nic nevěděl.
00:52:10Kdyby byl tehdy přišel, tak mohl být dnes na živu.
00:52:33-Už se v tom pomalu přestávám orientovat.
00:52:36Připadám si jako dítě. Taky mi každý vypráví pohádky.
00:52:41Přece v tom nemají prsty všichni 3.
-Pardon, 4.
00:52:45-Jak to?
-To je moje překvapení.
00:52:50Abyste si nemyslel, že jsem se v Brně flákal.
00:52:53-Kdo je zase tohle?
00:52:55-Nějaký docent doktor Vojtěch Werner.
00:52:58Pro nás je zajímavý tím, že jde o člověka,
00:53:01který byl v sobotu večer s Budínovou v restauraci U naděje.
00:53:05-A ten docent taky znal Malimánka?
-Víc než dost.
00:53:09Byl šéfredaktorem časopisu Matematické rozhledy,
00:53:12kde Malimánek nějakou dobu pracoval.
00:53:15Vzpomínáte si na tu zpronevěru.
00:53:17-Jak to ale všechno souvisí s Budínovou?
00:53:20-Docela dobře.
00:53:22Včera jsem se setkal s docentem Wernerem u Budínové v Brně.
00:53:28-Se Stáňou jsem se seznámil v Praze. Na studiích.
00:53:31Chtěli jsme se vzít.
00:53:33-Nezlobte se, že vám kladu nepříjemné otázky,
00:53:36ale proč z toho sešlo?
00:53:38-Na nepříjemné otázky jsem víc než zvyklý.
00:53:41Tehdy v roce 1953 jsem byl zatčen a držen přes 2 roky ve vazbě.
00:53:46Jen tak. Bez důkazů.
00:53:47Takové věci se tehdy stávaly, že? Vy to přece musíte vědět nejlíp.
00:53:53-Bohužel. Ale nějaký důvod vám přece museli udat.
00:53:58-Důvod? Byl jsem obviněn z protistranické linie.
00:54:01Jedním z hlavních bodů obžaloby
00:54:04byl můj referát o kybernetice na sjezdu v Haagu.
00:54:07Na rozdíl od oficiálního mínění
00:54:09jsem odmítal vidět v kybernetice jenom hračkářství.
00:54:13-Ale nakonec jste byl přece rehabilitován.
00:54:16-Ano. Rehabilitován. Ale ztratil jsem tím 2 roky života.
00:54:20Dovedete si představit, co to pro vědeckého pracovníka znamená?
00:54:25-Jistě. Chápu vás.
00:54:26Ale jakou to má spojitost s panem Malimánkem?
00:54:29-Můj bývalý redakční kolega Malimánek
00:54:32si také přiložil svoje polínko.
-Prosím.
00:54:38-Navykládal o mně tolik špinavostí,
00:54:41že by snad pes nevzal ode mě kůrku chleba.
00:54:44-To je přece nesmysl.
00:54:45Něčeho takového by Malimánek nebyl schopen.
00:54:49-Stáňo, mám to perfektně zjištěno. Zchladil si na mně žáhu
00:54:53za tu záležitost se zpronevěřenými penězi.
00:54:56-Ale Vojtěchu, ty to vidíš moc černě.
00:54:59Malimánek by nikdy nedokázal někoho křivě obvinit.
00:55:02-Ale zamilovat se do tebe, to dokázal.
00:55:05Když mu to nevyšlo s pomluvami, tak se snažil mě zničit jinak.
00:55:09A tys mu naletěla.
00:55:11-Protože jsem věřila, že se mi podaří tomu zabránit.
00:55:14-Čemu? Tomu, co se stalo s Malimánkem?
00:55:19-Tak to je vražedný motiv jedna radost.
00:55:22Werner se chtěl pomstít. To je jasné.
00:55:25-Prosím vás, neukvapujte se.
00:55:27Štrunce jste taky považoval za kandidáta na vraha číslo číslo 1.
00:55:32A co takhle Malimánek?
-Dejte mi s tím už pokoj!
00:55:35Tuhle detektivní avantýru mi byl čert dlužnej.
00:55:38-Nerouhejte se, prosím vás.
00:55:40Werner byl poslední chybějící článek našeho řetězu.
00:55:46Dnes večer můžeme celý případ ukončit.
00:55:49Tak vy jste se rozhodl, pane docente,
00:55:52zajet za panem Malimánkem do Tálberku.
00:55:55-Ano. Ale ne abych ho zabil.
00:55:57-Mluvil jste s ním?
-Na nádraží v Tálnberku.
00:56:00Měli jsme smluvenou schůzku v nádražní restauraci.
00:56:04-V kolik?
-V 10 hodin.
00:56:05-No a?
-Přišel přesně.
00:56:07Choval se docela nenuceně. Jako kdyby se vůbec nic nestalo.
00:56:11-Počkat. To není možné.
00:56:13V 10 hodin jsem mluvil s Malimánkem v hotelu já.
00:56:17-To si vysvětlíme až potom. Prosím, račte pokračovat!
00:56:21-Donutil jsem Malimánka, aby vyložil karty.
00:56:24Malimánek byl jenom nástrojem člověka,
00:56:27který proti mně vystoupil v procesu.
00:56:29Řekl jsme Malimánkovi, že teď ho zase budu žalovat já.
00:56:33-Jak na to pan Malimánek reagoval?
00:56:36-Snažil se mě podplatit penězi. To jsem samozřejmě odmítl.
00:56:40-Mluvil pan Malimánek o nějakém přesném obnosu?
00:56:43-Ne. Položil přede mě jen balíček stokorun.
00:56:46-Dobrá.
00:56:47Z dosavadních výpovědí můžeme zatím vyvodit,
00:56:51že v době od 10-10,30 hodin seděl Jaroslav Malimánek
00:56:54v nádražní restauraci s docentem Wernerem.
00:56:57Tomu nabídl přesně nezjištěný obnos
00:57:00sestávající se pravděpodobně z bankovek,
00:57:03který den předtím vybral v Tálnberské spořitelně.
00:57:07-Zatímco v téže době hovořil s tímž Jaroslavem Malimánkem
00:57:11doktor Štrunc v hotelu Městský dvůr.
00:57:14-To bychom měli sporný bod číslo 1.
00:57:16Přejděme ke 2. bodu a tím je 2. Malimánkův dopis.
00:57:20Vlastně 1., protože ten jste podle své výpovědi
00:57:23obdržel několik dní předtím. Takhle prosím,
00:57:26vypadá detailní snímek dopisu ozářený ultrafialovými paprsky.
00:57:30Vidíte tady otisk poštovního razítka?
00:57:33Takovýto otisk musí mít každý dopis,
00:57:36který projde razítkovacím strojem. Tady máme zvětšeninu dopisu,
00:57:40který obdržel Jaromír Malimánek před svým odjezdem do Prahy.
00:57:45A tady po otisku není ani stopy. A přece je nesporné,
00:57:49že i tento dopis musel napsat Jaroslav Malimánek.
00:57:52Existuje pouze 1 možné vysvětlení.
00:57:55Že tento 1. dopis byl napsán až dodatečně.
00:57:58A napsal jste jej vy, Jaroslave Malimánku.
00:58:04-Já? Jak to, že já? Jak to myslíte? Já přece ...
00:58:08-Vy jste zabil svého bratra Jaromíra!
00:58:17-Dovolte pánové!
00:58:18-Který loni nastoupil pod vaším jménem
00:58:21u Geologického průzkumu v Tálnberku,
00:58:23aby vám dokázal, že každý může začít znovu bez ohledu na minulost.
00:58:28Mohl si to dovolit. Byli jste přece dvojčata.
00:58:31-Zatímco vy jste
00:58:32jako Jaromír Malimánek pracoval v košickém Hydrostavu.
00:58:36-Jenomže váš bratr se v Tálnberku zamiloval
00:58:39a nedokázal žít před slečnou Budínovou jako nečestný člověk.
00:58:44-Když se potom do hry vložil docent Werner rozhodl se Jaromír,
00:58:48že s touto přetvářkou skoncuje.
-Proto vás zavolal do Tálnberka...
00:58:52-Vybral všechny své úspory a předal vám je v sobotu večer na nádraží.
00:58:57Pak se vrátil do hotelu.
00:58:59Podnikl jste zoufalý pokus podplatit docenta Wernera.
00:59:02-Když jste neuspěl, vrátil jste se do hotelu.
00:59:05-Snažil jste se přemluvit bratra, aby mlčel. Když byl neústupný,
00:59:09podal jste mu prášky a omámeného uškrtil šňůrou od vařiče.
00:59:13-A potom napsal 2 dopisy.
00:59:141 dopis na rozloučenou jste hodil do schránky.
00:59:172 dopis jste si ponechal, aby jste ho použil pro případné alibi.
00:59:22-Pánové, to všechno je nesmysl.
00:59:24-Opatřili jsme si poslední a nezvratný důkaz
00:59:27při vaší poslední návštěvě u soudruha prokurátora.
00:59:30A sice otisky vašich prstů.
00:59:39A byly to otisky prstů Jaroslava Malimánka!
00:59:44Přiznáváte se, Jaroslave Malimánku?!
00:59:52-Ano. Zabil jsem ho.
00:59:57Skryté titulky: Alena Pelikánová Česká televize, 2012
01:00:01.
Když je v hotelovém pokoji nalezeno tělo geologického plánovače Jaroslava Malimánka (L. Lakomý) oběšeno na šňůře od vařiče, celá situace se jeví jako jasný případ sebevraždy. Dveře byly zavřené zevnitř na háček, nebyly nalezeny žádné známky násilí a Jaroslav před smrtí napsal dopis na rozloučenou svému dvojčeti Jaromírovi. Policejní detektivové vyšetřující případ ale mají své pochybnosti. Zemřelý byl součástí milostného trojúhelníku spolu s doktorem Štruncem a krásnou inženýrkou Budínovou (M. Dvorská), kteří mají oba motiv, příležitost i prostředky pro jeho vraždu.
