Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Jakub Jan Ryba — Lidé — Česká televize

hudební skladatel

* 26. října 1765

† 8. dubna 1815

Jakub Jan Ryba, autor České mše vánoční, jedné z nejhranějších skladeb v období Vánoc, složil 1 374 duchovních a světských skladeb. Byl stoupencem snah o znovuvzkříšení českého jazyka a o jeho kulturní prosazení. Jeho osvícenské novátorství se nesetkalo s pochopením vrchnosti a Ryba 8. dubna 1815 spáchal sebevraždu.

Jakub Šimon Jan Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Na studiích v Praze ho zaujala klasická poezie a filozofie, studoval Voltaira, Rousseaua a stal se přívržencem osvícenské ideologie.

Hudbě se Ryba věnoval již od dětství, hrál na klavír, housle a varhany. Za svůj život složil přes tisíc opusů. Z více než tisíce světských děl jsou oceňovány dvě sbírky písní na slova českých obrozeneckých básníků. Odkaz chrámových skladeb tvoří přes 200 děl, z nich 19 mší je určeno pro vánoční čas. 

V únoru 1788 přijal Ryba místo venkovského kantora v Rožmitále pod Třemšínem. Ve své době byl snad nejvzdělanějším kantorem u nás. Ovládal několik jazyků, kromě němčiny také francouzštinu, italštinu, latinu a řečtinu. Po vzoru Voltaira a Rousseaua razil osvícenské myšlenky. Byl vynikajícím pedagogem. Učil děti nejen obvyklým předmětům, ale také „pravidlům společenským, slušnosti, dějinám vlasteneckým, pravidlům zdravovědy a polního hospodářství.“ A zrušil tělesné tresty. 

Sám měl třináct dětí a žil a skládal v bídě. Jak už to bývá, čím úspěšnější Ryba byl, tím větší nevoli a závist probouzel u svých ctihodných spoluobčanů. K ústrkům a pronásledování se přidala těžká nemoc a Jakub Jan Ryba už neuměl dál vzdorovat.

8. dubna 1815 ráno ho přítel našel pod kopcem Štěrbina u rodné Voltuše umírajícího, s krčními tepnami proříznutými břitvou. Jako sebevrah byl pochován bez obřadu na zrušeném morovém hřbitově, teprve po čtyřiceti letech byly jeho ostatky přeneseny na rožmitálský hřbitov. Na místě jeho skonu vztyčili lesní dělníci prostý kamenný křížek. V roce 1933 nad ním byla navršena mohyla. Stojí tam dodnes.

Odkazy