Svět varhan a varhanních mistrů aneb co nám zanechal Jakub Jan Ryba a jeho souputníci (2013)

Snímek o varhanářích a varhanících, ale i o skladatelích, kteří pro varhany u nás skládali. Putování několika varhanách rozsetých po vlastech českých a jejich historie. Varhanář Jan Bondra patří ke špičkám v oboru, žije v Příbrami a jezdí za varhanami po celé republice. Svoji živnost provozuje téměř třicet let. Stará se například o nově postavené varhany u pražského Salvátora, které jsou mechanické (což je u nás naprostý unikát), o varhany na Staroměstské radnici (ty rozšiřoval), rekonstruoval varhany u sv. Mikuláše.

Varhaník Radek Rejšek zase bude mluvit o tom, co to je na varhany hrát. S varhanami je svázána i řada příběhů: V barokním kostele v Rožmitále pod Třemšínem se odehrála premiéra České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Na varhany do nedalekého Třebska chodil hrát z Vysoké Antonín Dvořák. Zde řekl památnou větu, že až bude mít peníze, koupí do kostela varhany nové, což skutečně splnil. Dochoval se i zápis s jeho slibem a podpisem. V Březnici na zámku, v barokní kapli, se zase odehrál jen v přítomnosti varhan, jako jediného svědka, sňatek Fillipiny Welferové, která následníkovi císařského trůnu tajně povila několik synů.

Antonín Hájek se narodil v roce 1938 v Uherském Hradišti. Jeho první zájem patřil sportu, konkrétně lehké atletice. Jako dorostenec se dokonce stal členem reprezentace ČSR. Protože se vyučil jako obráběč kovů-nástrojař, předurčilo jeho směřování při setkání s tradiční řemeslnou výrobou na spojení dvou materiálů – dřeva a kovu. Začal se proto věnovat výrobě soustružených předmětů, zdobených litou kovovou intarzií. Soustružené nádoby mají v rukodělné výrobě velice starou tradici, která v našich zemích sahá až do středověku. Vyrábělo se jím především drobnější, precizně provedené zboží. Tedy talíře, misky, solničky a dózy na tabák, ojediněle i větší mísy. Výrobním oříškem jsou pak ploché láhve – čutory, soustružené jediného kusu dřeva.

A právě o tajemstvích výroby těchto věcí nám pan Hájek bude vyprávět. O všech úskalích, se kterými se vesničtí výrobci, pracující převážně na šlapacím soustruhu se setrvačníkem, museli potýkat. Ze Zlínska je dokonce doloženo použití pružinového soustruhu, jehož vřeteno je poháněné přes koženou smyčku, takže výrobek se točí tam a posléze zpět a obrábět ho lze pouze, pokud se točí k soustružníkovi. Antonín Hájek se však nespokojil pouze se zvládnutím řemesla svých předchůdců. Postupně přibývaly další předměty, jejichž výroba je často pro soustružníka technologickou výzvou. Patří k nim například obří vejce lepené z hranolů ušlechtilých dřev a zdobené kovovou intarzií, rukojeti pastýřských bičů bohatě vylévané cínem. A na jejich výrobu si pan Hájek dokonce vyrobil i potřebné nářadí – zkosené, půlkulaté, ploškové, žlábkové dláta. Vyučený nástrojař se prostě nezapřel.

Jakub Jan Ryba
hudební skladatel

Jakub Jan Ryba

* 26. 10. 1765

† 8. 4. 1815


Stopáž26 minut
Rok výroby 2013
 ST
ŽánrMagazín