Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Helena Růžičková — Lidé — Česká televize

herečka

* 13. června 1936

† 4. ledna 2004

Herečka Helena Růžičková se narodila jako Helena Málková roku 1936 v Praze do rodiny legionáře Aloise a úřednice Dragy Málkových. Otec často pobýval v Africe a uměl 22 jazyků. Údajně mu prý jakýsi šaman jednoho z kmenů sdělil, že až se mu narodí dítě, vyroste z něj umělkyně. Otec Málek vzal toto proroctví vážně a začal svou dceru na uměleckou dráhu připravovat. Už od svých tří let chodila do baletní školy, ve čtyřech už vstoupila na divadelní prkna: v Národním, Německém a Kleine Bühne (dnešní Minor). Ve stejném věku se objevila ve filmu Babička (1940) jako jedno z dětí chudé Kudrnovic rodiny. Později malá Helena chodila i do kursů plavání, ale nejvíce ji vábila cirkusová manéž – i stalo se, že jí ještě nebylo ani deset a už s cirkusáky dvakrát utekla z domova. Kamarádila s klukama, dokázala se s nimi i servat, a od svých devíti kouřila cigára. Je zajímavé, že po základce nešla na žádná herecká studia, ale vystudovala Vyšší zdravotnickou školu, obor zubní laborant. Později se sice přihlásila na DAMU, ale dvakrát nebyla přijata. Během neúspěšných zkoušek se alespoň Helena seznámila s hercem a režisérem Jiřím Růžičkou, jehož si v roce 1955 vzala za muže. Divadlo jí ale nedalo spát – dělala choreografku na scéně v Mladé Boleslavi, pracovala jako jevištní technik v Příbrami.

V tom čase také rezignovala na dráhu baletky, neboť velmi výrazně přibrala na váze. Ale nic si z toho nedělala, naopak – ze své korpulentní postavy dokázala vytvořit jeden ze základních atributů svého herectví, uplatňovaného hlavně v komediální poloze. Což doplňovala svojí výbornou vyřídilkou hraničící s hubatostí – najednou tu byl velký talent české ženské komiky. Ani není divu, že nejvíce kamarádila s jinou velkou českou komičkou Jiřinou Bohdalovou. Na popud manžela si Helena Růžičková zahrála ve dvou filmech už ve druhé polovině padesátých let. Pravidelně se pak na stříbrném plátně začala objevovat od začátku další dekády, ale většinou se jednalo o drobné, nepříliš zapamatovatelné role. Její nevýhodou byl fakt, že vlastně vůbec nevystupovala v divadle. Když však roce 1967 hostovala v pražském Činoherním klubu a zazářila v roli Hejtmanky v Gogolově Revizorovi, najednou si ji filmaři začali všímat více, a její role byly výraznější. Takovými prvními vlaštovkami byly úloha matky jednoho z hlavních hrdinů v dětském filmu Zázračný hlavolam(1967) a černovláska v experimentální komedii Happy end (1967). Herečka si zahrála i v televizním krimi seriálu Hříšní lidé města pražského (1968), objevila se jako Božka v dramatu Všichni dobří rodáci (1969) a jako Ema Kravcová v krimi komedii Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969).

První zásadní úlohou byla pro Růžičkovou Heduš Homolková v Papouškově úspěšné a kvalitní „lidové“ komedii Ecce Homo Homolka (1969). Poněkud utajeno je u nás její účinkování v roli Bruneldy v západoněmecké verzi Kafkovy Ameriky Amerika oder der Verschollene (1969). V období let 1970–1971 byla Helena na roztrhání – účinkovala zhruba v pětadvaceti celovečerních nebo televizních filmech: objevila se kupříkladu coby kartářka v experimentální komedii Vražda Ing. Čerta (1970) nebo jako vražedkyně Fanny Stubová v crazy komedii Pane, vy jste vdova (1970). A ve stejné době si opět střihla Heduš v dalším filmu o Homolkových – Hogo Fogo Homolka (1970). V jednasedmdesátém byla mj. baronkou de Champigny v konverzační komedii Slaměný klobouk, Zuzanou v povídkovém filmu Psi a lidé, kovářskou dcerou Kordulou, co uzdvihne i koně, v krátkometrážní pohádce O chrabré Kordule, Ludvíkovou, matkou jednoho z hrdinů dětského prázdninového filmu My tři a pes z Pětipes, tetou Lídou z komedie Metráček, pacientkou blázince aka „švagrovou děda Vševěda“ v komedii plné kouzel Dívka na koštěti a mlynářkou v nové adaptaci knihy Boženy Němcové Babička. O rok později si Růžičková opět zahrála Heduš ve třetí „homolkovské“ komedii Homolka a Tobolka (1972) a Frau von Lothringen v německém historickém snímku Ukradená bitva (1972). Drobnou, ale vděčnou rolí byla pro herečku princova nápadnice Droběna v pohádce Tři oříšky pro Popelku. (1973). V tom čase ale Růžičková začala točit o dost méně a spíše pro televizi, jako třeba v komedii Ženich uvízl (1976). Ve filmech na ní opět zbyly drobty, vetší (a nikoli komediální) úlohu uklízečky dostala až ve slovenském dramatu Kamarátky (1979).

V první polovině 80. let se Růžičková objevila ve velké roli zlodějské hospodské Julinky v průměrné komedii Příště budeme chytřejší, staroušku (1982), titulní úlohu Škopkové pak získala v „lidové“ komedii Slunce, seno, jahody (1983) Zdeňka Trošky. Vynikající výkon následně odvedla jako kuchařka Anna Urbanová ve válečném televizním seriálu Vlak dětství a naděje (1984): někteří kritici pak dokonce psali o její životní roli, však za ní dostala Cenu Českého literárního fondu. V roce 1987 pak Helena zazářila jako Čarodějnice černých lesů v Troškově povedené pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987). Režisér následně Růžičkovou obsadil opět do role Škopkové v dalším dílu komedií z vesnice, tentokrát pod názvem Slunce, seno a pár facek (1989), přičemž po roce 1989 následoval ještě třetí, nejslabší díl Slunce, seno, erotika (1991). Celkem vysoká návštěvnost a tím pádem finanční návratnost ale Helenu navnadily. A tak se se svým synem Jiřím spolupodílela na scénáři dosti úděsné komedie Trhala fialky dynamitem (1992), kde si zahrála hlavní roli Heleny Karafiátové. V tomtéž roce ale herečka opět podala výborný výkon v roli vězněné zlodějky a udavačky Helgy v seriálu z prostředí bolševického kriminálu Přítelkyně z domu smutku (1993). Své si odvedla i jako babizna ve slovenské pohádce Chudobných rodičov syn (1993) nebo v roli mamy Kami v podprůměrném slovenském muzikálu Fontána pre Zuzanu 2 (1993). Naposledy se Helena objevila v další Troškově komedii Kameňák (2004).

Helena Růžičková se pouštěla (zejména po roce 1989) i do různých mimohereckých aktivit. Působila v nadaci Slon, napsala několik kuchařek a autobiografických knih (například Deník mezi životem a smrtí), neúspěšně kandidovala do senátu za KSČM. Z manželství s divadelním hercem a režisérem Jiřím Růžičkou (které vydrželo až do Jiřího smrti v roce 2003) měla syna Jiřího Růžičku ml. (1956–1999), taktéž herce. Helena Růžičková zemřela na rakovinu v roce 2004 v Plzni.

V 2005 o herečce vznikl televizní dokument Vichřice mezi životem a smrtí v rámci projektu Příběhy slavných.

Odkazy