00:00:08 ZPÍVÁ:

00:00:09 jak starý tak mladý dozvíte se tady

00:00:16 pověst o Palečkovi jaké dával rady

00:00:24 jak od něj často lekci vzal malý i velký, poddaný i král

00:00:33 nejedna pověst o něm vypráví teď se vám osobně i představím

00:00:42 ožil jsem a přišel dlouhou chvíli zkrátím

00:00:50 z pověstí jsem vyšel zpět se tam vrátím, lalala

00:01:01 zpět se tam vrátím

00:01:40 Pojďte ke mně, děti!

00:01:46 Budeme hádat!

00:01:50 -Jestlipak víte, děti, co není možné? -Ne.

00:02:00 Není možné všechno, co je nemožné.

00:02:07 Není možné např. vrátit vypsaný inkoust zpět do kalamáře.

00:02:14 Nebo vyposlechnutou hudbu zpět do not, do nástrojů.

00:02:21 Také není možné slyšet například lháře mluvit pravdu.

00:02:29 Vidět ukrutníka dělat dobro, když ho všichni za krutost chválí.

00:02:39 Ale stal se příběh, který se vám chystám vyprávět.

00:02:46 Takže tiše seďte a poslouchejte, právě začínáme.

00:03:00 KLEPÁNÍ.

00:03:05 -Haló, lidičky, kde jste kdo?
-Už jdu!

00:03:14 -Je někdo doma?
-No jo, už jdu!

00:03:25 -Dobrý den, teta.
-Dobrý, panáčku, copak si přeješ?

00:03:29 Jdu z vandru, nohy mě bolí, rád bych si chvilku odpočinul.

00:03:37 Tak pojď dál, místa je tu dost. A natáhni se tamhle na lavici.

00:03:51 -Teta, nemáš lžíci žebračky?
-Co to má být?

00:03:55 Polévka pro žebráky. Šilhám hlady.

00:04:00 Panáčku, týden jsem nejedla, ani zrníčko nemám, jsem chudá.

00:04:10 Chudinko. Co se dá dělat? Kde nic není, ani smrt nebere.

00:04:17 -Tak se aspoň natáhnu.
-Jen se natáhni.

00:04:24 Teta, co kdybychom si udělali polévku ze sekyrky?

00:04:31 Polévku ze sekyrky? Kdo to jakživ slyšel?

00:04:37 Víš co, přilož pod kotel, já udělám, co je třeba.

00:04:57 Ta voní! Ta sekyračka bude výborná! Jen škoda, že nemáme špetku soli.

00:05:07 Máme sůl.

00:05:16 -Tady je sůl.
-Děkuji, teta.

00:05:25 Ta bude! To by se olizoval i sám pan král.

00:05:29 -Jaká je?
-Výborná, chybí jen trošku krupek.

00:05:35 -Máme krupky, máme.
-Děkuji, teta.

00:05:45 -Jaká je?
-Výborná, chybí jen kousek másla.

00:05:53 -Máslo máme.
-Děkuji, teta.

00:06:06 -Jaká je?
-Výborná, chybí jen kousek uzeného.

00:06:16 -Uzené máme.
-Děkuji, teta.

00:06:24 Ochutnej. Jaká je?

00:06:29 To by člověk nevěřil, že z obyčejné sekyrky je tak znamenitá polévka.

00:06:33 A úplně zadarmo!

00:06:39 ZPÍVÁ:

00:06:41 bylo léto, slunce plálo hrdlo žárem vysychalo

00:06:44 na venkově jako v Praze každý rád se osvěžil

00:06:49 že jsem ale pranic nepil jazyk se mi k patru lepil

00:06:53 že mě žízeň sužovala vypil bych i hospodu

00:06:59 Hej, hospodo, ještě jedno pořádně studené!

00:07:04 Když zaplatíš, můžeš svlažit žáhu podle chutě.

00:07:10 -Tak už jsem se dlouho nenapil.
-A to všechno jen za půl zlatky.

00:07:17 Ty chceš za korbel to, co chtějí jinde za tuplák?

00:07:22 Kolik jsi vypil, tolik zaplatíš.

00:07:27 -A co když nezaplatím?
-Řehoři, domluv panu sousedovi.

00:07:38 -Počkejte, co tak zhurta?
-Koukej solit, nebo uvidíš!

00:07:45 To byl jenom žert. Tady máš a ber.

00:08:08 Vidím, krčmářko, že ti tady létají hejna drzých much!

00:08:15 Je horko, tak létají.

00:08:19 Co kdybych je od tebe odkoupil? Třeba za dvě zlatky.

00:08:30 -Tropíš si z nás blázny?
-Já? Ať mi jazyk zdřevění.

00:08:39 -Ty chceš kupovat mouchy?
-Nejsou snad na prodej?

00:08:47 -S radostí, ale nejdřív...
-Já vím, ty dvě zlatky. Tady máš.

00:08:56 Jsou tvoje.

00:09:04 Jedeš, ty potvoro!

00:09:23 Tamhle je ještě jedna.

00:09:31 Co to děláš, blázne?

00:09:34 Tamhle vidím celé hejno.

00:09:41 -Máš dobrou mušku, pane.
-O co, že trefím tu na vašem stole?

00:09:47 -Jedeš, potvoro.
-Řehoři!

00:09:54 Nehýbej se, na rameni ti sedí veliká masařka.

00:10:02 -Uletěla.
-Propánajána, co to vyvádíš?

00:10:07 -Jsou to snad moje mouchy, ne?
-Okamžitě toho nech.

00:10:13 -Stály mě dvě zlatky.
-Dost! Přivedeš mě na mizinu!

00:10:29 Tak Řehoři, dělej něco!

00:10:32 -Leda, že...
-Leda, že co?

00:10:36 Leda, že bys ty mouchy odkoupila zase zpátky, krčmářko.

00:10:46 -Ale tentokrát za pět zlatých.
-Pět zlatých? To nikdy.

00:10:54 -Tak to se nedá nic dělat.
-Ne! Raději zaplatím.

00:11:16 Nech toho, ty zloději!

00:11:19 Kam se člověk podívá, všude samý zloděj.

00:11:24 ZPÍVÁ:

00:11:27 noc se snesla nad krajinu všechno v moci má

00:11:36 není světel, není stínů všude vládne tma

00:11:44 nebojte se o Palečka ten si rady ví

00:11:50 nástrahy zdolá a přečká šibal poctivý

00:12:47 -Copak je?
-Kdo je u tebe nedovařený knedlík?

00:12:52 -Jak to, že ti vejrám do dopisů?
-Jak tedy víš, že jsi knedlík?

00:13:51 -Vstaň! Dostaneš na pivo.
-To myslíš vážně?

00:13:56 -Líbí se ti můj měšec, viď?
-Co je mi do tvého měšce?

00:14:00 -Rád bys ho měl.
-Ještě pípni a zacpu ti hubu!

00:14:06 Toho se právě bojím. Mám nápad.

00:14:09 Rozdělíme se o zlaťáky a oba můžeme klidně spát.

00:14:17 -Není to dobré řešení?
-Je.

00:14:22 Dej si pozor, zamysli se trochu nad svým podivným řemeslem.

00:14:27 Dřív nebo později se budeš houpat v katově smyčce.

00:14:35 ZPÍVÁ:

00:14:40 že se šídlo v pytli neutají roznesly se zvěsti po Čechách

00:14:50 po všech krajích v říjnu jako v máji

00:14:58 chodím vandrem jako divný brach

00:15:05 mám prý bystrou, přemýšlivou hlavu mám prý srdce zlaté nad poklad

00:15:16 dvořané tu nejnovější zprávu donesli až na královský hrad

00:15:33 -Výsosti...
-Náš milostivý králi...

00:15:37 -Podle zpráv, které jsme získali...
-v našich krajích...

00:15:41 -blízko tu...
-i v dáli...

00:15:43 -vandrem chodí šprýmař nemalý.
-Blázen je.

00:15:46 -A přece blázen není.
-Celý den má plno humoru.

00:15:51 Bylo by s ním věru vyražení, dostat ho za blázna ke dvoru.

00:15:56 -Jeho jméno, přízvisko a věk?
-Říkají mu - bratr Paleček!

00:16:03 Děti, teď mi řekněte, kterých kamenů je ve vodě nejvíc?

00:16:09 -Mokrých!
-Jak to víte? Správně.

00:16:14 A kdo nás může uhodit bez ruky? Hrom přece!

00:16:21 Který den v roce je nejdelší? To je těžká hádanka.

00:16:29 Přece ten, který má nejkratší noc.

00:16:35 -Brachu, nejsi náhodou Paleček?
-Podle čeho tak soudíš?

00:16:40 -Podle smíchu.
-Říkají mi tak. A kdo jsi ty?

00:16:46 Jsem králův první rádce a mám tě přivést na královský hrad.

00:16:55 Sám král Jiřík z Poděbrad se po mně shání? Jak to?

00:17:02 Máš sloužit vznešenému králi, obveselovat jeho mysl a bavit ho.

00:17:09 Ale kdepak, to není nic pro mě.

00:17:13 Já sloužím dětem a dobrým lidem. To je víc, než sloužit králi.

00:17:21 To jsou rouhavá slova, Palečku, kdyby se král na tebe rozhněval...

00:17:30 Náš král Jiřík má mnoho starostí a nemá opravdové přátele.

00:17:38 Takového muže, jako jsi ty, potřebuje jako sůl.

00:17:45 Tak já se mám stát přítelem samotného krále?

00:17:53 -A smím s ním mluvit, o čem chci?
-O čem ti bude libo.

00:18:01 Dobrá, přijímám. Ale budu mu vždy do očí říkat jen čistou pravdu.

00:18:20 Hodně jsem o tobě slyšel, Palečku. Prý jsi chytrý, statečný a moudrý.

00:18:29 To je moc chvály najednou, nic z toho není pravda.

00:18:34 A ještě k tomu skromný. Zkrátka člověk, kterého je třeba pro rady.

00:18:41 Odpusť, ale takových tu jistě máš spoustu.

00:18:46 -Že o nich nevím.
-Že ne?

00:18:49 Než jsem k tobě přišel, prošel jsem nejméně 20 předpokoji.

00:18:54 V každém seděl tucet rádců. To potřebuješ ještě další?

00:19:01 To všichni berou plat? Pak to nemá v Čechách tak vypadat.

00:19:17 Jestliže máš chuť to u mě zkusit, přines si své věci.

00:19:23 -Všechno mám s sebou.
-A kde máš své rance?

00:19:26 -Tady! Nikdo mi je nemůže ukrást.
-Vyber si tedy úřad.

00:19:34 Chceš být mým dvořanem, rádcem, přítelem?

00:19:45 Chci být tvým šaškem, králi.

00:19:51 ZPÍVÁ:

00:19:57 ostatní už dopovím vám krátce tak jsem přestal já, brach Paleček

00:20:07 z blázna náhle králův hlavní rádce a má sláva přetrvala věk

00:20:29 Všemu pražskému lidu na vědomost se dává!

00:20:33 Velevážený radní, mistr kožešnický, ztratil na tržišti váček s dukáty.

00:20:41 Kdo peníze najde a poctivě vrátí, dostane za odměnu 20 grošů.

00:20:47 To lidu pražskému na vědomost se dává.

00:20:54 Jistě víš, proč jsem si tě dal zavolat, Palečku.

00:20:59 O té záležitosti s měšcem pana radního už ví kdekdo.

00:21:06 Opravdu, mluví o tom celá Praha.

00:21:13 Tuším v tom nějakou čertovinu, milý brachu.

00:21:16 Je to prosté, pane králi.

00:21:20 Pozvi kožešníka, co váček ztratil a ševce, co ho našel.

00:21:27 -Vyslechnu je oba a sám uvidíš.
-Čiň dle svého rozumu.

00:21:38 Milosti!

00:21:49 -Nejmilostivější králi...
-Vítám vás, přátelé, posaďte se.

00:21:53 Vypovězte, co se mezi vámi přihodilo? Ale jenom čistou pravdu!

00:22:00 -Já jsem ztratil...
-Já jsem našel...

00:22:03 Hezky jeden po druhém. Začni třeba ty.

00:22:08 Hned, jak jsem přišel z trhu s váčkem, chtěl jsem ho vrátit.

00:22:17 Za těch 20 grošů, které dostaneme jako odměnu, si koupíme, co chceme.

00:22:23 Co bych dělal s penězi, které nám nepatří?

00:22:27 Ze strachu z prozrazení bychom z nich neužili ani groš.

00:22:31 To bylo moudré rozhodnutí, pokračuj.

00:22:36 Žena mi to sice rozmlouvala, ale já jsem váček přesto odevzdal.

00:22:47 Až do této chvíle mluví švec čistou pravdu.

00:22:52 Začal jsem zlaťáky přepočítávat.

00:22:56 S hrůzou jsem zjistil, že jich je pouhá stovka. Chyběl mi zbytek!

00:23:03 Víc peněz tam nebylo!

00:23:07 V měšci bylo jenom sto zlatých, ztratil jsem rovných dvě stě!

00:23:11 To je lež, bylo tam rovných sto zlatých!

00:23:14 Lžeš, až se ti od huby práší!

00:23:18 Přísahám, že jsem si nic nevzal!

00:23:23 Co o tom soudíš, bratře Palečku?

00:23:33 Jenom klid, pane králi, pravda se za chviličku projeví.

00:23:40 Ševče, ty víš dobře, že tě znám, jako své boty.

00:23:45 Řekni mi upřímně, opravdu jsi vrátil do váčku všechno, cos našel?

00:23:53 Při památce mé nebožky matky, vrátil.

00:23:59 I tebe znám, pane radní. Opravdu ti chybělo něco v tvém váčku?

00:24:07 Při památce mého otce, rovných sto zlatých.

00:24:13 Dobrá. Pane králi, dovolíš, abych dal každému, co náleží?

00:24:18 Proto jsi v mých službách, Palečku.

00:24:22 Tento muž je v celém městě vážen jako poctivý člověk.

00:24:27 Nemůžeme ho obvinit z chamtivosti, musíme mu bezmezně věřit.

00:24:36 Naproti sedí sice chudý člověk, ale s pověstí starého dobráka.

00:24:44 Tedy i jemu musíme naprosto věřit.

00:24:47 -Mají pravdu oba? Jak to?
-Protože jde o pouhé nedorozumění.

00:24:54 Pane radní, půjčil bys mi na chvíli svůj měšec?

00:24:59 Veličenstvo, vezmi tento váček, ve kterém je sto zlatých.

00:25:04 Vyplať poctivému nálezci odměnu, jak bylo přislíbeno.

00:25:08 Zbytek si ponechej, dokud se nepřihlásí ten, komu váček patří.

00:25:12 -To je přece můj váček.
-Není, pane radní.

00:25:17 Váček přece ztratil člověk, který v něm měl jenom sto zlatých.

00:25:32 Milost Veličenstvo, je to můj váček a opravdu v něm byla pouze stovka.

00:25:39 Když mi je vrátíš, rád vyplatím ševci slíbenou odměnu.

00:25:45 Odměnu dostaneš tentokrát ty, kožešníku!

00:25:48 Stráže, vyhoďte ho z hradu. Doufám, že tě také vyhodí z radnice!

00:26:01 -Za tvou poctivost, ševče.
-Děkuji z celého srdce.

00:26:07 Dík patří Palečkovi. A druhou polovinu rozdělíš mezi nejchudší.

00:26:21 ZPÍVÁ:

00:26:23 dvořané i prostí služebníci každý z nich mě začal míti rád

00:26:31 i král Jiřík rozjasnil se v líci když jsem před ním začal žertovat

00:26:47 mnohokráte se mi natrefilo že jsem mu řekl, co se jiný bál

00:26:58 ale králi se v tom zalíbilo s úsměvem vždy mému sluchu přál

00:27:19 Ta sláma voní, jako čerstvě pokosené pole.

00:27:25 Jsem rád, že jsem ti mohl naposledy posloužit.

00:27:31 Co to povídáš? Co se stalo? Posaď se a mluv přece.

00:27:40 Ještě jsi zde nebyl, když Jiříkův věrný kůň nestačil na rychlé jízdy.

00:27:51 Tehdy král rozhodl, že ho nechá na odpočinku.

00:27:58 -Poručil mi, abych se o něj staral.
-A staráš se?

00:28:03 S tou největší péčí. Celá léta dostával jen to nejlepší.

00:28:10 -Staral jsem se o jeho blaho.
-Pak je vše v nejlepším pořádku.

00:28:16 Není. Král řekl, že kdo mu první oznámí, že kůň pošel, bude sťat.

00:28:31 Začínám ti rozumět, vraník pošel a ty se bojíš králova trestu, viď?

00:28:42 Kdo by se nebál? Ještě dnes to musím oznámit králi.

00:28:49 Přijdu nejen o dobrou službu, ale i o vlastní hlavu.

00:28:58 Jenom já vím, jak král svého koně miloval.

00:29:05 Víš co, postarej se o to, aby koně co nejrychleji zakopali do země.

00:29:14 Aby ho král neviděl a netruchlil.

00:29:20 -Co máš za lubem, Palečku?
-Uvidíš.

00:29:40 Bratře králi, tvůj nejmilejší kůň, který je už léta na odpočinku...

00:29:48 -Co je s ním?
-Náhle přestal žrát. -Cože?

00:29:56 -Potom dýchat.
-Jak se opovažuješ?

00:30:04 Potom zavřel oči a vůbec se nehýbá.

00:30:09 Takže pošel!

00:30:11 Co jsi to vyslovil, králi? Cožpak jsi zapomněl na svůj trest?

00:30:19 Slíbil jsi ho tomu, kdo první vysloví, že tvůj kůň pošel.

00:30:24 -Nepamatuji se.
-Pak ti to musím připomenout.

00:30:29 Takovému padouchovi jsi slíbil dlouholetý trest nebo smrt.

00:30:40 Potrestáš také sám sebe?

00:30:49 S bláznem se o palici nehádej.

00:30:56 ZPÍVÁ:

00:30:59 na vysokém nebi slunce plálo u krále se právě obědvalo

00:31:05 v pátek mívá Jiřík ve zvyku jídat ryby z českých rybníků

00:31:12 smažili se proto na pekáči sumci, štiky, kapři, jikrnáči

00:31:19 s nimi i ty menší běličky mřenky, líni, drobné rybičky

00:32:04 Vaše Veličenstvo pane králi a paní královno, ...

00:32:11 ... velevážení šlechticové, urozené dámy a pánové.

00:32:19 Nežli započne hostina, jsem nucen důrazně vás upozornit, ...

00:32:24 ... čeho všeho se musí vystříhat host, než usedne ke královské tabuli.

00:32:31 Především je zakázáno nabízenou krmí pohrdat a lokty si hlavu opírat.

00:32:43 V míse si vybírat, krmi horkou slinou rozprskovat.

00:32:49 Kosti pod stůl metat či plivat.

00:32:56 Už vůbec je zakázáno lžíce, vidličky a nože olizovat!

00:33:05 U stolu hlasitě chrápat či zívat!

00:33:11 Hlasitě jako čuně mlaskat a už vůbec ne blechy si vybírat!

00:33:21 Jinak vám přeji dobré zažití.

00:34:06 Podívejte, to je mi ale rybí trpaslíček!

00:34:10 To stačí sotva na jedno sousto.

00:34:14 Ať si to v kuchyni strčí za čepici.

00:34:17 -Nebo snědí sami.
-Po obědě budeme jako po výprasku.

00:34:23 Milá rybičko, nevíš něco o mém bratříčkovi?

00:34:29 -Co to provádíš, Palečku?
-Ryba ti má odpovídat?

00:34:34 A co ty, rybko, ty také nemáš o něm ani zdání?

00:34:39 -Co to dělá?
-Dočista se zbláznil.

00:34:43 Inu... šašek.

00:34:45 Ty také nic nevíš o mém bratříčkovi?

00:34:54 Čemu se tak hlasitě smějí?

00:34:57 -To bratr Paleček obědvá.
-A to je všem k smíchu?

00:35:02 Baví se s rybami na svém talíři. Pořád se jich na něco vyptává.

00:35:07 To bude zase nějaká jeho čertovina.

00:35:10 Přines nám také ukázat ty mluvící ryby!

00:35:14 Stále stejná odpověď, králi.

00:35:18 A na co se jich vyptáváš?

00:35:22 Měl jsem bratra-rybáře, ale před rokem se utopil v řece.

00:35:30 Proto se vyptávám rybiček, jestli o něm něco nevědí.

00:35:34 -A copak ti odpověděly?
-Že jsou ještě slaboučké a malé.

00:35:42 Poslechni, co tahle ryba říká: Jak bych mohla znáti nebožtíka?

00:35:51 Před rokem jsem byla ještě dítě, pak mě z vody vylovily sítě.

00:35:58 O tvém bratru budou vědět bezpochyby ty velké, tlusté ryby.

00:36:08 -Kde jsou nyní?
-V míse na tvém stole.

00:36:15 Palečkovi v tento okamžik noste mísy plné velkých ryb!

00:36:21 A lokajové a pážata, nechť hodují jako knížata.

00:36:36 ZPÍVÁ:

00:36:40 též jsem zažil jedenkrát zvláštní podívanou

00:36:47 když jsem vstoupil do města starou městskou branou

00:36:54 spatřím sedět na lavici blízko u závory

00:37:02 tři prohnané žebráky chlapy jako hory

00:37:10 všichni tři jak řípa zdraví po světě se tlukou

00:37:18 po celý čas - jak se praví s nataženou rukou

00:37:26 -Podarujte ubožáka, pane.
-Tři týdny jsem neměl v ústech.

00:37:31 -Umírám hladem a žízní.
-Ustrňte se nad ubožáky.

00:37:43 -Jakou chorobou trpíte?
-Tou nejhorší na světě.

00:37:49 -Naprosto nevyléčitelnou.
-Ochořeli jsme leností.

00:37:59 To je mi vás opravdu líto, to je nejstrašnější nemoc.

00:38:07 To musí být hrozné nést takový těžký kříž.

00:38:12 -Jsme šťastni, že s námi soucítíš.
-Tak hezky nás dokážeš politovat.

00:38:20 Jistě nás i štědře obdaruješ.

00:38:25 Mám u sebe jen jednu zlatku a všechny vás trápí strašná lenost.

00:38:32 Už to mám! Zlatku dostane ten, kdo je na tom nejhůř.

00:38:38 Ten, kdo je nejlínější.

00:38:42 Já jsem tak líný, že kdyby zlatka upadla, nenatáhl bych pro ni ruku.

00:38:54 Proti mně jsi zdravý jako rybička!

00:38:59 Já jsem tak líný, že kdybys mi zlatku dal do ruky, vypadne mi.

00:39:08 Nejlínější jsem já, vzácný pane.

00:39:12 Kdybys mi dal do váčku 4 zlaťáky, tak je z váčku ani nevyklepám.

00:39:22 To je mi vás líto, teď vidím, že lenost je nevyléčitelná choroba.

00:39:31 Ty jsi tak líný, že bys po zlatce ani nenatáhl ruku.

00:39:38 Ty by ses pro ni ani nesehnul, ty necháš zlatku ve váčku shnít.

00:39:47 Takže vidím, že je vám ta moje zlatka úplně k ničemu.

00:39:54 Sousedé, lidičky dobří! Takové neštěstí!

00:39:57 Loupežné přepadení! Krčmářka! Leží tam v šenku na zemi!

00:40:08 ZPÍVÁ:

00:40:09 nevídaná, neslýchaná věc se tady stala

00:40:13 zlá krčmářka Odřihostka téměř dodýchala

00:40:19 záhadný a těžký zločin jemuž rovno není

00:40:23 co se stalo za úsvitu žádá objasnění

00:40:29 Jako každou noc jsem spala v šenku, co nejblíže stolu.

00:40:36 Abych ve spaní mohla pozorovat svou plnou zásuvku zlaťáků.

00:40:41 -Ne tak zeširoka. Co bylo dál?
-V tom mě probudily kroky.

00:40:48 Takové kočičí našlapování. Dveře hospody otevřeny!

00:40:55 Jako kdyby zrovna někdo vešel. Vstala jsem a chtěla je zavřít.

00:41:02 V tom mě kdosi začal škrtit.

00:41:06 -A dál?
-Začala jsem řvát.

00:41:12 -A dál?
-Zloděj se polekal a utekl.

00:41:18 -Ukradl ti něco, krčmářko?
-Ne, mám všechno dobře zamčené.

00:41:25 -Poznala bys toho arcilotra?
-Bylo to všechno jako ve snu.

00:41:32 Bez svíčky je v hospodě tma jako v ranci.

00:41:36 Pane, rádi bychom s vámi mluvili venku o samotě.

00:41:47 -Žebráme blízko krčmy už od rána.
-A vidíme, co jiní nevidí.

00:41:57 -A co jste viděli?
-A co ta zlatka, pane?

00:42:01 -Ale pro každého.
-Žaludek máme všichni.

00:42:04 -Vydřiduši, nestydíte se?
-Ne pane, to si nemůžeme dovolit.

00:42:11 Tak mluvte a pospěšte si.

00:42:14 -Brzy ráno jsme viděli...
-vycházet z krčmy...

00:42:18 -jistého mladíka.
-Jakého mladíka?

00:42:22 -Žáka. -Studenta. -Študióza.
-A jak se jmenuje?

00:42:26 Kdybyste chtěl, pane, rádi vás k němu zavedeme.

00:42:36 ZPÍVÁ:

00:42:38 provinilce bez milosti chopili se biřici

00:42:41 ocitl se, žádná pomoc hned před soudnou stolicí

00:42:50 a jak bylo, je i bude dává průchod právu

00:42:54 třikrát běda odsouzenci má jen jednu hlavu

00:42:59 Přísahám, že jsem nic nespáchal!

00:43:02 Obžalovaný Dubčanský, popiš nám, co se v krčmě odehrálo! A nelži!

00:43:11 Dnes ráno, krátce po páté, jsem opravdu vešel do té krčmy.

00:43:17 Tak časně? Studenti tou dobou většinou vyspávají.

00:43:22 Probudila mě strašná žízeň, tak jsem ji chtěl uhasit.

00:43:27 Co jsi tam spatřil?

00:43:29 Krčmářku, jak leží na zemi a spí, tak jsem zavřel dveře a odešel.

00:43:38 Podívejme se, tak tys ji nechtěl budit.

00:43:43 Vzpomeň si, co jsi dělal od půlnoci až do páté hodiny ranní?

00:43:58 -To nemohu vypovědět.
-Musíš mluvit, nebo tě...

00:44:03 Bratře Palečku! Byl jsi vpuštěn do soudní síně jako králův rádce.

00:44:10 To ti však nedává právo zasahovat do soudní pře.

00:44:15 -Dubčanský, kdes byl v oné době?
-Jak už jsem řekl, nepovím!

00:44:25 Jde ti o hrdlo, blázne!

00:44:28 Ještě jednou přerušíš soudní jednání a budeš vyveden!

00:44:35 Ptám se tě naposledy, kdes byl od půlnoci do páté hodiny ranní?

00:44:41 To nemohu říci.

00:44:59 Jménem Jeho Veličenstva krále odsuzuji tě - k trestu smrti!

00:45:17 Né, nic zlého jsem neudělal!

00:45:21 Za loupežné přepadení s pokusem o mord budeš odevzdán katovi.

00:45:28 Za zítřejšího úsvitu budeš sťat!

00:45:32 -Odveďte ho do vězení.
-Jsem nevinen!

00:45:39 Slyšeli jste toho lotra?

00:45:42 Lže. Měli by ho před smrtí pořádně na skřipci natahovat!

00:45:49 -Krčmářky mi líto není.
-Patří jí to, má místo srdce kámen.

00:45:54 -Okrádá i nás, žebráky.
-To je vydařená dvojice.

00:46:02 -O kompak si to tady povídáte?
-A bude další zlatka?

00:46:09 Vy vydřiduši.

00:46:21 -O rodném bratru té Odřihostky.
-Jsou pěkně nevychovaní.

00:46:26 A nemá náhodou ten vejlupek obličej jako nedovařený knedlík?

00:46:32 -Jo.
-Jako chlupatý.

00:46:35 Jsem nevinen! Odvolávám se ke královské spravedlnosti!

00:46:38 Žádám, abych byl vyslechnut samotným panovníkem!

00:46:43 ZPÍVÁ:

00:46:48 aby dostál povinností Jiřík přísahal

00:46:57 zůstat za všech okolností spravedlivý král

00:47:07 soudit přečiny a spory být vzor ostatním

00:47:17 není přitom bez opory: já jsem totiž s ním

00:47:28 ač si vážím svého krále jsem jen žert a smích

00:47:37 sloužím radou neustále vládci v rozpacích

00:47:49 smím i to, co nesmí jiní od toho jsem tu

00:47:58 vladaři v královské síni pravdu zjevuju

00:48:15 Králi!

00:48:21 Dnes ráno jsem slyšel prosbu vězně, odsouzeného na smrt.

00:48:30 Má skončit pod katovým mečem a dovolává se spravedlnosti.

00:48:37 Vím, že jsi hrubým způsobem narušil pravomoci sudího.

00:48:45 -To si napříště nesmíš dovolit.
-Nesmíš si dovolit nespravedlnost.

00:48:51 Jak víš, že jde o nespravedlnost?

00:48:54 A jak ty víš, že rozsudek byl správný? Zítra už může být pozdě.

00:49:03 Dobrá, když prokážeš jeho nevinu, bude propuštěn na svobodu.

00:49:10 V opačném případě budeš předán mistru katovskému i ty.

00:49:16 Přijímám.

00:49:18 -Ať vězně přivedou zítra.
-Ale to už bude bez hlavy.

00:49:22 Vyslechnout ho musíš dnes a rozsudek potvrdit nebo zrušit.

00:49:27 Víš co, rádče, vyslechni si ho sám. Nezapomeň, že vám jde o krk oběma!

00:49:53 Jsem nevinen. Nespáchal jsem žádný zločin, věřte mi, pane!

00:49:59 Vstaň a na všechny mé otázky odpovídej pravdivě a ihned.

00:50:06 -Kde jsi byl včerejší noci?
-Už u soudu jsem řekl, že nemohu.

00:50:11 -Jak se jmenuje tvoje dívenka?
-Anička.

00:50:15 -Aha, a kdepak přebývá?
-Nedaleko městské brány.

00:50:23 A kde byli včera večer její rodiče?

00:50:26 Je sirotek. Kmotr, který ji vychovává, odjel za obchodem.

00:50:30 -A kdy se měl kmotr vrátit?
-Ráno o šesté.

00:50:35 Tak řekni, kde ji najdeme, ať může vypovídat ve tvůj prospěch.

00:50:38 Raději zemřu, než aby se kmotr dozvěděl, že jsem u ní v noci byl.

00:50:47 Teď jsi se prozradil, blázne zamilovaný.

00:50:52 Slyšíš ho, pane králi? Po polibcích bývá žízeň.

00:50:59 Student navštívil první hospodu u městské brány.

00:51:04 Proč jsi to neřekl soudci?

00:51:09 Pobavil mě tvůj výslech, ale to není důkaz.

00:51:13 Odsouzený mohl také lhát.

00:51:17 -Zeptáme se jeho Aničky.
-Nedělejte to!

00:51:22 Ani to by nebyl důkaz. Jmenovaná může hájit svého milého.

00:51:29 -Co je pro tebe pravým důkazem?
-Polapení skutečného viníka.

00:51:35 Do té doby zůstane odsouzený ve vězení.

00:52:25 Pomoc, už je tady zase!

00:52:30 Škoda, že jsi neposlechl mé rady.

00:52:34 Sliboval jsem ti, že ti zacpu tu tvou nevymáchanou hubu.

00:52:38 A já ti na oplátku sliboval, že skončíš v katově smyčce.

00:52:55 To jsi byl ty, Řehoři? Ty jsi mě chtěl zabít? Ale proč?

00:53:02 -Ty víš dobře, proč!
-Jak bych to mohla vědět.

00:53:05 Nerozdělila ses se mnou o tátovy peníze!

00:53:09 Přišel jsem si pro to, co mi podle zákona patří.

00:53:13 -Ale tobě tady nic nepatří.
-Patří mi polovina!

00:53:16 Ne, všechno je moje! Jenom moje! Všechno!

00:53:21 Nechtěl bych být v tvé kůži, Řehoři.

00:53:27 -Od teďka se budu živit poctivě.
-Na to ti už zbývá jen málo času.

00:53:34 Leda, že by ti pan král vyměnil katovu smyčku za útulnou šatlavu.

00:53:47 A teď přemýšlejte, děti.

00:53:50 Který vodník se nepozná podle mokrého šosu ani červeného nosu?

00:53:57 Přece podvodník.

00:54:00 A který klíč neodmyká ani nezvoní, jenom krásně voní?

00:54:06 -Petrklíč.
-Správně.

00:54:09 A která liška kuřata nežere a se psy se nepere?

00:54:14 No přece pampeliška.

00:54:18 A která hádka je mezi vámi nejoblíbenější a právě skončila?

00:54:27 -No přece po...
-hádka.

00:54:30 Správně, pohádka.

00:54:34 ZPÍVÁ:

00:54:36 jak starý, tak mladý poznali jste tady

00:54:43 všechno o Palečkovi jaké dával rady

00:54:51 jak ode mne často lekci vzal malý i velký, poddaný i král

00:55:00 z pověstí jsem vyšel žít v nich budu dál

00:55:04 odcházím šťasten že jsem poznat dal

00:55:09 jak před chytrostí bezmocná je moc

00:55:17 blažení a prostí a teď dobrou noc

00:55:25 lalala a teď dobrou noc